Stezka údolím Lužnice Toulavou

Tento článek sepsala Vendula Mekišová.

Přes zimu jsem pročítala stránky maminek, co chodí na vandry s dětmi a přemýšlela jsem, co s Viktorkou podnikneme. Hledala jsem trasu, kterou by bylo možno jít několik dní s ubytováním v kempech pod stanem,  protože odvahu na to spát sama někde v lese nemám. A co si budeme povídat, jistota večerní sprchy a doplnění vody je fajn.

Chtěla jsem jít sama, bez další maminky,  protože jsem si chtěla zkusit jaké to je. Zároveň jsem doufala v určité prohloubení vztahu mezi mnou a dcerou a byla to super volba, moc jsme si to užily a hlavně jsem cestu mohla přizpůsobovat jen mne a Viktorce. 

K narozeninám jsem si pořídila lehký stan a nakonec jsem těsně před odjezdem kupovala ještě péřový spacák, protože můj zabíral v batohu skoro všechno místo.  

V neděli jsem nás zabalila, připravila jídlo, nakonec jsem zvládla do košíku pod kočárek přibrat ještě granule pro psa, a tak jel nakonec s námi. 

Den první: Planá nad Lužnicí – tábořiště Soukeník ( 3,5 km)

Manžel nás v pondělí ráno cestou do práce hodil na nádraží, odkud jsem s jedním přestupem jeli do Plané nad Lužnicí. Cestovaní vlakem a autobusem s kočárkem, dítětem a psem bylo hodně stresující, ale vše jsme nakonec zvládli.  V Plané jsem napřed navštívili dětské hřiště. Když si Viky pohrála, vyrazili jsem na nábřeží, a pak podél vody okolo jezu Soukeník do tábořiště Soukeník. Postavili jsme stan, Viky si hrála na místním hřišti s vnukem majitelky.  Večer jsem si opekli buřtíky, umyli se a zalezli do spacáků.

Den druhý:  Tábořiště Soukeník – Rekreační středisko Stavorek (cca 10 km)

Ráno jsme se nasnídali, usušili stan od rosy a zabalili (to vždy trvalo cca 2 hodiny). Viky se ještě chvilku houpala na houpačce a pak jsme vyrazili směrem k Benešově vile v Sezimově Ústí. Na prohlídku jsme nešli, se psem by nás nepustili, koupili jsem si vizitku města a pokračovali k náměstí, odkud se dále šlo po červené přes most. Pak nás čekal první hodně složitý úsek, vymletá roklinka s kořeny. Viky to statečně vyšplhala a já kočárek nějak napůl vytáhla a napůl vynesla. To jsem ještě netušila, že v podobném duchu bude veliká část trasy. Pak už byla trasa sjízdná dobře, stoupali jsme k rozhledně Hýlačka. Kousek od rozhledny je možnost navštívit zoo Tábor, na to jsem bohužel neměli dostatek času, ale kousíček od zoo ve stánku točí výbornou zmrzlinu. Výhledy z rozhledny byly krásné a hned pod rozhlednou je dětské hřiště, kde jsme strávili chvilku času než nám jel vlak. Jeli jsem vlakem ze zastávky Horky u Tábora do Malšice a odtamtud autobusem (pan řidič byl moc hodný a pomohl nám vše naložit) do Bečice. Z Bečice nás čekali ještě asi 2 km do kempu. Mezi Mlýny Bejšovcův a Suchomelův jsou tři kempy. Já vybírala mezi tábořištěm Saloon a Rekreačním střediskem Stavorek. V tábořišti nebyla sprcha a tak jsem zkusila Stavorek, pan majitel mne upozornil že příště by byla lepší rezervace, ale nakonec se stanem neměl problém. Byla by zde možnost ubytování i v chatkách, ale na léto doporučuji včas rezervovat. Se stanem jsme tam byli samy a cena byla velmi příznivá, součástí bylo opět i dětské hřiště. Po pozemku se proháněly slepice a bylo to tam moc fajn. Ubytovali jsem se na dvě noci a šli brzo spát, protože autobusů z Bečic zpět jezdí velmi málo. 

Den třetí:  Rekreační středisko Stavorek (cca 19 km)

Dnes nás čekal den nalehko, stan a kočárek jsem nechali v kempu a v 6 jsme vyráželi na autobus a pak navazující vlak do stanice Horky u Tábora, kde jsme včera opustili trasu. Kousíček od stanice je hezký altán, kde jsme dali snídani. Pak jsem vyrazili do Tábora po červené značce, pak chvilku po žluté a před Táborem po schodech zase po červené pod most k Eleonořině pramenu, kde jsem doplnili vodu. Dále vedla příjemná trasa podél vody, cestou byly dřevěné sochy, ale Viky bohužel část prospala. Po Lávce u Harrachovky jsem odbočili z trasy a došli jsem si na oběd, Viky pak nechtěla odejít, protože tam měli trampolínu. Vrátili jsem se zpět na červenou trasu a pokračovali K Příbenicům. Před nimi se jde po visuté lávce a byla jsem ráda, že tam jsem bez kočárku, protože schodiště bylo úzké. I v tom horku jsem se vyškrábali na kopec se zříceninou, dali svačinu a pokračovali. Pár km před kempem se Viky cachtala v potůčku a pak zase usnula v nosítku. V kempu se mi ji podařilo odložit, uvařit večeři.

Den čtvrtý:  Rekreační středisko Stavorek – Kemp Dobronice (7 km)

Ráno opět balení, sušení, snídaně, hřiště. Vyrazili jsem kolem desáté hodiny a nevěděli, že nás čeká doslova posilovna. Chvíli se jelo dobře, ale pak začal terén, do kopce, z kopce, kameny, kořeny, kopřivy, často blízko srázu, kde jsem měla strach, že mi kočárek ujede do vody. Všechny tyhle úseky Viky vyskočila z kočárku a statečně ťapala. Jeli jsem přes Stádlecký řetězový most, ten je opravdu moc hezký. Stoupání k vyhlídce u kostela Nanebevzetí panny Marie bylo velmi náročné, ale to místo s výhledy stálo za to. Cestou jsem potkali pár, který si myslel, že jsem blázen, a radili mi, ať si to další den před Bechyní od kapličky zkrátím po cyklo trase, že by mne čekal nepříjemný a špatně sjízdný sestup. Když jsem se dostatečně pokochali, tak jsme kolem odbočky ke zřícenině hradu Dobronice dorazili na most. Zřícenina je bohužel dlouhodobě uzavřená. Za mostem jsme se ubytovali v kempu Dobronice. Využila jsem, že jsem tam brzy a vyprala prádlo. Došli jsem si na oběd do občerstvení pod hradem.

Den pátý : Kemp Dobronice – Koloděje nad Lužnicí (15,5 km)

Vyrazili jsem zase kolem desáté hodiny, přešli jsem most a po chvilce jsme ztratili značku. Velmi špatně se hledalo kudy vede cesta, nakonec jsme šli po úzké pěšince v obilí a pak nás pro změnu čekali samé kopřivy. Opět byla velká část cesty náročná. Od kapličky před Bechyní jsem se tedy na radu pána odpojila, stejně jsem potřebovala jít do obchodu. V Tescu jsme nakoupili a v parku se najedli. Šli jsem na most Bechyňská duha a za ním, po zelené, přes Náprstkovu a Pasovského vyhlídku, tam byly terény opět velmi náročné. Potom zase přes most a kousek za věží Kohoutek se trasa vrací na červenou. Na druhé straně je pak vidět na místní ferratu. Opět se jde po visuté lávce, naštěstí schody měla široké dostatečně, tak jsem je vycouvala. Jen cestou dolu jsem vysypala věci z kočárku, ale naštěstí ne do vody. Původně jsem chtěla spát v kempu Orion, ale Viky vypadala že každou chvíli usne, tak jsme šli dál. V Kolodějích nad Lužnicí jsem spali v kempu Prima. Je to kemp spíše pro obytné vozy, mají tam velké stany apod. Je tam restaurace, fajn zaměstnanci a dostatek sprch.  Mají tam super veliké hřiště pro děti, trampolínu a bylo tam i dostatek dětí, takže jsem Viky nemohla z hřiště večer dostat, a tak jsem poslední noc šli spát hodně pozdě. 

Den šestý: Kemp Prima – Týn nad Vltavou (9 km)

Bylo už opravdu veliké vedro, a tak jsem se snažila odejít co nejdříve. Cesta byla chvilku dobrá, ale pak se šlo po žluté značce horším terénem a už jsem byla vážně unavená a tak to šlo hodně pomalu. Došli jsme na soutok Lužnice a Vltavy. Čekala nás rozhledna Semenec, je to spíše taková mini rozhlednička nad Týnem nad Vltavou. Sestoupali  jsme do Týna a plánovaný vlak ve třináct hodin jsem nestíhali. Vlaky odsud jezdí málo, a tak pro nás vyrazil manžel. Došli jsem si ještě na oběd do zámecké restaurace a pak do Infocentra. 

Shrnutí a závěrečné tipy:

Až cestou jsem si všimla takových kleštiček s kontrolními razítky a proto doporučuji v Plané napřed zajít do IC pro brožurku trasy. Do Brožury si cestou uděláte kontrolní razítka a pak dostanete magnetku o absolvování trasy.  Pán v infocentru byl hodný a když jsem mu řekla, že jsem trasu právě prošla, ale že jsem o tom nevěděla, tak mi magnetku stejně dal. 

Jít sama jen s malou a pejskem bylo moc zajímavé, hodně lidí mne cestou oslovovalo. Ptali se, co to jdeme za trasu, a byli daleko sdílnější, než když jde více lidí. Večer si ke mne lidé přisedali v kiosku a Viky si často také našla nějaké parťáky na hraní. 

Absolvování s kočárkem nedoporučuji, je to hodně náročné. Můj kočárek je starý, ale relativně úzký a lehký. V košíku pod ním jsem měla jen část stanu, náhradní duši a pumpičku, Gyrečka granule a litr a půl vody. Pod řídítky jsem měla připevněné karimatky, náhubek pro psa a misku. Viky v obtížných úsecích musela po svých, naštěstí krásně spolupracovala. Jen někdy, když to byl prudký svah a klouzaly ji nožičky, jsem musela sjet s kočárkem a pak se pro ni vracet. 

Oficiálně má trasa měřit 55 km, mne to vyšlo trochu víc, i přes to že jsem ji v jednom místě asi o dva km zkrátila. Šla jsem ještě od/k nádraží a od/k autobusu.  Je rozdělená do 4 etap: 1. Planá – Tábor  2.Tábor-Bečice  3.Bečice – Bechyně  4. Bechyně – Týn.   Trasa je doplněná velkým množstvím informačních tabulí, včetně doporučení, co navštívit ve městech na trase. Mimo možnosti ubytování ve městech a uvedených kempech, by šlo ještě využít tábořiště Harrachovka, Penzion Příbenice – tam je v sezoně otevřená i restaurace. 

Přejeme hodně šťastných kilometrů

Vendy, Viky a Gyreček