Pobřežní trek po ostrově Gozo

„Coastal walk po ostrově Gozo za 6 dní s malým prckem“

Hanka Dolasová

Plán byl jasný, když vyšly letenky za 6000 Kč včetně odbaveného zavazadla, byla to jasná volba. Dopředu říkám, že je třeba se obrnit trpělivostí s jejich místní MHD. Já si stáhla jejich aplikaci Tallinja, která vám i vyhledá spoj nebo ukáže na mapě, kde přesně MHD jede. Čas příjezdu a odjezdu je opravdu jen a jen orientační. Když navíc chcete do busu nastoupit a jste v pustině, tak musíte MHD stopnout. Nebo když se nelíbíte řidiči, tak vás prostě nevezme. Jediné, co jezdí přesně tak je trajekt mezi Malta – Gozo. 

1. Den: přílet na Maltu

Letěli jsme z Vídně na Maltu a let trval 2 hodinky, takže žádné drama. Letiště je malinké, takže se vám může stát, že jdete přes letiště po svých. Stejně jako nám. To bylo pro prcka veliké vzrůšo. Naštěstí od letiště MHD jezdí dost často a je hodně lidí na zastávkách, takže nemusíme stopovat. Buď se dá jet přímo do přístavu Ċirkewwa busem X1 nebo jet jako my, do Il Marsa Park. Tam je veliký obchodňák včetně Lidlu. Myslela jsem si totiž, že tam ve sportovních obchodech najdu plynovou kartuši. Bohužel nenašla a díky pozdnímu příletu jsme přiletěli přímo do siesty. Ta se tady fakt dodržuje, krom velikých obchoďáků. Většinou od 13-16 hodiny. Ale každý to má různě. Takže když bylo 13 hod. a všechna okolní železářství zavřeli kvůli siestě, rozhodli jsme jet do přístavu a na plynovou bombu se vykašlat. Budeme chodit na obědy a aspoň okusíme jejich místní jídlo. Odsud taky jedeme busem X1. Je to taková okružní jízda, takže se připravit na hodinu v buse. Z přístavu Ċirkewwa trajektem na Gozo. Cesta tam i zpět se platí až při cestě nazpátek. Super je, že trajek s názvem Gozo Chanel jezdí co půl hodinky a to i v noci. Z přístavu L-Imġarr na Gozo se odsud napojujeme na červenou cestu Coastal Walk Gozo. Červená je značená červenými tečkami nebo šipkami. Ale dávejte pozor, skoro všechny cesty jsou takto označeny. Takže vás to může zavést i někde jinde. První noc jsme strávili cca 2,5 km za přístavem. Než jsme se dostali na ostrov byl už skoro večer, takže jsme to zapíchli kousek od pláže Mgár ix-Xini a kousek od města. Přiletěli jsme v sobotu, takže město večer žilo. Je pravda, že po víkendu se z Gozo stala vesnice s minimem lidí. 

2. Den: pláž Mgár ix-Xini – pláž Ix-Xlendi, cca 9 km

Zvládli jsme noc! Juhuuu. Na to jak město žilo jsem si říkala v noci, že určitě budeme mít návštěvu. Ale jak jsem četla, je to dost bezpečný ostrov, takže paráda. Ráno rychlá koupačka na pláži Mgár ix-Xini, kde jsme zjistili, že nejsme jediní, kteří venku stanovali. Je tam pláž z oblázků a bez medúz. Hned u pláže super občerstvení i s pizzou nebo dobrým kafem. A dá se tady i zajistit jízda na lodi do skal nebo potápění. Nicméně moře je ještě studené, takže na nohy super a zbytek těla jedině když svítí sluníčko. Pokračujeme dále. Dneska nás čeká cesta až skoro k pláži Ix-Xlendi. Je potřeba počítat s cestou po útesech, malých cestičkách a někdy ta cestička je vymletá od vody, takže někdy to vypadalo, že kolem skal lezeme než jdeme. Super zastavení na Sannat Cliffs, kde jdou nádherně vidět útesy a je zde i vyhlídka. Tady je i pobavení pro děti. Prcek lozil po kamenech a neměla jsem strach, že spadne do moře. 😀 Je tady udělaná krásná nová cesta z evropských peněz. A najít místo pro spaní. Naštěstí jsme našli před pláži Ix-Xlendi. A usínali jsme za zvuku třískajícího moře o skály. To byl taky neskutečný zážitek. 

3. Den: pláž Ix-Xlendi – San Lawrenc, cca 15 km

Počasí nám nepřálo. Ráno trošičku sprchlo a do toho vítr. Tady jsme poprvé viděli moře v plné síle. Ty vlny byly neskutečné až děsivé. Stříkaly skoro až do restaurace. Ráno jsme si dali obrovskou snídani v jedné místní restauraci přímo v městě IX-Xlendi. Stačila nám tak, že jsme jedli opravdu až večer. Jejich omeleta s místním sýrem za 10 EUR s plnou mísou zeleniny. A protože jsme šli z útesu, tak jsme záliv a pláž viděli z vrchu a to byl nádherný pohled. Jen nás mrzelo, že ten den nemůžeme smočit nohy v moři. Odsud jsem měla v plánu první zkratku, kterou jsem ale nenašla a když jsem si myslela, že jí mám, tak bychom museli lézt po skále. Takže za zachování našich životů jsme pokračovali dál po červené, jak mě vedla mapa. Nicméně tento úsek je fakt nezáživný až nudný. Jde se po asfaltce do města. Asfaltka má malinký chodník pro jednoho nebo žádný. A jezdí tady pořád auta. Nedokážu si to moc představit o víkendu nebo v turistické sezóně. Po přechodu města Ta‘ Kerċem – Ġnien jsme si říkali, že máme vyhráno a že se zpět napojujeme na útesy. Ale bohužel ☹ tady nás červená tečka navedla na jinou cestu a došli jsme dost daleko na to, abychom se vrátili. Takže jsem našla zkratku, jak se napojit zpět. Nooo….Došli jsme do lomu, kde jezdila po malinké uličce veliká nákladní auta a vy jste museli pořád skákat do příkopu. Našli jsme i tu cestičku, kterou bychom se napojili zpět. Ale cedule s nápisem Dont Entry a za ní veliký pes mi nedalo odvážit se vstoupit dál a přejít. Takže tady v mapě dávám info o tom, kde opravdu NE.

---

---

Nevýhoda byla, že jsme chtěli dojít do kempu. Teda aspoň jsem si myslela, že tam bude. Ale tímto jsem musela překopat celý svůj plán. Na mapě jsem označila celý lom, protože odsud nejde ani náznakem najít cestu, a nebo jsou všude cedule zákaz vstupu. Došli jsme do města San Lawrenz. Nádherný kostel a místní obchod dodržuje siestu. Hned za tímto městem, konečně na červené trase jsme si ustlali. Noc nám bohužel celá propršela. Dokonce i tak, že jsme konečně udělali zátěžový test našeho stanu. Dávám 10 z 10. Díky tomu jsme oba dva chytili rýmu. Možná i z toho včerejšího dlouhého treku. Nevěřila jsem, ale syn mi ušel 15 km. 

4. Den: San Lawrenc – Marsalforn, cca 11 km

I když jsme byli schovaní za kamenem a dost nenápadní, tak ráno jsme zjistili, že to je oblíbená cesta místních s pejsky. Potkali jsme ráno nespočet psů na volno. Dávat velký pozor na psy. Tady mi přišlo, že neposlouchají úplně na slovo pána a někdy jsem měla dost nahnáno. Ale možná to bylo i tím, že jsme poprvé neměli sbalený stan do 8:00 ráno a čekali jsme než přejdou mraky. Balili jsme ho až skoro v 10. Celý den byly přeháňky a neskutečný vítr, takže jsem rozhodla strávit jednu noc v hotelu, který jsem ještě zarezervovala v průběhu naší cesty. Cesta byla i přes to otřesné počasí nádherná. Skály, útesy, dokonce cesta z písku, kde si děti můžou pohrát. Ve skalách i pár vytesaných bunkrů nebo ve skále udělané sedátko. I když jsme došli do města Marsalforn, kde jsme měli ubytování, tak pro nás byla neskutečná zábava sledovat v moři medúzy. Ubytování 10 z 10. Dokonce nám majitel udělal ráno snídani nebo mi pomohl se zásuvkou, abych dobila všechno, co se dá. Za snídani jsem platila jen za sebe, dítě zdarma. Lantern Guest House doporučuji. Moc příjemný majitel. 

5. Den: Marsalforn – In-Nadur , cca 10 km

Konečně se nám umoudřilo počasí na koupačku. Juhuuu. Nicméně od města Marsalforn je asfaltka a dost prudký kopec. Asi jeden z nejprudších během naší cesty. A pokud se jde za svitu sluníčka, tak se řádně opálíte. Za návštěvu stojí určitě jeskyně Calypso. Podle Homérovského eposu právě na tomto místě strávil Odysseus sedm let v zajetí u nymfy Kalypsó, která představovala nástrahu na jeho cestě domů. A nádherný výhled na pláž Ramla. Ta je písečná, veliká a písek je zbarvený do červena. Akorát je tady šíleně hodně medúz. Děti to tady sbírají lopatkou jako houby po dešti u nás. Ale na této pláži jsme strávili několik hodin. Jen než dojdete od jeskyně k pláži, tak opravdu červenou trasu musíte hledat. Nás to zavedlo do starého rozpadajícího opuštěného letního střediska a nedokázali jsme se odsud vymotat. Ale to bychom nebyli my, abychom prostě nešli přímo přes trávu a trny k pláži. Ta představa u moře byla silnější než ošlehané nohy. A protože jsme toho sluníčka a moře po pár hodinách na pláži měli fakt dost a viděla jsem, že nás čeká zase pěkný kus po asfaltu a hlavně po nějaké jejich hlavní velké cestě, rozhodla jsem, že 2 zastávky pojedeme busem. Jízdní řád je jen pro legraci, takže aplikace a modlit se, že to pojede. Po skoro hodině čekání heuréka autobus, který ale musíte stopnout. 😊 Naštěstí jsme se řidiči líbili, takže nás vzal. Ale tady jsem poprvé platila jízdenku i za syna. Na zastávce Qasab jsme vystoupili a pokračovali dál po červené až do na okraj města In-Nadur, kde jsme měli rezervovanou druhou noc v hotelu. Všechny rezervace jsem dělala v průběhu cesty přes booking a všechno klaplo na jedničku. Dostali jsme extra pokoj s nádherným výhledem na protější ostrov Comino a k tomu ještě radu, že si máme stoprocentně zajít na pláž Rummien. Když mi majitel chtěl zvednout batoh, že mi ho odnese do pokoje, tak se málem zlomil a jen říkal Strong woman, strong woman 😀 tak to mě pobavilo. Asi nečekal, že 20 kg nese žena na zádech. 

6. Den: In-Nadur – přístav L-Imgarr, cca 10 km

Nejkrásnější pláž z celého ostrova je Rummien. Neboli tak jak je známý ostrov Comino kvůli svojí modré laguně, tak takto vypadala pláž. Nemohla jsem se na to vynadívat. A protože přálo sluníčko, tak i tady jsme si ty nohy smočily. Tady medúzy naštěstí nikde nebyly. Pokračuje dál kolem útesů směr přístav L-Imgarr. Takhle cesta byla nejvíce vymletá za celou dobu. Kolem oběda jsme byli v přístavu a čekal nás odjezd směr Malta. Protože se říká, když člověk je na Maltě musí do Vallety, tak už dopředu jsem rezervovala pokoj ve Valletě a že si jí projdeme před odletem. Dojeli jsme odpoledne, takže rychlá procházka po Valletě a zbytek nás čekal druhý den.

7. Den: Valleta

Celý den jsme strávili ve Valletě, teda aspoň do odpoledne. V 17 hodin už jsme byli na letišti a pomalu se připravovali na odlet. Za mě mraky lidí a díky tomu, že jsme byli skoro týden bez civilizace, tak to byl opravdu šok. Příště vím, že to musím udělat naopak. Navíc já úplně nejsem člověk, který má rád přeplněná města, takže architektura nádherná, ale lidí až moc na můj vkus. 

Poznatky z tohoto treku?

• Zvyknout si na jak já tomu říkám na „maltský čas“ – všechno tady má čas a nic není přesně podle hodinek
• Jejich MHD 😀 to je prostě zážitek na celý život
• Prý na Maltě skoro neprší. Tak opak je pravdou. Ano prší a je potřeba s tím počítat (příště více tepláků pro prcka. Domů jsme oba letěli jako prasátka)
• Brát stan s pruty. Kolíky se nadají zapíchat do země. Zem je moc suchá a samé kameny. My kotvili stan omotáním šňůrky kolem kamenů. A kotvit určitě, na útesech je dost velký vítr.
• Plynová kartuše. Příště si sebou vezmu i láhev na benzín. Benzínek je tu více než železářství.
• Vlhkost vzduchu a mořská voda. Jestli si myslíme, že máme rýmu, tak prostě není, zmizela. Objeví se až doma.
• Medúzy. Jedna strana ostrova je má a až moc a druhá vůbec nic. My jsme je viděli snad poprvé v životě. 
• Červené označení cesty – všechny turistické cesty mají značku červeného puntíku nebo šipky. Radši se dívat do map
• Lidi jsou opravdu moc milí a já bych je přirovnala k pohodovým vesničanům, krom pejskařů (ti ty pejsky moc vychované neměli)
• Šneci. Je jich tady mraky, hlavně po dešti. Asi jsem ještě nikdy neviděla tolik šneků na jedné brance nebo zdi. Zvyknout si i na křupaní pod nohama na cestě, když prší. Prostě nejde je obejít. A to ani když jsme šli prostředkem silnice.