Dobytí rytířského hradiště v hradeckých lesích

Petra uspořádala sraz pro hradeckou sekci našeho klubu. Dobytí rytířského hradiště v hradeckých lesích aneb když v Polabské nížině napadne sníh a vysvitne sluníčko.

Jak to všechno začalo?

Po Vánocích jsme se potkali s Verčou a Káťou pod záminkou socializaci našich potomků. Ve skutečnosti jsme potřebovaly probrat všechny mateřské i nemateřské novinky, co se přes Vánoce udály. Verča mi povídá: „Co kdybychom udělali nějakou akci pro minituristy třeba v hradeckých lesích. Já teď budu dva týdny v Hradci.“ Moje organizační já se zatetelilo blahem a řeklo si, že tohle je výzva. Začala jsem přemýšlet, kde je v hradeckých lesích možno rozdělat oheň u dětského hřiště či jiné atrakce. Večer to říkám Martinovi a ten mi svým introvertním strohým tónem povídá: „Udělej to u hradiště, od parkoviště je to kousek, vede tam stezka se zvířátky a tábořiště je přímo před hradištěm.“ Verča mi na můj návrh napsala, že může příští týden ve čtvrtek a bylo hotovo.

Vždy připraven

Do skautu jsem nechodila, ale mám fajn tátu i muže, kteří s hrůzou v očích, co jsem to zase vymyslela, mě vybavili vším, co měli pocit, že by mohlo dopomoci ženám k rozdělání ohně. Když jsme se v den D probudili a Martin uviděl tu hromadu sněhu za oknem, tak mi do vozíčku přihodil ještě pár suchých klacků z letních výprav.

Dobytí hradiště

Sraz rytířů, princezen a jejich služebnictva byl na parkovišti u lesního hřbitova. Z parkoviště se celá družina vydala směr stezka siluet. Někteří využili boby, jiní zůstali věrni chůzi a některé bylo nutno poponést. Na stezce začal hon, jehož cílem bylo ulovit všechna lesní zvířata, které se po cestě nacházela. U poslední zastávky vysvitlo slunce a objevilo se hradiště. Rytíři a princezny byli vysláni na průzkum terénu a my jsme z batohů, kočárků i vozíků vyndaly vše od sirek přes podpalovač až po suché dřevo, abychom na zasněženém ohništi rozdělaly táborák. I když se ve tvářích družiny daly číst pochybnosti, nikdo je nahlas nevyslovil a zanedlouho se už konala hostina – buřty, tofu párečky, hořčice, káva, karo, čaj a spousta dalších pochutin. Když rytíři a princezny dobyli i posledního sněhuláka, nám v šálcích došla káva, zaházely jsme táborák sněhem a vyrazily společně přes lesní hřbitov na parkoviště, kde jsme se slibem další akce rozloučily.

Pár slov závěrem

Celá výprava byla protkána klidem, pohodou a plynutím. Já jsem se cítila nesmírně obdarovaná. Mateřství v ženách prohlubuje mnoho kvalit, jednou z nich je sdílení. S potomkem sdílíme vše a v začátcích i pořád. Zároveň jsme každá jiná, tak se na danou událost připravujeme po svém aneb v rozmanitosti je krása. Spojíme-li sdílení a rozmanitost, tak když dojdete na hradiště a obsadíte tábořiště, začnou se dít věci. Někdo vytáhne podpalovač, jiný kávu pro všechny, někdo suché dřevo, další pohlídá starší rytíře a princezny. Když bychom tohle všechno sledovali jako nezávislý pozorovatel, viděli bychom celek fungující v radosti a pohodě. Jako bychom se vzájemně opečovaly a zabalily do mateřské náruče a za tento pocit vám ženy nesmírně děkuji.