Jeseníky – Šerák a okolí

Článek pro nás sepsala Hanka Ohlídalová.

V Brně tropické teploty přes 30, koupaliště už mi začínají lézt krkem, takže balím děti a zdrhám do hor. Vyrážíme v úterý a já spoléhám na to, že v týdnu bude na hřebenech vylidněno a užijeme si trochu klidu a příjemnějších teplot. Jedeme opravdu na lehko, protože kromě věcí budu tahat ještě 9měsíční Kačenku v nosítku a do toho psychicky podporovat 4-letého Kryštofa, což je někdy ještě větší záhul 😊.

Spíme 2 noci na stejném místě na turistické chatě Jiřího na Šeráku, protože se mi narychlo nepovedlo vymyslet smysluplný „dětský“ přechod, kde bychom zvládli snadno dopravu jak do výchozího, tak z cílového bodu. Trochu mě to mrzí, přechody mám nejradši, ta cesta z bodu A do bodu B má prostě svoje kouzlo, ale i tohle se počítá, a nakonec se to ukáže jako prima varianta vzhledem k luxusnímu „baby friendly“ ubytování.

Den první: lanovka: Ramzová – Šerák – chata Jiřího (0,5 km)

Z Brna vyrážíme po o na spánek dětí, mám pocit, že poslední lanovku z Ramzové na Šerák v 16h stíháme s přehledem, šlapat v těch tropech se mi fakt nechce. To je ovšem mylná představa, Kačka začne asi 20min před cílem zvracet – asi ty serpentýny nebo co, zastavuji a ten ekl uklízím celkem 3x. Pak nás ještě chvíli zdrží parkování. Hlavně neparkujte na drahém záchytném parkovišti hned u silnice, nám se podařilo ještě v časovém limitu na radu jednoho hodného pána parkoviště opustit a přeparkovali jsme přímo k dolní stanici lanovky, kde je parkoviště na štěrku zcela zdarma.

S vyplazeným jazykem a zeblitou a potřetí již nepřevlečenou Kačenkou kupujeme lístky v 15:55 a jako jediní míříme směr vzhůru. Čtyřsedačka do první poloviny kopce je v pohodě, pojme všechny pasažéry – mě s Kačenkou v nosítku, Kryštofa i batoh. Dvojsedačka, která vede na vrchol už je horší, takže pan bágl jede sám za námi. Obsluha lanovky je ale prima, chlapi mi ochotně pomohou s nastupováním i vystupováním. Pak už nás čeká jen 500m procházka k chatě, výhledy, pivečko, klid a pohodička. Na chatě skoro nikdo není, většina lidí sjela do údolí, když my jsme jeli na vrch (taky na nás na lanovce koukali ti v protisměru docela překvapeně, jako kam že to takhle odpoledne jedu s dvěma prťatama 😊).

 

Den 2.: Chata Jiřího, Šerák – Vřesová studánka (11 km)

Druhý den jsem nám naplánovala ambiciózní výlet na Vřesovou studánku a zpět, což je nějakých 11 km a 600m převýšení. Jako za normálních okolností by to bylo asi celkem v poho, jenže mi nějak nedošlo, že tu má sice být o 10 stupňů míň než v Brně, ale pořád 25 stupňů na horách je pěknej smažák, takže to nám trochu ubíralo motivaci. Když jsme dorazili na Vřesovou studánku, měla jsem pocit, že Kryštof nemůže dojít zpět a že snad přespíme někde v lese. Naštěstí na studánce nabral síly, studánka je v docela prostorném kamenném domečku, kde je příjemný chládeček, poseděli jsme dobrou hodinku a pořádně se občerstvili a vychladili na cestu zpět.

Největší krize nastala při zpětném výstupu na Keprník, dokonce jsem mlaďochovi vzala batoh a jeho si hodila na ramena – takže suma sumárum asi 30 kg na zádech – no moje 58kilové tělo to zvládlo jen asi 100 m, přeci jen nejsem mravenec 😊. Kryštof snahu ocenil a pak už ani tak neremcal. Cesta je celou dobu dost šutrovitá a pro dětské nožičky hodně nesnadná, takže fakt borec, na Šeráku ho čekala zasloužená limonáda, kokino a i cuca piva dostal 😊. Cestou se zabavil dost stavěním pyramid ze šutrů a bavily ho i dřevěné chodníčky přes rašeliniště pod Keprníkem, tam dokonce běhal 😊. Pro spáče na divoko vřele doporučuji Vřesovou studánku, je tam krásný velký travnatý a hlavně rovný plácek a v případě špatného počasí by se určitě dalo přespat i přímo v té studánce. Líbila se mi i vyhlídka na rašeliniště, je tam takové větší dřevěné pódium, kde by se daly rozložit karimatky, ale přístřešek široko daleko žádný.

Den 3.: Chata Jiřího, Šerák – Ramzová (5 km)

Třetí den už nás čekal JEN sestup k autu cca 5 km a pořád dolů. Záměrně volím horší cestu přes Obří skály, přece nepůjdeme pod lanovkou, aspoň bude dobrodrůžo. Hmm no, musím říct, že na této cestě mi 1 km připadal jako 10 – kombinace kořenů, šutrů a příkrého sestupu je pro dětské nožičky opravdu náročná, takže to tentokrát hodně bolelo, ale dal to prďolka můj, myslím, že na to dlouho nezapomene. Po 2 km nekonečného sestupu nás už čekala široká pohodová cesta až k dolní stanici lanovky. Kryštof byl tak utahanej, že ani na zmrzku ani na limonádu nechtěl jít, byl jen ochotnej sednout na deku u auta a sníst svačinu, hlavně už ani krok, ani 100 m k támhle těm slunečníkům nejdu mamko.

Po skromném obědě sedáme do auta a valíme směr tropické Brno. Za odměnu se nejede rovnou dom (co taky tam když je furt 35 stupňů), ale na biotop Brno-Jih. Dneska mi to koupaliště fakt krkem neleze a myslím, že to fakt zasyčelo, když jsme tam skočili 😊.

Vybavení:

Balení je opravdu minimalistické, na fotce je vidět naše veškeré vybavení: plenkovník+plíny, pár letních svršků, toaletní taštička, svačinky včetně skleniček pro Kačenku (naštěstí dost kojíme, tak toho není na váhu až tolik), knížka (jakože cože? – schválně hádejte, jestli něco přečtu, na konci Vám to napíšu), hrneček na studánku, deka pro Kačenku na odpočívky (z bordelu na zemi zatím nadšená není), opalovací krém, hračka, gumcuky (ty se totiž hodí VŽDYCKY) + camelbag. Celkovou hmotnost i s 2l vody odhaduji na 8kg, takže to bude vyrovnané- 8kg v nosítku, 8 na zádech 😊.

PS: Z knížky jsem opravdu PŘEČETLA 2 kapitoly, vždy večer po uspání dětí, v posteli, než jsem vytuhla i já, ovšem za takového šera, že jsem si zhoršila zrak alespoň o dioptrii 😊.

Chata Jiřího na Šeráku, recenze:

Asi nejvíc TOP na chatě je perfektní dětský koutek, který je součástí restaurace. Celý pobyt sedíme u stolu přímo u koutku a věřte tomu nebo ne, já si užívám snídaně i večeře naprosto v klidu! Jen škoda, že musím i ty děti krmit no 😊. Gastronomie tu není nijak vysoká, ale ucházející a asi se vyplatí vzít si jednu dospělou polopenzi a rozdělit se o ni s dítětem. Porce jsou velké, takže se najíte, je polévka a druhé jídlo, je na výběr ze 3 jídel ze standardního jídeláku, kde je to ovšem o dost dražší. První večer jsem vzala i dětskou polopenzi a to jsme teda neměli šanci všechno sníst.

Jako největší mínus chaty vidím velmi nekvalitní matrace v pokojích, jsou dost proleželé, měkké a pérové a ty péra jsou dost cítit. Hrozně blbě se mi spalo s malou na posteli, protože se na mě furt valila do toho mého „ďolíku“. Nakonec jsem ji odlifrovala do dětské postýlky, kterou nám zdarma zapůjčili a naštěstí to vzala docela v klidu, i když doma do té doby v postýlce nikdy nespala – asi už ji ta matrace taky štvala 😊. Druhé mínus pochopíte asi tak v 5 ráno, pokoje jsou totiž obrácené na východ a bez jakékoli možnosti zatemnění oken (druhý den jsem si pomohla dekou a gumcuky – jak se hodily! – a hned jsme spali o hodinu déle 😊). Ale za ty ranní výhledy z okna jsem na noční útrapy hned zapomněla.