Tyrolsko s dětmi

Tyrolské Alpy 

S dcerkou Kájou jsme se poprvé vydali na zahraniční dovolenou do hor, když jí byl čerstvý rok. Jelikož jsme vůbec nevěděli, co očekávat od tak malého dítěte ve vysokých horách, volili jsme ubytování na jednom místě s výjezdy autem, pěšky, či na kole do blízkého i vzdáleného okolí.

Ubytování

Zázemí jsme našli v hotelu Stecher v Oetzu. Jako výchozí místo nám přišel optimální. Hotel sám o sobě byl velice klidný a moc dobře uzpůsobený dětem. K dispozici byla dětská postýlka i jídelní židličky, snídaně se podávaly formou rautu. Součástí hotelu byla velká zahrada s malým dětský hřištěm, trampolínou a větším nafukovacím bazénem. K dispozici dětem byly různé nafukovačky do vody, balóny, odrážedla, tříkolky, kola a další hračky. Rodičům pak lehátka k opalování. Uvnitř hotelu se nacházela místnost s privátní finskou saunou s odpočívacím prostorem, lehátky a sprchami. Navíc byla pro ubytované hosty zdarma. Přestože se hotel nacházel hned vedle cesty, nerušilo nás to a byli jsme opravdu spokojeni.

Ötztal card

Kartu výhod jsme si pořídili hned po příjezdu. Dá se zakoupit v informačním centru, je nepřenosná (na jméno) a mají různě dlouhé varianty. My jsme využili třídenní kartu. 

S kartou jsou zdarma všechny místní lanovky, doprava autobusem je se slevou nebo zcela zdarma, stejně tak většina místních parkovišť. Dále jsou v kartě slevy ve vybraných restauracích, vstupy do muzeí a na různé atrakce. Zdarma je oblíbené outdoorové centrum Area47 (my jsme nevyužili) či wellnes centrum Aquadome (taky jsme nevyužili). Dále pak minigolf, vstup na koupaliště na jezerech, půjčení kol a mnoho dalšího. Je potřeba podívat se, co platí pro aktuální rok. Každopádně s kartou ušetříte majlant.

Hory v Öetzu

Přímo z Öetzu vede lanovka Acherkogelbahn (v rámci Ötztal card je zdarma), která vás vyveze do dvou tisíc metrů. U horní stanice lanovky je Panoramarestaurant a velké dětské hřiště Widiversum Hochoetz (zdarma) plné prolézaček, klouzaček a různých vodních atrakcí. Všude v okolí je mnoho zvířat a horských chat, tak jsme se vydali na menší výšlap. Od lanovky jsme se vydali k chatě Neue Bielefelder Hütte, přes vrchol Mohrenköpfl (2180 m n. m.; bez kočárku) k horské chatě Balbach Alm (1957 m n. m.), kde jsme si dali úžasný oběd a zákusek (pozor, nelze platit kartou). Od této chaty k chatě Küthai Alm (1988 m n. m.) vede naučná stezka s atrakcemi pro děti, nebo se dá jít cestou. My jsme šli naučnou stezkou a bylo to fajn. Od chaty Küthai Alm jsme pokračovali štěrkovou cestou kolem salaší zpět k dětskému hřišti a stanici lanovky. Celý náš výlet nás provázely dechberoucí výhledy a všudypřítomná zvířata – koně, osli, krávy, kozy, svišti a dokonce prasata (ta ale v ohradě). Všechna zvířata byla neskutečně přátelská a mazlivá a Kája si to doslova užívala.

Nejbližší okolí Öetzu

Jezero Piburgersee

Jeden den jsme si v rámci Ötztal card půjčili zdarma kola a vydali jsme se na projížďku. Zaplatili jsme jen za vypůjčení dětské cyklosedačky (cca 10 eur), kterou nám během pár minut na kolo namontovali, kola nám nastavili, helmy zdarma zapůjčili (dětskou helmu jsme si přivezli z domu, protože má dcera extra malou hlavu, ale jinak je taky půjčovali) a mohli jsme vyrazit. 

Naše cesta vedla k jezeru Piburgersee (všechny cesty k němu vedou do kopce). Zvolili jsme příjemnou lesní cestu, která byla málo frekventovaná cyklisty a chodci a téměř celou dobu byla do mírného kopce. Jezero jsme objeli, okoupali jsme se na opačné straně než je placená pláž (pláž je v rámci Ötztal card zdarma; kola však musí zůstat zamčená před vstupem do areálu). Zpět jsme jeli nejrychlejší možnou cestou, protože se hnala bouřka. Jeli jsme přes vesnici Piburg po hlavní cestě. Rozhodně to nedoporučuji jet v opačném směru. Cesta je velice frekventovaná asfaltka, místy nepřehledná, podél které stojí mnoho zaparkovaných aut, všichni tady jezdí rychle a hlavně ten kopec…. nemá snad konec, je prudký a hnusný… dolů se to ovšem dalo.     

Vesnice Umhausen

Další fajn místo je vesnice Umhausen, kde najdete hned několik zajímavostí. Zaparkovat se dá na placeném parkovišti u přírodního koupaliště Badesee Umhausen (s Ötztal card by mělo být parkoviště zdarma). Koupaliště jsme nezkoušeli, nebyl na to čas, ale taký by měl být vstup zdarma s Ötztal card. Místní dostupnou “atrakcí” je skanzen věnovaný pračlověku Ötzi Dorf (s Ötztal card zdarma). Ten jsme navštívili, nicméně dceru to nebavilo a my jsme byli také zklamaní… ještě, že jsme to neplatili. Každopádně ve skanzenu je i ornitologická stanice, která by se nám líbila, ovšem přišli jsme až po posledním programu, takže ani nevím, jak je to se vstupným, ale asi by to stálo za to. 

Od skanzenu pokračuje nahoru do kopce stezka, která vede k vodopádu Stuibenfall. Ten určitě stojí za zhlédnutí, jelikož je to nejvyšší vodopád v Tyrolsku. V jednom místě se stezka rozdvojuje, jedna pokračuje jako ferrata lesem po skalách podél vodopádu k jeho počátku, druhá se klikatí do kopce a napojuje se na dlouhý kovový most, který pokračuje kovovým schodištěm s vyhlídkovými plošinami až nahoru. My jsme zvolili s dítětem tu bezpečnější trasu. Z vodopádu však padá tolik vody, že je schodiště dost mokré a kovová konstrukce místy klouže. Zvládnout se to ale dá. My jsme šli v dešti, takže nám to bylo celkem jedno. 

Küthai a jezero Speicher Finstertal ve 2320 m n. m.

Jeden z opravdu nejhezčích výletů, který jsme zde absolvovali, byla procházka v horách okolo vesnice Kühtai. Ve vesnici jsme zaparkovali přímo u lanovky DreiSeenBahn a vyvezli jsme se nahoru do 2400 m n. m. (vše zdarma s Ötztal card). Šli jsme krásnou pěšinou kolem horské chaty k jezeru Speicher Finstertal, které bylo k naší smůle nebo možná štěstí zrovna vypuštěné a probíhaly opravy na hrázi. Pohled na vypuštěné jezero (přehradu) a mohutnou hráz nad vesnicí byl neskutečný. Za normálních okolností se dá jezero pěkně obejít, nyní však byly cesty nepřístupné. Mohli jsme se vydat alespoň do okolních hor, ale naše mrně zrovna nemělo turistický den… a tak jsme se vydali stejnou cestou zpět k horní stanici lanovky. Cestou jsme opět potkali stádo koní a trochu jsme se pomazlili.  

Muzeum Jamese Bonda ve 3000 m n. m.

Manželovým přáním bylo vidět muzeum Jamese Bonda. Vydali jsme se tedy autem do Söldenu, kde jsme zdarma zaparkovali přímo pod lanovkou vedoucí na Geislachkogel (lanovka zdarma s Ötztal card). Za malou chvíli už jsme se nacházeli na vrcholu ve výšce 3056 m n. m. a mohli jsme se kochat výhledy… Manžel by rozhodně pánům doporučil navštívit místní WC, prý je to WC s nejúchvatnějším výhledem na světě, dokonce si ho vyfotil. Na vrcholu je restaurace (nevyužili jsme) a to, proč jsme sem přijeli, Elements 007 (muzeum Jamese Bonda) s autentickými předměty přímo z filmu, který se zde natáčel. Vstup do muzea je s Ötztal card s výraznou slevou. S ročním dítětem jsme z prohlídky muzea měli trochu strach, ale bylo to v pohodě. Protože se v muzeu promítají i úseky filmu a filmu o filmu, dostala Kája špunty do uší a byla v pohodě. A jelikož bylo muzeum z velké části interaktivní, tak to vydrželo i to naše mrně. Po prohlídce muzea jsme se rozhodli pro pěší sestup. Ze strmosti a povrchu značené turistické trasy jsme měli s dítětem strach, a tak jsme šli po sjezdovce – štěrkové cestě (v té době už bez sněhu). V okolí sjezdovky však sníh ještě ležel. Bohužel jsme zvládli pěšky sestoupat jen k prostřední stanici lanovky do 2000 m n. m., protože muže trápila kolena, ale i tak to byla úžasná procházka. A opět bylo všude kolem nás spousta zvířat, hlavně koz, ovcí a koní.  

Highline 179 a oblast Klause-Reutte

Jeden z našich vzdálenějších výletů vedl do oblasti Klause-Reutte na zříceninu dvou hradů, nebo lépe řečeno pevností, a na unikátní visutý most Highline 179.

Parkování přímo na Klause je zpoplatněno, ale není to žádná hrůza a rozhodně doporučuji zde zaparkovat. Od parkoviště k visutému mostu vede lanovka, pokud však budete chtít až k vyšší pevnosti, musíte stejně pěšky do prudkého kopce. Dle mého názoru je použití lanovky zcela zbytečné a je lepší jít hezkou lesní pěšinou okolo do mírného stoupání (pro kočárek to asi ale nebude). Lesní pěšina se po nějaké době napojuje na štěrkovou cestu, ze které jsou nádherné výhledy a vyjdete po ní až ke zřícenině Schlosskopf (1250 m n. m.). Odtud vede strmá lesní cesta dolů ke zřícené pevnosti Ehrenberg a ke vstupu na visutý most.

Před vstupem na Highline 179 je potřeba si zakoupit v místním automatu vstupenku (u spodní stanice lanovky nebo při vstupu na most, lze platit kartou) a poté projít turniketem. Pozor, vstupenky potřebujete i při průchodu ven z mostu. Most je opravdu pro silné povahy. Nachází se ve výšce 114 metrů nad údolím a silnicí, je 406 metrů dlouhý a jelikož je to visutý most tibetského typy, neskutečně se houpe. Ale zážitek je to hodně silný. Most je dokonce zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejdelší most tohoto typu na světě. Pokud nechcete přecházet most zpět, můžete se, stejně jako my, vydat z jeho druhé strany dolů lesní cestou přes zříceninu Fort Claudia zpět k parkovišti. U parkoviště přímo v Klause se nachází restaurace, kde výborně vaří.

No a jelikož nám celý den přálo sluníčko, vydali jsme se ještě před zpáteční k řece Lechu. Zaparkovali jsme na okraji Reutte poblíž řeky v místech, kde je vybudován boční kanál. Ten je sice oplocen, ale má veřejnosti přístupné branky u všech mostků přes něj (my jsme využili hned ten první u začátku kanálu). Prošli jsme pohodlně až k řece. A přestože měla voda v řece jen pár stupňů, náš malý vodník se koupal asi hodinu.

Innsbruck

Manžel velice rád navštěvuje historická města, a tak jsme se cestou zastavili v Innsbrucku. Měli jsme vytipovaných pár míst, která jsme chtěli vidět a všechna byla v centru, tak jsme zaparkovali přímo zde v podzemní garáži. Pozor, nedělejte to!!!! Je to neskutečně drahé. Pokud se ovšem budete chtít, stejně jako my, projet nejmodernější a nejrychlejší lanovkou Nordkettenbahn, zaparkujte v centru v Congressu na parkovišti. Při použití lanovky je parkování zdarma (to jsme však nevěděli). Parkoviště je zároveň začáteční stanicí lanovky. Lístky na lanovku se kupují přímo na stanicích v samoobslužném automatu, lze platit kartou. Přesto, že lanovka jede až do 2256 m n. m. (za pouhých 20 minut), my jsme pro tentokrát kvůli Káji zvolili jen cestu do Alpské zoo (Alpenzoo), což jsou dvě zastávky. Na lanovku se dá koupit zvýhodněná vstupenka lanovka + Alpenzoo (určitě se vyplatí). 

Alpská zoo je opravdu alpská a je v prudkém svahu. S kočárkem se sice dá zvládnout, ale místy je třeba poponést, my jsme byli rádi za nosítko. V zoo nenajdete žádná exotická zvířata, ale jen ta, která žijí v Alpách. Nás nejvíce uchvátili kozorožci, medvědi, vlci a kotě rysa. U většiny pavilonu jsou zábavné aktivity pro děti, různé vzdělávací tabule, překážky apod. V zoo se dá navíc slušně poobědvat. Kromě klasických jídel rychlého občerstvení zde najdete také saláty, špagety a jiné těstoviny, rizoto, omáčky a mnoho dalšího za rozumnou cenu. 

V Innsbrucku jsme si ještě prošli historické centrum, kde Káju samozřejmě nejvíce zajímaly kašny, a prohlédli jsme si typickou architekturu domů kolem řeky. Na druhém břehu řeky jsme narazili na úžasnou cukrárnu/pekárnu s krásným dětským hřištěm (Der Bäcker Ruetz – Mariahilfpark), které bylo stavěno opravdu pro ty nejmenší.

Údolí Pitzal

I my jsme letos s roční holčičkou vyrazili do Tyrolska. Zázemí míváme ve vedlejším údolí Pitztal hned na začátku ve vesničce Arzl v klubové horolezecké chatě, takže sem jezdíme častěji, dcerunka tu byla už potřetí. I my volíme raději více dní na jednom místě, kde se komplet zabydlíme, a odkud podnikáme jednodenní výlety. 

Freizeit Pass

Stejně jako Ötztal i Pitztal nabízí pro ubytované Freizeit Pass, stojí 5€, údolí je ale mnohem menší, takže tolik výhod jako v Ötztalu tu zdaleka není. Co se nám ale už poněkolikàté osvědčilo, je cyklistický výlet přes celé údolí. Až na jeho konec se totiž dá dojet autobusem s Freizeit Passem zdarma a odtud je to potom krásných 35 kilometrů po cyklostezce stále z mírného kopce. Převýšení je 1000 metrů (z 1800 do 800) a celou dobu se jede podél řeky Pitze přes pastviny, kolem skal, občas úzkými soutěskami. Výlet jsme absolvovali s Chariotem a malá byla nadšená. Jen ke konci se cyklostezka mírně zvedá, takže jsme se raději zpod vesničky Jerzens zpět na chatu zase svezli autobusem. 

Lyžování na ledovci

Milujeme lyže a už dvě zimy jsme byli odkázaní jen na skialpy (nejdřív moje těhotenství, pak covid), už druhé léto jsme proto vyrazili lyžovat na ledovec. Hintertux je jediný ledovec v Rakousku, který nabízí  lyžování celoročně a přestože cesta z Pitztalu trvá skoro dvě hodiny, stálo nám to i letos za to! Lyžuje se ve výšce od 2600 do 3250 metrů, v provozu bývá až osm lanovek nebo vleků. My jsme letos i loni vzali malé kočárek, aby se mohla hezky prospat, jinak jsme se u ní střídali. Jeden lyžoval, druhý s ní prozkoumával mezistanici ve výšce 2750m. Zatímco loni jen ležela na stole a kochala se výhledy, letos už prozkoumala celou terasu i vnitřek, poprvé jsme ji taky vzali až nahoru do výšky 3250m. Kromě terasy s výhledy je tam i několik atrakcí pro děti v podobě jízdy po sněhu na nafouknutých pneumatikách. Hřiště je i v první mezistanici, tam jsme se zdrželi cestou dolů, úplně dole na parkovišti je pak nádherná dřevěná pizzerie s doslova zážitkovými toaletami, takže i tam se malá vyblbla. Celodenní letní skipas stojí 49€.

Rosengartenschlucht v Imstu

Na rakouskou obdobu Jánošíkových dier už jsme se taky s dceruškou vydali podruhé. Poprvé jsem ji měla v manduce, letos v krosničce. Začátek stezky podél divokého potoka Schinderbach se skrývá jen malý kousek od náměstí podhorského města Imst. Pěšinka vedoucí skrz uzounký kaňon se šplhá o zhruba 200 výškových metrů výš do pohádkově mechového lesa a do vesnice Hoch-Imst. Tady je možné zakončit výlet v hospůdce s dětským hřištěm na terásce. Dolů se pak dá seběhnout po lesní pěšině nebo zase podél potoka. Z Hoch-Imstu vede lanovka, je tu lyžařské středisko a od konce lanovky vedou další stezky pro děti, ty musíme vyzkoušet zase příště. 

Lyžařské středisko Serfaus-Fiss-Ladis

Obrovské lyžařské středisko Serfaus-Fiss-Ladis nad údolím Oberinntal, půl hodiny cesty autem z Pitztalu, je doslova rájem pro děti! Na konci téměř každé lanovky, i v mezistanicích, je totiž obří dětské hřiště! My jsme vyzkoušeli archeologicko-geologické na konci Komprdellbahn, která jede ze Serfausu, hřiště Murmliwasser v mezistanici Komprdellbahn a loni pak nádherné stezky nad hřištěm na konečné lanovky, která vede z Fissu. Kromě dětí se tu stoprocentně zabaví i jejich rodiče, herní prvky jsou totiž perfektně promyšlené.

A zábava je i dole. Ve vesničce Serfaus například jezdí vůbec nejkratší metro na světě. Měří 1280 metrů a propojuje odstavné parkoviště, kostel, centrum a spodní stanici lanovky. Díky tomu tu téměř nejezdí auta a jen samotná procházka malebnou vesničkou stojí za to.

Jízda jednou lanovkou nahoru a zpět vyjde na zhruba 20€, záleží na tom, kterou zvolíte. Pokud se ubytujete v jedné z vesnic (Serfaus, Fiss nebo Ladis), máte lanovky zdarma. 

Visuté mosty v Arzlu a Längenfeldu

Visuté mosty, na které se dá jít s kočárkem a odkud jsou nádherné výhledy, jsou jak na Pitztale, tak v Ötztalu. Most Benniho Raicha ve vesničce Arzl hned na začátku Pitztalu je dokonce nejvyšším visutým mostem ve střední Evropě, nad řekou Pitze se tyčí ve výšce 92 metrů a spojuje dvě části Arzlu – Arzl a Arzl im Wald. A dá se z něj skočit bungee jumping! My jsme se prošli dál do Waldu přes pastviny, ze kterých se otevřou nádherná panoramata směrem do obou údolí – Pitztalu i Ötztalu. 

Visutý most v údolí Ötztal sice tak vysoko neční, je z něj ale nádherný výhled na celé údolí Ötztal. Dostanete se na něj z vesničky Längenfeld odbočkou u pošty, odkud vede příjemná lesní cesta až nahoru na most a pak pokračuje do malebné vesničky Burgstein (Konkrétně tento výlet jsem našla v knížce S dětmi v báglu – Rakousko).

 

Rašeliniště Piller Hochmoor, výhled Gachen Blick a ledovec Kaunertal 

Mezi Pitztalem a Oberinntalem je schované údolí Kaunertal, na jehož konci je nádherný ledovec. Jeli jsme tam s malou, když jí byly 4 měsíce, vyjeli jsme až nahoru (cesta stojí pro auto kolem 25€), je to ale více taková kochačka s restaurací na konci. Určitě by se dala podniknout i nějaká túra, my ale jen zapluli do ledovce, kterým se dá projít asi 200 metrová trasa, jsou v něm vykutané chodbičky, ve kterých se člověk opravdu příjemně ochladí. 

Letos, s roční holčičkou, už jsme na ledovec nejeli, ale dali jsme přednost procházce po rašeliništi, které je z Pitztalu i výrazně blíž. Stezka začíná asi půl kilometru od krásné vyhlídky Gacher Blick a muzea Naturparkhaus Kaunergrat. To na nás čeká příště, máme ho v plánu, až bude příště pršet! 3,5 kilometrový okruh Rundweg Piller Hochmoor leží ve výšce kolem 1550m a je plný dřevěných chodníčků, močálů, mechu, tmavých potůčků a dokonce je tu i krásná rozhledna s výhledem ne na hory, ale dolů na rašeliniště. Zhruba polovina je sjízdná s kočárkem.

Jana Tylečková a Martina Čelišová