Martina, Autor na Klub minituristů

Bikepacking Třeboňskem s dětmi

Martina — Sun, 19 Sep 2021 20:19:49 +0000

Když můj milovaný muž Honza přišel s nápadem, že bychom mohli konečně vyrazit na první dovolenou s Jonáškem, byla jsem nadšením bez sebe. Vzhledem k tomu, že měsíc předtím z důvodu úrazu nohy nemohl nic dělat, rozhodli jsme se sice pro cyklovýlet, ale zato na placatém Třeboňsku. I tak s takřka veškerým nákladem si celkem máknul, oproti mně pouze s brašnou na řídítkách a pod sedlem. A jaké to bylo? Účastníci: rodiče amatéři a jeden malý roční skřítek Celkem najeto: 231,5km Výbava: dvě kola, vozík Chariot, jedna brašna na nosič, jedna brašna na řídítka a jedna pod sedlo 1. Den: Veselí – Staňkov (51 km, převýšení 119 m) Dojeli jsme autem jako obvykle se zpožděním do místa startu, tj. do Veselí n. Lužnicí. Odtud jsme sbalení, plní očekávání, vyrazili směr Staňkov. Hned za Veselím je Vlkovská pískovna, kterou velmi doporučuji na koupání. Koupali jsme se ze strany, kde je nudapláž, protože jsme nechtěli sušit plavky. Našli jsme si osamocenou malinkou zátoku, kde jsme byli sami a prcek se na břehu vyřádil. Když jsme projížděli Vlkovem, zavoněl z hospody řízek, zakručelo mi v břiše, ale prohlásila jsem, že to nechám na Třeboň. To jsem ještě nevěděla, co bude následovat. Asi kilometr za Vlkovem nám pod naloženým Chariotem praskl šroubek spojující řídítka s konstrukcí. Honza to sdrátoval vzhledem ke komářím útokům velmi rychle a vrátili jsme se do Vlkovské restaurace. Tam mě muž zanechal a vyhledal půjčovnu nářadí, kde byla velmi ochotná paní a sdrátovali to pevněji. Restaurace je příjemná, jídlo celkem dobré, mají malý dětský koutek a přívětivé kozy, které se dají pohladit, z čehož byl Jonášek unešený. Po obědě jsme se lehce nervózní ze stavu vozíku vydali dále. Cestu jsme trochu zkrátili oproti plánu a snažili se držet asfaltu, aby vozík vydržel aspoň do večera. Projeli jsme kolem mnoha rybníků, objeli Rožmberk a zamířili na Lužnickou cyklostezku v NPR Stará a Nová řeka – velmi krásná cesta i okolní příroda, málo lidí, jen je lepší nezastavovat kvůli komárům. Nu a pak už zbývalo kousek do Staňkova, kde jsme nakonec přespali u kamarádky. 2. Den: Staňkov – Veveří (52 km, převýšení 380 m) Ráno jsme se pobalili a vyrazili na další úsek. Chariot stále kupodivu držel pohromadě. V Chlumu u Třeboně jsme moc času nestrávili, chtěli jsme se podívat nahoru ke kostelu, ale měli zrovna pouť, takže jsme se pořádně nahoru nedostali. Počasí ale naštěstí zase přálo a lákalo se vykoupat, takže další plánovanou zastávkou byla pískovna. Cestou jsme se zastavili v Občerstvení Štaidlův kopec, kde mají malý pumptrack, nějakou rozhlednu i lanový park a překvapivě chutné jídlo. Pískovna U Halámek (rozcestník)je opravdu nádherná, je obrovská ale koupání je povolené pouze z jedné strany z důvodu aktivní těžby. Bylo zde však hodně lidí a pro tak malé děti moc není vhodná, břehy jsou dost prudké. Možná bych příště zkusila dle doporučení pískovnu Tušť, která vypadala mnohem příjemněji. I tak jsme tam strávili asi hodinu a hráli si na břehu a na střídačku si zaplavali. Rozjeli jsme se po cyklostezce č. 341 kolem hranic do Veveří. Trošku vlnící se cesta je velmi příjemná a tady oproti Třeboňsku již bylo znatelně méně cyklistů. Odpoledne jsme dojeli do kempu Veveří, kde jsme nakonec přespali dvě noci. Kemp je velmi milé místo, rodinně působící. Je menší, trochu zapadlejší, ale poskytuje veškeré zázemí. Je tam občerstvení, kde si můžete dát velká i malá jídla a v chladném ránu horké kakao. Disponuje krásným krytým ohništěm, malým dětským hřištěm, hřištěm na volejbal, sociálkami a vybavenou kuchyňkou. Navíc tu bylo málo stanů a menší provoz a Jonášek si tak mohl trénovat běhání po celém kempu 3. Den: okolo Nových Hradů za památkami (31 km, převýšení 450 m) První Jonáškova noc pod stanem byla pěkně bouřlivá, ale jemu to překvapivě nevadilo a krásně si spinkal ve svém malinkatém péřovém spacáčku Kwak Kuňka. Nicméně z důvodu nejistého počasí a únavy Honzy z tahání nákladu jsme se ráno rozhodli udělat si výlet nalehko v okolí. Sjeli jsme do Nových Hradů, projeli jsme krásným zámeckým parkem, u kláštera s varhanní hudbou jsme si dali výbornou kávu a zmrzlinu v překrásné kavárně Apatyka Café, která byla původně barokní lékárnou a mně, v minulosti přes 10 let pracující jako farmaceutická asistentka, naprosto okouzlila. Na dvorku mají i malý hrad na hraní pro děti. Nakonec jsme se samozřejmě zastavili na hradě, kde je volný přístup na nádvoří, ale Chariot se jen tak tak vešel do úzkých dveří vedoucích k příkopu. NPP Tereziino údolí jsme také zvládli, nutno však podotknout, že horní cesty bych asi nedoporučovala s dětmi ve vozíku nebo i na kole. Jsou tam strmé stráně a kořeny. Muž jezdí downhill, takže si poradil, ale já bych to určitě nezvládla. Moc pěkná je Tvrz Cuknštejn oprostěná od davů lidí. V Horní Stropnici jsme kvůli bouřce skončili na plovárně, která je zdarma, s bistrem s venkovním krytým sezením. Bazén je opravdu velmi pěkný a je zde i možnost kempování. Po tom, co jsme se stihli osvěžit v bazénu a přečkali bouřku, vyšlapali jsme si kopec do Dobré Vody s překrásným kostelem a výhledem, odtud potom cyklostezkou Novohradskou-Doudlebskou kolem dřevěné zvoničky a kamenné pyramidy, kde se pásly ovečky a kde si člověk připadal opravdu jako na horách. Nu a nakonec zpět do kempu. 4. Den: Veveří – Třeboň (54 km, převýšení 140 m) Po další bouřlivé noci jsme balili stan, všechno bylo mokré, já běhala za prckem a muž balil. No nebyl to nejrůžovější start, ale přes den se vyčasilo a bylo sice chladněji, ale nepršelo. V Klikově jsme se zastavili v Hospodě u Kapličky ne vynikajících kapřích hranolkách a candátovi. Mají přímo u zahrádky pískoviště, prolézačku, trampolínu, zkrátka jsou na děti připravení. Další zastávkou měl být Dvůr Metel, který však byl trochu zpustlý a dost zarostlý a nic tam nebylo, takže jsme roztočili kola a svištěli dále. Zakempili jsme v Třeboni, v obrovském kempu, kde roční dítě budete nahánět mezi stany a řešit rušnější provoz. Sociálky mají ale velmi pěkné a mají i malé dětské hřiště, hospodu jsme zde nevyužili. Nicméně vše je zpoplatněno, i puštění rychlovarné konvice, prostě velký kemp. V samotné Třeboni jsme se prošli navečer jen historickým centrem a krásným zámeckým parkem, pro děti ideální na proběhnutí nebo na piknik. 5. Den: Třeboň – Příbram (43,5km, převýšení 140 m) Poslední den jsme víceméně šlapali do pedálů s výjimkou zastavení na vyběhání Jonáška. Zastavili jsme se v mlékárně Mláka a vybavili se na oběd velmi dobrým sýrem, jogurtovým mlékem a pečivem za příznivé ceny. Objížděli jsme hlavní silnici, kde je velmi rušný provoz, rozhodně ne přátelský cyklistům. A potom už jsme směřovali k autu. Jako odměnu dospělým přeživším jsme v Příbrami koupili jídlo s sebou z mexické restaurace Mango Habanero, mňam (krutě pálivé). Zkušební dovolená byla naprosto skvělá, dokonce i počasí nám celkem vyšlo a užili jsme si to. Další zatěžkávací zkouškou bude zářijová Sicílie, ale už se na ni těšíme. Peťána Kůrková, Honza a Jonášek

Zdroj

Článek Bikepacking Třeboňskem s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Jak se minimalisticky sbalit na vandr

Martina — Wed, 08 Sep 2021 18:06:48 +0000

Vydat se na cesty s miminem? S dětmi? Potřebujete přece auto. A kočárek, hračky, ohřívač na dětské příkrmy, tři balíky plínek, hromadu oblečení, cestovní postýlku a vůbec. Cože? Chcete jet na hory? Jakože na přechod? Vlakem? A kam to všechno dáte? Zbláznili jste se? Chuděrka malá! A to budete spát venku? Moment, neberete si stan? Hele a to jako chceš každý den prát plíny? Přesně tak. Cestovat s dětmi jde minimalisticky a nalehko, samozřejmě v závislosti na ročním období a aktuálním počasí. Strach a stres je jen v nás rodičích. Děti, pokud mají co jíst a jsou v suchu a teple, to zvládnou většinou bez problémů. Naše starší dcera toho s námi venku absolvovala již spoustu, skautské akce pod stanem, přechody hor, krátké vandry i putování na vodě, takže už máme pár vychytávek, co a jak. Základem je klidný rodič v každé situaci, ale všichni známe skautské heslo: „Buď připraven.“ Jak se sbalit? • Stačí 65 litrová krosna. Pak už balíš věci, které nepotřebuješ.• Dětská krosnička s integrovaným malým batůžkem a pláštěnkou.• Na menší dítě ergonomické nosítko. Partner nese batoh. Naše výbavení • 1x plachta + pár provázků pro případ deště. Kolíky případně vyrobíš z klacíků. Nezapomeň nůž. • 2x spacák• 2x karimatka + jedna obyčejná alumatka• 1x hliníkový ešus s víkem – pro dva dospělé a jedno dítě v pohodě, pro 4 nebo větší dítě už to chcedva• 1x vařič, 1x závětří na vařič (hodně zlepší účinnost vaření!), 1x velká bomba,křesadlo/zapalovač/sirky• 2x lžíce• 1x camelbag na vodu 2l• 1x toaletní taštička (3x kartáček, pasty dětská a dospělá obě v 5ml kelímcích, univerzálnídeodorant v 5ml kelímku, kousek tuhého přírodního mýdla, minibalení opalovacího krému)• 1x toaletní papír + hygienický gel na ruce• 1x kapesní nůž• 1x foťák, 1x náhradní baterka• 2x čelovka Oblečení • Hodí se mít oblečení a plínky v různě barevných organizérech pro rychlejší orientaci v batohu,ideálně ještě kompresní (my pužíváme např. Eagle Creek Pack-It Specter Compression Cube).• Dvakrát přemýšlej a jednou bal. • Základ je mít funkční vrstvu, která odvede pot a rychle schne, izolační vrstvu a nepromokavouvrstvu. Máma • 1x nepromokavá outdoorová bunda• 1x mikina• 1x merino triko s dlouhým rukávem• 1x merino triko s krátkým rukávem• 1x funkční tílko• 1x outdoor dlouhé kalhoty• 1x kraťasy• 1x podprsenka• 2-3x merino kalhotky a 3x ponožky• 1x šátek tunel (na hlavu či na krk)• 1x sluneční brýle• 1x pohory (naimpregnované) Táta• 1x nepromokavá outdoorová bunda• 1x mikina• 2x tričko s krátkým rukávem• 1x outdoor dlouhé kalhoty• 1x kraťasy (nebo odepínací outdoor kalhoty 2v1) • 2-3x trenky a 3x ponožky• 1x šátek tunel• 1x sluneční brýle• 1x pohory (naimpregnované) Dítě• 1x větrovka• 1x pláštěnka• 1x mikina• 1x softshellové kalhoty• 2x merino triko s krátkým rukávem• 1x merino triko s dlouhým rukávem• 2x dlouhé leginy• 3x kraťasy• 1x šátek/čepice/tunel na hlavu proti slunci• 1x merino kukla nebo jiná čepička pro případ zimy/na spaní• 4x ponožky (pro miminko jedny teplé vlněné zavazovací na spaní)• 2x boty, 1x nepromokavé návleky na nohy• pro miminko merino overal na spaní Přebalování • Pokud miniturista ještě potřebuje plíny a používáš jednorázové, počítej s tím, že potáhneš odpad. Doporučuji látkové. • Ustřihnutý nafukovací balón, který slouží jako cestovní lavor. To chceš! Potůčky a studánky ne vždy nabízejí dostatečný proud či prostor na praní.• Každý večer/přes den je fajn plenky přemáchnout v cestovním lavoru a rozvěsit na místě odpočinku nebo během putování na batoh. Čtvercové plíny celkem rychle uschnou. V případě nepřízně počasí rozdělej oheň a suš. Co balíme?• 10x čtvercová plína• 6x vnější nepromokavé PUL kalhotky• 6x jednorázová plena na spaní• zavírací pytlík na mokré pleny• 1x ustřihnutý nafukovací balón• 1x kousek pracího mýdla• 1x ředicí lahvička s roztokem oleje na zadeček (např. Medvídek)• cca 20 ubrousků (např. Perlička) Jídlo • Osvědčilo se nám odvážené jídlo v uzavíratelných sáčcích po jednotlivých chodech.• Hodí se balit jídlo, co hodně nabyde vodou, je rychlé, lehké a výživné – sušené maso, sušená zelenina, sušený vývar, kuskus, polenta, pohanka, vločky všeho druhu, červená čočka, oříšky, semínka, sušené ovoce. Nebo si rovnou nasušit kompletní jídlo. Na případné dochucení dej sůl či koření do malých plastových zkumavek.• Základem jsou studánky na trase. Vodu doplňuj průběžně.• V půlce trasy je dobré mít nějaký obchůdek, salaš či chatu, kde lze dokoupit pečivo, případně kus sýra, slaniny nebo špekáček.• Na obědy se hodí něco rychlého, třeba pečivo a pomazánka. Když je horko, čas a chuť, uvař třeba rychlý vývar se sušenou zeleninou. Skvěle doplníš soli a minerály. Jak se stravujeme my?Snídaně: nejčastěji kaše – např.: jáhlové/ovesné/pohankové/rýžové vločky + sušené mléko + skořice +oříšky a sušené ovoceObědy: chleba s rostlinnou pomazánkou, sušené maso, sýr, zelenina, tofu,Svačiny: raw sušenky, ovoce, zeleninaVečeře: směs na večeři – základ se sušenou zeleninou, kořením a solí (kuskus, červená čočka, rýže, polenta, pohanka), hotový seitan se zeleninou, tempeh, sušené maso Určitě nezapomeňte alespoň jeden kus oblíbeného plyšového kamaráda. Tak, takhle se balíme my a osvědčilo se nám to. Většina fotek je z přechodu Javorníků (Kysucké i Moravské části), kde nám půlka nocí propršela. Nic nám nechybělo. Balení a putování ZDAR!Zuzka Kulichová, Brno

Zdroj

Článek Jak se minimalisticky sbalit na vandr se nejdříve objevil na Klub minituristů.

S dětmi poprvé na vodu

Martina — Tue, 27 Jul 2021 09:57:21 +0000

Od kdy vzít děti na vodu? Od kdy chcete, je to na vás. I tady, stejně jako u jiných sportů, neexistuje žádné kouzelné ideální číslo. Záleží především na možnostech a zkušenostech rodičů. Někdo si naloží do lodě miminko, jiný rodič do lodě nevezme neplavce. Voda je živel. Je nutné to mít stále na paměti a mít k vodě respekt. Samozřejmostí jsou bezpečnostní pomůcky- vesta, helma a i vhodné oblečení. Stejně tak je nutné dodržovat pravidla. Jak vybrat vestu? Vesta by měla mít límec a popruh mezi nohy. Věřte ověřeným značkám (např. Hiko). Nedoporučuji kupovat nafukovací rádoby vesty v supermarketech. Co na sebe? Samozřejmě záleží na počasí. Oblečení na akci Vánoční Sázava nyní vynechám :-). Oblečte se na turistickou vodu jako byste byli na souši. Nezapomeňte s sebou suché oblečení na převlečení. Zvýšenou pozornost věnujte pokrývce hlavy a vhodné obuvi. Oblíbené sandály s volnou špičkou paradoxně nejsou vhodné. Nejčastější kamenité dno vám nohy pěkně domlátí. Vhodnější jsou sandály s krytou špičkou (Keeny), nebo prostě obyčejné plátěné tenisky (ty mají většinou po vnitřních stranách otvory na odtok vody), staré tenisky. Nezapomeňte, že vesta funguje jako tepelný izolant. Takže chrání i proti prochladnutí. Na vestě pokud možno neseďte, ničí to její vztlakové vlastnosti, čili životnost. Jak vzít děti na vodu? Pobyt v lodi dávkujte od začátku po malých částech. Začněte malou projížďkou – prozkoumejte okolí. Děti do lodi nenuťte. Motivujte je hrou, nebo zmrzlinu v kiosku. Hlavně, ať mají s vodou dobrý vztah od začátku. Dost vám to do budoucna pomůže. Pro začátek volte kratší úseky, ať je dost času na zastávky na prozkoumávání zajímavých věcí i na břehu, na hraní, na svačinky. Dítě ocení jiné věci, než dospělý. Prosté házení kamínků z lodi do vody je pro dítě úžasný zážitek nehledě na ujeté kilometry. Určete si jasná pravidla – ukažte příkladem, jak to v lodi chodí, dejte dětem dobré návyky. S většími dětmi proberte, jak se chovat při cvaknutí. Děti by měly k vodě mít rozumný respekt. U nás funguje “pozitivní motivace”: Jedeme na limonádu! Naopak, když mě nebude miniturista na vodě poslouchat, tak se mnou nebude moci jezdit a tak přijde o všechna ta pozitiva. Kdy jet na vodu? Sledujte předpověď počasí a vodní stav. V letních měsících bude méně vody, za to více vodáků. Bezva je jet mimo víkend, ale zase bude zavřená většina občerstvení po cestě. Kam vzít děti na splutí Sázavy? Kamkoliv! Ne, važně… úsek Týnec nad Sázavou- Pikovice je pro zkušenější vodáky. Tady bych začínat nadoporučila. Také bývá v letních měsících suchý. Místo splouvání vody leštíte kameny a to nechcete. Jinak je Sázava vlídná “řeka učitelka”. Zvolte si úsek tak, aby vás bavily i věci okolo- já osobně mám ráda úsek zahrnující hrad Český Šternberk, nebo Sázavský klášter. Obecně se doporučuje s dětmi nejezdit víc, než 15 kilometrů denně. I tady platí – i cesta může být cíl! Sama jsem si oblíbila “microadventures”. Vyrazím po snídani, spontánně. Žádné velké přípravy. Do malého loďáčku svačinku, pití a jedem! Dám cca 8 km poctivého pádlování, s pár zastávkami pro potěšení minituristy. Za 2,5h jsem zpět doma a ještě stihnu udělat oběd. Plno zážitků. Je to efektivní. Jak naplánovat trasu? Papírovým vodáckým průvodcům už odzvonilo. Pro plánování výletu i orientaci na místě využijte aplikaci mapy.cz, kterou máte jistě v telefonu a využíváte ji při turistice. Zde si můžete trasu naplánovat stejně, jako třeba cestu autem, pěšky nebo na kole. Využijte ikonu “lodě” v navigaci. Tak budete mít přehled jak dlouhý je úsek a jak je časově náročný. Pokud v mapě kliknete na ikonu jezu a ten rozkliknete, tak získáte veškeré potřebné informace k splutí- legendu spolu s informacemi o sjíždění a přenášení. Je to stejné, jako to bývalo v tom papírovém průvodci. Doporučuji před každým jezem zastavit a prohlédnout si ho, než se pustíte do jeho sjíždění. Můžeme být při sjíždění řeky nějak prospěšní? Ano! O řeku Sázavu se staráme a pečujeme. Každý rok na jaře ji čistíme v rámci tradiční akce “Čistá řeka Sázava”. Pomoci můžeš tím, že si s sebou na vodu vezmeš igeliťák navíc. Pokud narazíš na vodě nebo břehu na odpadky, můžeš je posbírat. Pomůžeš řece, aby zůstala čistá a krásná- bohatě ti to oplatí. Těším se na vaše příspěvky, poznatky a hlavně zážitky o sjíždění nejen řeky Sázavy. A někdy na řece “Ahoj”! Článek pro vás sepsala Míša Vydra Poláková

Zdroj

Článek S dětmi poprvé na vodu se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Letní tábor minituristů

Martina — Fri, 28 Aug 2020 16:54:33 +0000

Myšlenka vyrazit s dětmi z Klubu minituristů na tábor se nám v hlavách zrodila těsně před začátkem prázdnin. I přes to, že najít takto na poslední chvíli táborovou základnu je úkol dosti nelehký, šly jsme do toho. A povedlo se. Tábořiště s podsadovými stany, zázemím v bývalé hájovně, na kraji lesa a nedaleko potoka bylo přesně to, co jsme si přály. Paráda! Se sháněním dalších minitáborníků nebyl problém. Zájem byl veliký a tak se, ani jsme nemrkly, kapacita tábora naplnila. Naplánovaly jsme výlety, dohodly se na vaření, kdo bere co zábavného pro děti a mohlo se vyrazit. Během pondělního odpoledne se na tábořišti sjela parta patnácti maminek a sedmnácti dětí ve věku půl roku až pět let. Naše pětidenní táborové dobrodružství mohlo začít. Zatímco my jsme se oťukávaly s tábořištěm a s ostatními maminkami, děti se seznamovali hlavně s hračkami a svačinami ostatních táborníků. Na každý táborový den byl naplánován výlet a bylo na každé z nás, zda se ho zúčastní nebo se raději bude popelit s dětmi v táboře. V úterý jsme tak vyrazily do Záchranné stanice Pavlov, kde se děti, krom jiného, mohly doslova tváří v tvář seznámit se sovami i jinými dravci ptačí říše. Další den nás čekala cesta podél řeky Sázavy, ze Stvořidel přes Foglarovu Sluneční zátoku až do Ledče nad Sázavou. A poslední výletový den jsme vyměnili les za hrad a vyrazily jsme za bílou paní Žofií do věže ledečského hradu. A do kavárny. Pro většinu z nás byl tábor s takto malými dětmi novým zážitkem. A soudě podle ohlasů většiny zúčastněných si troufnu říci, že další táborové zážitky budou přibývat. Za sebe mohu říci, že moje dítko bylo na táboře extra-super-nejvíc spokojené. V lese, umouněné od bahna a hlíny a ve společnosti dalších dítek mu bylo báječně. Takže si raději místo koupě pozemku a stavby domu pořídíme táborovou základnu.

Zdroj

Článek Letní tábor minituristů se nejdříve objevil na Klub minituristů.