Tábor na Morganě 2021

Poslední týden v srpnu proběhl již 2.ročník tábora na Morganě. Víkend před táborem pomalu začali odpadávat účastníci jako hrušky ze stromu. Deštivá předpověď, rostoucí zuby, rýmička. Sejdeme se vůbec tentokrát? Kdo tedy jede? Holinky, pláštěnky a teplé peřiny s sebou!

A tak jsme jeli. Nakonec se nás sešlo 9 maminek a 11 dětí. Již v pondělí jsme si v dešťových přeháňkách otestovali připravenost na celý týden. Myslím, že tento týden opravdu platilo, že není špatného počasí, jen špatného oblečení.

• 

• 

Letos jsme bohužel nestihli tolik výletů jako loni, zato jsme vytvořili dětem herničku v krásném podkroví bývalé hájenky, která nyní slouží jako táborové zázemí. Ve středu vysvitlo sluníčko a tak jsme vyrazili na výlet do záchranné stanice Pavlov. Krásných 5 km tam a zpět = celodenní výlet. Šli jsme pomalu, děti objevovaly přírodu a my, mámy, jsme se nacpávaly špendlíky, může být něco hezčího?

Ve čtvrtek jsme mezi přeháňkami stihli lesní stopovanou s úkoly, kterou připravila Hanka. Myslím, že tahle hra měla u dětí docela úspěch. Co mě překvapilo, že se to líbilo i mému dvouleťákovi, který pak nechtěl z lesa ven a dál chtěl hledat fáborky a povídat si o úkolech.

Na tábor jely už nějaké maminky, které známe z minula a jsme rády, že s námi jezdí dál. Přijely ale i nové tváře a z toho máme vždy radost dvojnásobnou. Rády poznáme nové lidské příběhy, přístupy k životu i dětem. Rády poznáváme vás, naše holky z Klubu.

Mně osobně se nejvíc na táboře líbilo to, jak děti krásně fungovaly v neustále měnícím se počasí. Prostě to neřešily. Prší – jupí hernička! Sluníčko – jupí louže! Chtěla bych se tohle žití přítomností a užívání si drobností znovu naučit. Vše je o nastavení mysli. S deštěm jsem vnitřně počítala a vlastně mi nevadil, byla jsem spokojená tak, jak se vše odehrávalo. Kéž by mi tento přístup – neočekávat nic a užívat si to, co je, vydržel i nadále.

Těšíme se na třetí ročník!