Česká Kanada Archivy - Klub minituristů

Stezka Českou Kanadou s dětmi

Lenka — Wed, 31 Jan 2024 17:37:34 +0000

Stezce Českem jsme byly vloni tak trochu nevěrné a výběr padl na Stezku Českou Kanadou. Proč? Přišlo nám, že se z toho projektu stal ohromný fenomén a my měly chuť na něco mnohem méně frekventovaného. Tak tedy Stezka Českou Kanadou s dětmi! Po krachu květnové výpravy jsme si s Káťou slíbily, že půjdeme za jakékoliv situace a předpovědi. Poslední termín, který jsme byly schopné dát dohromady. Opět jsme nabídly možnost se přidat i ostatním holkám ve skupině. Čím více se však akce blížila, tím bylo jasnější, že bude fakt hnusně. Zájemci odpadali a nakonec jsme zůstaly jen tři. První vandr v přesile dva na jednu. Balíme už pár dní předem. Hromada věcí. Několikrát obsah batohu měníme. Na poslední chvíli ještě vyhazujeme plavky a přidáváme peřové kousky a holínky. Předpověď je bídná, počítáme s tím, že v suchu to nebude. Oficiální trasa je daná, ale některé úseky by s vozíky nebyly úplně snadné či dokonce reálné (třeba první úsek z Jindřichova Hradce), a tak ji trochu upravujeme. Noclehy samozřejmě, s ohledem na původní velikost výpravy, domlouváme dopředu s nejrůznějšími majiteli pozemků. Nakonec však přímo v terénu a s ohledem na počasí skoro vše měníme, improvizujeme, hledáme alternativy možnosti přespání a trasu i o pár dní zkracujeme. Stezka Českou Kanadou – Den 1 a 2 (Kačlehy-Kaproun, 13km) Čast z nás vyráží už v pátek a přespává v altánku na startu trasy. V sobotu se potkáváme na druhém kilometru u první svačinky. Už od prvních metrů je to náročné. Čtyřletá se chce vézt v kočárku, roční zase po svých. Přesně naopak. Těžký batoh, ultralight pro tři je něco nedosažitelného. Jen balík plen zabírá půlku batohu. Kočárek tlačený jednou rukou, za druhou ťape ta menší. Mám pár slabších chvilek. Nečekala jsem, že tohle přijde už první den. Jeden z těch náročnějších úseků, 13 km je už nad limit naší pohodové denní dávky. Maliny, borůvky, pozorujeme slepýše, který nám zrovna zkřížil cestu. Blíží se však bouřka a tak přidáváme do kroku. Na mapě rychle volíme altánek na dětském hřišti jako vhodné útočiště. Vcházíme s prvními kapkami deště. Tentokrát nám to vyšlo. Obědová pauza, vytahujeme veškerou zábavu, kterou s sebou vezeme. Po hodině a půl můžeme pokračovat. Čeká nás několik stoupání až k místu, kde plánujeme strávit první noc. Docházíme v sedm večer. Rychle pro vodu, uvařit večeři, postavit stany a zahnat děti do spacáků. Na první den toho bylo až moc. Stezka Českou Kanadou – Den 3 (Kaproun – Nová Bystřice, 10km) Ráno nás budí déšť. S tím jsme nepočítaly. Snídame ve stanu. To nejhorší chceme přečkat uvnitř. Kolem desáté se nakonec navlíkáme do nepromokavého oblečení a vyrážíme. S ohledem na počasí měníme trasu a chceme se co nejkratší cestou dostat do dnešního cíle. Bohužel prší celé dopoledne a tak neustále zkoušíme vydržet to nejhorší pod korunou nějakého stromu nebo přístřeškem. Nejmenší ne a ne usnout a v kočárku ji už neudrží ani svačinka. Zkouším nosítko, ale nefunguje ani to, prostě chce po svých. To se v tomhle počasí prostě nehodí. Naštěstí už je to pár posledních stovek metrů do restaurace (Hostinec Na Návsi), kde se máme v plánu trochu osušit. Máme štěstí, obrovské prostory, hernička a terasa, milý majitel, nikde nikdo, vše jen pro nás. Vypouštíme děti, s prvním sluníčkem rozbalujeme vše mokré a objednáváme pořádný oběd. Nakonec zůstáváme několik hodin a dojde i na odpolední kafe. Chvilkami zase prší, ale dle radaru máme před sebou hodinku, a tak na mapě vybíráme dva kilometry vzdálené nefunkční nádraží, kde se můžeme zase schovat. Dětem se u kolejí líbí, takže tam nakonec vydržíme déle než jsme měly v plánu. Poslední dva kilometry máme za chvilku za sebou. Před námi se objevuje rybník. Děti vískají. Jsme na místě. Zapadneme do místního bistra. Nanuky, večeře a necháme děti ještě vběhnout do rybníka. Pak i ony samy dobrovolně skáčou do spacáku a s první pohádkou usínají. Náročný den, ne délkou, ale kvůli celodenní péči o dvě malé tvrdohlavé děti v tomhle nečase. Ať žijí všechny mámy! Stezka Českou Kanadou – Den 4 (Nová Bystřice – Rožnov, 10km) Od rána vyhodnocujeme počasí na další dny a místa, kde složit hlavu. Nakonec úplně měníme trasu. Kemp s ne příliš lichotivým hodnocením pro nás není lákavá lokalita, kde bychom se chtěly s dětmi v případě velkých déšťů zaseknout na více dní. Rozhodujeme se část stezky vynechat (Staré Město pod Landštenem) a vzít to rovnou k bizoní farmě, kde jsme měly v plánu strávit až další noc. Dnes je celkem fajn počasí a tak nemusíme tolik spěchat. V třetině dnešní trasy děti vypouštíme na hřiště a zapadáme do jednoho z mála místních lokálů. Potom už nás čeká pár příjemně strávených hodin v lese. Skvělá změna oproti včerejším silnicím. Jedno náročnější stoupání, ale opodál maliny za odměnu. Malá chce opět dost po svých, takže naše tempo je minimální a zbývající tři kilometry nám zaberou nějakou hodinku. Nakonec v podvečer konečně vidíme první bizony a rybníček u kterého máme v plánu přenocovat. Děti řádí na hřišti, večeříme v nedalekém bistru. Ještě před stmíváním se přesouváme k rybníku. Děti jsou už unavené, takže postavit stany a vše nachystat na spaní nám všem dá dost zabrat. Vyhodnocujeme ještě předpovědi na další den. Pršet by mělo naštěstí až kolem poledne, takže snad se nám do té doby podaří dostat nejkratší cestou do našeho zítřejšího cíle. Držte nám palce! Stezka Českou Kanadou – Den 5 (Rožnov- Peníkov, 10km) Prší už v noci. Paráda. Prý až odpoledne. Je tady špatný signál, takže nám aktualizace předpovědi posílají průběžně naši muži z teplých domovů. Přichází zpráva, že nakonec bude pršet celý den. Zvažujeme různé možnosti a nakonec se rozhodujeme vyrazit hned ráno, dokud by to ještě mělo jít, a místo ke Zvůli, kde se stejně v tomhle nečase koupat nebudeme, nebude kde usušit věci a ani nedoplníme zásoby, stočíme to na Česky Rudolec a Penikov, kde jsme měli nocovat až následující den. Ráno se navíc ze zdravotních důvodů loučíme s Katkou, takže dál už budeme pokračovat jen ve dvou. Vstáváme celkem brzo. Dětem narychlo připravím ve stanu snídani a mezitím chystám vše tak, abychom mohly co nejdříve vyrazit. Malou hodím do kočárku, starší v pláštěnce na prkno a vyrážíme. Osm kilometrů do Rudolce, kde se můžeme schovat v místním obchodě. Holky asi vycítí vážnost situace, a tak v kočárku se překvapivě brzy oddychuje a tenhle stav vydrží až do chvíle, kdy míjíme ceduli s nápisem Český Rudolec. Obchod bereme útokem a do vozíku házíme vše na co máme právě chuť. Pod stříškou obchodu se občerstvíme, holky se proběhnou, zavolám do Peníkova, zda nás tam nechají někde usušit a přespat, a když vše klapne, hodím do sebe půlku Milky a s oběma holkama v kočárku a krosnou na zádech vybíhám poslední kilometr do kopce do našeho dnešního cíle. Je teprve jedenáct hodin. Pája je nám v patách. Máme pro sebe celou stodolu. Převlékáme se do suchého, vaříme oběd a brzy celý prostor zaplní naše promočené věci a stany. Sušíme kde se dá. Předpověď na odpoledne se naprosto mění a nakonec už téměř neprší, takže zbývající kus dne trávíme s dětmi v okolí statku. Nakonec fajn den. Večer se rozhodujeme, že ve stodole i přespíme, stavíme tak jen vnitřní stany, abychom si neodvezli domů nějaké štípance. Zvažujeme co dál, ale jelikož jsme v tuto chvíli dvě etapy stezky již vynechaly, předpověď na další dny vypadá dost podobně a hlavně se více a více ochlazuje a naše letní výbava (zejména teplotní komfort spacáků) přestává stačit, domlouváme se, že nebudeme vymýšlet nový program na zbývající dny, ale naše putování následující den ukončíme ve Slavonicích. Tak tedy poslední den našeho letošního putování. Snad bude alespoň bez deště. Stezka Českou Kanadou – Den 6 (Peníkov – Slavonice, 11km) Dnes nemusíme konečně nikam spěchat. Nemělo by pršet a máme celý den na to dostat se na vlak do Slavonic. Čeká nás zhruba jedenáct kilometrů. Ráno se pomalu balíme, loučíme se s paní domácí a na sousední kozí farmě ještě kupujeme nějaké sýry. První úsek po silnici chceme mít co nejdříve za sebou, takže do prvních kopců nasazujeme vysoké tempo. Za chvilku odbočujeme na lesní cestu a začínáme si poslední den pořádně užívat. Děti běhají po lese, sbíráme maliny. Samozřejmě nesmíme zapomenout na několik svačinkových přestávek. Už taková klasika: “Maminko, neuděláme si piknik? Alespoň maličký!”. Zhruba v půlce trasy nás překvapí úzký most. Pája zvažuje, jestli to neotočit a neobjet celý úsek po silnici. Nakonec to zkusí a dvojvozík vleze úplně přesně. Oddychneme si. Dnes žádné kilometry navíc. Děti objevují bunkr a tak vyhlašujeme obědovou pauzu. Do Slavonic už nám chybí poslední čtyři kilometry a je teprve něco po poledni. Vyrážím dál o něco dříve než Pája, a tak vybíráme místo dalšího srazu – dětské lesní hřiště. I dnes nakonec přichází lehký deštník. Přidávám raději do kroku. Hřiště je obsazené nějakým táborem, proto nakonec nezastavuji a volám Páji, že je počkáme až ve Slavonicích na náměstí. Tam dorazíme za pár desítek minut. Sladká odměna v podobě zmrzliny. Dáváme se do řeči se skupinkou sedící opodál, jsou právě na Stezce Českem. Přichází se skvělým výrazem pro naše putování: KOČÁRKOPACKING! Pája volá, že se sekli v pohádkovém lese a jen tak nedorazí, proto se rozhoduji už dále nečekat, narychlo máváme Slavonicím a utíkáme na vlak domů. Pak už jen děti koukají z okna a já mám konečně čas trochu vydechnout a u druhé půlky Milky, která zbyla že včerejška, zhodnotit naše letošní putování. Bylo to náročné, nejen podmínkami (neustálý déšť, nízké teploty na které jsme nebyly úplně vybavené), ale i tou dětskou přesilou na jednoho dospěláka. Smekám před vámi všemi, které takhle putujete s více kousky. Děti to zvládly parádně, zažily sice trochu nepohody, ale už teď se prý těší na příští výpravu (i když jestli to nebude jen tím lízátkem za odměnu ve vlaku. A my? My se nemůžeme dočkat až děti předáme alespoň na chvilku do péče jejích tatínků.

Zdroj

Článek Stezka Českou Kanadou s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Vandr Českou Kanadou: Slavonice – Albeř

Katka — Sat, 06 Aug 2022 13:59:57 +0000

Kristýna Sovová se s dětmi vydala na jeden z úseků Stezky Českem a tak se máme možnost inspirovat i my. Začtěte se do originálně napsaného textu a zjistíte, jak takové putování s dětmi může vypadat. “Pak jsem si hezky poseděla sama a vnímala tu pohodu, krásu, klid, to naladění a to skvělý prázdno v hlavě! Tohle je věc/stav/pocit, co mě na tom baví, být Teď a Tady! Bez Tady a Teď nechci žít.“ Kristýna Sovová Den 1: Slavonice – Staré Město pod Landštejnem (11 km) Ráno jsem naložila ve Slavonicích Croozer, batohy a Nenasytu a asi v 10 jsme vyrazili. První úsek Slavonice – Staré město pod Landštejnem/Cyklokemp je cca 9,5 km. Mírný nastoupání hned za Slavonicemi kolem dančí obory k Pevnostnímu areálu Slavonice nás rozehřálo, a tak jsme tam hodili dřep, protože hlad je pán. Zároveň tudy vede část NS Pohádkový les. Pokračovali jsme víceméně po vrstevnici a cestou si odskočili navštívit zaniklou vesnici Pfaffenschlag, kterou jsme si prošli a dali si tam krátkou pauzu. Nenasyta ochutnal zdejší trávu a Osmička mohla konečně vylézt na nějaký bunkr. Při procházení vesnice jsme rozmlouvali a přemýšleli, kolik tam mohlo být domů, kde měli ložnice a kolik a pro kolik lidí a s jakými podmínkami to mohlo být. Dětská fantazie je úžasná – zvlášť v momentě, kdy zjistí, že neměli splachovací záchod a youtube. Než jsme si před Starým městem pod Landštejnem zase nastoupali, odskočili jsme si ze SČ podívat na hraniční kámen Čechy – Morava. Osmička měla přání navštívit Moravu, tak si tam skočila a pár minut pobyla. Prej je tam dobře, ale v Čechách je líp. Po nastoupání jsme pomalu sklouzli do Starého Města. Ve Starém Městě jsme měli booklé ubytko v cyklokempu v chatce. Přespat se tam dá, ale na delší pobyt bych to určitě nevolila. Snaha, aby byla aspoň přijatelně poklizená sice asi někdy byla, ale na zemi seník a palandy včetně matrací zřejmě z army výprodeje, co možná pamatovaly nejmíň ještě šedesátejosmej. Nevonělo to, ale jedna noc se zvládnout dala a naštěstí jsme si neodnesli ani žádný nový mazlíčky. Abych jen nekritizovala, personál byl skvělý. Zdarma nám zapůjčili přistýlku, usmívali se a za garážový stání pro našeho teréňáka taky nic nechtěli. Do plusu jim hraje i to, že zlepšili ceny občerstvení – pivo za 40,- mě téměř šokovalo! (Před 4 lety stejný kemp a pivo 60+.) Zahřívací a pohodový den, vzdálenost odpovídala prvnímu delším pochodu Osmičky. V batohu oba dny nesla pouze svoje pončo a jídlo na ten den, na vyšší zátěž se musí nejprve vytrénovat. Cestou pro ní byly skvělou atrakcí řopíky (bunkry), kterých je v téhle lokalitě bohatě – při cestě, v lese i v blízkosti kempu. Na večeři jsme se zaplácly smažákem s hranclema a jakmile usnul Nenasyta, dřeply jsme před chatku, poslaly pohledy (online appka, skvělá věc a vychází levnějc a rychlejc, než papírová forma). Probraly jsme celý den a se stmíváním se Osmička odporoučela vyzubit a odpadla ke spánku. Pak jsem si hezky poseděla sama a vnímala tu pohodu, krásu, klid, to naladění a to skvělý prázdno v hlavě! Tohle je věc/stav/pocit, co mě na tom baví, být Teď a Tady! Bez Tady a Teď nechci žít. Den 2: Staré Město – Albeř (12 km) Druhý den jsme vstávali před 7, nenasytnej budíček je občas skvělá funkce. Mládě vycuclo svůj čtvrtlitránek a my si zalily ovesnou kaši a zapily rozpustným hořčíkem. Pak jsem nás spakovala, nahodila prcka do Croozeru a v 9 vyrazili směr Landštejn. Zvolila jsem se držet pěší trasy, která je převážně asfaltový peklo, ale jeden den se dá. Jít takhle 3+ dny, tak to peklo bude. Byla to i příjemná změna pro Osmičku – sledovat mírný provoz, vědět, kde jít, jak a kdy přejít, všechno se počítá. No a pro mě s Croozrem to byla změna příjemná. Hned zkraje jsme si pomalinku dlouze nastoupali k hradu Landštejn – “Proč musí ten hrad bejt na ták douhým kopci?” Pod hradem jsem nám roztáhla piknikovou deku a skočila pro malinovku. Byli jsme dost nenápadný mezi návštěvníky a spoustou stolů a laviček. Nenasyta si vycucl sváču, my malinovku a bylo fajn sledovat kolemjdoucí hosty a turisty, jak koukaj (nadšeně či trochu zkřiveně), že se tam válíme na dece a mládě opět posekalo nějakou trávu. Celkově jsme pro kolemjdoucí/jedoucí byli asi atrakcí, kterou asi jen tak nepotkávají. Nejvíc pozornosti jsme měli v momentě přebalování. Právě přijela různorodá parta cyklistů, zastavili a nějak se na nás zasekli. Tak jsme se za chvíli zase sklidili a vyrazili. Když jsme si trošku sestoupili k Pomezí, napojili jsme se na přírodní cestu. Byla sice plná kořenů, ale dolů to nevadí, říkala jsem si a tiše doufala, že stoupák, co nás čeká za potůčkem, nebude taky kořenodrom. K mýmu štěstí byl, jak já byla nadšená! Cestou nahoru jsem se dostatečně vyprdelila a ověřila si určitou skupinu slovní zásoby, až jsem zapomněla, že před dětmi nemám mluvit sprostě. Pozdě, už to bylo všechno venku./podpora od Osmičky byla neuvěřitelná – “To zvládneš, už je to určitě jenom kousek. A nevadí, když se zlobíš, asi ti to pomáhá.” Nahoře mi nabídla, že si můžu na chvilku sednout. Je úžasná a jsem z ní nadšená. Minuli jsme lesní kapličku a povídali si, proč tam byla, kdo ji tam asi vytvořil a zas to překvapení, že době vzniku ještě možná nebyl ani asfalt. Po vrstevnici jsme se docourali k Muzeu čs. opevnění Klášter II. Tady jsme asi na hoďku kempli v přístřešku. Pro ostatní návštěvníky smůla, ale všichni přijížděli autem, tak proč by odpočívali. Po nakrmení klidné zvěře jsme se přiblížili k jednomu z mnoha řopíků, kde probíhala exkurze. Osmička snadšením prosila, že by chtěla dovnitř. Tak šla. Pán jí hezky vysvětlil, kolik tam bylo vojáků, co tam dělali, ukázal zbraně, periskop a dal do ruky pušku. Z bunkru vyšlo hrozně nadšený dítě, krása. Úsek Landštejn – Muzeum vedl skrz lesy. Před a po jen asfalt, za kterej jsem postoupacím kořenodromu byla fakt ráda. Další dřep jsme hodili u kostela v Kláštěře. Tady měla Osmička krizičku – “Připadám si vyčerpaně.” Tak jsme si nějaký čas povídaly o krizi, o pocitech, že je to v pořádku, normální a že je to vlastně správně, že to tak cítí, že je to dobrej pocit. Vnímám jako hodně důležitý s dětmi o pocitech mluvit a nevyvracet jim je, ale naopak je učit hledat to dobrý v těch nepříjemnejch momentkách. Slupla proteinovou tyčinku a najednou se zase objevil ten její hezkej rohlík. Původně jsme měli za cíl Novou Bystřici, ale nejsem typ, který jde bezohledně na krev. Tak jsme to zapíchli v Albeři v hospodě – “Haaa,hospodaaa, tady sednu a už nikam nejdu!” Dva dny po pochodu měla jít Osmička s taťkou asi 350m do jednoho supermarketu – “Tak daleko?!” Co jsme měli s sebou? Osmička – 1x tričko s krátkým a dlouhým, 1x legíny, 1x 3/4 a šortky, 1x mikinu, 1x pončo, batoh (Boll 12l) – nesla si 0,5l Naglenku, pončo a jídlo na ten den pro obě, 1x trekpolobotky, 1x sandály, 2x kalhotky, 3x fusky, 1x mazlící kačenka, 2x reflexpásek, 1x kšiltovka, 1x hrneček zavěšený na karabině, placka SČ Nenasyta – 3x kraťasový overal, 2x dlouhý kalhoty, 4x fusky, 15x papírplena (spotřeba 9ks + 1 noční) + vlhubrousky (30ks) + Bepanthen 30ml/Sudocrem asi 20g a aromapytlíky (na poklady), 1x mikina, 1x triko s dlouhým, 2x návleky na nohy do nosítka, 1x čapka s UV, hračkářství, 2x látk. plena (šmrdla a na otírání plivanců atp.), Sunar (Nalgenka + dávkovač), 0,5l termoska (horká voda), 2x 1,5l kojovoda, 2x lahev (mlíko, voda), 1x dětská deka, 8x jedlá kapsička (sváča, oběd) a křupky, placka SČ Já – 1x dlouhá kalhota, turist. sukně, 3/4, 2x funkční triko, 1x sportpodprda, 3x gaťky, 3x fusky, 1x mikina, 1x pončo, batoh (5letý Lidl asi 28l), 1x bavltriko spací, deoš, 1l Nalgenka, čelovka, hrnek, mapa, tužka + papír, mobil + kábl, 1x základní Victorinox, placka SČ Obecně – moje KPZ + dětská lékárnička (kapky a mast Fenistil, 3 čípky Viburcol a Nurofen, 3x kapky Camilia, světlíkový kapky) + šumivý hořčík (Lidl), Croozer + pumpička (servis na telefonu), piknik deka Lidl + 1x gumicuk (jela na střeše), nosítko Kibi (nouzově), powerbanka 10000 mAh, vhlčený odbouratelný toaleťák + klasický, 50ml “mimiJaru”, 50 ml All purpose soap (opisuju z origoobalu), 50ml Opalovák Nivea roll-on UV 50, 4x odpadpytlík na cestovní odpad (2/4), 1x army dvojmiska s prkýnkem (fakt nevim, jak se tomu říká 😆), tři nepromok UL pytlíky a zbytek v igelitkách a volně Jídlo – ovozel (asi 2kg), 4x proteintyčka (2/4), 4x ořechová tyčka (2/4), 10 rohlíků (6/10) a půl krájenýho dýňochleba (1/1), malá šiška vysočiny (1/1), vaku plátkový sýr, taveňák (0/1), 1x 1,5l Magnesia (pak případně k dotankování) – dokup byl možný pouze v Jednotě ve Starým městě, jinak jsme šli mimo civilizaci

Zdroj

Článek Vandr Českou Kanadou: Slavonice – Albeř se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Česká Kanada: rybník Zvůle

Lenka — Mon, 02 Nov 2020 17:27:00 +0000

Rybník ukrytý v lesích České Kanady. Čistá voda, písčité dno, ideální v létě na koupání s dětmi. Taky tady bývá plno. Je však podzimní odpoledne a dnes tu není ani noha. Před námi je něco přes dva kilometry. To by měla Bára zvládnout po svých. Místo hlavní okružní stezky (která je vhodná i pro kočárky) vyrážíme po lesní pěšince vedoucí podél břehu rybníka. Auto necháváme v lese u turistického rozcestníku Zvůle (rybník), kousek od chatové osady. Trávnaté pláže, občerstvení, dětské hřiště, půjčovna kol a paddleboardů. Teď po sezóně je už zavřeno. Lesem vede cestička, která trochu kopíruje červenou turistickou stezku. Po půl kilometru přeskakujeme potůček a odbočujeme doleva. Stále se držíme rybníku a v dáli se loučíme s červenou značkou, která pokračuje rovně až do Terezína. Tahle trasa pro nás bývala půlhodinovou procházkou. S malým dítkem však nemá smysl cokoliv časově plánovat. Všechny balvany a pařezy zdolány. Však to určitě znáte. Z prvního klacíku vhodné délky si Bára dělá turistickou hůl. Přemýšlím, kde toto mohla vidět, a pak si vzpomenu na paní Jezevcovou z aktuálně nejoblíbenější knížky Horská cesta. Po více jak hodině se před námi konečně objevuje Hospoda a restaurace Česká Kanada. Znamení že jsme za polovinou dnešního výletu. Dětské hřiště, velký balvan, který nemůže zůstat nedobyt. Dále už pokračujeme kolem minigolfu, půjčovny lodiček, písečné pláže se skluzavkou a mola. Nakonec ještě lavička s výhledem do okolí, posledních pár fotek a už jsme na silnici, která vede k našemu startovnímu bodu. TIP: Pokud máte více času, pohodlnou obuv a větší děti, které se kilometrů nebojí, vezměte to dále po červené až do Českého Rudolce. Taková pěkná procházka krajinou České Kanady.

Zdroj

Článek Česká Kanada: rybník Zvůle se nejdříve objevil na Klub minituristů.