Letní tábor minituristů

Myšlenka vyrazit s dětmi z Klubu minituristů na tábor se nám v hlavách zrodila těsně před začátkem prázdnin. I přes to, že najít takto na poslední chvíli táborovou základnu je úkol dosti nelehký, šly jsme do toho. A povedlo se. Tábořiště s podsadovými stany, zázemím v bývalé hájovně, na kraji lesa a nedaleko potoka bylo přesně to, co jsme si přály. Paráda! Se sháněním dalších minitáborníků nebyl problém. Zájem byl veliký a tak se, ani jsme nemrkly, kapacita tábora naplnila. Naplánovaly jsme výlety, dohodly se na vaření, kdo bere co zábavného pro děti a mohlo se vyrazit.

Během pondělního odpoledne se na tábořišti sjela parta patnácti maminek a sedmnácti dětí ve věku půl roku až pět let.  Naše pětidenní táborové dobrodružství mohlo začít. Zatímco my jsme se oťukávaly s tábořištěm a s ostatními maminkami, děti se seznamovali hlavně s hračkami a svačinami ostatních táborníků.

Na každý táborový den byl naplánován výlet a bylo na každé z nás, zda se ho zúčastní nebo se raději bude popelit s dětmi v táboře. V úterý jsme tak vyrazily do Záchranné stanice Pavlov, kde se děti, krom jiného, mohly doslova tváří v tvář seznámit se sovami i jinými dravci ptačí říše. Další den nás čekala cesta podél řeky Sázavy, ze Stvořidel přes Foglarovu Sluneční zátoku až do Ledče nad Sázavou. A poslední výletový den jsme vyměnili les za hrad a vyrazily jsme za bílou paní Žofií do věže ledečského hradu. A do kavárny.

Pro většinu z nás byl tábor s takto malými dětmi novým zážitkem. A soudě podle ohlasů většiny zúčastněných si troufnu říci, že další táborové zážitky budou přibývat. Za sebe mohu říci, že moje dítko bylo na táboře extra-super-nejvíc spokojené. V lese, umouněné od bahna a hlíny a ve společnosti dalších dítek mu bylo báječně. Takže si raději místo koupě pozemku a stavby domu pořídíme táborovou základnu.