Pod stan do Kerska

Přibylo nám spoustu nových členů v klubu a tak jsme si říkaly, že by bylo fajn některé z nich poznat. Na konci července jsme tedy s Lenkou zorganizovaly dvoudenní výlet do Kerska. Lokalitu jsme vybraly tak, aby byla dobře dostupná z Prahy a zároveň aby místo, kde budeme spát, bylo hezké a babyfriendly. První podmínka se podařila splnit, ta druhá tak napůl.

Místo na spaní jsme vybraly přes bezkempu.cz. Konkrétně jsme jeli sem. Tento pozemek je pro stany jako dělaný, rovný, spoustu místa, krásná tráva. Předem jsme věděly, že se nachází přímo u dálnice, ale všichni recenzenti se zmiňovali pouze o jemném ruchu. Věřím, že lidem v karavanu hluk nevadí, ale bohužel ve stanech byla dálnice opravdu dost slyšet a při usínání jsme místo poslouchání zvuků přírody slyšeli auta. Na druhou stranu majitelé byli moc fajn, připravili nám snídani a pro děti komentovanou prohlídku a krmení jejich zvířátek.

Na tomto výletě se nás sešlo 10 maminek a 14 dětí. To už je pěkná smečka. První den jsme se především seznamovali a vypravili se na krátký výlet k lesním rybníčkům. Rybníčky byly zarostlé, dětem to však nevadilo a některé se v nich dokonce trochu vycachtaly.

Po cestě zpět si část výpravy nevšimla místa, kde jsme odbočili, a ztratila se nám. Uff, kde jen jsou? Já s kamarádkou Péťou jsme se holky vydaly hledat, ale nenašly jsme je. Začala jsem se docela bát. Jak to zvládnou? Najdou cestu zpět? Vracely jsme se pochmurně do tábořiště, když mi volala Lenka, která šla dopředu, že holky už na nás dávno čekají. Naprosto intuitivně a bez mapy našly cestu zpět! Doteď to nechápu a obdivuji jejich super instinkt.

Večer jsme nachystali táborák, uspaly jsme děti a povídaly si. To mám vždy nejraději.

Druhý den jsme jeli k jezeru Sadská, kde jsme se vykoupali a zájemci ještě vyrazili na malý výlet k nejzachovalejší písečné duně v České republice (je to od jezera cca 3 km). Protože bylo opravdu velké teplo, tak jsme si připadali jako na Sahaře, kulisy byly opravdické.

U jezera se nám všem líbilo natolik, že jsme se rozhodly plánovaný pramen, Lesní ateliér i Hájenku známou z pera Bohumila Hrabala nechat na příště. Po obědě jsme se tedy rozloučili a vrátili se do svých domovů.