Tři holky v Novohradských horách

Krásné dva dny strávené v nádherném prostředí Novohradských hor se nejspíš stanou odrazovým bodem k přechodu celého pohoří. Žijeme zde a jsme si vědomi, že tu máme krásně a přesto se tento nápad v mé hlavě zrodil jen čistě náhodou. Už nějaký rok mám v hlavě přechod Šumavy, ale nějak se mi nedaří najít parťačku a navíc je pro mne těžké odejít od dětí, byť na dva dny s přespáním bez nich :-). V tom mi hlavou blesklo, proč hledám parťačky na přechod Šumavy, když mám doma dvě, které půjdou rády. A proč Šumava, když to mohou být „naše“ Novohradky. Na to, abych si zkusila, jestli to spolu zvládneme, mám ideální podmínky, protože tatínek je v dosahu na zavolání v případě nouze :-).Takže jsem naplánovala trasu s cílem Janova Ves, kde jsem chtěla přespat. Starší pětileté jsem dala do batůžku její spacák a karimatku, do mého báglu naložila další dva spacáky, náhradní oblečení, lékárničku, a další nezbytné drobnosti. Do Croozeru stan, holkám holínky a jídlo na cestu. Connie skákala metr vysoko, když viděla, že se balíme. V 10.45 jsme vyrazily – my tři a pes (fena).

1. den: Malonty – Janova ves (12 km)

Cestu tam jsem zvolila úmyslně tu delší (cca 12 km), lesem, nádhernou krajinou a výhledy, které se neokoukají, ale také s ohledem na pětiletou Terezku, aby to ušla. Vyrazily jsme z obce Malonty a po NS Malonty se vydaly směr Doppler (Jelení vrh 956 m.n.m.). Nad rozcestím U Kubíčka jsme po zvládnutí kopce uhnuly z NS vlevo na lesní cestu. Celá NS vede po asfaltu, který je sice pro kočár lepší, ale cesta lesem zas hezčí a zvládnutelná bez problémů. Minuly jsme bývalou obec Ludvické Hory a pokračovaly dál lesem, kde Terezka hledala trpasličí domky a pozorovala mraveniště (což vlastně dělala celou cestu), vymýšlela příběhy a hrály jsme si na různé postavy z pohádek. Přemýšlela jsem, že bychom vylezly i na Doppler, ale s kočárem se tam nedá a Eliška se chvíli předtím rozhodla, že bude spát, takže Doppler jsme vynechaly a razily si to dál po cestě, kterou nám zhruba v polovině zatarasil spadlý strom. No nic, jsem žena činu :-). Odházela jsem větve tak, abych mohla s kočárem podjet, což se s menším vypětím sil povedlo a šly jsme dál. Po asi 3 km jsme se z lesní cesty vrátily znovu na NS a pokračovaly dál zhruba 2 km, než jsme se napojily na cyklostezku Greenway RD, Novohradsko-Doudlebsko. Mohla jsem sice odbočit o kus dříve vpravo a jít po červené lesem, ale cesta bohužel není sjízdná kočárem. Asfaltová cyklostezka, po které jsme následně šly, je v těchto místech dost rozbitá, ale na kole ani s kočárem to není problém projet. Do cíle zbývalo cca 5 km přes Horní Příbrání a kolem bývalé obce Dolní Příbrání. Rozbitá cesta se na Horním Příbrání mění na hladký asfaltový povrh. Měkká lesní cesta by byla hezčí a příjemnější, ale to místo a výhledy stojí i za cenu toho, že větší část jdete po asfaltu. Holky celou trasu zvládly naprosto bravurně a s pomocí trpasličích domků, krmení mravenců a házení šišek Connie si ani neuvědomily, že jsme ušly takový kus cesty. I mladší Eliška zhruba 5 km ušla po svých. Přesně v 16 hod jsme doputovaly do cíle, shodily batohy ze zad, sedly si na malinovku a ke kávě, objednaly si něco dobrého na zub a holčičky šly svou nevyčerpatelnou energii vybít na malé dětské hřiště, které je součástí místního občerstvení. 

Přespání + občerstvení 

Rodinná farma Janova Ves (otevřeno mají v sezóně) je místo na samotě v přírodě nedaleko hranic s Rakouskem. Je tam naprostý klid, majitelé jsou moc milí, dobře vaří a přespat se dá v chatkách, maringotce nebo ve vlastním stanu na louce. Mají tam krávy, koně (nevozí), drůbež a ráno vás budí kokrhání kohouta, takže nic pro spáče :-). Vylezete ze stanu a kolem vás jen příroda. Kousek odtud, vedle zaniklé obce Mikulov, je odpočinkové místo a zajímavý kámen s prohlubní, ze které prý nikdy voda zcela nevyschla a kde se kdysi smáčely místní děti. Dá se k němu dojít pěšky po loukách nebo po silnici (minimální provoz) na kole, s kočárkem. Ale i v tomto případě je třeba počítat s tím, že kolo či kočárek buď budete muset tlačit po louce do kopce nebo odložíte na kraji louky a cca 300 metrů ke kameni dojdete pěšky.

2. den: Janova ves – Malonty (9,5 km)

Ráno jsem vstala před 6 hodinou, ale čekala jsem, až se proberou ti moji dva spáči. Eliška vstala v 7:30 a Terku jsem budila kolem 8 hod. Není se co divit, protože zhruba do 22 hod si hrály s dalšími dětmi a do spacáků jsme se dostaly kolem 23 hod. Vylezly jsme ze stanu do slunečného rána a pomalu se vydaly na ranní čaj a snídani. Holky „vyžebraly“ oblíbené kakao a než jsem se nasnídala já, už zas byly na hřišti. Poklábosila jsem s domácími, umyly jsme se, holčičky jsem nechala na hřišti a šla sbalit stan a bágly. Kolem 10:30 jsme se vydaly zpět k domovu. Variant, které se nabízí z tohoto místa je dost, ale vzhledem k předchozím dešťům jsem od původního plánu upustila a vydala se kousek po hlavní silnici směr Bělá. Píšu hlavní silnice, ale denně tu projede opravdu jen pár aut. Zhruba 3 km jsme šly po této silnici a hned na kraji vesnice odbočily vpravo do lesů. Po dalších 1,5 km lehkého stoupání jsme došly na křižovatku lesních cest a vydaly se vlevo směr domů. Cestou nás ještě čekalo několik hezkých míst, na kterých se musíte zastavit, i když je dobře znáte, protože ty výhledy jsou úžasné. Zjistila jsem, že pramen u Ludvických Hor dostal nový „kabátek“ a moc mu sluší. Domů jsme to měly už jen 4,5 km a i když jsme se moc těšily, věděla jsem, že to určitě nebyl poslední takový výlet, protože jsme si to náramně užily a moc se těšíme na další. 

Článek sepsala Gabriela Bublíková.