Slovensko Archivy - Klub minituristů

Bratislava s dětmi: náš ověřený itinerář, tipy a zážitky

Katka — Thu, 11 Dec 2025 09:17:33 +0000

Bratislava s dětmi je ideální destinace pro krátký výlet – je blízko, snadno dostupná vlakem, plná zábavných aktivit pro děti a přitom dost malá na to, abyste vše zvládli i s kočárkem nebo unaveným tříleťákem. Vyrazily na tři dny (čtvrtek–sobota). RegioJet Brno–Bratislava: 1 h 40 minCena jízdenky: 194 Kč jedním směrem 3denní program v Bratislavě s dětmi Múzeum dopravy Bratislava – 5 minut chůze od hlavního vlakového nádraží Úžasné místo pro děti milující vlaky, auta a modely. Najdete zde dvě obrovské haly plné historických vozidel, lokomotiv i starých aut. Největším hitem je model nádraží s jezdící mašinkou. Skvělé jako první zastávka po příjezdu. Procházka Starým městem + Čumil Staré město je kompaktní, krásné a ideální na mini procházku. Děti oceňují hlavně ikonickou sochu Čumila – oblíbené foto místo. Adventica – obrovská vnitřní herna v Eurovei Adventica je sen každého malého návštěvníka. Super tip:Ve všední dny mají akci 10–13 h: dítě do 3 let + rodič = 5 € dohromady. Perfektní místo na dopoledne, když potřebujete energii dítěte nasměrovat někam mimo vaše nohy. 🙂 Aurelium – Zážitkové centrum vedy Aurelium je Bratislavská mini-verze brněnské VIDA! Interaktivní, hravé a ideální na cca 2 hodiny. Grétka nadšená – a to se počítá. IKEA Bratislava – protože proč ne Bylo to kousek od Aurelia, tak jsme si udělaly pauzu. Perfektní zastávka, když chcete rozbít program a zároveň se najíst. Bratislavský hrad s dětmi Nahoru nás vyvezl trolejbus 44 nebo 47 – ideální, pokud nechcete šlapat kopec. Nahoře: Skvělé místo pro rodinné fotky. BIBIANA – Medzinárodný dom umenia pre deti Obrovské překvapení výletu – 3 patra kreativního světa pro děti. Interaktivní prvky, výstavy, umění, hraní…Strávily jsme tu 2 hodiny a klidně bychom zůstaly déle. Místo, kam se určitě vrátíme. Praktické tipy: Bratislava s dětmi Zavazadla Vzaly jsme tentokrát malý kufr – ideál.V sobotu jsme ho uložily přes Radical Storage (5 €), 5 min od ubytka i tramvají. Ubytování Bratislava s dětmi Byt 2+1 v centru, vana jako povinná výbava 🙂Na 2 noci nás vyšlo cca 3 400 Kč.Opět jsme využily booking kód na 10% slevu. Skvělá poloha – blízko tramvají, supermarketů i centra.Grétka oba večery odpadla v 20:00, takže jsem měla svůj večerní klid v druhém pokoji. Jídlo Jednoduché a efektivní. MHD Bratislava Nejvíc doporučuju 72hodinový lístek za necelých 10 €. Jezdily jsme kdykoli, i jednu zastávku – a to nám často zachránilo život. 🙂 Závěr: Bratislava s dětmi nás opět nadchla Bratislava je pro děti skvělá: dostupná, přehledná, bezpečná, plná atrakcí a míst, kam se budete chtít vrátit. A my se určitě vrátíme znovu. Autorka článku: Nela Šimečková Co se příště vydat do Vídně s dětmi?

Zdroj

Článek Bratislava s dětmi: náš ověřený itinerář, tipy a zážitky se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Přechod Velké Fatry s dětmi

Katka — Tue, 18 Jul 2023 19:10:13 +0000

“Putování Velkou Fatrou s tříletou Darinkou” — Michaela Patáková Den 1.: Nižná Revúca, rázc. – Útulňa Limba (4,7km) Naše putování začalo v Nižné Revúci. Hned u zastávky se pasou krávy a jen, co jsme vystoupily s mojí tříletou Darinkou z autobusu na nás dýchly hory. Teda dýchly hlavně na mě, protože Darinka samozřejmě usnula 20 minut před tím, než jsme měly vystoupit. Takže jsem si už v autobuse naložila dítě do nosítka a bavila jsem okolí tím, jak jsem se snažila nahodit na záda asi 30 kg krosnu. Od rozcestníku vede příjemná cestička po rovince, takže si aspoň moje záda mohla zvyknout na přední i zadní váhu. 😀 Darinka spala naštěstí jen asi kilometr a pak už spokojeně ťapkala a s lupou hledala kytky a brouky, každý trochu větší šutr byla super skála na prolézání a v místním potůčku jsme si osvěžily nožky (bylo to trošku s řevem, protože voda fakt ledová, ale sama to chtěla). 😀 Asi po dvou kilometrech jsme narazily na chajdu – soukromý pozemek, ale nikdo tam nebyl a ve studánce jsme ochutnaly první horský pramen. Po chvíli se nám už změnil terén na lesní pěšinku a začal kopec, po cestě bylo ale tolik zajímavých klacků, lopuchů, rostlin a hovad, že jsme kopec k Limbě skoro vyběhly. U útulny bylo zase co objevovat – rybník s rybkami, potůček, ve kterém si asi hodinu stavěla z kamínků hráze a kočka Danielka, díky které Darinka prozkoumala okolí líp než já. Za 1 euro jsme si u útulny postavily tarp. Jídla jsme měly dost, a tak jsme si uvařily večeři samy, ale moc milý chatař nám nabízel asi dva druhy polévky, kafe a takové ty klasické horské občerstvovačky. (Asi pozor na ubytování s pejsky – o dva dny později jsem potkala holky, které si tam volaly a se psy jim nebylo dovoleno zůstat, asi kvůli kočce). Večer nás přišla navštívit liška. Čučela na mě asi 30 cm od stanové plachty, hodně mě mrzelo, že už Darinka spí, byl to zážitek. Počmuchala okolí, podívala se k vedlejšímu stanu a odběhla. Den 2.: Útulňa Limba – Rakytov – Ploská – Salaš pod Suchým Vrchom (11,7 km) Ráno nás vzbudilo vycházející sluníčko, které jsme pohodlně pozorovaly přímo ze stanu. Vyrazily jsme asi o půl osmé pěkným stoupáčkem na Rakytov (dá se obejít – pozor u Severného rakytovského sedla, abyste se vydali po správné zelené, pokud chcete jít na vrchol). Chtěla jsem si dát snídani na vrcholu, ale vítr nás vyhnal, nicméně výhledy úplně luxusní! Cesta z Rakytova do Južného Rakytovského sedla byla superklouzačka. Teda pro Darinku, která to skoro celé sjela po zadku. Je tam takový prachovitý terén, takže to byl docela náročný sestup, ale Darinka si to docela užila. V sedle to vypadalo, že bude bouřka, tak jsme nahodily pláštěnky, ale spadlo jen pár kapek. Přišel čas na polední šlofík, takže cestu přírodní rezervací Čierný kameň jsem si užila v tichu a klidu :-D. Vystoupla jsem si i na Minčol, je tam zvláštní značení a zelená vede pod ním, ale byly tam krásné výhledy a na zelenou jsem se napojila za chvíli, takže mi to vůbec nevadilo. Nicméně prý je pěkná cesta pralesy i kolem této hůrky. Darinka spala asi tři kilometry a pak toužila vylézt na Čierný kameň – skála která trčí z lesa, ale je úplně opačným směrem než Ploská, na kterou jsme měly namířeno. Kousek před Sedlem Ploskej je studánka, u které jsme se chvíli zdržely – krásné výhledy a výborná voda 😊. Příjemným stoupáčkem jsme došly na vrchol Ploská, kde zase trochu foukalo, tak jsme se vydaly dolů k salaši, kde jsme chtěly přespat. Všude kolem spousta mateřídoušek, takže cesta byla voňavá a u salaše jsme si uvařily čaj. V salaši jsme spaly na půdě, mělo pršet, a tak jsem radši nerozdělávala spaní venku. Je tam spousta matrací, a i dole jsou postele, dokonce pec a nějaké nádobí. Asi 300 metrů od salaše je i studánka, takže super místo pro usídlení. Den 3.: Salaš pod Suchým Vrchom – Ostredok – Frčkov – Križna – Kraľova studňa – Zrub SNP (16,7 km) Tento den nás měl čekat nejkrásnější hřeben Velké Fatry a nejvyšší hora Ostredok. Jako čekat na nás čekal, ale jak už to na horách bývá, čekala nás taky bílá mlha a déšť. 😀 V tento den nás taky doběhnul táta. Nejdřív musel pracovat, ale po tom, co jsme mu poslaly s Darinkou spousty krásných fotek se rozhodl, že nás doběhne. Trochu jsem mu zazlívala, že to počasí přivezl s sebou on. 😀 Měla jsem původně v plánu spát u hotelu Kraľova studňa (10 eur za osobu za stan, ubytování v hotelu nevím, asi kolem 20eur). Bylo ale špatné počasí. Darinka si sice užívala mlhu, protože to bylo jako v Elsině kouzelném lese, ale déšť s větrem už jí docela vadil, takže jsem ji měla asi 5 km v nosítku, a to nás hodně zrychlilo. K hotelu jsme došli už k obědu. Počasí se docela umoudřilo, a tak jsme vymýšleli, co dál. Byli jsme totálně promočení – v hotelu je sušárna na boty zcela zdarma, ale funguje asi spíš v zimě, nicméně jsme se trochu oklepali a rozhodli se, že dojdeme ke Zrubu SNP (asi 8 km), kde se dá na terásce nouzově přespat, protože do Turčianských Teplic, kde naše cesta končila to bylo ještě daleko. Samozřejmě jsem neměla pro Darinku žádné náhradní boty, ale naštěstí je to dítě do nepohody a mít igelitové pytlíky v botách je největší sranda. Asi kilometr před srubem byl ještě seník, kde by se dalo nocovat, ale zase nás pronásledovala hovada – asi chtěla pomstít své kámošky z prvního dne, takže jsme se jim snažili utéct. Kupodivu jsme jim fakt utekli a vyspali se na terásce srubu (je fakt malinká – dva lidi a dítě asi ideální počet) bez jediného kousance. Trochu jsem se bála, že hovada vystřídá směna nočních komárů, protože srub stojí u říčky, ale naštěstí se mé obavy nenaplnily a bylo to fakt pohodové spaní. Před srubem by se dal asi udělat i stan, je tam hezký plácek, ale už jsme fakt nechtěli zmoknout. 😀 Den 4.: Zrub SNP – Čremošianské lazy – Husny vrch – Turčianské Teplice (8,3km) Poslední den nás čekala krásná cesta přes Čremošianské lazy, kde je penzion Kraľov Dvor s nádherným výhledem na Malou Fatru a Strážovské vrchy. Je tady i hřiště a umělý rybníček s barevnými rybkami, takže super pro děti. Otevírací dobu ale měli tuším jen od středy do neděle, a ještě asi od 14 h, takže žádná kávička nebyla. Darinka se ale aspoň sklouzla a „uvařila oběd“ v místní kuchyňce pod skluzavkou. Pokračovali jsme přes nádhernou „motýlí“ louku až na Husný vrch, kde je krásné posezení s asi posledním výhledem, takže jsme si tady dali pauzičku. Dál už jsme šli jen dolů do Turčianských Teplic, které Darinka přejmenovala na Tučňácké a pořád se ptala, jestli tam budou tučňáci. No nebyli, ale zato tam byla úžasná zmrzlinárna Jadran, která je přímo po cestě, pokud půjdete pořád po žluté, asi kilometr před vlakovým nádražím. Mají tady 30 druhů zmrzlin a tomu se fakt nedalo odolat. Je to krásný trek a chci se jednou vrátit a projít ten hřeben, který jsme měli v mlze.

Zdroj

Článek Přechod Velké Fatry s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Přechod Nízkých Tater s dětmi

Katka — Fri, 12 Aug 2022 19:09:18 +0000

aneb “Pět turistů a batole v Nízkých Tatrách” od Míši Patákové Na tuto výpravu jsme s sebou vzali naše nejmilejší strýčky a tetičku. Z Telgártu do Donoval je to přece jenom 100 kilometrů, tak co kdyby se nám to batole začalo nudit. 1. den: Telgárt – Chata pod Kraľovou Hoľou (6 km) Do Telgártu jsme dorazili až ve čtyři odpoledne, takže jsme se rovnou vydali k prvnímu místu, kde jsme plánovali přespat. Hned v Telgártu začalo lehce pršet, ale pláštěnky jsme sundávali asi po kilometru. Příjemné podmračené počasí bylo ideální na výstup kopečku, který nás čekal. Asi v půlce stoupaní nás zastavily maliny. Darinka mi málem vyrazila zuby, jak chtěla skákat z nosítka, aby se na ně mohla vrhnout. Když jsme dorazili na Chatu pod Kraľovou Hoľou, začalo zase trochu pršet, a tak jsme rychle začali stavět náš dvojitý tarp pro pět lidí a batole. Kdybyste chtěli v chatě přespat, musíte si udělat rezervaci. Bylo tam zavřeno a my jsme trochu zklamaně šli spát bez halušek. Z boku chaty je ale stříška, kde se dá i rozsvítit, takže jsme si krosny nechali v přístřešku, aby nám nenavlhly a šli jsme spát na plácek u chaty. 2. den: Chata pod Kraľovou Hoľou – Kraľova Hoľa – Orlová – Útulňa Andrejcová (12,5km) V noci trochu sprchlo, ale žádná hrůza – na čelo tarpu jsme z obou stran rozprostřeli naše pláštěnky, takže jsme přečkali docela v suchu a ráno jsme dostali teplé kafe, protože už k chatě přijeli moc milí místní se zásobami. Tento den vám moc nepopíšu, protože absolutně nevím, jak vypadala okolní krajina. 😀 Šli jsme téměř celou dobu v mlze, větru a dešti a občas nás napadaly zoufalé myšlenky, že to snad vzdáme. Moje pláštěnkové pončo z Decathlonu nás s Darinkou docela ochránilo, ale pro dítě tam samozřejmě není žádné okýnko, takže Darinka byla prostě v černé díře. Naštěstí podstatnou část tohoto počasí prospala. U Ždiarského sedla se umoudřilo počasí a my jsme si v klidu a konečně při sluníčku uvařili oběd a jako dezert jsme poslali Darinku pro všude přítomné borůvky. Nebylo úplně teplo, a tak jsme se rozhodli přespat přímo v útulni Andrejcové. Žádnou rezervaci jsme nedělali a vešli jsme se všichni, možná jsme měli jen štěstí, nevím. U chaty mají i stany k pronájmu, studánku a vynikající palačinky! Doporučuju! 3. den: Andrejcová – Velká Vápenica – Zadna Hoľa – Ramža (20km) V Andrejcové mají moooc roztomilá koťátka, která po nás v noci lozila a vrněla. Byla roztomilá až do té doby, dokud strejdovi nepočůrala spacák. Jediné štěstí bylo, že když jsem s napětím vyhlídla z okna, tak jsem uviděla svítit sluníčko. Kdyby byl zase takový mordor, jako předchozí dny, morálka v naší skupině už by asi umrzla hluboko pod nulou. Venku jsme měli nádherný výhled na Vysoké Tatry a po půl kilometru jsme se všichni vyslíkali, protože začalo být konečně léto. Krásné cesty s výhledy nás provázely až po Zadnou Hoľu, pak je cesta trochu džunglí a lesem a k Ramži jsme trochu nemohli trefit – asi kilometr před ní je odbočka, kterou prostě nás pět přehlídlo. Nakonec jsme se tam ale dostali. V Ramži se spát dá, je tam ohniště a studánka – ta je asi půl kilometru, takže docela procházka. Nám se ale líbilo tak nějak víc venku, takže jsme zase rozložili náš velkotarp. Tohle byl nejdelší a nejnáročnější den – jde se docela dlouho lesem a vysokou trávou, takže jsme byli rádi, když jsme zalehli do spacáku. Ani Darinka toho moc neušla, protože vysokou trávu by měla až nad hlavou, a to se jí moc nelíbilo. 4. den: Ramža – Čertovica – Lajštroch – Chata M. R. Štefánika (15,5km) Dnešním hlavním cílem byl smažák na Čertovici, a taky jsem doufala, že tam potkáme nějaké děti a hřiště, aby si to naše batole mohlo trochu pohrát. Z Ramži jsme šli ráno zase lesem a džunglí a už jsem se fakt těšila, až vylezeme pořádně na hřeben. Když jsme došli do sedla, hnala nás už jenom chuť na ten smažák. Klesání do Sedla za Lenivou se zdálo úplně nekonečné, i když cestu zase zpestřovaly maliny a borůvky. Na Čertovici se nám splnily všechny sny. Smažák i dětské hřiště :-D. Z Čertovice musíte vyšlapat sjezdovku a pak to začne! Konečně pořádný hřeben a nádherné, nekonečné výhledy. Darinka pořád hledala krokodýli (prostě šutry a skály – ani nevím, jak to vzniklo :-D) a docela hodně toho ušla. Jenom jsem se teda musela schovat, protože když mě viděla, chtěla nosítko. Jakmile jsem se jí schovala a byla dostatečně vzadu nebo vpředu, ťapala se strejdou za ruku a hledala klacíky a kamínky a pořád něco povídala. V Kumštovém sedle jsme si dali sváču a pokračovali na Chatu M. R. Štefánika. Tady nesmíte stavět stan – je to dokonce pod pokutou. Rezervaci jsme opět neměli, ale místo bylo, a dokonce jsme byli ve společné místnosti s matracemi úplně sami, a hlavně jsme si konečně mohli dát sprchu. Od této chaty je nádherný výhled na západ slunce a kdy ještě držíte v ruce místní horkou čokoládu, je to jako nebe. 5. den: Chata M. R. Štefánika – Ďumbier – Chopok – Chabenec – Útulňa Ďurková (18,5km) V tento den nás čekaly nejvyšší hory Nízkych Tater. Na Ďumbier si musíte trochu zajít, není to úplně po cestě, ale na druhou stranu můžete nechat krosny u rozcestníku a vyšlapat si tam na lehko, protože se stejnou cestou vrátíte. Stojí to za to. Je to nádherná hora s dalšími krásnými výhledy. Z Ďumbieru na Chopok můžete jít po kamenné cestičce, kterou jdou všichni lidi z lanovky, která jezdí na Chopok nebo to vzít z opačné strany hřebenu po méně frekventované cestě. V Demanovském sedle se tyto cestičky spojí. My jsme šli z Ďumbieru asi v deset hodin ráno a po cestě dolů už jsme potkávali hodně lidí, kteří přijeli lanovkou na Chopok. Tam bylo tedy řádně přelidněno. Jídlo jsme si dali v Kamenné chatě pod Chopkom. Zkoušeli jsme teda nejdřív tu jejich Rotundu, kam přijíždí lanovka, ale naše skupina je z 99% vegetariánská, a tam na výběr nebylo vůbec. Nakonec jsme byli rádi, protože Kamenná chata je tak nějak víc horská, útulná a prostě příjemná. Pokračovali jsme směrem na Poľanu, kde jsme začali potkávat kamzíky, což se Darince samozřejmě hodně líbilo. U Chabence už bylo celé stádo, takže jsme se zdrželi pozorováním a focením kamzíků. Nádhera. U útulni Ďurkové jsme postavili zase tarp a šli doplnit vodu ke studánce. Je kousek a je u ní dřevěný medvěd, na kterého Darinka samozřejmě musela hned vylézt. (V útulni by se asi dalo zase spát bez rezervace, ale my jsme chtěli být venku). 6. den: Útulňa Ďurková – Vysoká Hoľa – Velká Chochuľa – Hiadeľské sedlo (18 km) Z Ďurkové jsme šli zase krásnou cestou po hřebeni se stádem krav a krásnými výhledy. Kousek od Veľké Chochuľy jsme si postavili malý přístřešek na oběd, nikde tu není stín a chytli jsme pořádné léto a pečák. Pokračovali jsme na Prašivou, tohle je hodně kamenitá hora poslední vrchol tohoto dne. Klesání z Prašivé do Hiadeľského sedla bylo náročné fyzicky a pro mě i psychicky. Pořád pode mnou ujížděly kameny a trochu jsem se bále, že s tím mojím batoletem někde praštím o zem. Naštěstí se nic nestalo a v pořádku jsme došli až do sedla. Kousek nad sedlem je na mapě studánka, kterou jsme ale nenašli nebo byla vyschlá. Pár kapek ale padalo u studánky kousek od přístřešku v Hiadeľském sedle, kde jsme spali, takže jsme vodu doplnili, i když to trvalo trochu déle. Poslední noc jsme strávili v přístřešku na „půdě“. Bylo by tu moc krásně, kdyby se kolem neválely odpadky, hlavně dámské počůrané kapesníčky se válely úplně všude, a to je asi metr od přístřešku kadibudka. Achjo. Prosím odnášejte si tyto papírky, ať už jste kdekoliv, je to fakt hrůza. 7. den: Hiadeľské sedlo – Kozí Chrbat – Kečka – Donovaly (9,5km) Hned po ránu nás čekal pořádný kopec. Nevím, jestli to bylo tím, že jsme to šli hned z rána, ale mám pocit, že větší stoupaní jsme za celou cestu nezažili :-D. Naštěstí je to docela krátké a po 40 minutách už jsme byli na vrcholu Kozího Chrbatu (ten kopec má fakt tvar kozího hřbetu). Cesta z Kozího Chrbatu vede krásnou loukou, kde jsme pozorovali čmeláky na bodlácích až na poslední vrchol naší cesty Kečku. Z Kečky už vede prakticky cyklostezka až do Donoval. V Donovalech jsme si sedli do restaurace s dětským koutkem a byli jsme šťastní že jsme vládli všech 103km a nevzdali jsme to po dvou propršených dnech. 😊 Jinak jsme tedy vycházeli 30. července. Na všech různých webech jsem se dočetla, že srpen je nejsušším obdobím v Nízkých Tatrách a červenec paradoxně „nejmokřejší“ a je zde největší pravděpodobnost bouřek. Nám to teda vyšlo přesně, protože 30. – 31.7. nám pořád pršelo a od 1. srpna jsme měli nádherné léto. 😀

Zdroj

Článek Přechod Nízkých Tater s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Přechod Malé Fatry s dětmi

Katka — Wed, 29 Jun 2022 14:21:11 +0000

Malá Fatra s dětmi? A na těžko. No, jasně jde to! Dnešní článek si pro vás připravila Michaela Patáková. 1. den: Dolné Diery – Horné Diery – Vrchpodžiar – Boboty – Nové Diery – hotel Diery (11,5 km) Na doporučení z FB skupinky Klubu minituristů jsme přechod začínali ze strany Terchové. Chtěli jsme projít původně všechny Janošíkovy Diery a pak spát v kempu Nižné Kamence, ale nakonec nás nechali spát po dohodě s paní recepční přímo na plácku u hotelu Diery (úplně bez poplatku), takže jsme změnili trasu a první den šli Dolné Diery – Horné Diery – Vrchpodžiar – Boboty – Nové Diery a zpátky k hotelu, kde jsme postavili tarp. Boboty jsme vůbec lézt nemuseli, já vím, ale je to vrchol, o který bychom přišli tím, že jsme nešli z Terchové, takže jsme prostě vylezli tam a zpátky. Je to zalesněný vrchol, kde nic moc neuvidíte, jen kousek pod vrcholem je vyhlídka na Rozsutec. U Hotelu Diery je Terchovská koliba!!! Doporučuju všem, protože tam mají vynikající jídlo a !!! je tam dětský koutek, takže dítě vařilo v kuchyňce a my jsme se v klidu najedli. 2. den: Hotel Diery – Malý Rozsutec – Velký Rozsutec – Stoh – Poľudňový Grúň – Chata na Grúni (13,5 km) Druhý den nás čekali oba Rozsutce, ze kterých jsem měla původně obavy, ale musím říct, že všechny řetězové části obou Rozsutců mi nepřišly tak hrozné jako kopec k chatě z Poludňového Grúně, kde jsme si fakt mákli. Partner měl 30kg krosnu a já baťůžek a dítě, které nechce být na zádech, takže jsem všechno vylezla s dítětem vepředu v nosítku, ale cítila jsem se opravdu jistě a bezpečně (kdyby ne, byli jsme připraveni i na variantu, že se prostě pod řetězy otočíme a půjdeme nějak kolem). Byla zrovna sobota a první víkend po otevření chodníků na Rozsutce, takže na můj vkus tady bylo docela dost lidí (doporučuji naplánovat tyto dva vrcholy spíš přes pracovní dny). Nádherně bylo i na Stohu, je to travnatý vrchol, takže jsme nemuseli hlídat, kam nám padá dítě a zdrželi jsme se v klidu na svačinu. Na Chatě na Grúni byl vyschlý pramen a nedovolili nám ani napustit vodu v chatě (spali jsme totiž opět u chaty v tarpu – asi 4 eura za stan), museli jsme si tak koupit balenou, perlivou. Na to pozor, to byla pro nás docela podpásovka, ale trochu vody jsme ještě měli, tak jsme to nějak zvládli. Ale!! mají tam dětské hřiště, takže se to vyvážilo a pobyt zde byl pro nás vlastně úplně super. 3. den: Chata na Grúni – Poľudňový Grúň – Steny – Hromové – Chleb – Chata pod Chlebom (6 km) Ano – Poľudňový Grúň nám „nakopal zadky“ i cestou nahoru, ale mám pocit, že fyzicky bylo horší spíš to klesání, takže to nahoru nějak rychleji uteklo. I přes tento výživný kopec byl třetí den odpočinkový. Předchozí den jsme šlapali fakt celý, na chatu jsme došli až ve 20.00 a chtěli jsme dát mláděti chvíli klidu. Přes Steny nádherná hřebenovka, vidět na všechny strany. Na Chlebu nám hodně foukalo, dokonce tak, že mi uletěla kšiltovka a přítel mi ji taktak chytil kousek nad srázem, už jsem se s ní v duchu loučila, takže na vrcholu jsme udělali rychlou fotku a pokračovali na Chatu pod Chlebom. Naprosto luxusní pobyt! Nejen prostředím, ale i lidmi. Za 10euro jsme si mohli u chaty postavit stan a dokonce se osprchovat. Halušky jsme jedli do pěti minut od objednání a dobili si veškerou elektroniku. Pokud půjdete hřebenovku, tuto chatu nesmíte minout. Chci se tam vdávat. 🙂 4. den: Chata pod Chlebom – Velký Kriváň – Malý Kriváň – Biele Skaly – Suchý – Chata pod Suchým (12km) Bylo vedro, ale už to byla poklidnější cesta, až na Biele Skaly, kde bylo zase trošku lezeníčka po skalách. Řetězy tam nejsou, ale je třeba dávat tady fakt pozor. Na Suchém jsme si dali poslední vrcholový oběd a vítězoslavně lezli dolů k chatě. V tuto chvíli jsem děkovala všem z FB skupinky, že jsme trasu otočili a šli ze strany Terchové, protože tento kopec nahoru ze Strečna lézt nechcete. Podle předpovědi měly být velké bouřky – dalo by se to dojít už celé do Strečna, ale nenavazoval nám dobře vlak domů, takže jsme v chatě přespali, přesto, že jsme k ní došli už ve tři. Klasická horská chata, moc příjemní lidi, studánka přímo u chaty a kolem kozy a slepice – dítě nadšené. 5. den: Chata pod Suchým – Starý hrad – Strečno, Nezbúdská Lúčka (7,5km) Zase ne moc příjemné klesání, ale na konci odměna v podobě hradu, takže dítě opět šťastné, že může lozit a být “pincezna” na hradě. Kdybychom měli víc času, tak půjdeme i na hrad Strečno, na který jsme měli výhled celou cestu na zastávku v Nezbúdské Lúčce. Někdy příště. Tipy na závěr: Jsem hrdá na tu naši dvouleťačku, že to tak zvládla a vůbec neprudila, i když prudit mohla – v náročnějších terénech měla srandu z toho, že je netopýr a věšela se hlavu dolů a v lehčím terénu si ťapala s trekovými hůlkami a byla největší hiker. Jídlo jsme měli od firmy Hotovky – chtěla jsem, ať jí mládě aspoň trochu výživně, takže proto vážila přítelova krosna tak moc kilo, je to docela těžké, ale prý výborné (já jsem to nejedla, protože jsem vegetarián a vege jich zrovna u nás v obchodě moc neměli). Takže tak. Bylo nádherné počasí a vůbec se mi nechtělo domů. Darinka ještě doma na hřišti lítala bosky v šatičkách, protože prý “tepo” a turistickou známku s Rozsutcem nedá z ruky, takže asi taky dobrý a užili jsme si to všichni. V létě plánujeme přechod Nízkých Tater, tak už teď se nemůžu dočkat. Moc všem z Klubu minituristů děkuji za tipy a kdyby vás cokoli zajímalo, tak pište :). Horám zdar!

Zdroj

Článek Přechod Malé Fatry s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.