Jeseníky Archivy - Klub minituristů

Naučná stezka Bílá Opava s dětmi

Katka — Mon, 26 May 2025 09:35:01 +0000

Radka Kalmusová Příprava: naučná stezka Bílá Opava Co nám dlouho vrtalo hlavou bylo, jestli tu trasu ujdeme s našimi třemi dětmi v tom čase 9 měsíců, 4 roky a necelých 7 let za nějaký normální čas. Jedná se totiž o turistickou trasu z Karlovy Studánky, která vede podél řeky Bílá Opava až k chatě Barborka pod Pradědem. Převýšení je tedy nějakých 550 metrů a terén je náročnější skrz pár úseků po žebříkách, kamenech a zkrátka dost do kopca. Navíc jsme vybrali termín začátek května, kdy jsme našli i informace, že v tomto období se tam pořád může nacházet sníh, či zledovatělé úseky. Každopádně jsme se toho nezalekli a i skrz docela krátkou a teplou zimu jsme to riskli a měli jsme naštěstí krásné jarní počasí a po sněhu ani ledu ani památky. Ale opravdu si raději zjistěte aktuální informace – například naučná stezka Bílá Opava. Den první Původně jsme chtěli vyjet z Brna ráno a že vyrazíme rovnou po dvouhodinové cestě v autě nahoru, zaparkujeme na parkovišti a vyrazíme. Naštěstí jsme tento nevhodný plán překopali a přespali jsme v pěkném ubytování U Válků v Karlově Studánce včetně parkování – na to pozor v celé KS jsou 2 parkoviště a prý bývají rychle docela plné, zvlášť ve svátky a o víkendu. Po odpoledním příjezdu jsme tak měli ještě čas na procházku městem, kde jsme objevili fajn hřiště. Den druhý Druhý den jsme se rozdělili. Manžel jel přeparkovat auto na Barborku – rozhodli jsme se kvůli věcem a taky parkování. A já s dětmi popojela autobusem k výchozímu bodu, a to Restaurace Hubertus, kde jsme chvíli počkali na manžela, než se autobusem dopraví z Barborky dolů. Nahoru a dolů na Ovčárnu se pouští kyvadlově po 30 minutách, takže na zpáteční bus musel sprintovat, abychom na něj nečekali další hodinu. S tím je taky dobré počítat dopředu. Na cestě V první otevřené kavárně na konci KS se na nás bohužel moc netvářili usměvavě, a tak jsme rovnou vyrazili směr žlutá. Kousek se musí jít po silnici, ale žádná hrůza, a pak už to začalo být mnohem zajímavější. Starší děti okamžitě skočily dolů k řece a hopsaly po kamenech a vůbec nevnímaly, jak se cesta pomalu naklání směrem do kopce. Našeho 9měsíčního syna jsme měli v nosítku, ve kterém vydržel celou dobu celkem bez problémů. Dělali jsme asi 2 zastávky na odpočinek. Jídlo u nás jede imrvere, i pří chůzi, takže už snad ani nerozlišuju čas na svačinu :-D. S sebou jsme měli kapsičky ovocné, jogurtové, různé tyčinky, preclíky, sušené maso. Z KS jsme vycházeli kolem 9 hodiny a na Barborku jsme dorazili cca ve 14 h. Nikam jsme se nehnali. Jsme spíš zážitkoví turisti, a nehrotíme to. Po cestě hrajem různé hry a když nás něco zaujme, respektive děti, tak jim necháme prostor. Jediný problém na trase jsem viděla v tom, že tam bylo málo rovinaté plochy, takže když jsme zrovna potřebovali, tak syn moc neměl prostor se prolézt a protáhnout. Přebalování na šutru bylo taky zajímavý! Náročnější pasáže obě starší dcery zvládly parádně, ani jsme nemuseli dopomáhat, spíš jsme je jen jistili. Ke konci už jim docházely síly a posledních 500 metrů už bylo teda dost o přemlouvání. Ale vidina odměny to naštěstí zachránila a Barborku jsme pokořili. Při odpoledním povídání z dětí vypadlo, že je to moc bavilo a nejlepší byly ty kameny u vody, a že tam mohli skákat. Závěr cesty – výlety po okolí Jinak na Barborce jsme strávili dvě noci. Bylo to trochu jako ve strašidelném hotelu, byli jsme tam téměř sami. Jídlo se dalo, měli jsme polopenzi, ale žádná hitparáda. Další den jsme podnikli výlet na Praděd a poté na Švýcárnu, což nám – tedy dětem – přišlo úmornější než výstup podél Bílé Opavy (kilometrově podobný výlet). Přemlouvání bylo mnohem mnohem více a také odměn padlo dvakrát tolik. Cestou na Barborku jsme se zastavili ještě na hotelu Petrovy kameny – dřívější Kurzovní chata. Pro dinosaury jako já, kdy jsem tam naposledy byla s rodiči, to byl docela objev. Moc dobré jídlo, pivo, káva, obsluha, venku hřiště a posezení v lehátku. Opravdu příjemná zastávka pro všechny z rodiny. A to nám jde vždycky, aby se výlet líbil všem. Takže co z toho plyne? Že to vaše děti určitě taky zvládnou a navíc je to bude mega bavit. Akorát se toho nebojte a pokud váháte mezi výšlapem z Ovčárny na Praděd nebo Bílou Opavou, určitě bych znovu šla raději toto a na Praděd se koukla jen z Petrových kamenů 😊 Co se příště vydat na přechod Jeseníků s dětmi?

Zdroj

Článek Naučná stezka Bílá Opava s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Jeseníky s dětmi

Lenka — Sun, 28 Jul 2024 12:18:20 +0000

Lucie Zdráhalová Poprvé jsme vyrazili se synem (na podzim 3 roky) na výlet bez kočárku do Jeseníků. Den první (Karlova studánka-Ovčárna) První den jsme přijeli do Karlovy studánky na dolní parkoviště a nechali zde auto na 3 dny (parkovné do cca 500 Kč). Prošli jsme si město a hráli si na hřišti u MŠ. Vzhledem k tomu, že od 14h pršelo až do večera svezli jsme se autobusem na Ovčárnu a zůstali na ubytování (Chata Sabinka). Před chatou je malé hřiště a k minituristům jsou tady moc milí. Den druhý (Ovčárna-Švýcárna-Červenohorské sedlo) Trasa 21 km • 7:21 hod Trasa se dá jít s kočárkem po cyklo, nebo po červené (tam kočárek určitě ne). Vyšli jsme po cyklo, ale syn se tam nudil, tak jsme vyrazili na červenou plnou bláta a kamení, kde to miloval. Celé dopoledne pršelo, ale mělo to fakt atmosféru a hlavně téměř bez lidí. Oběd byl na Švýcárně a přespání v hotelu na Červenohorském sedle. Je tady krásné hřiště i herna uvnitř hotelu. Mapa Den třetí (Červenohorské sedlo-Karlova studánka) Původní plán byl dojít trasu zpět směrem ke Karlově studánce a kousek busem, ale syn neměl náladu chodit, cesta byla po 2 dnech deště plná bláta, tak jsme počkali u sedla na bus do studánky (s přestupem, autobusy na sebe čekají) a jeli rovnou na ubytování. Tímto můžu doporučit tyto apartmány. Nádherné ubytování s hřištěm, herničkou i jezírkem, kde se může koupat. Den čtvrtý (Ramzová-Šerák-Keprník-Ramzová) Trasa nahoru se dá vyjet lanovkou nebo pěšky. My jsme zvolili první úsek pěšky a druhou část lanovkou. Já jsem se trochu bála, tak jsem si ho vzala na břicho do nosítka. Pro syna super zážitek. Nahoře jsme vyšlápli na Keprník a vrátili se na oběd na Šerák. Potom cesta dolů okolo Obřích skal. Tady by kočárek určitě taky nešel. Mapa Jeseníky s dětmi: Další dny Kromě jiných výletů nás čekal hlavně Rejvíz. Trasa 3,8 km • 1:05 hod • Mapa Tady doporučuji vyjet opravdu brzy, odcházeli jsme okolo 10:30/11:00 a směrem na Rejvíz šlo už moc lidí. Kousek od Rejvízu je farma Eliščin dvorek – farma Dětřichov a moc moc doporučuji! Zavolala jsem paní a zrovna na farmě byla, syna provedla a ukázala mu všechna zvířátka, nechala krmit. Při odchodu lze v okýnku nakoupit různé produkty. Jeseníky s dětmi? Rozhodně ano. Celkově to bylo super, nachodili cca 60km, měla jsem po ruce nosítko, ale nakonec využito jen na spánek. Jeseníky s kočárkem? Hřebenovka po cyklo je pro kočárek v pohodě, po červené vhodná není. Z Šeráku dolů to taky na kočár určitě není. Hledáš další dobrodružství v Jeseníkách? Co další výlety v okolí Šeráku nebo tip na minipřechod?

Zdroj

Článek Jeseníky s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Přechod Jeseníkú s dětmi

Katka — Thu, 03 Nov 2022 20:49:15 +0000

Minipřechod pro vás sepsala Jana Tylečková. Dvě mámy, čtyři děti (3r, 3r, 13m, 11m), dva kočárky, dvě nosítka, našlapaných přes 19 km, 3 dny na cestě. Je krásný barevný prosluněný říjen, který láká ven. Nějakou chvíli se rozhodujeme, ale nakonec vybíráme termín v diáři a bereme naše mrňata na jejich první přechod hor v životě. Den první: Ovčárna – Praděd – Kurzovní (6,8 km) Vyrážíme i s tatínky. Parkujeme na záchytném parkovišti Hvězda, rychle sbíráme věci, vše házíme do kočárů, popadneme děti a běžíme na zastávku. Tak tak stíháme kyvadlový autobus nahoru na Ovčárnu (další jede za hodinu). V autobuse dooblékneme děti a zběžně zjišťujeme, zda jsme v autě nic nezapomněli. Zdá se, že máme vše nezbytné. Na Ovčárně vystupujeme z autobusu… mlha, že by se dala krájet, lehce mrholí a fouká silný vítr… no super! Mrňata balíme do kočárů a velcí musí chtě nechtě šlapat. Vyrážíme na Praděd. Cestou odkládáme batohy na Sporthotelu Kurzovní, kde máme domluvený dnešní nocleh. Tatínkové tlačí kočáry, mrňata usínají, maminky si povídají a starší děti vedou debaty a tom, zda jsou na Petrových kamenech čarodějnice a vaří mlhu, jestli vůbec existují a tak. Na Pradědu je dost lidí, počkáme si na stůl v restauraci a dáváme si oběd. Dobře jsme udělali, všechna jídla byla naprosto luxusní. Venku fouká stále silný vítr, teď bohužel proti nám, takže se zabalíme a jdeme zpět na Kurzovní. Zde se rozloučíme s tatínky a dobrodružství začíná. Pokoj máme super, dva pokoje s manželskými postelemi, společnou chodbičkou a koupelnou s vanou. Při večeři zjišťujeme, že v restauraci zrušili dětský koutek, takže naše děti pobíhají naprosto všude. Naštěstí jsme zde jen my, dělníci a personál, takže nikoho neobtěžujeme. Večer děti naložíme do vany a v devět všichni spíme. Den druhý: Kurzovní – Švýcárna (4,5 km) Vstáváme do krásného slunečného dne. Z pokoje máme výhled přímo na Petrovy kameny. Uděláme ranní kolečko převlékání, hygieny, balení a nahánění mrňat, které stále něco vybalují, a vyrážíme dolů na snídani. Snídaňové menu je bohaté, takže si každý vybereme to své. Děti müsli s mlékem, rohlíky s máslem a džemem, ovoce, zeleninu, maminky míchaná vajíčka a hemenex, čaj, džus, kávu. Krásně nadlábnutí vyrážíme směr Švýcárna. Dnes nás čeká jen 4 km trasa, takže nespěcháme. Prohlížíme si z dálky Praděd a Dlouhé stráně a vysvětlujeme dětem, co to vlastně je. Malincí vzápětí usínají. Cesta je příjemná, nejprve do kopce asfalt k rozcestí na Praděd, pak jdeme z kopce po hrubším štěrku. Starší děti cestou sbírají borůvky a brusinky, hází kamínky do kaluží a pozorují ptáčky a hmyz. Po poledni přicházíme na Švýcárnu, kde už dneska zůstaneme. Dáváme si oběd a kafe a jdeme se ubytovat. Odpoledne už trávíme jen v okolí chaty a necháváme starší děti nabrat síly na nejdelší úsek cesty. Večer jsme už na chatě jen my a personál, takže je to takové domácké. Dětem donesli krabici hraček a pustili k nim místního pejska, takže máme o zábavu postaráno. Mrňata nezapomněly prozkoumat ani prostor za barem a kuchyň po večeři a hygieně následuje hádka, kdo bude spát na jediné horní posteli patrové postele… dopadlo to, jak jsme čekaly. Všechny děti nakonec usínají v posteli svých maminek. Den třetí: Švýcárna – Červenohorské sedlo (9 km) Vstáváme opět do krásného dne. Na snídani nás vítá místní pejsek a příjemný personál. Děti se tu cítí jako doma. Po výborné snídani a ranním kolečku se vydáváme na nejdelší úsek naší cesty. Jelikož nás turisté přesvědčili o tom, že po červené nemáme s kočárky šanci, musíme vyrazit na Červenohorské sedlo po cyklotrase, která má téměř 9 km. Už teď víme, že tohle naši tříleťáci neujdou a budeme nosit. Jsme na to připravené. Od Švýcarny je cyklotrasa rozmanitá. Chvíli jemný štěrk, pak dřevěné desky a po nějaké chvíli prudší svah “vydlážděný” velkými kameny. Naštěstí máme dobré terénní kočáry, takže tohle zvládáme. Pak už následují jen široké lesní cesty, jemný štěrk a hlína a v závěru krásná trasa zapadaná suchým listím. Děti si to užívají, opět sbírají borůvky a brusinky. Hledají zajímavé “poklady” (kamínky, listí, šišky….). U útulny Kamzík si dáváme “piknik” a pokračujeme dál. Na starších dětech jde pomalu vidět únava a my už teď víme, že nemáme šanci stihnout autobus domů. Narychlo zajišťujeme ještě jeden nocleh v Bělé pod Pradědem. Po pěti ujitých kilometrech nakládáme všechny děti do kočárů a nosítek a vyrážíme ve svižnějším tempu vstříc našemu cíli. Cestou potkáváme dva dospělé divočáky se dvěma mláďaty a na chvíli nám tuhne krev v žilách. Naštěstí o nás nejeví zájem a mizí v lesích, takže pokračujeme spadaným listím a užíváme si tu pohodu. Na Červenohorské sedlo přicházíme se čtyřmi spícími dětmi a dovolíme si dát náš první svařáček za nedlouho se všechny děti probouzí, tak je vypouštíme na místní veliké hřiště a objednáváme oběd v restauraci. Po páté hodině odpoledne sjíždíme autobusem do Domašova, navštěvujeme místní dětské hřiště a po 18. hodině se ubytováváme v rodinném domku u jedné babičky. Všichni usínáme poměrně rychle. Den čtvrtý: Domašov – Ostrava Vstáváme opět do krásného dne. Provedeme rychlou ranní hygienu, rozloučíme se s paní domácí a vyrážíme do obchodu koupit snídani (vlastní jídlo už nemáme, protože jsme měli být dávno doma). Maličký obchůdek, ve kterém téměř nic nebylo, byl součástí kravína starší děti nám téměř okamžitě utekly projít si budovy a okouknout krávy i telata. Do půl hodiny jsme po snídani a nasedáme na autobus do Šumperku. V Šumperku máme nějakou dobu čas, tak se vydáváme do pekárny, na kafe a do parku. Děti se trochu vyběhaly a pokračujeme dál. Nastupujeme do vlaku, který nás odveze do Zábřehu na Moravě. Narychlo řešíme, kam s kočárky…. TFK projde dveřmi v pohodě, Thule musíme složit…. Při výstupu z vlaku nám pan průvodčí sděluje, že jestli chceme stihnout Regiojet do Ostravy, musíme běžet. S jazykem na vestě a milionem věcí dobíháme na perón a tak tak stíháme vlak opět řešíme, co s kočary. Tentokrát neprojde dveřmi do kupé ani TFK…. Zcela vyčerpané usedáme do vlaku a zavíráme dveře kupé, ať se nám nerozutečou děti. Ve vlaku si dáváme kafe a oběd a snažíme se, aby mrňata neusnuly v Ostravě vystupujeme z vlaku, ukládáme věci i mrňata zpět do kočárů a vyrážíme na autobus domů. Mrňata cestou usínají a starší plní energie pobíhají kolem…. Před barákem se obě shodujeme, že nejnáročnější z celé výpravy byla cesta domů. Ale neodradilo nás to a příště jedeme zase!!!! Děti se už teď ptají, kdy vyrazíme na další výpravu

Zdroj

Článek Přechod Jeseníkú s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Jeseníky: Šerák a okolí

Katka — Wed, 24 Aug 2022 15:53:46 +0000

Článek pro nás sepsala Hanka Ohlídalová. V Brně tropické teploty přes 30, koupaliště už mi začínají lézt krkem, takže balím děti a zdrhám do hor. Vyrážíme v úterý a já spoléhám na to, že v týdnu bude na hřebenech vylidněno a užijeme si trochu klidu a příjemnějších teplot. Jedeme opravdu na lehko, protože kromě věcí budu tahat ještě 9měsíční Kačenku v nosítku a do toho psychicky podporovat 4-letého Kryštofa, což je někdy ještě větší záhul 😊. Spíme 2 noci na stejném místě na turistické chatě Jiřího na Šeráku, protože se mi narychlo nepovedlo vymyslet smysluplný „dětský“ přechod, kde bychom zvládli snadno dopravu jak do výchozího, tak z cílového bodu. Trochu mě to mrzí, přechody mám nejradši, ta cesta z bodu A do bodu B má prostě svoje kouzlo, ale i tohle se počítá, a nakonec se to ukáže jako prima varianta vzhledem k luxusnímu „baby friendly“ ubytování. Den první: lanovka: Ramzová – Šerák – chata Jiřího (0,5 km) Z Brna vyrážíme po o na spánek dětí, mám pocit, že poslední lanovku z Ramzové na Šerák v 16h stíháme s přehledem, šlapat v těch tropech se mi fakt nechce. To je ovšem mylná představa, Kačka začne asi 20min před cílem zvracet – asi ty serpentýny nebo co, zastavuji a ten ekl uklízím celkem 3x. Pak nás ještě chvíli zdrží parkování. Hlavně neparkujte na drahém záchytném parkovišti hned u silnice, nám se podařilo ještě v časovém limitu na radu jednoho hodného pána parkoviště opustit a přeparkovali jsme přímo k dolní stanici lanovky, kde je parkoviště na štěrku zcela zdarma. S vyplazeným jazykem a zeblitou a potřetí již nepřevlečenou Kačenkou kupujeme lístky v 15:55 a jako jediní míříme směr vzhůru. Čtyřsedačka do první poloviny kopce je v pohodě, pojme všechny pasažéry – mě s Kačenkou v nosítku, Kryštofa i batoh. Dvojsedačka, která vede na vrchol už je horší, takže pan bágl jede sám za námi. Obsluha lanovky je ale prima, chlapi mi ochotně pomohou s nastupováním i vystupováním. Pak už nás čeká jen 500m procházka k chatě, výhledy, pivečko, klid a pohodička. Na chatě skoro nikdo není, většina lidí sjela do údolí, když my jsme jeli na vrch (taky na nás na lanovce koukali ti v protisměru docela překvapeně, jako kam že to takhle odpoledne jedu s dvěma prťatama 😊). Den 2.: Chata Jiřího, Šerák – Vřesová studánka (11 km) Druhý den jsem nám naplánovala ambiciózní výlet na Vřesovou studánku a zpět, což je nějakých 11 km a 600m převýšení. Jako za normálních okolností by to bylo asi celkem v poho, jenže mi nějak nedošlo, že tu má sice být o 10 stupňů míň než v Brně, ale pořád 25 stupňů na horách je pěknej smažák, takže to nám trochu ubíralo motivaci. Když jsme dorazili na Vřesovou studánku, měla jsem pocit, že Kryštof nemůže dojít zpět a že snad přespíme někde v lese. Naštěstí na studánce nabral síly, studánka je v docela prostorném kamenném domečku, kde je příjemný chládeček, poseděli jsme dobrou hodinku a pořádně se občerstvili a vychladili na cestu zpět. Největší krize nastala při zpětném výstupu na Keprník, dokonce jsem mlaďochovi vzala batoh a jeho si hodila na ramena – takže suma sumárum asi 30 kg na zádech – no moje 58kilové tělo to zvládlo jen asi 100 m, přeci jen nejsem mravenec 😊. Kryštof snahu ocenil a pak už ani tak neremcal. Cesta je celou dobu dost šutrovitá a pro dětské nožičky hodně nesnadná, takže fakt borec, na Šeráku ho čekala zasloužená limonáda, kokino a i cuca piva dostal 😊. Cestou se zabavil dost stavěním pyramid ze šutrů a bavily ho i dřevěné chodníčky přes rašeliniště pod Keprníkem, tam dokonce běhal 😊. Pro spáče na divoko vřele doporučuji Vřesovou studánku, je tam krásný velký travnatý a hlavně rovný plácek a v případě špatného počasí by se určitě dalo přespat i přímo v té studánce. Líbila se mi i vyhlídka na rašeliniště, je tam takové větší dřevěné pódium, kde by se daly rozložit karimatky, ale přístřešek široko daleko žádný. Den 3.: Chata Jiřího, Šerák – Ramzová (5 km) Třetí den už nás čekal JEN sestup k autu cca 5 km a pořád dolů. Záměrně volím horší cestu přes Obří skály, přece nepůjdeme pod lanovkou, aspoň bude dobrodrůžo. Hmm no, musím říct, že na této cestě mi 1 km připadal jako 10 – kombinace kořenů, šutrů a příkrého sestupu je pro dětské nožičky opravdu náročná, takže to tentokrát hodně bolelo, ale dal to prďolka můj, myslím, že na to dlouho nezapomene. Po 2 km nekonečného sestupu nás už čekala široká pohodová cesta až k dolní stanici lanovky. Kryštof byl tak utahanej, že ani na zmrzku ani na limonádu nechtěl jít, byl jen ochotnej sednout na deku u auta a sníst svačinu, hlavně už ani krok, ani 100 m k támhle těm slunečníkům nejdu mamko. Po skromném obědě sedáme do auta a valíme směr tropické Brno. Za odměnu se nejede rovnou dom (co taky tam když je furt 35 stupňů), ale na biotop Brno-Jih. Dneska mi to koupaliště fakt krkem neleze a myslím, že to fakt zasyčelo, když jsme tam skočili 😊. Vybavení: Balení je opravdu minimalistické, na fotce je vidět naše veškeré vybavení: plenkovník+plíny, pár letních svršků, toaletní taštička, svačinky včetně skleniček pro Kačenku (naštěstí dost kojíme, tak toho není na váhu až tolik), knížka (jakože cože? – schválně hádejte, jestli něco přečtu, na konci Vám to napíšu), hrneček na studánku, deka pro Kačenku na odpočívky (z bordelu na zemi zatím nadšená není), opalovací krém, hračka, gumcuky (ty se totiž hodí VŽDYCKY) + camelbag. Celkovou hmotnost i s 2l vody odhaduji na 8kg, takže to bude vyrovnané- 8kg v nosítku, 8 na zádech 😊. PS: Z knížky jsem opravdu PŘEČETLA 2 kapitoly, vždy večer po uspání dětí, v posteli, než jsem vytuhla i já, ovšem za takového šera, že jsem si zhoršila zrak alespoň o dioptrii 😊. Chata Jiřího na Šeráku, recenze: Asi nejvíc TOP na chatě je perfektní dětský koutek, který je součástí restaurace. Celý pobyt sedíme u stolu přímo u koutku a věřte tomu nebo ne, já si užívám snídaně i večeře naprosto v klidu! Jen škoda, že musím i ty děti krmit no 😊. Gastronomie tu není nijak vysoká, ale ucházející a asi se vyplatí vzít si jednu dospělou polopenzi a rozdělit se o ni s dítětem. Porce jsou velké, takže se najíte, je polévka a druhé jídlo, je na výběr ze 3 jídel ze standardního jídeláku, kde je to ovšem o dost dražší. První večer jsem vzala i dětskou polopenzi a to jsme teda neměli šanci všechno sníst. Jako největší mínus chaty vidím velmi nekvalitní matrace v pokojích, jsou dost proleželé, měkké a pérové a ty péra jsou dost cítit. Hrozně blbě se mi spalo s malou na posteli, protože se na mě furt valila do toho mého „ďolíku“. Nakonec jsem ji odlifrovala do dětské postýlky, kterou nám zdarma zapůjčili a naštěstí to vzala docela v klidu, i když doma do té doby v postýlce nikdy nespala – asi už ji ta matrace taky štvala 😊. Druhé mínus pochopíte asi tak v 5 ráno, pokoje jsou totiž obrácené na východ a bez jakékoli možnosti zatemnění oken (druhý den jsem si pomohla dekou a gumcuky – jak se hodily! – a hned jsme spali o hodinu déle 😊). Ale za ty ranní výhledy z okna jsem na noční útrapy hned zapomněla.

Zdroj

Článek Jeseníky: Šerák a okolí se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Přechod Jeseníků z Lipové

Katka — Mon, 11 Jul 2022 18:45:31 +0000

Krásný tip na 4 denní přechod Jeseníků nám poslala Míša Patáková. „Zase nám bylo město malé, a tak jsme se vydali na cestu pohořím Jeseníků. Musím říct, že po přechodu Malé Fatry to byla oddechová procházka.“ Michaela Patáková 1. den: Lipová – Obří skály – Šerák – Vozka – Kamenné okno – Vřesová studánka (17,5 km) Z vlakové zastávky Lipová-Lázně jsme se vydali na první kopec Šerák. Vzali jsme to přes Obří skály, kde se naše Darinka pořádně vyřádila, je tam i hezký přístřešek, kde se dá uvařit a možná i přespat, my jsme ale měli hezké počasí, tak jsme prolezli skály a šli dál nahoru. Na vrcholu Šeráku (na opravdovém vrcholu na který musíte odbočit z hlavní cestičky) je jenom kámen a tyčka značící vrchol, nicméně kousek pod ním je Chata Jiřího, odkud je nádherný výhled a mají tu výbornou domácí limču. Pokračovali jsme dál na Keprník – tohle je krásný vrchol se skálou a je odtud vidět na všechny strany. Přes další skály Vozka jsme se dostali ke Kamennému oknu – naše dítě skály úplně miluje, takže pořád někde lozila a dělala „horské pózy“ a „mami tady mě vyfoť, a ještě tady a ještě tak“. Všude byl krásný terén, kudy dvouleté dítě úplně v klidu může jít, naše občas bolelo nožičky, takže jsme to zachraňovali nosítkem. Cíl naší cesty pro tento den byla Vřesová studánka. Nádherné místo, docela vysoko, a tak jsme se rozhodli spát pod širákem. To jsme ale neměli dělat. Je to otevřený kopec, kde foukalo, a trochu jsme zmrzli. Na druhou stranu, hvězdy a západ slunce byl úplně dokonalý. 2. den: Vřesová studánka – Červenohorské sedlo – Praděd – Ovčárna – Petrovy kameny – Vysoká Hole – Jelení studánka (24km) Z promrzlého rána jsme se zahřáli cestou na Červenohorské sedlo. Je tady obrovský hotel, kde jsme si dali kafe a hlavně naprosto úžasné dětské hřiště, takže jsme se zdrželi asi hodinu a na trávě kolem vysušili spacáky na sluníčku (ráno na Vřesové studánce trvá celkem dlouho, než začne svítit sluníčko, takže jsme se moc nezdržovali). Pokračovali jsme směrem k horské chatě Švýcárna, moc hezké cestičky, občas udělané dřevěné chodníčky a celkově se šlo moc přejemně. Jenomže pak to začalo (teda pro mě). Od Švýcárny vede štěrková cesta a pak regulérní asfaltka až na Praděd. Člověk si tady už vůbec nepřipadá jako v horách, v našich barefoot botách s těžkými batohy nás za chvíli bolely z asfaltu nohy a vůbec jsme si to neužívali. Na Pradědu krásný výhled, dokonce cestou koně, z čehož mělo naše dítě obrovskou radost a na vrcholu zmrzlina, takže si předla blahem. Nicméně vstup na „mimozemskou“ rozhlednu stál 150 korun a podle mě z ní není vidět nic moc navíc, protože Praděd je otevřený nezalesněný vrchol. Ale nevím, nebyli jsme ochotní tam jít a čekat hodinu na výtah a tak. Bylo tu hodně lidí, protože k nedaleké Ovčárně jezdí autobus, a tak jsme rychle utekli zpátky do přírody. Na Ovčárně jsme původně plánovali spaní, dokonce jsme tu našli týpí, kde by nás možná i přespat nechali, ale moc se nám tam nelíbilo právě kvůli velkému provozu. Chtěli jsme zkrátka spát pěkně romanticky v horách, a tak jsme pokračovali přes Petrovy kameny (jen výhled, protože vylézt na ně se nesmí), Vysokou Holi, kde je krásná cesta po hřebeni a nádherné výhledy až k Jelení studánce. Tady je krásný kamenný přístřešek, u kterého jsme postavili tarp. Tato noc byla nepoměrně teplejší, než ta předchozí. 3. den: Jelení studánka – Pecný – Ztracené kameny – Skřítek – Rabštejn (15km) Krásnou hřebenovkou jsme pokračovali až ke skalnímu útvaru Pecný a vzápětí dalším skalám Ztracené kameny. Celou cestu nám Darinka opakovala, že ty Ztracené kameny musíme najít. No, našli jsme je. 😀 Počasí nám zase vyšlo skvěle, takže jsme se kochali všemi výhledy. Skřítek je prostě motorest, takže nic moc zajímavého. Zato Rabštejn stál za to. Nádherná skála z výhledem, pozůstatky hradu – je to prý nejvýše postavený hrad na Moravě. Kolem spousta horolezců, protože skal je tu hodně a v chatě pod hradem jsem si dala snad největší borůvkový knedlík, který jsem kdy viděla! U chaty je i studánka, takže s vodou žádný problém. Tarp jsme stavěli na louce u chaty – 50kč na osobu, 20kč za dítě, takže úplná pohoda. 4. den: Rabštejn – Tvrdkov (10 km) Rabštejn měl být naším cílem, ale u cedule s mapou jsme zjistili, že máme kousíček Rešovské vodopády – asi jen 13km. No jenomže nám začalo hrozně moc pršet a taky jsme trochu bloudili špatně značenou trasou. Skončili jsme v Tvrdkově asi 2 km od vodopádů. Trochu nás to mrzelo, ale v dešti by nemělo smysl pokračovat, tak snad někdy příště.

Zdroj

Článek Přechod Jeseníků z Lipové se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Vandr v Jeseníkách

Katka — Tue, 21 Jun 2022 17:22:26 +0000

Tentokrát jsme pro vás připravily rychlý přechod Jeseníků, když nemáte moc času, ale hory si vás stejně přitáhnou :). Report pro vás sepsala Hanka Dolasová a Mareček 1. den: Žulová – Vodopády stříbrného potoka – útulna Mates (15 km) Auto jsme nechali v Jeseníku a do Žulové se vydali vlakem, pro sportovní vozík nic moc, ale zvládli jsme to. Ze Žulové je to cca 3,5 km do Nýznerova. V Nýznerově doporučuji výbornou restauraci Rybářská bašta. Já jsem si objednala luxusního pečeného pstruha (a to moc ryby nejím). Navíc se u restaurace nachází peckovní hřiště i s pískem pro děti ve stínu. Dále pokračujeme po asfaltce (cyklo 6171) směr Vodopády stříbrného potoka. Je potřeba se připravit, že jdete po asfaltu 5km než se dostanete pod stromy. Vodopády jsou parádní atrakce pro děti, co mají rádi vodu. My jsme si smočili nohy, ale voda je fakt ledová. Od vodopádu jdete celou dobu kolem vody. Po cestě dál potkáte Sokolí skály, kde je útulna, která je super na zastavení i na přespání. Okolo útulny se nachází velká louka s potůčkem, kde se děti neutopí a pohrají si. My narazili na skupinku tatínků s dětmi, co tam bivakovali a měli tam udělanou lanovku, kde teda povozili i mého prcka. Pivo se jim chladilo v řece a ve srubu dělali párky. Možná bychom tam i přespali, ale věděla jsem, že nás čeká ještě kus cesty. Dále jsme se napojili na cyklo 6044 na rozcestníku Polská cesta. Našim cílem byla útulna Mates. Celá trasa měří cca 15 km a vede pouze do kopce (doporučuji na krásný zadek :D) Okolí útulny bylo bohužel rozježděno traktory, tak jsme postavili stan na kopci a přespali. 2. den: útulna Mates – Smrk-hraničník – Paprsek – Ramzová (13 km) Druhý den jsme se vydali po po žluté na Smrk-hraničník a tam po CZ/PL hranici až na Paprsek. Jen pozor na místo zvané Brousek. Nachází se tam kamenní sráz (cca 50 metrů) a tak je potřeba snést první dítě, potom vozík. Paprsek je úžasné místo. Doporučuji luxusní borůvkové knedlíky a vývar. Nachází se tam také dětské hřiště, jak pro prcky, tak pro velké děti, které je v lese. A pro maminky a tatínky výhledy :). A pak nás čekala cesta zpět po červené směr Ramzová, kde jsme nastoupili do vlaku a jeli pro auto do Jeseníku. Po cestě je pouze nepříjemný úsek od Císařské lovecké boudy, kdy se jde cca 400 m úsek z kopce po šutrech. Tip na závěr: Ještě zmíním Císařskou loveckou boudu, kterou potkáte po cestě na Ramzovou. Přijde mi to jako dobré místo na přespání. V Petříkově jsem viděla velkou bobovou dráhu, tak tu vyzkoušíme příště.

Zdroj

Článek Vandr v Jeseníkách se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Jeseníky na skialpech

Lenka — Sun, 07 Feb 2021 02:14:00 +0000

Po delší době máme volný víkend. Na poslední chvíli sháním skromné ubytování a vyrážíme směr Kouty nad Desnou. Předpověď není ideální, ale my se špatného počasí nebojíme. Balím Báře peřový spacák. To půjde. S ohledem na počasí volíme krátké a jednoduché trasy, které chceme zvládnout převážně v Bářině spacím čase. Červenohorské sedlo – Vřesová studánka Už na parkovišti máme trochu nutkání to zabalit. Z auta se nikomu ven nechce. Bára je ale v dobré náladě, takže přivlékáme jednu vrstvu navíc, přezouváme lyžáky a zateplujeme vozíček. Bára se až po krk zavrtá do spacáku a ještě než se přesuneme pod sjezdovku, usíná. Fučí, je mlha a začíná sněžit. Kousek po sjezdovce vzhůru a poté lesem pozvolna stoupáme až k Vřesové studánce. V té mlze ji málem míjíme. Bára stále spí, takže místo plánované svačinky to tady rovnou otáčíme a čeká nás už jen příjemný sjezd dolů. Kouty nad Desnou – Dlouhé Stráně Bez dítka bychom si to pěkně vyšlápli už z Koutů nad Desnou, s Bárou ale volíme na místo osmikilometrového stoupání sedačkovou lanovku, která nás vyveze až na hřeben. Pro jistotu si předem ověřujeme, že nás vezmou i s veškerým našim vybavením – dvoje skialpy, vozíček, dítě v nosítku. Nějak vás tam poskládáme, hlásí paní za pokladnou. Osm set korun v háji. Šest minut jízdy pro celý náš balíček. Horní stanice, rozhledna u Tetřeví chaty. Vyrážíme po Uhlířské cestě směrem na Dlouhé stráně. Bára nás z vozíku popohání. Kolem větrných turbín. Svačinka v nádherném přístřešku Pod horní nádrží. Dá se schovat uvnitř a nebo přespat na půdě. Počasí se ale kazí víc a víc. U závory u nádrže se tak rozhodujeme nepokračovat, stejně bychom nic neviděli. Sundáváme pásy a sjíždíme zpět k lanovce. Až na jeden úsek to je už jen z kopce. Za chvilku jsme u rozhledny. Parkujeme vozíček a u kávy čekáme až se Bára probudí, abychom mohli sjet opět lanovkou dolů.

Zdroj

Článek Jeseníky na skialpech se nejdříve objevil na Klub minituristů.