Novohradské hory aneb hledání ztraceného Ráje

Krkonošskou hřebenovku už znáte nazpaměť, na Prezidentské chatě v Jizerkách jste štamgasti a na Šumavě vám každý přístřešek říká „pane“. Kam teď? Chtěli byste se zase ztrácet v přírodě, bez lidí, užívat si opuštěný kraj? Novohradské hory! Tam jste ještě nebyli? Tak my to tam jeli prozkoumat za vás.

Když už, tak už, zavelel muž a vydali jsme se v květnu s naším multivanem Manim na jeden z nejjižnějších koutů naší vlasti, na místo, kde končí silnice a lišky dávají dobrou noc. Míříme si to do téměř zaniklé osady Pohoří na Šumavě (ano, jsme pořád v Novohradkách). Těžko říct, zda to bylo tím, že jsme tam jeli mimo hlavní turistickou sezónu, ale Pohoří nás přivítalo s otevřenou, ale liduprázdnou náručí.  Polorozbořený kostel Panny Marie Dobré rady dotváří genius loci tohoto místa.

Po krátkém zastavení v kostele jsme se vydali na první okružní výlet z Pohoří, přes Český pramen Lužnice, Kamenec a zpět do Pohoří. Na tomto výletě mě dostala především část, kdy jsme kus trasy šli Rakouskem. Jejich turistická stezka vedla po precizně posekané trávě, případně po krásně upravené lesní pěšince (a to i v případě, že jsme šli lesem hned vedle klasické lesní cesty, která se používá na projezd těžké techniky).

Když jsme se vrátili, tak jsme jeli hledat místo, kde přespíme. Bylo z čeho vybírat. Rozlehlé louky, které se klikatily mezi houpavými kopečky. Vybrali jsme si lesní parkoviště a užívali si klidu.

Další den jsme zaparkovali v Hojné vodě, kde se nachází meditační zvon – Zvon Setkávání, který dává najevo světu víru v sílu dobra. U zvonu se dá posedět a kochat se výhledem do krajiny. Hojná voda se nachází pod známou Kraví horou s rozhlednou, ale naše kroky vedly na opačnou stranu – směr Žofínský prales. Nevedou tam žádné turistické značky, je tedy potřeba tak trochu bloudit a zase se v srdci Novohradských hor nacházet. My jsme prales nakonec našli, ale hezčí byl asi ten pocit z objevování míst, kde jsme nikoho nepotkávali a pořád jsme měli lehce pocit, že už nenajdeme cestu zpět. Našli!

Strávili jsme další noc na parkovišti a pomalu nám docházela voda. Co s tím? Dostali jsme tip na návštěvu kostela Panny Marie Těšitelky v Dobré Vodě. Kde jinde bychom se líp osvěžili? Přímo u vchodu tohoto významného poutního místa se nachází ledová léčivá voda, pro kterou si jezdí místní (i ti z daleka) často i s několika kanystry. Toto místo se nazývá Jihočeské Lurdy a opravdu stojí za návštěvu. Nechtělo se mi odjíždět, chtělo se mi jen sedět a vnímat energii krásného místa.

Dny uplynuly tak rychle a my se vraceli zpět. Po cestě nazpátek jsme stihli ještě navštívit Terčino údolí u města Nové Hrady a přírodní rezervaci Červené blato, kde se nachází hezká naučná stezka. Stezka však není vhodná pro kočárky.

Novohradské hory, trochu ztracené, trochu opomíjené, a přitom tak krásné. Těším se na návrat a objevování dalších opuštěných zákoutí tohoto čarovného místa.

Tip na závěr:

Na cestu jsme si půjčili střešní stan od společnosti Tent4rent. Zde jsem pro vás sepsala krátkou recenzi.