Bikepacking s dětmi: západní pobřeží Polska

„S dvěma partyzánkami po západním pobřežím Polska až do Německa“

_{Veronika G}.

Pro začátek trochu čísel:

• Expedice trvala celkem 8 dní (tedy 7 nocí).
• Celkem jsme najely 276km + 5km domů, tedy cca 280km.
• Cena za jízdné (vlak) celkem 4300,- (kola stála pomalu tolik, kolik dětské jízdné) – nákup a rezervace jízdného je kapitola sama o sobě, ale bylo to TO NEJTĚŽŠÍ na celé cestě.
• Cena za ubytování v kempech cca 2500,- jedno spaní mimo kemp, jednou ke konci děti bezplatně (majitel z nich byl tak nadšený).
• Jídlo levnější než u nás, počet zmrzlin a piva neznám.
• Počasí bylo tak 50/50, jednou jsme vyloženě zmokly – hned z kraje. Asi dvakrát opravdu teplo, zbytek takové polojasno, na kolo akorát. Nefoukalo nikde kromě nejvyšších majáků.
• Vesměs se dalo držet tras Eurovelo 10 a 13, částečně jsme jely po Svatojakubské cestě. První polovina cesty bez Čechů, nejvíc domorodců až v kempu Viking.
• Žádný defekt ani spadlý řetěz, děti bez zranění, já letěla přes řídítka jen jednou kvůli focení za jízdy (ale jsou to jen řídítka koloběžky).
• Po cca 200km se s námi začínají fotit a bavit úplně cizí lidé :).

^{Do kempu a druhý den zpět na vlak}

_{Mapa bez počáteční etapy v Gdaňsku}

1.den: Otrokovice – Gdaňsk

Cesta začala přímým spojem Otrokovice – Gdaňsk. Na naší expedici bylo potřeba mít celkem 28 lístků. Něco pro lidi, něco pro kola, něco jako doklad k rezervaci, bylo to neuvěřitelné. Bojovka sama o sobě byla neztratit během cesty ani jeden lístek a důsledně je třídit. Holky se samozřejmě nejvíc těšily na jídelní vůz, kde se dá plnohodnotně strávit i hodina nebo dvě. Jídlo nebylo drahé, měli i dětské porce jídla, a také můj oblíbený żurek.

2. den: Nádraží Gdaňsk – Camp Bursztynovy las (13 km)

Příjezd a tedy den 0. nebyl nejlepší, pršelo a my musely změnit plán (místo přesunu na oficiální start jsme kvůli počasí musely nocovat poblíž Gdańsku. Vybrala jsem Camp Bursztynovy las (měla jsem ho právě jako plán B). Vyniká příznivou cenou, božským klidem a naprosto luxusními koupelnami. Tady jsme se pěkně ohřály, vysušily a odpočinuly po cestě. Cesta z nádraží zabrala nějakých 13 km. I přes deštivější počasí si holky musely vyběhnout k moři. Nadšení bylo veliké. Pro movitější je možné pronajmout chatky nebo sultánské pouštní stany s elektřinou a postelemi. Byl tady klid na to si vytvořit ranní systém balení. Mari tady pak objevila nám už dříve známou populární americkou hru Cornhole .

3.den: Camp Bursztynovy las – vlak do Slawno z Gdaňsk – camp Róża wiatrów (45 km)

Opět jsme přejely do Gdańsku, kde jsme se pokochaly centrem, projely se na obrovském vyhlídkovém kole, daly trdelník a počkaly na vlak pro přesun na západní pobřeží – konkrétně do města Slawno, odkud jsme se přesunuly přímo k moři do městečka Darlowko. První den nám tedy už na tachometru svítilo 58km a zakempily jsme v super resortu Róża wiatrów – je možné využít i místní bazén, ale přijely jsme už celkem k večeru a holky zvolily variantu, že půjdeme do víru „velkoměsta“. Tady jsme si daly teplou večeři, holky poprvé vyzkoušely i virtuální realitu. V noci nám kousek od stanu houkaly tyto tři obrovské sovy. No romantika veliká .

4.den: camp Róża wiatrów – Mielno (37 km)

Další den jsme se vydaly přes Dabki a kouzelnou vesničku Iwiecino. Mají tady překrásný kamenný kostel a právě před touto vesnici proběhla akce záchrana kotěte. U silnice v příkopu zoufale mňoukalo cca 2km od vesnice v poli. Nikde nikdo, kočka taky ne, tak mě holky obměkčily. No, 2km s kočkou za krkem jsem ještě nejela, ale kotě se zdálo být celkem zdatné. V onom městečku jsme kotě odevzdaly v místní sámošce. Prodavačka hned nadšeně volala své mamince, která si pro kotě přijela a ujala se ho. Kočičí sranda nás stála nějaký čas navíc, což se trochu večer odrazilo v nutnosti improvizace. Holky teda chtěly spát tuto noc u moře, bohužel ale úsek Lazy – Mielno není vůbec příhodný pro spaní nadivoko. Buďto moc blízkou vzdálenosti moře od silnice a tedy průhledným lesem nebo pak velkým pásem písečných dun, do kterých se s kolem nebylo možné dostat, pěšky by to šlo. No nakonec jsme to zapíchly na hřišti určeném pro obytné vozy. Nikomu jsme tam nepřekážely, měly to zadarmo, jen jsme tedy přijely až po tmě tento den. Jaké překvapení, když jsme se ráno probudily a zjistily, že jsme si ustlaly asi 20m od helikoptéry, to byla atrakce. Tento den jsme měly na tachometru 95km. A právě tady jsem měla nejlepší rybí polévku za celou dovolenou, a to v městečku Lazy (Muszelka), nic lepšího jsem na západní trase nejedla.

5.den: Mielno – kemp Ustronie Park (26 km)

Druhý den jsme si to namířily po pobřeží, v lesích bylo příjemně, z vojenských bunkrů tam pro děti vytvářejí prolézačky. Svačinku jsme daly na 16. poledníku, projely jsme se přes krásnou promenádu Sarbinowo, kde se také nešlo nezastavit. V městečku Gaski vznikl nápad, že cestou budeme „sbírat“ navštívené latarni. Podél západního pobřeží je totiž spousta krásných kamenných majáků a my rády lezeme, takže to byla nová výzva. Pátý den jsme zakončily v novém vznikajícím bezkonkurenčně nejlépe položeném kempu Ustronie Park. Je ve výstavbě, ale má obrovský potenciál. Část kempu je zaměřená na modulové mini domečky s výhledem na moře, je zde soukromá pláž a u moře super bar, kde jsme si ráno dopřály luxusní snídani. Kemp je nádherně nasvícený a večer jsme si při koupačce udělaly na pláži skvělý piknik u západu slunce. Tento den jsme končily s nájezdem 121km. Z tohoto kempu začínají nejvíc nádherné cyklotrasy. Všude je výhled na moře, krásné upravené stezky, všude možnost se občerstvit. Tento den jsme vyhlásily za zmrzlinový. V každém větším městečku si dáme zmrzku. Holky vyhrály 4:2, já už nemohla.

6.den: kemp Ustronie Park – kemp Leśny Zakątek Pogorzelica (60 km)

Den byl zakončen s nájezdem 181km v kempu Leśny Zakątek. Je to nenápadný, neznámý kemp, který není přímo u moře, ale je velice útulný. Tady se nás ráno hned ujal jeden polský pár. Manželé z nás byli tak nadšení že nám přinesli parky, nabízeli palačinky, chtěli se s námi vyfotit. V tomto kempu se holky vyřádily na fotbálku i místní populární hře Pong.

7.den: kemp Leśny Zakątek – kemp Wiking (29 km)

Tento den nás čekalo hodně zábavy cestou, ani jsme nestihly vše, co by stihnout šlo. Částečně i skrz počasí, které se pak zhoršilo. Ale i tak jsme si tuto část cesty užily maximálně. Město Niechorzie nás nalákalo na návštěvu místního motýlária. Neodolaly jsme ani návštěvě (celkem teda drahé) expozice zmenšených majáků, ale protože na většině jsme už byly (už jsme na pobřeží Polska po třetí), tak bylo potřeba navštívit i toto místo. Moc krásné exempláře a skutečně stojí za vidění. Počasí se zhoršilo, tak jsme v Rewalu navštívily pro Polsko typickou mišmaš atrakcí. Strašidelný dům, optické klamy, fotokoutky s pohádkama..no to bylo něco pro holky. Občas máme jiný vkus zábavy, ale co by člověk pro ně neudělal. 7. den jsme zakončily na 210. kilometru v kempu Wiking který je teda hodně propagovaný a plný Čechů. Jeho výhoda je vybavenost a přístup k pláži, ale jinak na mě kemp zbytečně rušný. Nicméně dopoledne jsme zůstaly na koupání, abychom opět využily počasí. Výhodou byla i klubovna, kde se dalo večer sedět když pršelo.

8.den: kemp Viking – kemp Nr. 24 v Medzyzdroje (35 km)

Protože jsme si tento den skutečně válely šunky, tak jsme projely jen přes Wolinsky park narodovy plný žab (zajímavý adrenalin nezajet ani jednu), zbaštily jsme cestou borůvky a zapíchly to v kempu Nr. 24 v Medzyzdroje – kemp pro nenáročné, ale prostorný a poměrně klidný. Kemp má vlastní les kam si člověk může zalézt (obytňáky jsou na louce). Nájezd byl 245km.

9.den: kemp Nr. 24 v Medzyzdroje – Swinouscie, hranice Německa

Poslední den a náš slavný příjezd do Swinouscie. Před tím jsme ještě navštívily poslední a nejvyšší maják (což je trochu zajížďka, ale bez toho by to nešlo). Do Swinouscie se člověk může dostat pouze trajektem přes řeku Świna. Tento trajekt je zdarma a kyvadlově jezdí pravidelně jako u nás trolejbusy. Místním lidem zajišťuje spoj s východním světem. V tomto městě jsme nakoupily ještě nějaké dárky domů, daly si největší vafli co jsme kdy měly a už symbolicky dojely poslední kilometry ke značené hranici s Německem.