Šlovický vrch

Monika nás dnes vezme na výlet na Šlovický vrch, který se nachází kousek od Plzně. Čeká nás 3.5km okruh, takže zvládnou i menší děti.

Do Dobřan to máme kousek, přesto jsme se sem dostali až na konci listopadu, protože jsem stále vymýšlela jiné výlety a Šlovický vrch si nechávala jen jako zálohu na „AŽ NĚKDY“.. Jaká to chyba!

Vyrazili jsme po brzkém obědě, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba. I když je už venku celkem kosa a listopad se chýlí ke konci, potkali jsme spoustu dalších turistů nadšenců jako jsme my. Vůbec si nedovedu představit, jak to tam musí vypadat v létě.

Auto jsme naštěstí zaparkovali a vyšlápli do kopce. Cesta ubíhala, děti celkem poslušně ťapaly, starší syn mi párkrát zapózoval na fotku (holky se samozřejmě hned opičily) a ani jsme se nenadáli, už jsme byli na vrcholku. Kamenná rozhledna je super, děti hned okolo skotačily a výhled celkem ujde. Nejblíž je vidět průmyslová zóna Dobřan, tak to trochu dojem kazí, ale celkově je to moc fajn. Pod rozhlednou si děti můžou pohrát na interaktivní tabuli. Roztřídit odpad a nebo hádat, kterým zvířátkům patří která stopa. Zábava na několik desítek minu. Info pro případné buřtožrouty – je tu i ohniště.

Zpátky k autu se od rozhledny vydáváme opačným směrem. Po pár desítkách metrů narazíme na altánek, kde se občerstvíme. Teplý čaj z termosky přijde rozhodně vhod. Z kopce dolů to bereme skrz ohradu s volně žijícími divokými koňmi. Bohužel žádného nepotkáme. Při výlezu z ohrady prozkoumáme informační tabuli k celému Šlovickému vrchu a vydáváme se na další kopeček v okolí, kde stojí bývalá pozorovací věž.

Při stoupání na kopec se otáčíme a co nevidíme – koně! Takže tam opravdu jsou. Od bývalé pozorovací věže už je to zpátky k autu jen kousek. Cestou sbíráme šípky, kterých je tu všude opravdu požehnaně.

Auta, co právě přijíždí, už nemají kam zaparkovat. My odjíždíme, ale určitě jsme tady nebyli naposled. Děti byly naprosto spokojené a tentokrát ani nehudraly, že je bolí nožičky.