Labská cyklostezka – ústecká část

Balíme!

Sbalit se na cyklopřejezd ve složení máma a dvouleté dítko je trochu oříšek. Dítko nakládám do sedačky, s vozíkem (ač by to vyřešilo problém s balením) se mi tahat nechce a hlavně mi to příjde trochu komplikované, pokud člověk cestuje vlakem. Jelikož nechci zavalit dítko v sedačce velkým batohem, snažím se naše vybavení na tři dny sbalit minimalisticky do malinkého cyklobaťůžku a jídlo na cestu do sedmilitrové brašny na řidítka. Na jiné úložné prostory není bohužel mé kolo uzpůsobeno, a tak myšlenky spát v kempech ve stanu se musím prozatím vzdát. Rezervujeme skromné chatičky. Balíme nějaké svačinky a doufáme, že se nám podaří další jídlo nakoupit průběžně po cestě.

Co s sebou tedy beru?

• náhradní oblečení pro dítko
• náhradní boty pro dítko (u nás nutnost)
• oblečení na spaní
• spodní prádlo a náhradní ponožky
• mikiny
• pláštěnky
• malou lékarničku
• malou kosmetickou taštičku
• přebalovací podložku (na případnou noční nehodu)
• malý ručník
• pumpičku, lepení a náhradní duši
• cestovní nočník (skládací miska pro psa)
• nabiječku, powebanku
• pár knižek z edice Mikroliška, pexeso (na cestu vlakem), lopatka a pár kelímků (na písek)
• svačinku

Jedeme!

Sraz s Martinou a Anežkou máme na Hlavním nádraží v Praze. Čeká nás cesta ranním vlakem do Děčína, kde naše cesta začíná.

Den první

Chvilku nám trvá než se vymotáme z města, cyklostezka je z důvodu opravy mostu uzavřena. Pak už je cesta naprosto pohodová. Děti hlásí všechna dětská hřiště po cestě, takže náš plán 30-40 km na jeden den je naprosto odpovídající našemu tempu. V restauraci Tivoli ve Velkém Březnu se občerstvujeme a děti se trochu vyblbnou na místním hřišťátku. Před Ústím nad Labem nám děti začínají usínat, rozhodujeme se pro pauzu a necháme je prospat na dece u řeky. Tady také v místním vietnamském obchůdku (Národního odboje 634/23) doplňujeme zásoby. Pokračujeme dále. První komplikace přichází u Masarykova zdymadla, kde nás čekají schody nahoru a dolů a následně ještě jedny do/z podchodu pod železnicí. Pokud s tímto počítáte dopředu, je možné tuto část objet po hlavní silnici Litoměřická. Naším cílem je dnes kemp Loděnice. Pro děti parádní místo. Venkovní posezení, bazének a veliké dětské hřiště. Přespáváme v malé chatičce (manželská postel, dvě poschoďové, ale další dvě matrace vlezou vedle sebe na zem, lednička a rychlovarná konvice, společné záchody a koupelny).

Den druhý

Děti se budí celkem brzy, na zahrádce snídáme a vyrážíme na cestu. Dnes nás čeká skoro 40 km. První větší přestávku děláme v přístavišti Libochovany. Jsou tady lodičky a odpočinkové místo, kde můžeme poobědvat. Spousta občerstvení na trase je bohužel teď mimo sezónu a ještě ve všední den zavřena, takže máme radost, když konečně nacházíme Bistro u Trumpetky (Lounky), kde si můžeme dát něco k jídlu a děti se mohou vyblbnout na trampolíně (vstup 50 Kč na den). Dnešním cílem je kemp Pod Lipou, kde máme rezervovanou chatu. Klíče musíme vyzvednout v místní pizzerii. Chata je dvoupatrová, dole dvě lůžka, dvě lůžka nahoře, vlastní koupelna a toaleta. V pizzerii celkem dobře vaří a je u ní malé dětské hřiště.

Den třetí

Dnes nemusíme spěchat. Máme před sebou jen 12 km na nádraží a já pak ještě dalších 12 km na cestě domů. Ráno se stavujeme v Roudnici nad Labem koupit snídani a necháme děti pohrát si na místním hřišti. Ještě dopoledne dojíždíme do Štětí, kde hledáme otevřenou restauraci, kde bychom mohly dostat oběd. Bar Quatro má oteřenou zahrádku a vaří. Před druhou hodinou pak přejíždíme na nádraží v Hněvicích, odkud nám jede přímý vlak do Prahy.

Krásně bylo. Počasí vyšlo. Dětem i maminkám se líbilo a už se chystáme na další úseky téhle stezky, která je pro cyklotoulky s dětmi naprosto ideální.