Dálkový trek z Mnichova do Benátek s roční dcerou

Jak jsme se vydali s třinácti měsíční Rebeccou přes Alpy a jak můžete se svými dětmi také!

Magdalena Stahrová

Během jedenácti dní jsme přešli úsek dlouhý 150 km z Traumfpad München – Venedig. Tedy treku táhnoucího se přes Alpy od Mnichova po Benátky. Je to záležitost dobře zdokumentovaná, existují průvodce a kdo chce, může si k tomu najít mnoho informací. Zde je naše troška do mlýna navíc s bonusem ročního dítka na zádech :-). Pro úplnost dodám, že tento trek jsme zahájili už před pěti lety částí z Mnichova do Mayerhofenu, kde nás zradila kolena. Tenkrát ovšem samozřejmě jen ve dvou :-). Na tento rok jsme si tedy připravili pokračování z Mayerhofenu do italského Alleghe. 

Součástí naší přípravy byl také testovací třídenní trek. Na něm jsme šli podobné vzdálenosti i převýšení jako následně v Alpách a hodně nám to pomohlo s ujištěním se, že se Rebecce v nosítku líbí i na delších úsecích a zároveň s výběrem věcí, které jsme pro ni následně zabalili.

Trasa: 

1. Den – od mezi stanice lanovky vedoucí z Mayerhofenu „Tuxerferner Hous“ do Ölperer Hütte

Na stanici této lanovky jsme skončili při prvním pokusu Alpy přejít v roce 2017. Byl to tak celkem logický výchozí bod. Na Ölperer Hütte to není podle mapy daleko, ale dejte si na to dostatek času. První kus vedle skrz suťové pole, kde se dá jít jen pomalu; následuje stoupání do sedla v téměř 3.000 mnm. Tam může docela foukat. Když sedlo překročíte (můžete se i zapsat do vrcholové knihy), čeká vás lany zajištěná sestupová římsa dolů. Bez jištění se to dá, ale je potřeba mít jistou nohu a jít pomalu a obezřetně. Pomoc druhé osoby se hodí, zvláště, když jeden nese dítě. Dojdete k rozcestníku a dáte se doprava. Tam už vede cesta jednodušším terénem, přestože je třeba často překračovat říčky a řeky (a tudíž i velké kameny), takže i tady se obezřetnost (a pomocná ruka) hodí. Na výhled na Ölperer Hütte se sdlouho čeká, objeví se až v poslední chvíli, skoro soubežně s ikonickým mostem, přes který je třeba přejít. Ölperer Hütte je velmi známá, příjemná chata s úžasným výhledem do údolí. Spí se v místnostech po osmi. Výběr snídaně je celkem slušný, přestože vyloženě čerstvé věci chybí – chata je zásobovaná pouze helikoptérou. Každopádně disponuje pěkným dětským hřiště a dětskou židličkou.

2. Den – Do vesnice Stein

Cesta po začátku vede po pěkné pěšině, trochu se stoupá i klesá, ale nic dramatického. Milníkem je přechod do Itálie. Na hranici je chata Pfitcher Joch Haus, kde jsme se zastavili na oběd. Za velmi příznivé ceny se dočkáte sytého jídla (jedná se už o Itálii, takže špagety a těstoviny jsou top). Hned za chatou následuje setrvalé klesání až do vesnice Stein, kde jsme meli rezervovaný pokoj v penzionu Bartholf. Byl za velmi přííznivou cenu i s vlastní koupelnou a večeří o dům vedle. Snídaně sestávala z čerstvého pečiva, marmelády a šunky/sýra.

3. Den – Přes Gliederschasrte do Pfunders

Hned po snídani v sedm vyrážíme. Tato etapa je poměrně náročná a je dobré si na ni nechat dost času. Cesta z počátku vede lesem a začíná se mírně zvedat, následně sklon stoupání přitvrdí. Cesta vychází z lesa a člověk je exponovaný sluníčku. Serpentýny se vedou až na vrcholek, kde je pěkný plácek pro svačinku. Následuje dlouhý sestup do údolí. Kolem pěkného jezera a také následně Alm v Dun. Zde doporučujeme udělat pauzu. Za velmi příznivé ceny si zde můžete dát domácí sýr a chléb (také pití). Všeho je velké množství a je to výtečné! Dále se jde po zpevněné cestě pro vozidla až do Pfunders (stále se klesá). My máme rezervovanou noc v penzionu Brugger. Snídaně velmi bohatá, k dispozici mají i dětskou židličku.

4. Den odpočinkový den do Vandoies

Tento kousek je pouze načatá etapa podle průvodce. Naplánovali jsme si odpočinkový den. Jedná se pouze o deset kilometrů vedoucích jen z kopce a údolím. Je to příjemná procházka,přestože první část vede po silnici. Ve Vandoies je obchod, kde se dají dokoupit zásoby. Spíme v Apartmánu Veronika, jež jsme sehnali přes Booking.com a rozhodně ho můžeme i doporučit! Cíleně jsme vybírali místo, kde si budeme moci vyprat a i trochu uvařit. 

5. Den do Kreuzwiesen Hütte

Etapa téměř v celé délce pozvolně stoupá, a po většinu času vede po příjemných lesních cestách.  Kilometry tedy rychle ubíhají a první za zmínku hodnou zastávkou je až turisty obsypaná Röner Hütte/Alm. Dáváme si pouze malé pití a jdeme dál. Posledních pár kilometrů je už ve výsledku po rovině, pasáže dolů vyrovnávají ty nahoru a zvlnění je velmi mírné. Kreuzwiesen Hütte je krásná chata s úžasným výhledem. Má k dispozici dětské hřiště (když jsme tam byli my, včetně sedmi domorodčat, dětské židličky i dětskou postýlku (za příplatek). Musíme vyzdvihnout výbornou několikachodovou večeři. Snídaně není tak bohatá, ale velmi chutná (například servírují domácí máslo).

6. Den do Malga Medalges Alm

Tento den je poměrně dlouhý, doporučujeme vyrazit včas. Po úbočích pastvin se cesta klikatí nahoru a dolů úchvatnou krajinou (například kolem Glitnersee, jezeru ve dvou tisících stech metrech s lavičkami, krávami a labutěmi na vodní ploše) až k Rifugio Monte Muro. Tam si my osobně dáváme posilnění na následující krátké klesání a pak strmé stoupaní. V nejnižším místě přecházíme silnici a s výhledem na majestáný Würzjoch (jež nás ostatně doprovází celý den od Kreuzwiesen Hütte) oficiálně zdravíme Dolomity a začínáme stoupat. První část je obsypaná turisty (kvůli výhledům), následně se cestička úží a výletníci ubývají. Dále je poměrně prudký výstup do sedla. Jde se po bílých kamenech, ovšem je to bezpečné. Cestička se klikatí nahoru, kde vám doslova sebere dech výhled na druhé straně a Dolomity se odhalí v plné kráse. Ty jsou od Rakouských Alp tak jiné! Skalnaté hory, s ostrými hranami, strmými skalnatými srázy a mnohem menším množstvím zelené. Poslední kus se jde víceméně po rovině, po úbočí a stále s výhledem na tu krásu! Na cestě je dříve Schlüter Hütte (Rifugio Genova), ovšem ta byla při našem bookování už plná. Takže pokračujeme do Medalges Alm. A vlastně vůbec nelitujeme! Toto ubytování je nejpunkovější a má nejblíže tomu, jak se po dlouhá staletí v Alpách přespávalo. Jedná se o dvě menší stavení. V jednom se v přízemí vaří a jí (plus je zde záchod), ve druhém se nad stodolou spí. Na zemi, na matracích, pod povlečenými duchnami(přesto použijte prosíme vložku do spacáku). Jednotlivé koje na zemi jsou odděleny asi metrovým hrazením, nahoru se leze po malých vratkých schůdcích a dovnitř večer trochu táhne. Chatu vede velmi příjemná rodina s množstvím dětí, které mluví anglicky (na rozdíl od svých rodičů). Sprcha zde není, pouze jeden záchod. Chata má přístup k silnici a je tak zásobována autem. Vaří zde moc dobře, jen pozor – voda z kohoutku není pitná, ale na požádání vám pitnou zdarma doplní. Snídaně se objednává individuálně, chutná.

7. Den do RegensburherHütte

Tato etapa je také poloviční a navíc drobně přesměrovaná oproti oficiálnímu průvodci cesty přes Alpy. Od Medalges Alm se jde úzkou cestičkou (s krásným výhledem!) po úbočí. Občas je to skutečně jen římsa, ale s dítkem na zádech jsem se nebála. Pak se stočí a začne pro dnešní den jediné stoupání. Je poměrně prudké, cestička se vine a pod nohami jsou akorát malé kamínky, které se mají tendenci buď bořit, anebo ujíždět. Takže je třeba být trpělivý a obezřetný, aby noha neodjela moc a nespadli jste dolů. Výhledy jsou ovšem v sedle úžasné! Cesta podle průvodce následně pokračuje doleva a vede přes náročnější terén podobný prvnímu popsanému dni, v některých průvodcích je doporučováno individuální jištění! My se vydáváme dolů/doprava po strmé, ale pohodové cestě k chatě. Na té je znát blízkost civilizaci a přístupnost, a s tím spojená i jistá masovost. Má pěkné dětské hřiště, děti bude bavit výběh s králíky a dobytkem. Disponuje dětskými židličkami. Menu je klasické a spí se buď v malých pokojích, nebo v noclehárnách. Sprchy jsou k dispozici (žetony zde nejsou, platí se za použití při odchodu), záchody vždy na patře. K dispozici i tepelné spirály pro sušení obuvi a věcí! Snídaně je průměrná (chutná).

8. Den do Pisciadu Hütte

Vyrážíme s drobným zpožděním. Cesta zprvu převážně klesá, místy prudce, do Sëlva-Wolkenstein. Je to docela pěkné horské městečko a vzhledem k následujícím dnům pobytu kolem 3.000 metrů a komplikovanému zásobování tamějších chat doporučujeme využít možností civilizace a koupit čerstvé ovoce nebo něco na zub.  S přihlédnutím k tomu, že původní trasa přes toto městečko nevede a sklesáme k němu nadměrečné metry si dovolíme z Sëlva vyjet lanovkou až do Passo Gardena. Odtamtud se cesta nejdříve táhne po úbočí a přes sesuvy až k místu, kde začíná cesta se značením ‚666‘ strmě nahoru na Corvaru. Jedná se o prudkou cestu po zerodovaném svahu, šplhá se ve velkém sklonu cik-cak, místy podjíždějí nohy. Před vrcholem se cesta zalomí a následuje úsek s fixními lany. V průvodcích úsek jako ferrata značený není a po sestupu z prvního dne by neměl dělat problémy. V porovnání s oficiální “A” ferratou následující den jsme jej s přihlédnutím ke stoupání interně označili jako A/B. Každopádně na úseky s jištěním si přehazujeme batohy, takže muž nese dítko (má delší a jistější krok), a pomocná ruka se mi občas hodí. Odměnou za to nekonečné stoupání je úžasný výhled (pokud máte jako my štěstí na počasí) a následně už jenom kilometrová procházka k Pisciadu Hütte. Je to chata obsluhovaná velmi milými lidi. Spí se v pokojích od šesti do dvaceti lůžek. Má poměrně velkou kapacitu a i zásobování (zásobována technickou lanovkou z Passo Gardena). Sprcha je na chatě jedna a pozor, kromě nutného žetonu směněného na pokladně je dobré vědět, že funguje pouze pár hodin odpoledne, po večeři už ne. Večeře je dle přání, snídaně je spíše menší a ne úplně rozmanitá.

9. Den na Boe Hütte

Tento den jsme také pojali odpočinkově, takže nás čeká pouze pět kilometrů na Boe Hütte, i když je pravda, že celou dobu se budeme pohybovat kolem 3.000 metrů nad mořem. Jsou zde pouze holé skály. My měli extrémní štěstí na pěkné počasí, každopádně si ale několikrát zkontrolujte, že ho máte mít taky. Zde se skutečně v případě náhlé změny počasí není kde schovat.

Okolo jezírka se vydáváme nahorupo úbočí skalní stěny. Následuje zase zajištěný úsek lany, nicméně není nijak brutální. Dále se stoupá velmi kamenitými, ale bezpečnými cestami na návrší a posléze zase klesá tak, jak je cesta značená. Sklesá se do nižšího bodu i s rozcestníkem. K Piz Boe, která je už blizkoučko, vedou dvě značené cesty. Jedna delší přes kopeček, druhá kratší se zajištěným úsekem (a tentokrát i varováním o vstupu na ferratu a nutnosti mít s sebou jištění.), ten ale není nijak obtížný a při obezřetnosti a suchém povrchu se dá dobře zvládnout i bez jištění. Po konci feraty už stačí pouze vylézt na kopeček a otevře se vám výhled na Piz Boe. Připravte se na množství turistů, nedaleko ústí lanovka z údolí a je to vyhledávaná destinace. Odpoledne se ještě jdeme podívat na přilehlý kopec Piz Boe (3152 mnm) na němž také stojí malá chata Capanna Piz Fassa, která poskytuje občerstvení i nocleh. Cesta nahoru je poměrně dobře schůdná (pokrytá malými kamínky), v jednom místě se dělí na dvě. Lezoucí nahoru by se měli dát doprava, ovšem značení je italsky zmatené a cesta vypadala exponovaně,  zvolili jsme tedy druhou, určenou především pro sestup. Nebyli jsme sami a vyhnout se dá jednoduše. Celá cesta nahoru i vrcholek je obsypaný turisty, což způsobí po klidném dni kulturní šok a jistou dissatisfakci, přestože výhledy jsou úžasné. Pokoukáme a mizíme dolů. Malé kamínky mají při sestupu tendenci podjíždět, na tento úsek jsem radši předala dítko manželovi. Dole na Boe Hutte, která je příjemně zrekonstruovaná, dostáváme sami pro sebe pokoj pro pět lidí. Nadmořská výška se projevuje večerním chladem, ale jinak si pobyt užíváme. Sprcha je na jednoeurové mince a teplá teče jen dvakrát denně. Moc pochvalných slov nemůžu říci o vedení chaty, které nás ubytovávalo, nebyli moc příjemní a tvářili se, že je otravujeme. Snídaně je docela fajn, nechybí mléčné produkty a müsli. Na chatě neteče pitná voda z kohoutku, je třeba si ji koupit.

10. Den do Fedaisee/Rifugio Capana Bill

Podařilo se nám vyrazit ještě před příjezdem první lanovky a určitě to stálo za to. Všechno bylo prázdné a velmi fotogenické. U chaty Rifugio Forcella Pardoi začínáme klesat dolů. Jedná se o cik-cak cestičku, kde míjíme množství turistů, kteří se škrábou nahoru. Kamínky pod botami klasicky podjíždí, ale nejeví se mi to tak nebezpečně. Sklesáme do Pordoi Pass. Velmi turistické místo. Přejdeme silnici a vydáváme se dál pěšinou, která se po sléze stává poměrně úzkou vedoucí po úbočí kopce. Turistů je zde mnoho a není moc kde na cestě zastavit na odpočinek, neb je skutečně velmi úzká. Naproti se ovšem můžete pokochat výhledem na Marmoladu. Po tomto úseku začíná klesání k Fedaisee. Povrch už není tak kamenitý, takže boty nepodjíždí, ale klesání je to pořádné. U Fediasee jsme v době rezervace už nenašli volné místo, takže musíme ještě trochu sejít k Capana Bill Rifugio. Ovšem než tak učiníme, dáváme si v hospodě Weissbier a trochu odpočineme. Dále nás navigace žene přes přehradu k cestě která vede na druhém břehu. Ovšem na místě zjistíme, že vlivem tragických sesuvů je cesta stále ještě uzavřená, takže se vracíme ve vlastních stopách k restauraci a musíme po hlavní silnici. Není to komfortní zážitek, cesta se vlní tunely a nepřehlednými zatáčkami, i přes nejlepší snahu se zviditelnit si nepřipadáme bezpečně. Uleví se nám až po sejití na na pastviny, po kterých dál klesáme rovnou za nosem až k Rifugio Capana Bill. Jedná se o příjemný penzion (přestože přímo u silnice), pokoje mají vlastní koupelny a večeře i snídaně jsou velmi poctivé. Dětské postýlky penzion nenabízí, ale židličky ano.

11. Den do Alleghe

Poslední den nám prší hned od rána. Každopádně pokud už musí pršet, je to ta nejlepší varianta, neboť už budeme pouze 16km scházet obydlenou oblastí. Navlečeme pláštěnky a vydáváme se dolů. Téměř celý den jdeme po silnici, částečně i kvůli rekonstrukcím pěších tras, ale vzhledem k počasí nás to moc netrápí.Poslední kus vede podél řeky Torrente Cordevole a je již parakticky po rovině. Nakonec nás vítá malebné městečko Alleghe! Pro úplnost dodám, že jsme dlouho nemohli najít na tomto turisticky exponovaném místě hotel pouze na jednu noc. Nakonec se nám podařilo objednat pokoj v hotelu Coldai. Můžeme ho vřele doporučit. Nebyl drahý, personál byl velmi milý, k snídani měli obrovskou nabídku jídla. Disponovali dětskou postýlkou i židličkou, pouze vybavení bylo trochu starší. 

Zde jsme náš přechod ukončili. Další den jsme seautobusy přesunuli do Beluna a následně vlakem k Benátkám. 

Jak cestu zvládla dcera:

Rebecca to zvládla myslíme fakt na jedničku. Vychytali jsme tehdy dobrou konstelaci – zaprvé ještě nechodila a zadruhé ona se i teď fakt ráda nosí :-D. Z počátku nám do krosny skákala sama, až snad poslední den se jí moc nechtělo. Taky je pravda, že tam většinu času prospala (a znovu, tenkrát to tolik nevadilo, dneska bychom ji už pak nedostali do postele večer). Krize menší samozřejmě byly, ale nebylo to nic velkého. Taky bylo super, že tam bylo dost těch hřišť a obecně samozřejmě prostoru na její protažení kostí a pohyb :-). Pro nás to bylo komplikovanější, protože po celodenním šlapání jsme byli unavení, ale Rebecca naopak naprosto čerstvá. Takže jsme pak vždycky po dojití ještě místo odpočinku létali za ní po chatě anebo kolem ní a nechávali ji vydovádět. Tzn. jsme pak byli kaput kaput. Ona taky není takový spáč, takže jsme se i v noci moc nevyspali a samozřejmě přes den ji člověk musel střežit a v exponovanějších částech být fakt opatrný. Ale přes tohle všechno toho nelitujeme. Byl to skvěle strávený čas a moc dobře se na to vzpomíná!

Co jsme měli s sebou:

Pro dítě:

• Nezbytností byla krosna – dali jsme na doporučení a koupili Deuter Kid Comfort III. Už se nevyrábí, o to příznivější je cena při shánění z druhé ruky a můžeme potvrdit, jedná se o skvělý kousek. Naší malé se v ní moc líbilo. Součástí samozřejmě musí být pláštěnka!

• lehkou, ale nepromokavou celotělovou kombinézu; 
• nepromokavé oteplováky na chodidla, jež se přetáhly přes ponožky; 
• klobouk proti slunci a čepici pro případ zimy (oboje chcete mít se stahovací šňůrkou pod krkem, protože jinak to budete neustále sbírat ze země); 
• rukavice spojené provázkem (a trvale protáhnuté kombinézou pro rychlou změnu počasí); 
• teplou, ale lehkou fleece mikinu;
• termo triko s dlouhým rukávem;
• bílé bodýčko (když bude chladněji, může přes nějmít další vrstvy a nezašpiní se, když bude teplo, ale nebudete chtít dávat krátký rukáv, bílá se naopak hodí);
• jedno triko s krátkým rukávem (volila jsem tmavější);
• dvoje teplé ponožky (dítko se nehýbe a opravdu může na končetiny rychle prochladnout!);
• kraťásky po kolena (aby pokryly hýždě a stehna po celé délce kontaktu s krosnou – zabrání oděrkám a je to i hygieničtější);
• pořádné tepláčky s kšandami (nemají gumu v pase, takže to není nepohodlné při dlouhodobém sezení, a také kryjí i trup a tím pádem přidávají na tepelném komfortu)
• nočník (máme skvělý cestovní nočník Pottete Plus. Je lehký, skladný a slouží v případě potřeby také jako dětská redukce na záchodové prkénko);
• hrníček na pití (nedáme dopustit na Munchkin);
• Sudocrem (podle nás naprostá nezbytnost na horách. Slouží proti opruzeninám, spálené kůži, podrážděné kůži, suché kůži, …)
• plenky (nesli jsme jednorázové, Rebecca už zvládala hodně do nočníku, takže spotřeba byla tak dvě až tři na den a noc; také jsme vsadili na ozkoušené a kvalitní, navíc kompostovatelné. Naší volbou je Kit and Kin)
• Bryndák
• lžíčka
• malá knihovnička (čtyři malé knížečky s detailními obrázky uvnitř, takže je stále na co koukat, ovšem celé to váží pár gramů)
• Tužka a papír (další úžasně lehké zabavení)
• Montessori hračku s velkou variabilitou hracích prvků tak aby se rychle neomrzela, přitom je z plastu, takže zátěž minimální;
• Sušenky jako rychlá pomoc při hladu nebo únavě (Bebe a tak; dávejte pozor na vdechnutí, to se nám stalo a nechcete to zažít!)
• Nákrčník předělatelný na lehkou čepici

Praktické věci:

Z mého obečení jen stručně:

• nepromokavá bunda
• Nepromokavé kalhoty k přetažení 
• Dvoje kalhoty (se zipem na zkrácení; jedny na chození druhé utra lehké na chaty)
• Dvě trika;
• dvoje ponožky;
• tři kusy spodního prádla;
• Fleece Mikina;
• Triko s dlouhým rukávem;
• Čepice
• Boty na trek

Celkem naše bagáž vážila obvykle cca 15-17kg batoh a 19-22kg krosna s Becky (záleželo hodně na tom, jestli jsme měli zrovna nakoupený nějaký snack/oběd na cestu a na množství vody v camelbagu).

Tipy na cestu:

Veškeré ubytování doporučujeme rezervovat co nejdříve dopředu! Chaty jsou frekventované a s dítětem speciálně chcete mít jistotu, že s vámi počítají. Na druhou stranu si uvědomujeme, že plánováním dlouho dopředu ztrácíte flexibilitu přizpůsobovat se aktuální situaci (počasí, fyzická pohoda, nálada mrňouse). Doporučujeme tedy nešetřit odpočinkovými / nenáročnými dny, na kterých se dá v případě potřeby nahnat časová ztráta. A snad nemusíme zdůrazňovat, že nemá cenu se snažit pochod dokončit za každou cenu – pokud to nejde, bezpečí a pohoda celé skupiny musí být na prvním místě.

Pokud by přece jen došlo na problémy, bude se velmi hodit dobré cestovní pojištění. A to jak klasické, tak Alpenverein. Kromě krytí záchranných akcí v horách (což snad nevyužijete) je s ním na mnoha chatách sleva a děti dokonce spí zdarma (což naopak využijete jistě). 

V souvislosti se slevami se sluší upozornit, že pochod v našem pojetí nebyl úplně levnou záležitostí. S malým dítětem je obtížné až nemožné využívat velkých společných nocleháren a menší skromné pokojíky si často cenově nezadají s čtyř až pětihvězdami v civilizaci. Pokud se jako my plánujete spoléhat na chaty i se stravováním, počítejte v průměru cca s 200 eury za den. 

A konečně trasa: https://docs.google.com/spreadsheets/d/18amSNcRq2bfzgRDv32ylUqRk2_Ppn9A2MbJNB0JAwuQ/edit?usp=drivesdk jsou tam dvě záložky. První úsek jsme šli už v roce 2017. Ušli jsme jednu třetinu toho treku München Vendig, tak to je jen tak pro inspirací. Nyní jsme navazovali. To je ta druhá záložka. Včetně odkazů na přesnou mapu, kilometráží a převýšením jak podle map tak s dodanými daty z naší GPS. Ať slouží