Ostatní Archivy - Klub minituristů

Vandr s dětmi

Katka — Tue, 03 Jun 2025 09:11:32 +0000

Eliška Repetná Trasa Zruč nad Sázavou – Kutná Hora: Vandr s dětmi To se tak postupně sešlo 8 cyklovozíků na kuličkovém hřišti ve Zruči nad Sázavou a nějaké další se ještě přidaly nebo vyměnily v průběhu, a bylo z toho 10 rodin s dohromady 14 dětmi. Čekalo nás 40 km na těžko. Třem z dětí bylo méně než rok a půl. Několik rodičů se navíc vláčelo i s dvoukolým povozem pro některé z potomků (odrážedlo/kolo). Někteří takto vyrazili poprvé.Celou grupu trpělivě hlídal i jeden pejsek. Klobouček všem! A mohli jsme vyrazit na vandr s dětmi. Den 1.: Zruč nad Sázavou – zámek Hodkov (11 km) Vandr s dětmi začíná – v pátek před obědem jsme se sebrali z onoho hřiště ve Zruči a vydali se směrem na KH podél železniční trati. Jednokolejka byla takovou červenou nitkou, která se linula celým víkendem kdesi podél nás. Někdo s ní přijel na start a pak se vracel k autu, někdo se s ní zas do Zruče k autu vrátil, někdo se s ní popovezl v průběhu o kousek dál a nějakou část přeskočil, aby ušetřil síly, někdo se s ní vrátil domů dřív apod. Jezdí po ní Regionova s alespoň jedním bezbariérovým vagónem. Obě noci jsme spali hromadně všichni v jednom velkém tábořišti. V průběhu dne se skupina trhala na menší části i na jednotlivce. Průběžně jsme se informovali, občas se někde potkali, varovali před překážkami ty vzadu nebo upozorňovali na úpravu trasy a změny. První den (pátek) nebylo spaní dané, cílem bylo zjistit, jak na tom jsme, a spíš cílem ujít co nejvíc. Potkalo nás několik stoupání (některé děti rodiče nešetřily a odmítaly vystoupit i do těch kopců, asi aby se rodičům večer dobře spalo). Po 10 km našly holky v čele výpravy ideální spací lokaci poblíž zámku Hodkov, kde byl posekaný široký pás trávy a kde se nakonec všech 10 stanů poskládalo (i s poměrně vstřícnými rozestupy mezi stany, takže o místo nouze nebyla). 2. Den: zámek Hodkov – Zřícenina hradu Sion (17 km) Koho nepřesvědčila k ukončení výletu noční kosa (změřeno nemám, ale muselo být jen pár stupňů nad nulou).Druhý den pokračoval směrem k husitskému území. Kromě jednoho nebo dvou stoupání (zato s teplým obědem ve Zbraslavicích) se nesla zejména druhá půlka dne ve jménu klesání a rovinek lesem. Kolem rybníku Vidlák a dál ke zřícenině Sion nahnali někteří vražedným tempem mnoho kilometrů během spánku dětí. Před zříceninou jsme si zpestřili dobrodružství překonáním úzké lávky a odměnou nám (a dětem) bylo prozkoumání vykopávek a hlavně spací lokace kousek za hradem u Vrchlice. Bezvadná prostorná louka s přístřešky (jeden dělaný jak luxusní kuchyň), potokem na hygienu i mytí nádobí, ohništěm (kde se tasily jak buřty, tak i marshmallowny s piškotama) a tím nedalekým hradem ještě na průzkum další ráno byla odměnou po dlouhých 17 km ten den. 3. Den: Zřícenina hradu Sion – Kutná Hora (12 km) V noci zase kosa, u toho potoka pocitově i možná větší. Poslední den (neděle) už nás prakticky nepotkalo stoupání ani jedno. Skupina už se úplně doroztrhala (a koho jsem od rána nepotkala, tímto se ještě dodatečně loučím), občas někde ještě potkala. My jsme nakonec končili na nádraží KH–Vrchlice namísto zacházení do centra města. Někteří měli v centru auto a museli tedy dojít až do města. Byl to skvělý vandr s dětmi. Co se příště vydat na vandr Českým rájem?

Zdroj

Článek Vandr s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Hradec Králové: výlet na Rytířské hradiště

Lenka — Mon, 25 Jan 2021 15:31:33 +0000

Petra uspořádala sraz pro hradeckou sekci našeho klubu. Dobytí rytířského hradiště v hradeckých lesích aneb když v Polabské nížině napadne sníh a vysvitne sluníčko. Jak to všechno začalo? Po Vánocích jsme se potkali s Verčou a Káťou pod záminkou socializaci našich potomků. Ve skutečnosti jsme potřebovaly probrat všechny mateřské i nemateřské novinky, co se přes Vánoce udály. Verča mi povídá: „Co kdybychom udělali nějakou akci pro minituristy třeba v hradeckých lesích. Já teď budu dva týdny v Hradci.“ Moje organizační já se zatetelilo blahem a řeklo si, že tohle je výzva. Začala jsem přemýšlet, kde je v hradeckých lesích možno rozdělat oheň u dětského hřiště či jiné atrakce. Večer to říkám Martinovi a ten mi svým introvertním strohým tónem povídá: „Udělej to u hradiště, od parkoviště je to kousek, vede tam stezka se zvířátky a tábořiště je přímo před hradištěm.“ Verča mi na můj návrh napsala, že může příští týden ve čtvrtek a bylo hotovo. Vždy připraven Do skautu jsem nechodila, ale mám fajn tátu i muže, kteří s hrůzou v očích, co jsem to zase vymyslela, mě vybavili vším, co měli pocit, že by mohlo dopomoci ženám k rozdělání ohně. Když jsme se v den D probudili a Martin uviděl tu hromadu sněhu za oknem, tak mi do vozíčku přihodil ještě pár suchých klacků z letních výprav. Dobytí hradiště Sraz rytířů, princezen a jejich služebnictva byl na parkovišti u lesního hřbitova. Z parkoviště se celá družina vydala směr stezka siluet. Někteří využili boby, jiní zůstali věrni chůzi a některé bylo nutno poponést. Na stezce začal hon, jehož cílem bylo ulovit všechna lesní zvířata, které se po cestě nacházela. U poslední zastávky vysvitlo slunce a objevilo se hradiště. Rytíři a princezny byli vysláni na průzkum terénu a my jsme z batohů, kočárků i vozíků vyndaly vše od sirek přes podpalovač až po suché dřevo, abychom na zasněženém ohništi rozdělaly táborák. I když se ve tvářích družiny daly číst pochybnosti, nikdo je nahlas nevyslovil a zanedlouho se už konala hostina – buřty, tofu párečky, hořčice, káva, karo, čaj a spousta dalších pochutin. Když rytíři a princezny dobyli i posledního sněhuláka, nám v šálcích došla káva, zaházely jsme táborák sněhem a vyrazily společně přes lesní hřbitov na parkoviště, kde jsme se slibem další akce rozloučily. Pár slov závěrem Celá výprava byla protkána klidem, pohodou a plynutím. Já jsem se cítila nesmírně obdarovaná. Mateřství v ženách prohlubuje mnoho kvalit, jednou z nich je sdílení. S potomkem sdílíme vše a v začátcích i pořád. Zároveň jsme každá jiná, tak se na danou událost připravujeme po svém aneb v rozmanitosti je krása. Spojíme-li sdílení a rozmanitost, tak když dojdete na hradiště a obsadíte tábořiště, začnou se dít věci. Někdo vytáhne podpalovač, jiný kávu pro všechny, někdo suché dřevo, další pohlídá starší rytíře a princezny. Když bychom tohle všechno sledovali jako nezávislý pozorovatel, viděli bychom celek fungující v radosti a pohodě. Jako bychom se vzájemně opečovaly a zabalily do mateřské náruče a za tento pocit vám ženy nesmírně děkuji.

Zdroj

Článek Hradec Králové: výlet na Rytířské hradiště se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Výlet v okolí Plzně: Šlovický vrch

Lenka — Fri, 04 Dec 2020 02:20:00 +0000

Monika nás dnes vezme na výlet na Šlovický vrch, který se nachází kousek od Plzně. Čeká nás 3.5km okruh, takže zvládnou i menší děti. Do Dobřan to máme kousek, přesto jsme se sem dostali až na konci listopadu, protože jsem stále vymýšlela jiné výlety a Šlovický vrch si nechávala jen jako zálohu na “AŽ NĚKDY”.. Jaká to chyba! Vyrazili jsme po brzkém obědě, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba. I když je už venku celkem kosa a listopad se chýlí ke konci, potkali jsme spoustu dalších turistů nadšenců jako jsme my. Vůbec si nedovedu představit, jak to tam musí vypadat v létě. Auto jsme naštěstí zaparkovali a vyšlápli do kopce. Cesta ubíhala, děti celkem poslušně ťapaly, starší syn mi párkrát zapózoval na fotku (holky se samozřejmě hned opičily) a ani jsme se nenadáli, už jsme byli na vrcholku. Kamenná rozhledna je super, děti hned okolo skotačily a výhled celkem ujde. Nejblíž je vidět průmyslová zóna Dobřan, tak to trochu dojem kazí, ale celkově je to moc fajn. Pod rozhlednou si děti můžou pohrát na interaktivní tabuli. Roztřídit odpad a nebo hádat, kterým zvířátkům patří která stopa. Zábava na několik desítek minu. Info pro případné buřtožrouty – je tu i ohniště. Zpátky k autu se od rozhledny vydáváme opačným směrem. Po pár desítkách metrů narazíme na altánek, kde se občerstvíme. Teplý čaj z termosky přijde rozhodně vhod. Z kopce dolů to bereme skrz ohradu s volně žijícími divokými koňmi. Bohužel žádného nepotkáme. Při výlezu z ohrady prozkoumáme informační tabuli k celému Šlovickému vrchu a vydáváme se na další kopeček v okolí, kde stojí bývalá pozorovací věž. Při stoupání na kopec se otáčíme a co nevidíme – koně! Takže tam opravdu jsou. Od bývalé pozorovací věže už je to zpátky k autu jen kousek. Cestou sbíráme šípky, kterých je tu všude opravdu požehnaně. Auta, co právě přijíždí, už nemají kam zaparkovat. My odjíždíme, ale určitě jsme tady nebyli naposled. Děti byly naprosto spokojené a tentokrát ani nehudraly, že je bolí nožičky.

Zdroj

Článek Výlet v okolí Plzně: Šlovický vrch se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Dobrovolnictví s dětmi – zahrada Milčice

Lenka — Sat, 22 Aug 2020 06:21:42 +0000

Wwoofing jsem měla v hlavě už několik let, jen se pořád ne a ne odhodlat. S narozením Báry jsem tenhle projekt ze svých plánů úplně vyškrtla, ale nakonec si to ke mě začalo hledat cestu tak nějak trochu samo. Co to vlastně wwoofing je? Jde o celosvětovou výměnnou síť, která organizuje výpomoc dobrovolníků na ekologických farmách za poskytnutí ubytování a stravy ze strany farmářů. Ideální prostředek jak s pár korunami v kapse poznat novou zemi, místní a jejich životní styl. Jak to tedy všechno začalo? V jedné skupině na Facebooku na mě vyskočil sympatický inzerát. Chcete strávit pár dní v pošumavské přírodě? Máme velkou zahradu, zvířata a je tady spousta práce. Chcete se dozvědět jak hospodařit na permakulturní zahradě? Naučit se vařit dobroty z dob našich předků? Péct chleba v hliněné peci? Neváhám. První krok k tomu třeba jednou fakt vyrazit na delší dobu. Jestli bych to vůbec s Bárou zvládla. Zatím na pár dní a v domácím prostředí. Možnost vyzkoušet si takové dobrovolničení na pár dní tady v Čechách nešlo odmítnout. Tuhle příležitost jsem si samozřejmě nenechala jen pro sebe. Holky z Klubu se už hlásí. Házím to do googlu. Zahrada Milčice. Vypadá z fotek parádně. Z YouTube na mě promlouvá moc milý pár v mém věku. Píšu zprávu. Máme malé děti, takže nevím, jak moc nám dovolí se zapojit. Chcete nás? Za pár minut už domlouváme termín. Pět stanů by prý mělo na zahradu vlézt. Přibírám tedy Káťu, Anetu, Martinu a poprvé s námi na akci vyráží i Vendulka. V úterý ráno mě Káťa vyzvedává. Máme před sebou dvě hodiny cesty. Ostatní holky jedou po vlastní ose. V poledne jsme na místě. Malebná zahrádka, luxusní výhled do okolí, roztomilá maringotka. Majitelka Anička už na nás čeká s kávou. Absolvujeme prohlídku zahrady s podrobnou přednáškou. Vstřebávám spoustu nových informací. Příští rok nás čeká budování zahrady. Takhle bych to chtěla taky. Dostáváme instrukce s čím bychom mohli pomoct. Pár hodin práce za celý náš pobyt. Esemeska. Holky, já jsem dojela do Milčic, akorát u Sušic. Já nevěděla, že jich je víc. Otáčíme to a za hodinu jsem snad u vás. Aneta. Nakonec jsme kompletní. Stavíme stany a pouštíme se do práce. Vyplet pár záhonů. Chceme co nejvíce udělat dnes, ať můžeme další dny prozkoumávat okolí. Jde nám to od ruky. Děti si překvapivě vystačí samy, obírají třešně a čas od času také něco vyškubnou ze záhonku. S tím se počítá, říkala Anička. Za pár hodin máme hotovo. Vaříme večeři a ukládáme děti. Večer se pěkně ochlazuje, takže nakonec i my zalézáme nezvykle brzy do spacáků. Ráno se budíme za zvuku místního kohouta. Venkov. Na dnešek nám Káťa naplánovala procházku na Boží kameny. Údajně silné energetické místo. Mezi starousedlíky se traduje, že tu v dávných dobách bývalo sídliště Keltů. Děti usazujeme do kočárku a vyrážíme. Prvně zarostlou lesní pěšinkou. Tudy asi moc lidí nechodí. Po několika kilometrech odbočujeme do lesa přímo vzhůru. Už to nemůže být daleko, hlásí Káťa. A taky že není. Před námi se objevuje seskupení kamenů různých velikostí. No konečně. Rozhodně musíme být první, kdo až sem vyvezl kočárky. Taková outdoorová posilovna, jak tenhle výlet nazvala jedna z účastnic. Kontrolujeme počasí. Blíží se déšť, a tak se dlouho nezdržujeme a vracíme se zpátky. V zahradě nás vítají dobroty, které nám tu Anička připravila. Takhle nás rozmazlovat. Odpoledne se střídá déšť se sluníčkem. Děti to zvládají perfektně. Odměnou jim je podvečerní návštěva zvířátek. Vrchol celého jejich pobytu. Večer ještě pomáháme Aničce s mulčováním brambor a domlouváme program na čtvrtek. Měli jsme péct chleba v hliněné peci a Anička chtěla předvést své kulinářské dovednosti, ale zítra už má pršet od rána a s lezoucími dětmi nemá smysl zůstávat tu déle. Nakonec domlouváme alespoň rychlokurz pečení kváskového chleba. Kap, kap, kap. Vstáváme celkem pozdě. Za deště se všem vždycky spí tak nějak lépe. Anička už má nachystané těsto a tak se všechny vtěsnáme do maringotky a posloucháme příběh o milčickém kvásku a o tom, jak to tady v zahradě všechno začalo. Blíží se polední spánek dětí, takže chleba už upéct nestihneme. Anička nám ho chystá domů, přidává kvásek a také spoustu rad, jak si doma ten nejlepší chleba udělat. Ještě si holky natrhejte a nasbírejte na zahrádce co hrdlo ráčí. Ať nejedete domu s prázdnou. Balíme už za vydatného deště. Škoda toho počasí. Domů se nám odsud vůbec nechce. Odpoledne se mi Messanger plní fotkami bochánků chleba. Povedly se všem. Byla to úžasná zkušenost a jsem ráda, že jsem sebrala odvahu a možnosti využila. Jelikož nás bylo více, dalo se to všechno krásně zvládnout i s takto malými dětmi. Pokud budete mít cestu kolem Strakonic, určitě se za Aničkou a Pavlem zastavte. Mají to tam nádherné a navíc otevírají bistro, kde vám moc rádi připraví i něco dobrého na zub. Najdete je tady.

Zdroj

Článek Dobrovolnictví s dětmi – zahrada Milčice se nejdříve objevil na Klub minituristů.