Zasněžené dny v Prášilech

Tentokrát se vydáme s Mirkou Knaizlovou na Šumavu. Mirka sebrala odvahu na dobrodružný výlet se synem Hubertem a společně se vydali prozkoumávat přírodu okolo Železné Rudy. Přečtěte si krásný příběh o tom, jak i cesta je cíl.

Před nedávnem jsme si jeli odpočinout z města na hory a strávili na Šumavě nádherný čas. Bydleli jsme na samotě u lesa, kde jsme za celé čtyři dny nepotkali jediného člověka. Kolem tohoto místa je hodně turistických cílů. Měla jsem představu, že minimálně čtyři zdoláme. Samozřejmě že vše bylo jinak.

První výlet byl naplánován z Nové Hůrky na jezero Laka. Huberta jsem vzala do krosny a táhla jsem za sebou ještě boby. Cesta k cíli byla krásná, vše zasněžené. Bohužel brzy začalo dost sněžit a nebylo vidět na krok. Nakonec jsme přes veškeré úsilí ušli jen pár kilometrů (na Jezero Laka naneštěstí ne). Posadila jsem Huberta do bobů, zabalila do fusaku, omotala šálou, dala mu moji kapuci a jeli jsme zpět. Tentokrát dokonce v šílené vánici. Než jsme dorazili zpátky, vypadali jsme jako sněhuláci a byla už skoro tma. Hubert spokojeně usnul a na mě čekala odměna ve formě svařáku na terase. 

Během pobytu jsme podnikali jen kratší výlety v okolí. Den před odjezdem jsme se vydali nádhernou procházkou směr Zhůří podél Slatinného potoka. Přes noc napadlo dalších několik cm sněhu. Když jsme vyjeli na stezku, boby se nám několikrát převrátily. Hubert vždy zapadl obličejem do sněhu, a tak mi nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět pro krosnu, abychom mohli pokračovat. 

Bylo to naprosto dokonalé! Před námi jen stopy od zvířat a nikde nikdo. Hubert samozřejmě okamžitě usnul. A já jsem si mohla užívat dokonalé přírody a nádherného ticha. Došli jsme na most k malé říčce ze Slatinného potoka a tam půl hodinky rozjímali (já funěla). Víc už se stihnout nedalo a také  jsem v -10 stupních  nechtěla riskovat. 

Na stejné místo se chystáme ještě jednou, ale tentokrát na jaře, abychom se někdy dostali i do cíle.