Přechod Orlických hor s kočárkem

“ Ze Šerlichu do Neratova“

Andrea Sibová

Na začátku září jsme strávili s rodinou týden v Orlickém záhoří, díky čemuž jsem měla možnost projít si velkou část hřebene a v hlavě se mi rýsoval přechod s Filípkem (2r 10m). Jednu část Orliček na těžko jsme šli již loni i s tatínkem, ale velké lákadlo zkusit si to sama stále zůstávalo. Po červnovém přechodu Jeseníků po chatách už nic nebránilo to zkusit. Vychytala jsem co a jak zvládneme, trasu jsem měla okouknutou, do karet hrálo stabilní slunečné počasí i fakt, že celá hřebenovka je víceméně po cyklotrase, takže pohoda pro vozík. Tak jsem nadšeně vyrazila.

Den 1.: Šerlich – Pěticestí (13 km)

Auto jsem nechala v Neratově, odkud jezdí autobus na Šerlich. V sezóně jezdí možná častěji, takhle v září už pouze dvakrát dopoledne, ale vyhovovalo nám to ideálně. V poledne jsme si dali tradiční borůvkový knedlík na Masarykově chatě a vyrazili jsme. Měla jsem v pláni dojít do Neratova za 3-4 dny, s tím, že první kratší den dáme pouze kolem 6 km. Na pohodu :).

A tímto plánem moje idea skončila.  😀

Při vstupu na turistickou červenou byla cedule, že v době lovecké sezóny je zákaz pobývání v lesích mezi 17:00 a 8:00. Netušila jsem, že celé široké lesy Orlických hor jsou v soukromém majetku Kolovratů, kteří si mohou omezit vstup. Lovecká sezóna začínala (jak jinak :D) přesně tím pátkem, kdy jsem se rozhodla vyrazit. Tohle jsem fakt nečekala, vzalo mi to vítr z plachet, ale fakt, že auto je daleko, do Neratova už nic nejede a hlavně chuť to nevzdat mě nakoplo. Pár telefonátů s horskou službou, a domluvili jsme, že hajní budou akceptovat, pokud přespíme na Pěticestí. 13km místo 6km….co už 🙂

Nasadila jsem tempo s plnou polní, protože ve vozíku se vezl Filípek, a vyrazila jsem do kopce směr Velká Deštná. Vědomí, že buď tam dojdeme, nebo se kolem nás v 17h začne střílet na jeleny, ve mě vydolovalo energie natolik, že jsme frčeli jak draci, díky bohu Filípek výjimečně prospal v tahu přes dvě hodiny a já mohla bez pauz frčet a na Pěticestí vydechnout, spadl mi kámen ze srdce, že jsme v bezpečí, u jediného občerstvení na trase jsme rozbalili stan a mě konečně zaplavil ten krásný pocit svobody, volnosti, lehkosti a tentokrát i hrdosti a víry v sebe sama.

---

Den 2.: Pěticestí – louka nad Neratovem (11 km)

Další dny už to byla pohoda, druhý den jsme pokračovali po červené přes Anenský vrch, kolem pevnosti Hanička směrem nad Neratov, kde jsme si dali svačinu, Filípek opět prospal půlku cesty a já jsem si říkala, že ty 2km k autu už urazíme za odpoledne. Ale opět proti plánu, a tentokrát naštěstí, jsme hned vedle objevili louku s nádherným výhledem a místem na stan, a Filípek začal vytahovat stan z obalu dřív, než jsem se rozhodla, jak to uděláme. A bylo to skvělé rozhodnutí. Užili jsme si nicnedělání a blbnutí na louce, slunili se, a při západu večeřeli s výhledem do krajiny.

---

---

Den 3.: pevnost Hanička – Neratov (2 km)

Třetí den už zbývaly jen ty 2km k autu, v místní restauraci jsme po obědě doplnili vodu, umyli ešus a zuby (protože voda jaksi ráno už nezbyla) a strávili část odpoledne na pískovišti vedle restaurace a v kavárně poblíž. Filípek si dosytil nedostatek hry s hračkami a já vstřebávala krásné tři dny. A protože jsme měli ještě den volna, dojeli jsme navečer do Milov na Vysočinu a ještě přespali vedle Drátenických skal, jako třešinka na dortu.

---

Užitečné informace:

• voda lze doplnit pouze na Masarykově chatě, v občerstvení na Pěticestí, asi i v Haniččce a pk až v Neratově
• mimo letní sezónu je omezená doprava autobusy, také provoz některých restaurací
• zato je v provozu lovecká sezóna, tak pozor na to!
• po asfaltkách ty km ubíhají mnohem rychleji než v terénu. Jen první polovina trasy po modré na Neratov je obří kopec a měla jsem co dělat vytlačit vozík