Labská cyklostezka II – ze Štětí do Lysé nad Labem

3 matky, 4 děti, 3 dny v sedle, 100 km v nohách

„Nechce s námi někdo na cyklopuťák od úterý ze Štětí po labské cyklostezce?“ Objevuje se na stránkách Klubu minituristů. Do idosu zadávám Pardubice – Štětí a již s Martinem diskutuji, jak hodně reálné či nereálné je v úterý ráno vyrazit, když je nyní neděle večer.

V úterý ráno stojím na pardubickém nádraží s Kryštofem v nosítku, kolem v jedné ruce a vozíkem v druhé. Čekám na příjezd rychlíku, který nás dopraví do Prahy, kde se potkáme s Lenkou a Bárou a budeme pokračovat do Hněvic společně. Za nejsložitější bod celé výpravy považuji výstup z vlaku v Praze a přesun na správné nástupiště. Vše se naštěstí odehraje bez dramat a už se vítáme s Lenkou a Bárou. Náš společný vlak stojí u perónu a my marně hledáme vůz s „cykloúpravou“. Ptáme se průvodčí, která nám oznamuje, že jedou jen „normální“ vozy, ale protože máme rezervace, tak nás svézt musí. Ochotně navrhuje, ať nastoupíme do vagónu 1.třídy. Nacpeme dvě kola, cyklosedačku a vozík do úzké rychlíkové uličky a zpocení až na… s pocitem vítězů usedáme do kupé. Pocit vítězství trvá stejně dlouho jako jízda vlakem neb rychlík zastaví u nástupiště přesně na druhé straně, než jsme kola nakládaly. Vyložení našeho nákladu se zdálo býti nemožné. Já dostávám geniální nápad – vyložit je druhými dveřmi přímo do kolejí, přičemž jen co vezmu za kliku dveří, tak na mě křičí vyděšená pracovnice Českých drah, ať okamžitě jdu zpátky, že tam může jet vlak a srazit mě. Nakonec s pomocí průvodčí a dané pracovnice kola vykládáme správnými dveřmi na nástupiště, nikoli do kolejí. Všem se viditelně uleví – průvodčí, že už nás vyložila, pracovnici ČD, že mě vlak nesrazil a nám, že další vlak až za dva dny.

Na nádraží posvačíme a vyrážíme po cyklostezce vstříc dobrodružství. Očekávám, že Kryštof usne po mém prvním šlápnutí do pedálu a mě bude čekat pohodová první část jízdy. Matka míní, dítě mění. Po prvních 3 km zastavujeme ve vesnici na dětském hřišti neb Kryštof nejen že nechce spát, ale rozhodně nechce být ani ve vozíku. Po hodině opouštíme dětské hřiště, cyklostezka se krásně klikatí podél Labe a kvalita asfaltu by byla vhodná i pro inline brusle. Nakonec obě děti usínají, my se díky tomu dostaneme k Mělníku už okolo půl jedné, proto se rozhodujeme odbočit z labské cyklostezky na vltavskou a pokračovat do zooparku Zelčín. Zoopark, jak to tak bývá, je rájem pro dětské duše – dvě hřiště, zvířata v ohradách, velký výběh s kozami, poníky, ovcemi, kde se lze pohybovat mezi nimi a krmit je. Když se dětská část výpravy dostatečně vyběhá, naposledy nasedáme na kola a s vrcholovou prémií v Mělníku, kdy si vyzkoušíme i tlačení našich konvojů do kopce, dojíždíme do kempu, kde se potkáváme s Paulou, Kubíkem i Paulinou neteří, kteří vyráželi ze Štětí pár hodin po nás. Užíváme společný poklidný večer.

Po pohodovém ránu nás čeká ranní rozcvička v podobě jediného kopce na celé trase. Lenka se na oko snaží najít nějakou objízdnou trasu, ale pak se rozhoduje, že jízda po rovině je nuda a kopec bude příjemné zpestření. Šlapeme, tlačíme a v duchu se těšíme, až se cyklostezka opět stočí k řece. To se nám brzy splní, jen místo krásného asfaltu, na který jsme si včera bez problému zvykly, přišla romantická polní cesta. Kdybychom neměly vozíky, cyklosedačku a čtyři děti, tak se nad tím zřejmě ani nepozastavíme neb pěšina pro kolo byla vyjetá všude, ale s naším nákladem se nám rychlost snížila zhruba na polovinu oproti předchozímu dni. Před Kostelcem nad Labem sjíždíme z cyklostezky a vyrážíme do kempu. Objednaly jsme si chatku pro 4, přičemž pan recepční nechápe, jak se na palandě a jedné manželské posteli chtějí 3 matky a 4 děti vyspat. Lenka vytahuje svou fungl novou dvojitou karimatku, já dávám matrace z palandy na zem a Paula s oběma dětmi bude nocovat na manželské posteli. Vzhledem k tomu že rybník v blízkosti kempu ke koupání vhodný není, nasedáme na kola a vyrážíme se smočit ke konětopským jezerům, což se ukáže jako geniální nápad. Tolik bagrů, tatrovek a traktorů jsem na jednom pískoviště ještě neviděla, když omrzel písek, přišla na řadu klouzačka a koupel. Nakonec i noc dopadla nad očekávání všech – děti po všech zážitcích spaly jako Šípkové Růženky, vzájemně se nebudily a budíček si daly až před 8 ranní.

Poslední den výpravy se nesl v pohodovém duchu. Z kempu jsme vyrazily zpět na cyklostezku, která se skládala z části asfaltové, části po silnici a části zpevněné cesty. Za Brandýsem jsme se rozdělily na dvě skupiny neb některým potomci usnuli a někteří potřebovali naopak pauzu. V Lysé jsme se na nádraží opět všichni potkali, ač jsme jeli třemi různými vlaky, tak všechny jely z prvního nástupiště, tudíž jsme byli ušetřeni snášení a vynášení kol po nádraží. Do našich domovů jsme se rozjeli s pocity, že to byly tři dny pohody, porozumění a vzájemného souznění.

A co říci závěrem? To co mluví za vše – už teď si brousíme zuby na další část labské cyklostezky, kdo se k nám přidá?

Petra

DEN PRVNÍ

Trasa na kole: Hněvice – Mělník se zajížďkou do zooparku Zelčín

Odkaz na mapy.cz ZDE

Délka trasy Hněvice – Mělník: 18 km

Zajíďka do zooparku: 17 km (tam i zpět)

Povrch: asfalt, kromě jízdy po Mělníku cyklostezka mimo silnice

Ubytování: Kemp Mělník v sudech

DEN DRUHÝ

Trasa na kole: Autokemp Mělník – Autokemp Kačer se zajížďkou k jezerům Konětopy

Odkaz na mapy.cz ZDE

Délka trasy Mělník – Kačer: 25 km

Zajížďka k jezerům: 10 km (tam i zpět)

Povrch: většinou polní cesta, od Kostelce do kempu část cesty po silnici

Ubytování: Autokemp Kačerov, chatka

DEN TŘETÍ

Trasa na kole: Autokemp Kačerov – Lysá nad Labem, nádraží

Odkaz na mapy.cz ZDE

Celková délka trasy: 28 km

Povrch: asfalt, silnice, uježděná zpevněná cesta

Pizzerie Matylda – Lysá nad Labem ZDE (výborné jídlo i dětský koutek, hned u nádraží)

ÚČASTNÍCI VÝPRAVY

Lenka + Bára (2 roky), minimalistický styl balení: kolo + cyklosedačka + cyklobatůžek + kapsa na předních řídítkách

Petra + Kryštof (16m), střední styl balení: kolo + vozík chariot + batoh (30l) připevněný na vozíku

Paula + Kuba (15m) + (7let), na těžko: kolo + vozík croozer + brašny na kola

UBYTOVÁNÍ + STRAVA

Ubytování v sudu a chatce s lůžkovinami – nevezly jsme spacáky ani karimatky kromě Lenky, která vezla karimatku pro přespání v chatce

Strava – každý si řešil dle svého uvážení, někdo vozil jen svačiny, které doplňoval cestou, někdo vezl potraviny na vaření (kuchyňky v kempech byly)

Co jste tedy vezly?

Oblečení, základní hygienu, jídlo, pár hraček, já a Paula pleny (zabírají vcelku velký objem, proto je zmiňuji)