Přechod Velké Fatry s dítětem


„Putování Velkou Fatrou s tříletou Darinkou“

Michaela Patáková

Den 1.: Nižná Revúca, rázc. – Útulňa Limba (4,7km)

Naše putování začalo v Nižné Revúci. Hned u zastávky se pasou krávy a jen, co jsme vystoupily s mojí tříletou Darinkou z autobusu na nás dýchly hory. Teda dýchly hlavně na mě, protože Darinka samozřejmě usnula 20 minut před tím, než jsme měly vystoupit. Takže jsem si už v autobuse naložila dítě do nosítka a bavila jsem okolí tím, jak jsem se snažila nahodit na záda asi 30 kg krosnu.

Od rozcestníku vede příjemná cestička po rovince, takže si aspoň moje záda mohla zvyknout na přední i zadní váhu. 😀 Darinka spala naštěstí jen asi kilometr a pak už spokojeně ťapkala a s lupou hledala kytky a brouky, každý trochu větší šutr byla super skála na prolézání a v místním potůčku jsme si osvěžily nožky (bylo to trošku s řevem, protože voda fakt ledová, ale sama to chtěla). 😀 Asi po dvou kilometrech jsme narazily na chajdu – soukromý pozemek, ale nikdo tam nebyl a ve studánce jsme ochutnaly první horský pramen. Po chvíli se nám už změnil terén na lesní pěšinku a začal kopec, po cestě bylo ale tolik zajímavých klacků, lopuchů, rostlin a hovad, že jsme kopec k Limbě skoro vyběhly. U útulny bylo zase co objevovat – rybník s rybkami, potůček, ve kterém si asi hodinu stavěla z kamínků hráze a kočka Danielka, díky které Darinka prozkoumala okolí líp než já. Za 1 euro jsme si u útulny postavily tarp. Jídla jsme měly dost, a tak jsme si uvařily večeři samy, ale moc milý chatař nám nabízel asi dva druhy polévky, kafe a takové ty klasické horské občerstvovačky. (Asi pozor na ubytování s pejsky – o dva dny později jsem potkala holky, které si tam volaly a se psy jim nebylo dovoleno zůstat, asi kvůli kočce).

Večer nás přišla navštívit liška. Čučela na mě asi 30 cm od stanové plachty, hodně mě mrzelo, že už Darinka spí, byl to zážitek. Počmuchala okolí, podívala se k vedlejšímu stanu a odběhla.

Den 2.: Útulňa Limba – Rakytov – Ploská – Salaš pod Suchým Vrchom (11,7 km)

Ráno nás vzbudilo vycházející sluníčko, které jsme pohodlně pozorovaly přímo ze stanu. Vyrazily jsme asi o půl osmé pěkným stoupáčkem na Rakytov (dá se obejít – pozor u Severného rakytovského sedla, abyste se vydali po správné zelené, pokud chcete jít na vrchol). Chtěla jsem si dát snídani na vrcholu, ale vítr nás vyhnal, nicméně výhledy úplně luxusní! Cesta z Rakytova do Južného Rakytovského sedla byla superklouzačka. Teda pro Darinku, která to skoro celé sjela po zadku. Je tam takový prachovitý terén, takže to byl docela náročný sestup, ale Darinka si to docela užila. V sedle to vypadalo, že bude bouřka, tak jsme nahodily pláštěnky, ale spadlo jen pár kapek. Přišel čas na polední šlofík, takže cestu přírodní rezervací Čierný kameň jsem si užila v tichu a klidu :-D. Vystoupla jsem si i na Minčol, je tam zvláštní značení a zelená vede pod ním, ale byly tam krásné výhledy a na zelenou jsem se napojila za chvíli, takže mi to vůbec nevadilo. Nicméně prý je pěkná cesta pralesy i kolem této hůrky. Darinka spala asi tři kilometry a pak toužila vylézt na Čierný kameň – skála která trčí z lesa, ale je úplně opačným směrem než Ploská, na kterou jsme měly namířeno. Kousek před Sedlem Ploskej je studánka, u které jsme se chvíli zdržely – krásné výhledy a výborná voda 😊. Příjemným stoupáčkem jsme došly na vrchol Ploská, kde zase trochu foukalo, tak jsme se vydaly dolů k salaši, kde jsme chtěly přespat. Všude kolem spousta mateřídoušek, takže cesta byla voňavá a u salaše jsme si uvařily čaj. V salaši jsme spaly na půdě, mělo pršet, a tak jsem radši nerozdělávala spaní venku. Je tam spousta matrací, a i dole jsou postele, dokonce pec a nějaké nádobí. Asi 300 metrů od salaše je i studánka, takže super místo pro usídlení.

Den 3.: Salaš pod Suchým Vrchom – Ostredok – Frčkov – Križna – Kraľova studňa – Zrub SNP (16,7 km)

Tento den nás měl čekat nejkrásnější hřeben Velké Fatry a nejvyšší hora Ostredok. Jako čekat na nás čekal, ale jak už to na horách bývá, čekala nás taky bílá mlha a déšť. 😀 V tento den nás taky doběhnul táta. Nejdřív musel pracovat, ale po tom, co jsme mu poslaly s Darinkou spousty krásných fotek se rozhodl, že nás doběhne. Trochu jsem mu zazlívala, že to počasí přivezl s sebou on. 😀 Měla jsem původně v plánu spát u hotelu Kraľova studňa (10 eur za osobu za stan, ubytování v hotelu nevím, asi kolem 20eur). Bylo ale špatné počasí. Darinka si sice užívala mlhu, protože to bylo jako v Elsině kouzelném lese, ale déšť s větrem už jí docela vadil, takže jsem ji měla asi 5 km v nosítku, a to nás hodně zrychlilo. K hotelu jsme došli už k obědu. Počasí se docela umoudřilo, a tak jsme vymýšleli, co dál. Byli jsme totálně promočení – v hotelu je sušárna na boty zcela zdarma, ale funguje asi spíš v zimě, nicméně jsme se trochu oklepali a rozhodli se, že dojdeme ke Zrubu SNP (asi 8 km), kde se dá na terásce nouzově přespat, protože do Turčianských Teplic, kde naše cesta končila to bylo ještě daleko.

Samozřejmě jsem neměla pro Darinku žádné náhradní boty, ale naštěstí je to dítě do nepohody a mít igelitové pytlíky v botách je největší sranda. Asi kilometr před srubem byl ještě seník, kde by se dalo nocovat, ale zase nás pronásledovala hovada – asi chtěla pomstít své kámošky z prvního dne, takže jsme se jim snažili utéct. Kupodivu jsme jim fakt utekli a vyspali se na terásce srubu (je fakt malinká – dva lidi a dítě asi ideální počet) bez jediného kousance. Trochu jsem se bála, že hovada vystřídá směna nočních komárů, protože srub stojí u říčky, ale naštěstí se mé obavy nenaplnily a bylo to fakt pohodové spaní. Před srubem by se dal asi udělat i stan, je tam hezký plácek, ale už jsme fakt nechtěli zmoknout. 😀

Den 4.: Zrub SNP – Čremošianské lazy – Husny vrch – Turčianské Teplice (8,3km)

Poslední den nás čekala krásná cesta přes Čremošianské lazy, kde je penzion Kraľov Dvor s nádherným výhledem na Malou Fatru a Strážovské vrchy. Je tady i hřiště a umělý rybníček s barevnými rybkami, takže super pro děti. Otevírací dobu ale měli tuším jen od středy do neděle, a ještě asi od 14 h, takže žádná kávička nebyla. Darinka se ale aspoň sklouzla a „uvařila oběd“ v místní kuchyňce pod skluzavkou. Pokračovali jsme přes nádhernou „motýlí“ louku až na Husný vrch, kde je krásné posezení s asi posledním výhledem, takže jsme si tady dali pauzičku. Dál už jsme šli jen dolů do Turčianských Teplic, které Darinka přejmenovala na Tučňácké a pořád se ptala, jestli tam budou tučňáci. No nebyli, ale zato tam byla úžasná zmrzlinárna Jadran, která je přímo po cestě, pokud půjdete pořád po žluté, asi kilometr před vlakovým nádražím. Mají tady 30 druhů zmrzlin a tomu se fakt nedalo odolat.

Je to krásný trek a chci se jednou vrátit a projít ten hřeben, který jsme měli v mlze.


Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *