Přechod Krkonoš s 2 dětmi

aneb od Černé hory až po Rýchory

Když Vám dochází dech a máte až nad hlavu každodenních činností, když potřebujete vypnout a „o nic se nestarat“ a být jen se svými nejmilejšími…Pro náš první společný trek od chaty k chatě byla jasná volba – Krkonoše. Cestujeme hodně a pokud jsou někde zaměřeni na děti, je to právě zde. Cílem není trhat denně rekordy a šplhat po kozích stezkách…jen být spolu v nádherné přírodě, zastavit se a prožívat, nenajdete tu jen hory, ale také louky, pastviny, potůčky, mokřad a oázu klidu. 

Náš 8 denní výlet byl vzhledem k malým cestovatelům ( 20 měsíců a 3,5 roku) dopodrobna naplánován, ubytování předem zamluvené, trasa zvolená tak aby tudy projel croozer pro dvě děti (některé cestičky jsou opravdu uzoučké a tento koráb šiří). Starší dcera ujde i 8 km, ale rada si odpočine a při nepřízni počasí (které nás provázelo většinu výpravy) měla své zázemí. Navíc i přes jeho velikost leccos díky velikým kolům překoná a pokud ho zrovna netáhnete do převýšení 800 m.n.m je i celkem lehký, má obří úložný  prostor, na zádech mi stačila 30l krosna. 

Den první (Černá hora – Dvorská bouda, 10 km)

Putování východní částí Krkonoš začínáme v Jánských Lázních, kde necháváme u kamarádky auto a vzhledem k celodenní cestě z jihu Čech, odkud pocházíme, na sever, volím kabinkovou lanovku, která mě vyveze na Černou horu. Na naší výpravu se s námi odhodlala babička – moje maminka, kterou odvezu s dětmi na Dvorskou boudu, první nocoviště, a sama se vypravím skoro už  v podvečer na 10ti kilometrovou trasu. Lanovka v pohodě přepraví kočárek i vozík. Cena za dospělou osobu je 150,- a za dítě, nehledě na věk 110,-.

Z Černé hory směr Černá bouda, Václavák až na Lučiny. Cesta je celou dobu z kopce, lesem, kamenitá, místy žlábky na odtékající vodu, ale v pohodě sjízdná i pro kočárek. Míjím Lučiny a hotel Kolínská bouda, kde se v ohradě pasou ovečky a pro děti je před restaurací malé hřiště, počasí mi tento den přeje a výhledy jsou hned pro začátek úchvatné. Z Lučin pokračuji dále po červené, cyklo trase, přes Hrnčířské boudy, Lesní boudu až na Lyžařskou boudu, kam vede asfaltová silnice, dost si zastoupám. Na lyžařské boudě malé občerstvení, na děti jsou opět připraveni a před chatou je malé dětské hřiště. Pokračuji dále  přes Liščí horu. Poslední úsek stoupání, pak už se cesta jen pozvolně vine až k chatě Na Rozcestí. Liščí hora mi nabízí pohled na  podvečerní Sněžku zalitou sluncem ( charakter cesty se změní z asfaltu na lesní, kamínkovou, ale dostatečně širokou a sjízdnou i s povozem).

Dnešním cílem je Dvorská bouda, kde jsem bydlela kdysi dávno ještě jako bezdětná a musím pochválit nynější správce, oproti tomu jak interiér vypadal před pár lety, je zde vidět kus práce.  Pokoje jsou skromně zařízené, ale čisté, postele a matrace nové, koupelny a WC společné, ale tolik dětských vaniček jsem pohromadě ještě neviděla. Večeře i snídaně vydatné, cena za jednu noc více než přívětivá, děti zdarma. Uvnitř krásná hernička se spoustou hraček, venku ovečky. Tento den mám v nohou 10 km a příjemně unaveni uleháme do voňavých peřin a těšíme se, co nám přinese den následující.

Den druhý (Dvorská bouda – chata Amor, 7 km)

Ráno, kdy v údolí svítí slunce, ale nad boudou plují černé mraky. Vypadá to na déšť. Pomalu zabalíme, nasnídáme, pohrajeme a vyrážíme vstříc novým zážitkům. Čeká nás krátká vzdálenost do dnešního cíle, navíc stále z kopce. Od Dvorské boudy se vydáváme po červené k chatě Na Rozcestí, míjíme Výrovku, která je momentálně uzavřena.

Zde odbočujeme a pokračujeme po zelené k Richtrovým boudám, víme, že s občerstvením zde též nemůžeme počítat, chata je státem od roku 2019 uzavřena. Lákadlem je dřevěné dětské hřiště, kterému dominuje obří stůl a židle, na stráních se pasoucí ovečky a horský potůček protékající kolem. Obědváme z vlastních zásob a protože se schyluje k dešti, vydáváme se dále po cyklo trase směr Pec pod Sněžkou. Ne nadarmo se úseku říká Čertovy schody. Náš croozer nemá ruční brzdu a proto vše brzdit podrážkami bot je velmi náročné, terén asfaltový, nicméně opravdu prudce klesáme až k pensionu Vysoká Stráž, kde najdeme útočiště před silným deštěm. Příjemná obsluha, výborná bramboračka a co víc, dětský koutek. Při hezkém počasí je k dispozici i venkovní hřišťátko a terasa s výhledem na údolí Pece.

Kolem ohrady s koňmi přicházíme k dnešnímu útočišti – chata Amor. Jedna z mála chat která má po covidové první vlně otevřeno. Čisto zde bylo, hraček pro děti mnoho, jídlo výborné, cena příznivá, venkovní sezení a vyžití, ale nepatří určitě mezi chaty kam se vrátíme. Personál celkově nepříjemný, zvláštní zatuchlý zápach a prostě asi nemám ráda starší pány v tílku a kovbojském klobouku sledující TV Barandow. Po večeři ještě krátká procházka v okolí, kolem železného Krakonoše střežícího příjezdovou cestu a hurá do pyžam. 

Pro dnešní den máme v nohou 7 km. Trasa nebyla náročná na stoupání, ale klesání, v pohodě pro kočárek sjízdná. Co nás čeká zítra? 

Den třetí (chata Amor – Portášovy boudy, 9 km)

Prší a ne málo, počasí nám opravdu nepřeje. Zabalit, každý z nás má nepromokavý pytlík na oblečení a  rychleschnoucí ručník. Je to přehledné, praktické a děti si každý den bavilo „zabalit si sám“. Dnes máme v plánu dojít na Portášovy boudy. Trasa s největším převýšením. Chvíli si pohrávám s myšlenkou vyjet na Růžovou horu lanovkou a tak se vydáváme směr nástupní místo a protože prý neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení, déšť nás nezastaví. Za cenu lanovky si raději koupíme něco dobrého, navíc složit croozer, napasovat do kabinky, dvě děti a batoh s příruční taškou, až moc práce a manipulací. Hřišťátko u dolní stanice lanovky, lidí málo, ale i tak jsme rádi že Pec opouštíme a  po červené se vydáváme k Janovým Boudám.

První kilometry jsou velice náročné. Příkré stoupání, lýtka pálí a zjištění že chata Janova bouda  je otevřena jen pro ubytované nám v deštivé náladě moc nepřidá. Děti naštěstí usínají a probouzí se až na Portáškách. Cesta vede celou dobu po asfaltu, chvílemi se naskytnou výhledy na údolí Úpy, byl to opravdu velký oříšek. 

Přivítá nás velice milé prostředí a obsluha,  krásný pokoj s výhledem, krytou teráskou, přímo naproti společným sprchám. Máme 5ti lůžkový pokoj samy pro sebe. V restauraci malá herna se skluzavkou, trošku nešťastně zařízená, ale v patře velká „tělocvična“ kde si všechny přítomné děti vystačí. Je zde možnost vířivky, která bohužel nefunguje a bazénu. Bazén je vyhřívaný sluncem, tudíž jen pro otužilce. Po vydatné večeři uleháme. Spaní máme předem domluvené na dvě noci, abychom si odpočinuli a třeba i vyžili herní Krajiny Pecka, která je hned nad Portáškami. Pro dnešní den 9km. 

Den čtvrtý (Portášovy boudy, procházka 4,5 km)

Dcera se ráno probouzí se slovy, maminko venku je sníh! Trochu mě zamrazí, jediné teplejší oblečení pro mne jsou podkolenky a ¾ kalhot. Silný vítr se střídá s vydatným deštěm. Vymýšlíme náhradní plán a vydáváme se k Sagasserovým boudám a nakonec až na Růžohorky a Děčínskou boudu. Cesta vede do prudkého kopce a vydechneme až na Ružohorkách, celou dobu po asfaltu, míjíme herní krajinu Pecka, která za hezkého počasí stojí jistě za to!  Obě chaty jsou úchvatné, ale určitě ne v době oběda, kdy hodinu čekáte venku v dešti na místo. ☺

Oblečení co vydrží vše, když bláto uschne, stačí kartáček a zase vypadají alespoň na první pohled jako ze žurnálu. Příjemně unaveni a vyfoukáni strávíme zbytek dne na chatě, je zde hodně dalších děti a výborný grog. ☺ Za okny se žení všichni čerti a my spokojeni večer uleháme do luxusního 5ti lůžkového lože. Když je možnost, postele si jednoduše spojím a pak vrátím na své místo, protože i doma jsme zvyklí spát všichni společně. Pro dnešní den máme v nohou 4,5 km. A co zítra, bude sluníčko a panoráma?

Den pátý (Portášovy boudy – penzion Apalucha, 7 km)

Určitě nebude! Balíme, snídáme, platíme a vydáváme se vstříc novým zážitkům.  Na Portášky příště určitě! Příznivé ceny, čisto, skvělá kuchyně, milý personál. Není co vytknout! A co děti na putování baví? Po 5ti dnech na cestách se těší jaké bude další bydlení, koho potkáme, s kým se seznámí, samozřejmě jaké budou mít hračky, hřiště. Obávala jsem se, jak ponesou každodenní změny, společné sociály. Především mladší syn, kterému ještě nejsou ani dva roky. Zatím se nikomu nechce domu! 

Od Portášovy boudy se vydáme po žluté, směr Janovy boudy, kde si děti pohrají na venkovním hřišti a pokračujeme po modré ke Spálenému Mlýnu do Dolní Malé Úpy. Celou cestu klesáme po asfaltové cestě, procházíme kolem roubených chat za zvuku hučící Malé Úpy pod námi v údolí.

Díky vydatným dešťům, které nás provází již 4 den je řeka zvučná. Hledáme, kde se naobědvat a první chata kterou potkáváme je pension Rusalka. 

Posilníme se, oschneme, děti využijí super koutku s hračkami a vydáváme se po modré vzhůru do našeho posledního útočiště do penzionu Apalucha.

K chatě docházíme doslova ubičováni větrem, tedy my, děti si hoví v croozru a přetahují se o dřevěný sýr, což není úplně na závěr dne a ještě do celkem pěkného krpálu úplně ideálos. Jediné štěstí je,  že teploty celý týden neklesnou pod 15 stupňů a i přes nepřízeň počasí je alespoň teplo. Vítá nás paní domácí! Z kuchyně se line vůně večeře, vše ve dřevě, pro promáčené boty sušák na chodbě, útulný pokojíček a poprvé i vlastní koupelna. Pro dceru je připravena malá dřevěná postýlka, jako v pohádce. V jídelně, která je zároveň i společenskou místnosti s barem, který je otevřen pouze při výdeje večeře, ale pokud chcete posedět déle, není problém. I zde majitelé mysleli na malé cestovatele a rodiče, kteří si po celodenním zápřahu rádi odpočinou. Krásná herna, plná smysluplných hraček a knih. Na Apaluše zůstáváme další 4dny. Východní část Krkonoš nemám  prozkoumanou a tak tajně doufám, že se počasí umoudří a dovolí nám místní kraj poznat. Pro dnešní den 7 km.

Den šestý (penzion Apalucha, procházky)

Ranní zpěv ptáků, značí co?! Roztahujeme závěsy z kanafasu! Sluníčko! Doslova azuro! V okolí Malé Úpy je hned několik pohádkových okruhů, ale po pravdě, dceru stejně většinou nezajímají. Proto se vydáváme hned po snídani prozkoumat lehce okolí. Od penzionu po červené směr Pomezní boudy, po cca 500 metrech uhýbáme na modrou a po dalších cca 300 metrech na žlutou. Tuto trasu vzhledem k závěrečnému úseku po strmé kamenité cestě pro kočárky nedoporučuji. My to ovšem zvládli i s croozrem a lanem. Ale už nikdy více. Okruh není dlouhý a větší děti ho v pohodě ujdou. Naším cílem je vyhlídka nad Rottrovými boudami. Zde se příroda otevírá a výhledy jsou opravdu famózní. Sněžka jako na dlani, Dobytčí rokle, Smrčina stráň, Eliščino údolí…

Při hledání ubytování jsem narazila na jeden zajímavý penzion. Tak příště třeba právě k Jamajčance! 

Nabaženi výhledy pokračujeme po žluté turistické až k potůčku od kterého vede zmiňovaný poslední úsek. Plni sil a odhodlání to s terénním kočárkem zvládnete, ale každý není blázen jako já, proto raději nedoporučuji.

Přicházíme ke kostelíku sv. Petra a sv. Pavla. Na Sokolích boudách akorát otevírají a tak nepohrdneme polévkou a dobrým pivem. Malé dětské hřišťátko před chatou a pasoucí se ovečky za chatou. 

Děti usínají a my se vydáváme kolem Hájovny po žluté směr Spálený Mlýn. Po cca 2km stačí výhled, který se zde naskytne a samo okolí si říká o to sedni si a kochej se! 

Zbytek odpoledne strávíme u penzionu na přilehlé zahradě, kde je posezení, potůček a pro děti vyžití v podobě velké pirátské lodi, trampolíny, pískoviště a houpačky. Shodou okolností máme v blízkém hotelu kamarádku, která mě dopraví pro auto do Jánských Lázní. Původně bylo v plánu autobusové spojení, toto je ale příjemnější varianta.

Den sedmý (penzion Apalucha, procházka 15 km)

Dopoledne pro děti.  Do Svobody nad Úpu je to kousek a ve farma parku Mochomůrka jsme byli již v zimě, ale samozřejmě funguje jen sezoně a tak si návštěvu zopakujeme. Navíc je potřeba pokoupit nějaké zásoby a odvést babičku na autobus domů. Sama Svoboda Nad Úpou není úplně romantické městečko, nacházíme zde asi troje vietnamské spoluobčany provozující potraviny a to nám ke štěstí stačí. Auto necháváme na neplaceném parkovišti, cca 1km od parku. Prostředí mě mile překvapuje, vstupné přijatelné ( 70,- dospělý i starší dcera, synátor neplatí) a nakonec zábava na cele dopoledne. 

Vše ve dřevě, zajímavé nápady jako například koňské sedlo místo houpačky, kuličkové dráhy, chaloupka Krakonoše, staré nefunkční traktory pro kluky i holky, koně, kozičky…pivo limo…bez dotací, z vlastních zdrojů, chvála provozovatelům, super nápad. Na příchozí cestě velké dřevěné sochy, výhled do údolí. Cesta sjízdná s kočárkem, stále do kopce a horší terén, pro golfky není ideální, ale s terenním zvládnete na pohodu. 

Odpoledne aby si dětičky zdřímly, je v plánu dojít z Malé Úpy přes Cestník k Lysečinské boudě (zde funguje samoobslužný bar). Vzhledem k nádhernému počasí si výlet protahujeme až do Horních Albeřic, kde se zastavíme v restauraci u Dána. Na zahradě, v chládku stromů velké dětské hřiště. Protože je opravdu nádherně, natahujeme si výlet přes Dolní Albeřice až do Horního Maršova. Je to tu taková promenáda pruhovaných chaloupek. Pozvolně klesáme, krásnou krajinou s minimálním provozem. 

Do Horního Maršova přicházíme akorát včas, abychom stihli poslední autobus směr Spálený Mlýn. Ochotný pan řidič nakládá náš povoz a frčíme směr penzion. Pro dnešní den máme v nohou neuvěřitelných 15km. 

Den osmý (penzion Apalucha – Rýchorská bouda, 10 km z Horního Maršova)

Náš poslední den v tomto doslova kouzelném kraji! Malá Úpa a okolí mě naprosto uchvátilo. Divoká část Krkonoš, bez hlavních turistických cílů a přesto si milovníci hor přijdou na své. Je zde zachován ráz horské přírody, na svazích se pasoucí ovce, krávy, soudružnost, laskavost místních obyvatel. 

Pro změnu dnes opět poprchává, ale plán je jasný, poslední úsek celé naší výpravy – Rýchory. Autem se přibližujeme do Horních Albeřic. Červená turistická značka nás vede po staré celní cestě, mezi pastvinami až k Rýchorskému kříži přes horu Mravenečník a do cíle Rýchorské boudě. Cesta je po celou dobu lesní, ale sjízdná s kočárkem. Když mraky dovolí a rozestoupí se, rozprostírá se nám  výhled na Žácleř a Trutnov. Na rýchorské boudě dostanete občerstvení, teplé i studené nápoje. Pro děti vybaveni nejsou ale u vstupu do chaty je hezká pohádka právě o této části Krkonoš. 

Naše společné putování je u konce. Děkujeme paní domácí na Apaluše, za péči jako o vlastní! Zítra nás ještě před odjezdem čeká stezka korunami stromu v Jánských Lázních a hurá ne domů, ale do orlických hor, ale to třeba zase příště. ☺ 

Moje postřehy? Šla bych znovu?

 Už při přejezdu do Orlických hor si spřádám nitky, kam vyrazíme. Nakonec se putování a spaní pokaždé jinde osvědčilo. Děti to baví více než týdenní dovolená na jednom místě. Na každé chatě nám prodali krabicové mléko, obě děti si na něm před spaním i v průběhu noci pochutnávají. Na pokoj nám zapůjčili rychlovarnou konvici, nebo byla volně k dispozici. Všude výborně vařili. Oba se rádi koupou, malý nafukovací bazének ve sprchovém koutu uspokojil i ty nejnáročnější potřeby. Nic neváži a složíte i rozložíte během pár vteřin. Rodin cestujících nejen v horách ale i od chaty k chatě je více, všude najdou vaši malý rošťáci nové kamarády. Pokud jsou v suchu a teple, ani déšť jim nevadí. Nakonec to byla větší zábava i fyzicky přijatelnější než kdyby byly tropy. Krátké vzdálenosti jim umožní hrát si v jakémkoliv potůčku, kaluži. Malá plastová zvířátka taháme s sebou všude a také provaz, s tím se dá vymyslet kde co.

Co si určitě nezapomenout?

Určitě si nezapomeňte vzít jedno tuhé mýdlo na přemáchnutí nejdůležitějšího. Na chaty jsme si brali jako přezuvky sandálky z Decatlonu, s sebou jedny barefoot boty celoročky. Pokud se pohybujete po asfaltových a lesních cestách, není potřeba pohorek. Softshelové oblečení jako vrchní vrstva, každý jednu „chlupatou“ teplou mikču, jedno triko dlouhý rukáv pro nás z ovečky a dvě trička na převlečení. Máme rádi jak českou moiru tak merino. V létě chladí, v zimě hřeje a hlavně, jeho nízká gramáž a rychleschnoucí schopnosti oceníte, nejen pokud jdete na lehko.

Tip na závěr:

Jídlo na cestě nám zajištují z velké části na chatách, ale na první dva dny máme k obědu vlastní zásoby. Zavařená polévka, která byla do poslední chvíle v lednici a v pohodě vydržela cestu v termo boxu, i další den při pokojové teplotě v krosně. Jako druhé se podávají špagety, omáčka, též doma zavařena,  opět vydržela skoro 3 dny při pokojové teplotě. Pár sladkých odměn, ovoce i zeleniny byl dostatek na snídaních, které jsou všude formou bufetu. Výbornou, nutričně vyváženou a chutnou alternativou čerstvého ovoce je zamražení. Kupuji již hotové, na výběr jsou maliny, jahody a banán tedy alespoň v našem obchodě. 

Tak ahoj třeba zase v dalším článku ☺ Zdraví Áčka a Eliška 

2 Comments

  • Hana Vošvrdová

    Dobrý den,

    úžasně zpracované výlety v Krkonoších. Úplně jsem dostala chuť se tam vydat 😃
    Mohla bych se zeptat, u posledního výletu se píše, že jste se vydali po července značce z Horního Marešova.Když jsem ale koukala na mapu, tak jsem červenou značku našla z Horních Albeřic. I směr výletu přes Mravenečník K Rýchorské boudě se mi zdá jako z kdyby jste šli Albeřic.

    Děkuji Hanka

    • Katka

      Zdravím Vás, na dotaz jsem odpověděla, doufám že na správnou adresu. Chtěla bych poprosit o opravu v článku jestli je možné. Vycházeli jsme jak psala Hanka ne z Horního Maršova ale z Horních Albeřic viz raději přiložená mapka, znam se 🙂 Eliska

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *