Náš první bikepacking s minituristou

Když můj milovaný muž Honza přišel s nápadem, že bychom mohli konečně vyrazit na první dovolenou s Jonáškem, byla jsem nadšením bez sebe. Vzhledem k tomu, že měsíc předtím z důvodu úrazu nohy nemohl nic dělat, rozhodli jsme se sice pro cyklovýlet, ale zato na placatém Třeboňsku. I tak s takřka veškerým nákladem si celkem máknul, oproti mně pouze s brašnou na řídítkách a pod sedlem. A jaké to bylo?

Účastníci: rodiče amatéři a jeden malý roční skřítek

Celkem najeto: 231,5km

Výbava: dvě kola, vozík Chariot, jedna brašna na nosič, jedna brašna na řídítka a jedna pod sedlo

1. Den: Veselí – Staňkov (51 km, převýšení 119 m)

Dojeli jsme autem jako obvykle se zpožděním do místa startu, tj. do Veselí n. Lužnicí. Odtud jsme sbalení, plní očekávání, vyrazili směr Staňkov. Hned za Veselím je Vlkovská pískovna, kterou velmi doporučuji na koupání. Koupali jsme se ze strany, kde je nudapláž, protože jsme nechtěli sušit plavky. Našli jsme si osamocenou malinkou zátoku, kde jsme byli sami a prcek se na břehu vyřádil.

Když jsme projížděli Vlkovem, zavoněl z hospody řízek, zakručelo mi v břiše, ale prohlásila jsem, že to nechám na Třeboň. To jsem ještě nevěděla, co bude následovat. Asi kilometr za Vlkovem nám pod naloženým Chariotem praskl šroubek spojující řídítka s konstrukcí. Honza to sdrátoval vzhledem ke komářím útokům velmi rychle a vrátili jsme se do Vlkovské restaurace. Tam mě muž zanechal a vyhledal půjčovnu nářadí, kde byla velmi ochotná paní a sdrátovali to pevněji. Restaurace je příjemná, jídlo celkem dobré, mají malý dětský koutek a přívětivé kozy, které se dají pohladit, z čehož byl Jonášek unešený. Po obědě jsme se lehce nervózní ze stavu vozíku vydali dále. Cestu jsme trochu zkrátili oproti plánu a snažili se držet asfaltu, aby vozík vydržel aspoň do večera. Projeli jsme kolem mnoha rybníků, objeli Rožmberk a zamířili na Lužnickou cyklostezku v NPR Stará a Nová řeka – velmi krásná cesta i okolní příroda, málo lidí, jen je lepší nezastavovat kvůli komárům. Nu a pak už zbývalo kousek do Staňkova, kde jsme nakonec přespali u kamarádky.

2. Den: Staňkov – Veveří (52 km, převýšení 380 m)

Ráno jsme se pobalili a vyrazili na další úsek. Chariot stále kupodivu držel pohromadě. V Chlumu u Třeboně jsme moc času nestrávili, chtěli jsme se podívat nahoru ke kostelu, ale měli zrovna pouť, takže jsme se pořádně nahoru nedostali. Počasí ale naštěstí zase přálo a lákalo se vykoupat, takže další plánovanou zastávkou byla pískovna. Cestou jsme se zastavili v Občerstvení Štaidlův kopec, kde mají malý pumptrack, nějakou rozhlednu i lanový park a překvapivě chutné jídlo. Pískovna U Halámek (rozcestník)je opravdu nádherná, je obrovská ale koupání je povolené pouze z jedné  strany z důvodu aktivní těžby. Bylo zde však hodně lidí a pro tak malé děti moc není vhodná, břehy jsou dost prudké. Možná bych příště zkusila dle doporučení pískovnu Tušť, která vypadala mnohem příjemněji. I tak jsme tam strávili asi hodinu a hráli si na břehu a na střídačku si zaplavali. Rozjeli jsme se po cyklostezce č. 341 kolem hranic do Veveří. Trošku vlnící se cesta je velmi příjemná a tady oproti Třeboňsku již bylo znatelně méně cyklistů. Odpoledne jsme dojeli do kempu Veveří, kde jsme nakonec přespali dvě noci. Kemp je velmi milé místo, rodinně působící. Je menší, trochu zapadlejší, ale poskytuje veškeré zázemí. Je tam občerstvení, kde si můžete dát velká i malá jídla a v chladném ránu horké kakao. Disponuje krásným krytým ohništěm, malým dětským hřištěm, hřištěm na volejbal, sociálkami a vybavenou kuchyňkou. Navíc tu bylo málo stanů a menší provoz a Jonášek si tak mohl trénovat běhání po celém kempu

3. Den: okolo Nových Hradů za památkami (31 km, převýšení 450 m)

První Jonáškova noc pod stanem byla pěkně bouřlivá, ale jemu to překvapivě nevadilo a krásně si spinkal ve svém malinkatém péřovém spacáčku Kwak Kuňka. Nicméně z důvodu nejistého počasí a únavy Honzy z tahání nákladu jsme se ráno rozhodli udělat si výlet nalehko v okolí. Sjeli jsme do Nových Hradů, projeli jsme krásným zámeckým parkem, u kláštera s varhanní hudbou jsme si dali výbornou kávu a zmrzlinu v překrásné kavárně Apatyka Café, která byla původně barokní lékárnou a mně, v minulosti přes 10 let pracující jako farmaceutická asistentka, naprosto okouzlila. Na dvorku mají i malý hrad na hraní pro děti. Nakonec jsme se samozřejmě zastavili na hradě, kde je volný přístup na nádvoří, ale Chariot se jen tak tak vešel do úzkých dveří vedoucích k příkopu.

NPP Tereziino údolí jsme také zvládli, nutno však podotknout, že horní cesty bych asi nedoporučovala s dětmi ve vozíku nebo i na kole. Jsou tam strmé stráně a kořeny. Muž jezdí downhill, takže si poradil, ale já bych to určitě nezvládla. Moc pěkná je Tvrz Cuknštejn oprostěná od davů lidí. V Horní Stropnici jsme kvůli bouřce skončili na plovárně, která je zdarma, s bistrem s venkovním krytým sezením. Bazén je opravdu velmi pěkný a je zde i možnost kempování. Po tom, co jsme se stihli osvěžit v bazénu a přečkali bouřku, vyšlapali jsme si kopec do Dobré Vody s překrásným kostelem a výhledem, odtud potom cyklostezkou Novohradskou-Doudlebskou kolem dřevěné zvoničky a kamenné pyramidy, kde se pásly ovečky a kde si člověk připadal opravdu jako na horách. Nu a nakonec zpět do kempu.

4. Den: Veveří – Třeboň (54 km, převýšení 140 m)

Po další bouřlivé noci jsme balili stan, všechno bylo mokré, já běhala za prckem a muž balil. No nebyl to nejrůžovější start, ale přes den se vyčasilo a bylo sice chladněji, ale nepršelo. V Klikově jsme se zastavili v Hospodě u Kapličky ne vynikajících kapřích hranolkách a candátovi. Mají přímo u zahrádky pískoviště, prolézačku, trampolínu, zkrátka jsou na děti připravení. Další zastávkou měl být Dvůr Metel, který však byl trochu zpustlý a dost zarostlý a nic tam nebylo, takže jsme roztočili kola a svištěli dále. Zakempili jsme v Třeboni, v obrovském kempu, kde roční dítě budete nahánět mezi stany a řešit rušnější provoz. Sociálky mají ale velmi pěkné a mají i malé dětské hřiště, hospodu jsme zde nevyužili. Nicméně vše je zpoplatněno, i puštění rychlovarné konvice, prostě velký kemp. V samotné Třeboni jsme se prošli navečer jen historickým centrem a krásným zámeckým parkem, pro děti ideální na proběhnutí nebo na piknik.

5. Den: Třeboň – Příbram (43,5km, převýšení 140 m)

Poslední den jsme víceméně šlapali do pedálů s výjimkou zastavení na vyběhání Jonáška. Zastavili jsme se v mlékárně Mláka a vybavili se na oběd velmi dobrým sýrem, jogurtovým mlékem a pečivem za příznivé ceny. Objížděli jsme hlavní silnici, kde je velmi rušný provoz, rozhodně ne přátelský cyklistům. A potom už jsme směřovali k autu. Jako odměnu dospělým přeživším jsme v Příbrami koupili jídlo s sebou z mexické restaurace Mango Habanero, mňam (krutě pálivé).

Zkušební dovolená byla naprosto skvělá, dokonce i počasí nám celkem vyšlo a užili jsme si to. Další zatěžkávací zkouškou bude zářijová Sicílie, ale už se na ni těšíme.

Peťána Kůrková, Honza a Jonášek

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.