Bavorsko: Na vandr s dětmi

Lenka — Sun, 28 Jul 2024 12:23:40 +0000

Lenka Horáčková Bavorsko je naše srdcovka, třeba vás inspiruji a vyrazíte s dětmi i vy. Tady je jedna taková malá (nakonec deštivá) výprava. Bavorsko s dětmi, den první (9,5 km, 410 m stoupání) Spaní v lesním kempu s ohništěm pod vrcholem Hofberg. Vystoupali jsme z města Viechtach na vrchol Hofberg. Šli jsme po turistické značce, ale místy to a kočárkem úplně pohodlné nebylo. Na vrchol Hofberg se jde přes rozmáčenou louku. Dcera tak byla skoro celou dobu v nosítku. Na vrcholu je vybavená lesní školka/škola. Nechybí ani ohniště, posezení, bar a toaleta. Bohužel místo není upravené pro spaní, je tam mnoho velkých kamenů a místo není rovné. Já spala s malou na kousku mezi kameny a partner spal vedle ohniště. Mapa Bavorsko s dětmi, den druhý (15,5 km, 575 m stoupání) Spaní v dřevěném lesním srubu na vrcholu Hirschenstein. Ráno jsme mířili do vesnice Ahosnwies, kde byla fajn hospůdka s občerstvením, která otvírala už v 9 ráno. Dali jsme si buchtu, polívku a po hodině a půl vyrazili rovně podél lanovky na vrchol Pröller. Celou cestu na vrchol dcera spala ve vozíku. Cesta byla průchodná, ale místy náročnější. Nedokážu si představit jít tuto trasu s naším TUG2. Cesta z vrcholu byla hodně kamenitá a byli často i velké kořeny. Dcera se ale zbudila, a tak chtěla ven z vozíku. I kdyby ale nechtěla, z vozíku bychom ji stejně vyndali. Další přestávku jsme měli ve městě Sankt Englmar, kde jsme se zastavili na pozdní oběd v restauraci Berggasthof Markbuchen. Poté zbylo už jen vystoupat na vrchol Hirchenstein. Malá byla celou dobu v nosítku. Počasí už k večeru nebylo úplně přívětivé, ale došli jsme za sucha. Na vrcholu je vyhlídková věžička a malý srubík, kde jsme přespali. Předpověď se hodně kazila a od noci již bez přestání pršelo. Mapa Bavorsko s dětmi, den třetí (12 km, 100 m stoupání) Ráno pršelo a věděli jsme, že má pršet několik dní (nakonec byli v oblasti i povodně). Rozhodli jsme se teda jet domů, ačkoliv v plánu byl původně týdenní vandr. Malou jsem nachystala do nosítka, obalili jsme se pláštěnkami a vyrazili 12 km z kopce na nádraží, abychom se dostali zpátky k autu. Mapa

Zdroj

Článek Bavorsko: Na vandr s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Dálkový trek z Mnichova do Benátek s dětmi

Katka — Mon, 27 Mar 2023 16:13:22 +0000

Jak jsme se vydali s třinácti měsíční Rebeccou přes Alpy a jak můžete se svými dětmi také! Magdalena Stahrová Během jedenácti dní jsme přešli úsek dlouhý 150 km z Traumfpad München – Venedig. Tedy treku táhnoucího se přes Alpy od Mnichova po Benátky. Je to záležitost dobře zdokumentovaná, existují průvodce a kdo chce, může si k tomu najít mnoho informací. Zde je naše troška do mlýna navíc s bonusem ročního dítka na zádech :-). Pro úplnost dodám, že tento trek jsme zahájili už před pěti lety částí z Mnichova do Mayerhofenu, kde nás zradila kolena. Tenkrát ovšem samozřejmě jen ve dvou :-). Na tento rok jsme si tedy připravili pokračování z Mayerhofenu do italského Alleghe. Součástí naší přípravy byl také testovací třídenní trek. Na něm jsme šli podobné vzdálenosti i převýšení jako následně v Alpách a hodně nám to pomohlo s ujištěním se, že se Rebecce v nosítku líbí i na delších úsecích a zároveň s výběrem věcí, které jsme pro ni následně zabalili. Trasa: 1. Den – od mezi stanice lanovky vedoucí z Mayerhofenu “Tuxerferner Hous” do Ölperer Hütte Na stanici této lanovky jsme skončili při prvním pokusu Alpy přejít v roce 2017. Byl to tak celkem logický výchozí bod. Na Ölperer Hütte to není podle mapy daleko, ale dejte si na to dostatek času. První kus vedle skrz suťové pole, kde se dá jít jen pomalu; následuje stoupání do sedla v téměř 3.000 mnm. Tam může docela foukat. Když sedlo překročíte (můžete se i zapsat do vrcholové knihy), čeká vás lany zajištěná sestupová římsa dolů. Bez jištění se to dá, ale je potřeba mít jistou nohu a jít pomalu a obezřetně. Pomoc druhé osoby se hodí, zvláště, když jeden nese dítě. Dojdete k rozcestníku a dáte se doprava. Tam už vede cesta jednodušším terénem, přestože je třeba často překračovat říčky a řeky (a tudíž i velké kameny), takže i tady se obezřetnost (a pomocná ruka) hodí. Na výhled na Ölperer Hütte se sdlouho čeká, objeví se až v poslední chvíli, skoro soubežně s ikonickým mostem, přes který je třeba přejít. Ölperer Hütte je velmi známá, příjemná chata s úžasným výhledem do údolí. Spí se v místnostech po osmi. Výběr snídaně je celkem slušný, přestože vyloženě čerstvé věci chybí – chata je zásobovaná pouze helikoptérou. Každopádně disponuje pěkným dětským hřiště a dětskou židličkou. 2. Den – Do vesnice Stein Cesta po začátku vede po pěkné pěšině, trochu se stoupá i klesá, ale nic dramatického. Milníkem je přechod do Itálie. Na hranici je chata Pfitcher Joch Haus, kde jsme se zastavili na oběd. Za velmi příznivé ceny se dočkáte sytého jídla (jedná se už o Itálii, takže špagety a těstoviny jsou top). Hned za chatou následuje setrvalé klesání až do vesnice Stein, kde jsme meli rezervovaný pokoj v penzionu Bartholf. Byl za velmi přííznivou cenu i s vlastní koupelnou a večeří o dům vedle. Snídaně sestávala z čerstvého pečiva, marmelády a šunky/sýra. 3. Den – Přes Gliederschasrte do Pfunders Hned po snídani v sedm vyrážíme. Tato etapa je poměrně náročná a je dobré si na ni nechat dost času. Cesta z počátku vede lesem a začíná se mírně zvedat, následně sklon stoupání přitvrdí. Cesta vychází z lesa a člověk je exponovaný sluníčku. Serpentýny se vedou až na vrcholek, kde je pěkný plácek pro svačinku. Následuje dlouhý sestup do údolí. Kolem pěkného jezera a také následně Alm v Dun. Zde doporučujeme udělat pauzu. Za velmi příznivé ceny si zde můžete dát domácí sýr a chléb (také pití). Všeho je velké množství a je to výtečné! Dále se jde po zpevněné cestě pro vozidla až do Pfunders (stále se klesá). My máme rezervovanou noc v penzionu Brugger. Snídaně velmi bohatá, k dispozici mají i dětskou židličku. 4. Den odpočinkový den do Vandoies Tento kousek je pouze načatá etapa podle průvodce. Naplánovali jsme si odpočinkový den. Jedná se pouze o deset kilometrů vedoucích jen z kopce a údolím. Je to příjemná procházka,přestože první část vede po silnici. Ve Vandoies je obchod, kde se dají dokoupit zásoby. Spíme v Apartmánu Veronika, jež jsme sehnali přes Booking.com a rozhodně ho můžeme i doporučit! Cíleně jsme vybírali místo, kde si budeme moci vyprat a i trochu uvařit. 5. Den do Kreuzwiesen Hütte Etapa téměř v celé délce pozvolně stoupá, a po většinu času vede po příjemných lesních cestách. Kilometry tedy rychle ubíhají a první za zmínku hodnou zastávkou je až turisty obsypaná Röner Hütte/Alm. Dáváme si pouze malé pití a jdeme dál. Posledních pár kilometrů je už ve výsledku po rovině, pasáže dolů vyrovnávají ty nahoru a zvlnění je velmi mírné. Kreuzwiesen Hütte je krásná chata s úžasným výhledem. Má k dispozici dětské hřiště (když jsme tam byli my, včetně sedmi domorodčat, dětské židličky i dětskou postýlku (za příplatek). Musíme vyzdvihnout výbornou několikachodovou večeři. Snídaně není tak bohatá, ale velmi chutná (například servírují domácí máslo). 6. Den do Malga Medalges Alm Tento den je poměrně dlouhý, doporučujeme vyrazit včas. Po úbočích pastvin se cesta klikatí nahoru a dolů úchvatnou krajinou (například kolem Glitnersee, jezeru ve dvou tisících stech metrech s lavičkami, krávami a labutěmi na vodní ploše) až k Rifugio Monte Muro. Tam si my osobně dáváme posilnění na následující krátké klesání a pak strmé stoupaní. V nejnižším místě přecházíme silnici a s výhledem na majestáný Würzjoch (jež nás ostatně doprovází celý den od Kreuzwiesen Hütte) oficiálně zdravíme Dolomity a začínáme stoupat. První část je obsypaná turisty (kvůli výhledům), následně se cestička úží a výletníci ubývají. Dále je poměrně prudký výstup do sedla. Jde se po bílých kamenech, ovšem je to bezpečné. Cestička se klikatí nahoru, kde vám doslova sebere dech výhled na druhé straně a Dolomity se odhalí v plné kráse. Ty jsou od Rakouských Alp tak jiné! Skalnaté hory, s ostrými hranami, strmými skalnatými srázy a mnohem menším množstvím zelené. Poslední kus se jde víceméně po rovině, po úbočí a stále s výhledem na tu krásu! Na cestě je dříve Schlüter Hütte (Rifugio Genova), ovšem ta byla při našem bookování už plná. Takže pokračujeme do Medalges Alm. A vlastně vůbec nelitujeme! Toto ubytování je nejpunkovější a má nejblíže tomu, jak se po dlouhá staletí v Alpách přespávalo. Jedná se o dvě menší stavení. V jednom se v přízemí vaří a jí (plus je zde záchod), ve druhém se nad stodolou spí. Na zemi, na matracích, pod povlečenými duchnami(přesto použijte prosíme vložku do spacáku). Jednotlivé koje na zemi jsou odděleny asi metrovým hrazením, nahoru se leze po malých vratkých schůdcích a dovnitř večer trochu táhne. Chatu vede velmi příjemná rodina s množstvím dětí, které mluví anglicky (na rozdíl od svých rodičů). Sprcha zde není, pouze jeden záchod. Chata má přístup k silnici a je tak zásobována autem. Vaří zde moc dobře, jen pozor – voda z kohoutku není pitná, ale na požádání vám pitnou zdarma doplní. Snídaně se objednává individuálně, chutná. 7. Den do RegensburherHütte Tato etapa je také poloviční a navíc drobně přesměrovaná oproti oficiálnímu průvodci cesty přes Alpy. Od Medalges Alm se jde úzkou cestičkou (s krásným výhledem!) po úbočí. Občas je to skutečně jen římsa, ale s dítkem na zádech jsem se nebála. Pak se stočí a začne pro dnešní den jediné stoupání. Je poměrně prudké, cestička se vine a pod nohami jsou akorát malé kamínky, které se mají tendenci buď bořit, anebo ujíždět. Takže je třeba být trpělivý a obezřetný, aby noha neodjela moc a nespadli jste dolů. Výhledy jsou ovšem v sedle úžasné! Cesta podle průvodce následně pokračuje doleva a vede přes náročnější terén podobný prvnímu popsanému dni, v některých průvodcích je doporučováno individuální jištění! My se vydáváme dolů/doprava po strmé, ale pohodové cestě k chatě. Na té je znát blízkost civilizaci a přístupnost, a s tím spojená i jistá masovost. Má pěkné dětské hřiště, děti bude bavit výběh s králíky a dobytkem. Disponuje dětskými židličkami. Menu je klasické a spí se buď v malých pokojích, nebo v noclehárnách. Sprchy jsou k dispozici (žetony zde nejsou, platí se za použití při odchodu), záchody vždy na patře. K dispozici i tepelné spirály pro sušení obuvi a věcí! Snídaně je průměrná (chutná). 8. Den do Pisciadu Hütte Vyrážíme s drobným zpožděním. Cesta zprvu převážně klesá, místy prudce, do Sëlva-Wolkenstein. Je to docela pěkné horské městečko a vzhledem k následujícím dnům pobytu kolem 3.000 metrů a komplikovanému zásobování tamějších chat doporučujeme využít možností civilizace a koupit čerstvé ovoce nebo něco na zub. S přihlédnutím k tomu, že původní trasa přes toto městečko nevede a sklesáme k němu nadměrečné metry si dovolíme z Sëlva vyjet lanovkou až do Passo Gardena. Odtamtud se cesta nejdříve táhne po úbočí a přes sesuvy až k místu, kde začíná cesta se značením ‘666’ strmě nahoru na Corvaru. Jedná se o prudkou cestu po zerodovaném svahu, šplhá se ve velkém sklonu cik-cak, místy podjíždějí nohy. Před vrcholem se cesta zalomí a následuje úsek s fixními lany. V průvodcích úsek jako ferrata značený není a po sestupu z prvního dne by neměl dělat problémy. V porovnání s oficiální “A” ferratou následující den jsme jej s přihlédnutím ke stoupání interně označili jako A/B. Každopádně na úseky s jištěním si přehazujeme batohy, takže muž nese dítko (má delší a jistější krok), a pomocná ruka se mi občas hodí. Odměnou za to nekonečné stoupání je úžasný výhled (pokud máte jako my štěstí na počasí) a následně už jenom kilometrová procházka k Pisciadu Hütte. Je to chata obsluhovaná velmi milými lidi. Spí se v pokojích od šesti do dvaceti lůžek. Má poměrně velkou kapacitu a i zásobování (zásobována technickou lanovkou z Passo Gardena). Sprcha je na chatě jedna a pozor, kromě nutného žetonu směněného na pokladně je dobré vědět, že funguje pouze pár hodin odpoledne, po večeři už ne. Večeře je dle přání, snídaně je spíše menší a ne úplně rozmanitá. 9. Den na Boe Hütte Tento den jsme také pojali odpočinkově, takže nás čeká pouze pět kilometrů na Boe Hütte, i když je pravda, že celou dobu se budeme pohybovat kolem 3.000 metrů nad mořem. Jsou zde pouze holé skály. My měli extrémní štěstí na pěkné počasí, každopádně si ale několikrát zkontrolujte, že ho máte mít taky. Zde se skutečně v případě náhlé změny počasí není kde schovat. Okolo jezírka se vydáváme nahorupo úbočí skalní stěny. Následuje zase zajištěný úsek lany, nicméně není nijak brutální. Dále se stoupá velmi kamenitými, ale bezpečnými cestami na návrší a posléze zase klesá tak, jak je cesta značená. Sklesá se do nižšího bodu i s rozcestníkem. K Piz Boe, která je už blizkoučko, vedou dvě značené cesty. Jedna delší přes kopeček, druhá kratší se zajištěným úsekem (a tentokrát i varováním o vstupu na ferratu a nutnosti mít s sebou jištění.), ten ale není nijak obtížný a při obezřetnosti a suchém povrchu se dá dobře zvládnout i bez jištění. Po konci feraty už stačí pouze vylézt na kopeček a otevře se vám výhled na Piz Boe. Připravte se na množství turistů, nedaleko ústí lanovka z údolí a je to vyhledávaná destinace. Odpoledne se ještě jdeme podívat na přilehlý kopec Piz Boe (3152 mnm) na němž také stojí malá chata Capanna Piz Fassa, která poskytuje občerstvení i nocleh. Cesta nahoru je poměrně dobře schůdná (pokrytá malými kamínky), v jednom místě se dělí na dvě. Lezoucí nahoru by se měli dát doprava, ovšem značení je italsky zmatené a cesta vypadala exponovaně, zvolili jsme tedy druhou, určenou především pro sestup. Nebyli jsme sami a vyhnout se dá jednoduše. Celá cesta nahoru i vrcholek je obsypaný turisty, což způsobí po klidném dni kulturní šok a jistou dissatisfakci, přestože výhledy jsou úžasné. Pokoukáme a mizíme dolů. Malé kamínky mají při sestupu tendenci podjíždět, na tento úsek jsem radši předala dítko manželovi. Dole na Boe Hutte, která je příjemně zrekonstruovaná, dostáváme sami pro sebe pokoj pro pět lidí. Nadmořská výška se projevuje večerním chladem, ale jinak si pobyt užíváme. Sprcha je na jednoeurové mince a teplá teče jen dvakrát denně. Moc pochvalných slov nemůžu říci o vedení chaty, které nás ubytovávalo, nebyli moc příjemní a tvářili se, že je otravujeme. Snídaně je docela fajn, nechybí mléčné produkty a müsli. Na chatě neteče pitná voda z kohoutku, je třeba si ji koupit. 10. Den do...

Zdroj

Článek Dálkový trek z Mnichova do Benátek s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Německo Archivy - Klub minituristů

Bavorsko: Na vandr s dětmi

Dálkový trek z Mnichova do Benátek s dětmi