Třeboňsko Archivy - Klub minituristů

Vandr na Třeboňsku s kočárem

Katka — Sat, 14 Sep 2024 20:26:34 +0000

Lenka Veitová Hledáte nenáročný puťáček s nulovým převýšením, ale v krásné přírodě? Pro těhotné, malé turisty, co se učí ťapat celý den, možné i pro malé cyklisty. Třeboňsko je ideální – vyzkoušejte vandr na Třeboňsku. Jsem těhotná a mám dvě dcery (2 a 5 let) a ty stále doma bručely, že jsme letos ještě nebyli na puťáčku, a tak mi to nedalo a začala jsem vymýšlet, kam bych mohla i jako těhotná. Máme rádi cestování na těžko i na divoko. A objevili jsme Třeboňsko. Vandr na Třeboňsku: 1. den: Lomnice nad Lužnicí – Kemp Lužnice (6,7km) Kvůli bouřce vyrážíme z Lomnice až později odpoledne a jdeme rovnou do Kempu Lužnice. Původní plán byl ještě v Kleci projít rybníky Víra, Láska, Naděje a udělat si malý okruh a pak pokračovat do Kempu Lužnice. Auto necháváme na nádraží. Manžel si ho další den vyzvedne vlakem. Kvůli logistice s autem vyrážíme z Lomnice, jelikož je tu vlak. Dá se tedy vlakem přijet sem, ale můžete začít i jinde. Přecházíme po silnici do Klece, kde se napojujeme na červenou turistickou trasu a míříme k rybníku Potěšil. Úsek po silnici je krátký a provoz není moc velký. Cesta je naprosto pohodlná, bez kopců a výmolů a tak je tomu celý putáček. Rovinatý terén nám zpestřují čerstvé kaluže po bouřce. Je to dobrý prvek zábavy, holky skáčou přes kaluže, croozerem hledáme cestičky kudy apod. Pauzičku si dáváme na „Slepičím vršku“, je to kouzelný písčitý malý kopec uprostřed lesa a kvetly tam vřesy, krásné místo na piknikovou svačinku. Do kempu dorážíme něco po 18. h. Děti do 4 let nic neplatí. Platím i tak jen za jednoho dospělého a stan. Volíme travnatou plochu za kioskem. V kempu je i malé hřiště. Vandr na Třeboňsku: 2. den: Kemp Lužnice – Stará hlína (9,7 km) Jsme zvyklé spíše spát bez kempu, takže civilizace nás rozptyluje a bez návštěvy kiosku a hřiště nemůžeme opustit kemp. Na cestu vyrážíme o něco později. Máme tempo na pohodu, nikam nespěcháme. Z kempu jdeme po značené cestě a uhýbáme na osadu Kocanda, kde je i občerstvení. My jsme tam nebyli, ale vypadalo příjemně. Cesta je tudy s croozer schůdná, bylo to příjemnější než po cyklo. Na konci cesty nás čekají asi 20metrový kopec, jeden ze dvou kopců celé výpravy na hráz Rožmberku. Hned u odbočky je lavička se stolečkem, kde opět svačíme. Volíme trasu k bobrovně s tím, že víme, že se budeme zase vracet stejnou cestou. Chceme si projít dubovou alej a nechceme na hrázi vařit oběd. Je to zacházka, možná zbytečné. Na konci hráze je opět občerstvení. Jdeme ještě kousek do bobrovny, kde přichází zklamaní, jelikož bobři tam nejsou. Alespoň tam vaříme oběd. Mladší dcera usíná v croozer a jdem stejnou cestou k Smítka Hájovna. Cesta dubovou aleji je krásná. Zastávku děláme na „Bezpečnostním přelivu“ Rožmberku, také pěkné místo. Máme pomalejší tempo, starší dcera 5 let to musí ujít celé. Cestou jsou v lese občas komáři, takže se i během dne se musíme stříkat repelentem. Stan stavíme u Staré hlíny v blízkosti stadionu, kousíček je i pěkné dětské hřiště. Stan si můžete postavit mezi stromy těsně u stadionu nebo pod lesem, v blízkosti je CHKO a přírodní památka, ne všude můžete postavit stan, ale pod lesem je to ok. Také jsme potkali místní pejskaře, kteří nám říkali, že si můžeme stan postavit klidně přímo na hřišti. My už máme stan postavený a rádi zůstaneme ve stínu stromů. Vandr na Třeboňsku: 3. den: Stará Hlína – Třeboň YA Club Jiskra (10,7 km) Ráno balíme rychle stan a snídáme až na hřišti ve Staré hlíně. Dnes jdeme víceméně celý den po modré, opět krásná trasa kolem rybníků. Stále obdivujeme přírodu, jsme víceméně pořád ve stínu, je to pohádková příroda, která se holčičkám líbí. Na oběd jdeme do restaurace Pergola u Sv. Víta, je to hezké místo s dětským hřištěm a výhledem na rybník. Pokračujeme po modré až do Třeboně. Náš cíl je YA club Jiskra, kde je manžel na závodech, kemp je však přístupný i pro veřejnost. Je trochu starší, ale když jsem viděla přeplněný kemp kolem, kterého jsme šli, doporučuji toto klidné místo. Před centrem města uhýbáme na naučnou stezku Hrádeček, je to průjezdné s croozer, jen pak musíte vyjít strmým kopcem na hráz nebo jít přes centrum po modré. My jsme si centrum města prošli další den. Vandr na Třeboňsku: 4. den: Třeboň – prohlídka centra Odměna pro princezny, prohlídka pohádkového města, centrum, zámek, zmrzka apod. Doputovali jsme k autu a k tatínkovi. Odpoledne jedeme domů…. Shrnutí trasy Celkově je kolem Třeboně mnoho cest a tras a všechny jsou dle mého názoru sjízdné s croozer. Je to i atraktivní pro malé cyklisty. Jelikož jsem těhotná, tak jsme vybrali tuto pohodovou trasu. Je to také velmi bezpečná trasa. Kontakt na mě Kdyby vás zajímalo více podrobností ohledně trasy, cestování na těžko s dvěma dětmi apod., klidně mi napište. Kontakt: veitova.lena@gmail.com Lení, Pepi a Nina Zajímá vás další výlet na Třeboňsku, mrkněte na Pěší i cyklovýlety Třeboňskem.

Zdroj

Článek Vandr na Třeboňsku s kočárem se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Stezka Českem s dětmi – Novohradské hory

Lenka — Sun, 28 Jul 2024 10:45:14 +0000

Tereza Bašová Uprostřed zimy jsem se někde dočetla, že jižní větev Stezky Českem se dá pohodlně projít s kočárkem. Co takové Novohradské hory s dětmi? Hned jsem se viděla, jak to se syny (1 a 3.5 roku), během léta projdeme a co všechno (samozřejmě výhradně pozitivního) zažijeme. A tak jsem se začala těšit. O něco později už došlo konečně na skutečné plánování výpravy. Půjdeme tedy maximálně 14 dní a na trase Novohradské hory vybereme rovinatý úsek blízko Českých Budějovic, aby s námi mohla jít i moje kamarádka se třemi dětmi. Novohradské hory s dětmi: Trasa Nakonec jsme na cestě strávili šest dní a ušli z Nových Hradů do Suchdola nad Lužnicí asi padesát kilometrů. Začala jsme s kluky o den dřív a prošli jsme si Terčino údolí. Tam jsem se Stezky moc nedržela. Červená turistická trasa před hradem zahýbá doleva a vede po úzkých a trochu zarostlých schodech. Při vyložení dětí bych to nejspíš s vozíkem zvládla, ale šla jsem raději na jistotu po silnici z druhé strany hradu (pozor prudký kopec!). Jako další neprůjezdný úsek bych určitě zmínila kousek červené vedoucí do úzkého kopce plného kamenů hned za Tereziinými lázničkami. Při dvou dospělých by se však vozík dal určitě přenést. Dalších 5 dní jsme už neměli problémy se sjízdností vůbec žádné. Cesta vedla většinou po širokých asfaltových, šotolinových, nebo lesních cestách a byla příjemně stíněná. Delší čas na slunci jsme strávili až mimo Stezku, za Rapšachem. Po silnici jsme šli jen ve Velenicích a pak asi 100 metrů u Halámek. Největší provoz byl na silnici mezi pískovnami, z Rapšachu do Suchdola. Ale i 5letá účastnice výpravy to zvládla na odrážedle a v případě, že by některé z ostatních dětí projevilo chuť jít, tak mohlo ťapat na kraji lesa. Podle mapy vedla čárkovaná cestička i lesem, podél silnice, ale nechtělo se nám tlačit vozíky přes šišky a provoz nebyl tak hrozný (ve všední den mimo sezónu). Co se převýšení týče, úsek z Nových Hradů do Vyšného je zvlněný, kopce jsou táhlé, ale ne prudké (snad jen s výjimkou toho z hraničního kamene). Z Vyšného dál je to po rovině nebo velmi mírně z kopce (i vozík bez ruční brzdy, respektive jeho řidička, to zvládly). Abychom nemusely děti moc popohánět, plánovaly jsme za den ujít vždy maximálně deset kilometrů. Bylo tak dost času na svačiny, stavění domečků v lese a šťourání klacíky v kalužích. Hřiště jsme potkali jen ve Velenicích, a pak v autokempu Pískovna (v Rapšachu je na mapach.cz značené, ale jedná se o soukromé hřiště, na které jsme nemohli). Na tábořiště jsme přicházeli zpravidla mezi pátou a šestou večerní. Poslední den jsme ušli zhruba dvanáct kilometrů a stihli i koupání v pískovně. Měli jsme namířeno do kempu, jejichž počet směrem k Lužnici přibýval a konečně jsme si mohli dokonce vybírat. Na Stezku Českem s dětmi? Proč ne?! Třeboňskem a Novohradskými horami jsme putovali s pěti dětmi ve věku do 5 let. Nejstarší Klárka neměla své stálé místo ve vozíku, většinu cesty jela na odrážedle. Třileťáci Héďa a Matěj měli svá stálá místa ve vozíku a využívali jich. Héďa občas popojela na odrážedle a pár kilometrů ušly dokonce všechny starší děti po svých. Tempo pochodu asi nejvíc určoval náš patnáctiměsíční Kuba. Když nespal nebo nejedl, tak se ve vozíku nudil, tzn. štípal a mlátil Matěje, a když tam Matěj neseděl, tak Kuba ječel. Jak jsem ho nechala jít, tak šel samozřejmě na druhou stranu, než bylo zrovna třeba. Ale zase o to rychleji. Však to určitě znáte. Naučila jsem se ho během cesty dávat do nosítka na záda, ale ani to nebyla záruka úspěchu. Takže jsme se nejvíc snažili ujít, když Kuba spal (tak 1.5 hodiny denně). Nejmladší člen výpravy, osmiměsíční Dominik, toho prospal o něco víc a o dost líp snášel nosítko. Ve vozíku byl už bez miminkovníku. Možná trochu zapadlejší, než by mu bylo milé, ale spal tam celkem spokojeně. Za bdělého stavu byla tolerance horší. Na začátku cesty se děti vůbec neznaly, ale hezky se skamarádily a šlo se s nimi rozumně domluvit. Samozřejmě ony i my jsme měly své silnější a slabší chvilky. Novohradské hory s dětmi: Kde spát? Na spaní jsme kombinovali tři varianty. První noc autokemp Veveří. Milý majitel, který v kempu choval zvířátka (kočky, ovce, koně). Sociálky a kuchyň už hodně pamatovaly, ale vše bylo čisté. Kemp je malý, klidný a s dostatkem stínu. Pro děti je k dispozici pískoviště s pár hračkami. Druhou noc jsme strávili na krásné louce před Vyšným. Popošli jsme dál po louce za břízy, abychom nestanovali přímo u cesty, a kromě extrémního množství klíšťat jsme neměli žádný problém. Snažili jsme se najít kompromis mezi tím, že Markét se nejbezpečněji cítí uprostřed lesa, kde o ní nikdo neví, a já zas radši, když je aspoň nějaký výhled do krajiny a ideálně nějaké stavení v dohledu (je asi jasné, která z nás je větší tábornice). Třetí noc předem domluvený TA České Velenice. Čtvrtou noc jsme využili borovicové lesy u Halámek. Asi kilometr od cesty jsme našli plácek plný hrabanky, na kterém se asi otáčí lesní stroje. Museli jsme odházet několik kusů ostnatého drátu, jinak bylo spaní taky bez komplikací. A poslední noc nám útočiště poskytl autokemp U Pískovny. V kempu stál jeden obytňák, jinak tam nikdo nebyl. Zabrali jsme plácek hned vedle hřiště. Sociálky byly bohužel dost daleko, ale zato krásné a čisté. Teplá sprcha za dvacet korun tekla snad deset minut. Občerstvení bylo ještě mimo sezónu zavřené, ale Kubovi se alespoň podařilo vloupat na hřiště vedle něj. Tam jsme objevili veliké voliéry se spoustou papoušků. Naši kluci spali na cestě ve stanu poprvé (doma proběhlo jen uspání ve stanu a na noc přenos do postele, ještě byla venku zima) a zvládli to podle mě skvěle. Většinou usínali bez problémů, mladší Kuba o něco později, než je zvyklý, v noci se o něco víc vrtěli. Ráno vstávali spíš později než obvykle (což bývá nejdéle v šest), jednou si přispali skoro do sedmi. To jsem slavila. Klárka s Héďou už mají ve stanu něco málo odespáno, letos ale jen jednu noc na zahradě před cestou. Podle Markét spaly holky ve stanu o něco hůř než doma, později usínaly a dřív se budily (a prý za to snad ani nemohli naši kluci). Dominik se zdál spokojený kdekoliv, kde má na dosah maminku. Novohradské hory s dětmi: Co a kde jíst? Já s kluky jsme snídali kaši, stejně jako doma. Měla jsem s sebou sušené mléko, instantní kaši, ořechy, slunečnicová semínka, rozinky a kakao. Markét s dětmi snídali müsli s mlíkem (vezla krabicové, dokupovala cestou) nebo kupovanou bábovku. Po ránu jsme si vždy vařily černý čaj. Oběd jsme mívali studený, nejdřív toasty z domova, a když došly, tak rohlíky s tuňákovou pastou (u nás experiment, kluci ji neznají; mladší nakonec sál pastu přímo z tuby, starší ochutnal a dal si radši suchý rohlík), šunkou, sýrem, nebo paštikou. Bodovalo taky sušené maso. Vyzkoušela jsem poprvé i Adventure menu. Chuťově bylo moc dobré, jen se nán nepodařilo vydržet čekat dost dlouho na to, aby dostatečně změkly těstoviny. I tak to ale kluci rádi zbaštili. Proběhl i Dobrý hostinec, a to s velkým úspěchem u všech dětí. Markét s sebou měla mletý mák s cukrem, a jednou tak večeřeli nudle s mákem. Osvědčila se mi i hotovka z Lidlu, vařená čočka a kroupy smíchané s tuňákem. Na svačinky jsme měli sušené ovoce, ovocné tyčinky a ovoce a zeleninu. Nakupovali jsme ve Velenicích (je tam hodně obchodů) a v Rapšachu. Tam doporučuju předem zavolat a ověřit otevírací dobu. V našem týdnu měli z technických důvodů omezenou pracovní dobu do tří hodin. Míjeli jsme i několik stánků s občerstvením. Většina ale byla v půlce května ještě zavřená (Štaindlův kopec, autokemp U Pískovny). Novohradské hory s dětmi: Jak to vypadalo s vodou? Co se vody týká, vezli jsme cca 3 litry na den a jak jsme šli civilizací, tak jsme prosili místní na zahrádkách o doplnění. Vždycky nám ochotně vyhověli. Studánku jsme potkali všehovšudy jednu (bývalé Rybné). Jak se sbalit na Stezku Českem s dětmi? Já jsem jela s dvouvozíkem TFK Velo 2 a měla na zádech malý batoh s oblečením. Markét jela s Croozrem pro dvě děti a nemusela mít batoh vůbec. Extra užitečná mi přišla plachta pod stan za 200 ze Sportissima (stan je letitý Hannah, nový jsem nepořizovala, a podlážka propouští), kterou jsme přes den opakovaně rozkládali na svačiny a vešli se na ní všichni. Na cestu ji měli kluci pod nohama, any nešpinili obaly od spacáků. Staršímu synovi jsem pořídila spacák Trimm Walker Flex. Na zimu si stěžoval jednou. Noční teplota spadla ke čtyřem stupňům a na sobě měl jen jedno tričko. Mladší měl půjčený Boll Patrol Lite a často jsem mu nahmatala studené nejen ruce, ale i nohy. Budil se ale tak nějak obvykle jako doma a zápal plic si neodvezl. Trochu problém byl s nočním kojením. Našla jsem na diskuzích mnoho rad a způsobů, jak na to. Vybrala jsem si nejlevnější způsob. Já i Kuba jsme měli půjčené spacáky, zipy nekompatibilní. Prostě jsem se musela několikrát za noc trochu vysoukat. První noc, kdy byly čtyři stupně, mi při kojení byla docela zima. Další jsem se poučila a vzala si na spaní tenkou mikinu, a pak už se naštěstí oteplilo. Při zkoušce spaní na zahradě jsem vyhodnotila dvě karimatky pro nás tři jako nedostatečné a dopřála si komfort nafukovačky. Jsem za to ráda. Klukům jsem vezla skládací nočník, za mě taky užitečná část výbavy. Jednou do něj Matěj spadl hned po ránu, poté co ho v noci naplnil, jinak se vždycky hodil! Jednou ho využila i Héďa. Stan máme deset let starý Hannah Covert 3. Kromě té protékající podlážky mi zcela vyhovuje. Matěj měl s sebou malý dětský batůžek (nejmenší Deuter), který jsme společně naplnili před odjezdem hračkami. Hodil se hlavně na dlouhé cesty vlakem a během vandru ho tak jednou denně všechny děti vybalily a pohrály si. Matějovi jsme před cestou věnovali starý digitální foťák, který se hned naučil používat a překvapivě s ním nakládal velmi opatrně. Vandr s dětmi: Co na sebe? Balila jsem minimalisticky. Pro kluky jsem měla softshellovou bundu i kalhoty a nosili to denně od vylezení ze stanu po odjezd z nocovistě. Při teplejších nocích a ránech by možná nebylo třeba. Pro sebe jsem měla nepromokavou bundu od Zajo. Všechny chodící děti měly kožené celoroční boty a kromě utržení přezky jedné Kubovy boty v den odjezdu, to bylo bez problému a boty stačily. Původně jsem chtěla dětem i sobě brát ještě plastové nazouváky, nakonec mi přišly zbytečně objemné a obešli jsem se bez nich. Nicméně na koupání v pískovně, ev. chůzi v loužích po dešti by se hodily. Prala jsem v kempu hned první večer, dál už to byl problém. Buď jsme potkávali jen špinavé rybníky, nebo téměř vyschlé bahnité potůčky. Znova vyprat se dalo v pískovnách (respektive vymáchat oblečení ve vodě). Děti byly tak špinavé, že by vypadalo divně, kdyby na sobě měly cokoliv čistého. Na Stezce Českem s dětmi: Na co připravit? Problémem by mohlo být počasí. My měli štěstí, kromě jedné malé přeháňky bylo hezky. Jako největší problém bych označila věk dítěte 15 měsíců. Jak nespí, tak se nechce vozit ani nosit, chce chodit, a to samozřejmě opačným směrem. Chce se sám krmit a je mu jedno, že s sebou má jen dvě bodýčka a když vykydá kaši na zem, tak už další dovařovat nebudu. Vrhal se na kočky v kempu, přišel k pár škrábancům. Lezl na všechny lavičky a z nich na stoly. Holkám neustále bral jejich lahvičky. Obtěžoval Dominika spokojeně lezoucího na zemi. Hlavní změna musela samozřejmě nastat u mě v hlavě. Když jsem přijala fakt, že mu prostě musím být pořád za zadkem, nebudu mít všechno hotové rychle (doma to tak samozřejmě taky není, ale nebývám ve stresu z toho, že nevím kde budu spát a co budeme jíst) a možná se na nás nakonec bude i čekat, tak se to všechno zlepšilo. Pozitivem byl určitě hezký vztah starších děti. Do vandru se neznaly, ale dokázaly spolu pěkně jít a společně si hrát. Jsem si jistá, že se posílil i sourozenecký vztah mezi našimi kluky. Ve stanu jsem první noc spala...

Zdroj

Článek Stezka Českem s dětmi – Novohradské hory se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Třeboňsko na kole i pěšky

Katka — Mon, 15 Feb 2021 14:37:21 +0000

Pokud plánujete dovolenou na Třeboňsku, tak v tomto článku se dozvíte vše, co jste potřebovali vědět. Eliška Petrů to tam zná jako vlastní boty. Zdravím Vás cestovatelé, ráda bych vám předala pár tipů z kraje, kde to máme zmapované od kamene k pařezu, od řeky k rybníku. Mé tipy využijete při společné cestě na Třeboňskou pánev, při rodinné dovolené nebo jen jako výlet, inspiraci. Pokud to bude v našich možnostech, rádi se přidáme a třeba Vás i trochu provedeme. My pocházíme z Hatína. Kontaktovat mě můžete na emailu: elisennn@seznam.cz . Okolí Klece Ve vesnici Klec najdete Jednotu, hospůdku i dětské hřiště. Kousek za vesnicí se nabízí krásná procházka po březích rybníků s romantickými názvy Láska, Víra a Naděje. Pokud se vydáte po červené směr Bašta, s velkou pravděpodobností si budete moci pohladit kravku, možná i telátko, nachází se tam totiž rodinný statek. Podél celého skupenství rybníků jsou pozorovatelny ptáků, staré vyhnilé duby, ve kterých si děti jistě najdou skrýše a domečky, a také malé cestičky v rákosí a lávky. Procházet se tady můžete klidně celý den, za jakéhokoliv počasí. Když prší a nad rybníky se vznáší mlhavý opar, má to ještě větší kouzlo. Cyklo výlet z Klece na Metel Tip na celodenní výlet: přes Val se dostanete k jezu na řece Nežárce. Cílem je Dvůr Metel, což je rozlehlý komplex hospodářských budov. V sezóně (mimo sezonu pouze o víkendech) funguje malé občerstvení buď přímo na jezu nebo ve dvoře. Najdete zde také velké dětské pískoviště, ovečky, kozy, slípky a pasoucí se koně. Z Metele je možné pokračovat dál na Karštejn a po neznačené cestě na Vrškovou a zpět do Klece. Vše jsou to lesní cesty, střídá se zde asfalt s jemným kamínkem nebo šotolinou. Cestu si můžete jakkoliv prodloužit či zkrátit. Turistických cest je značených pomálu, ale každá zdejší cesta má svůj název, podle nichž se dá dobře orientovat. Naučná stezka: Velký Lomnický rybník NS kolem Lomnického rybníka je po úzkých cestičkách. Se sportovním kočárkem je ale projedete. Je to hezká, nenáročná procházka na dopoledne. Nachází se tam spoustu lávek a pozorovacích věží. Zaparkovat lze přímo za mostem, tam kde stezka začíná (vejdou se tam zhruba 4 auta) nebo pak na louce. Na naučné stezce se nachází i most přes mokřady, který ale byl ještě v létě 2019 v dezolátním stavu, je potřeba tedy v Novosedlech zjistit, zda už došlo k opravě. Kolem rybníka Svět Co určitě stojí za to, je celodenní výlet k rybníku Svět. Můžete jít pěšky nebo jet na kole (pouze pro zdatné malé kolaře). Vozík za kolo nedoporučuji, po cestě je několik úzkých lávek, pravda, s Croozerem, který jsem tlačila, jsem cestu prošla. Auto lze nechat u lázní Aurora, je zde velké, neplacené parkoviště. Dětičky potěší hned na začátku dětské přírodní hřiště, které je součástí lázeňského parku, s výhledem na rybník Svět. Celou trasou vás provedou vkusně zhotovené informační tabule. Výlet můžete zakončit procházkou kolem Schwarzenberské hrobky a po hrázi rybníka Svět. V sezoně je moc pěkná vyjížďka parníkem. Třeboň Třeboň, coby lázeňské město, je na můj vkus předražené, ale historické centrum má krásné. Za zmínku určitě stoji zámecký park a procházka kolem Zlaté stoky. Pokud vám zbyde čas, na periferii města se nachází záchytná stanice s živočichy. Otevřeno mají i v době Covidu. Příspěvek na prohlídku stanice je dobrovolný. Rozhledna Rýdův Kopec u Děbolína Dalším tipem je nenáročný výlet na rozhlednu Rýdův kopec. V dubnu by měla být již přístupná. Vstup je na rozhlednu zdarma. Pokud se vydáte přímo z Děbolína, na návsi najdete malé dětské hřiště. Druhou možností je vydat se po šotolinové cestě, která začíná mezi Ratiboří a Matnou, u rybníka Matenský. Trasu zvládnou malý kolaři, odrážedla i kočárky. Kdyby vám síly stačily, v lese se skrývá bývalé poutní místo, kostel sv. Barbory. Kostel je dnes v soukromém vlastnictví, ale určitě stojí za shlédnutí. Během roku se tam pasou ovce a kozy, narazit tam můžete i na páva a lamu. Nedaleko od místa je zastřešené odpočívadlo. Z Klece na kole k Rožmberku Hezký nenáročný cyklo výlet i pro menší děti. Vydáte se přímo z Klece po cyklo stezce směr vesnička Lužnice. Provoz je tu opravdu minimální. Cestou budete míjet řeku Lužnici a kemp ve vesnici se stejnojmenným názvem. Můžete si zde odpočinou, děti si pohrát na hřišti či navštívit o kus dál zahradu s ovečkami. Dále pokračujte na Rožmberskou Baštu až ke hrázi rybníka. Pak už vás čeká dubová alej, která míří k místu zvané Smítko, a stále po červené zpět směr Lužnice. Také se neradi vracíte stejnou cestou? Pak pokračujte dále po červené přes Slepičí vrch až do Klece. Cesta je z části šotolina, pak dvoukolejová lesní cesta, na kole i s vozíkem tudy jezdíme v pohodě. Z Klece k Čertově šlápotě Opět nenároční motivační cyklo nebo pěšo výlet. Vydáte se z Klece po červené směr rybník Potěšil a Klec. Cesta sice není značená jako turistická, ale kdysi dávno tudy červená vedla, její pozůstatky jsou vidšt ještě na stromech. Cesta vede kolem rybníků, provizorních lávek, potůčků a dále lesem, až se dostanete k Hájovně, u níž najdete i zmiňovanou Šlápotu a vyobrazení čerta na kameni. Doporučuji se vrátit zpět do Klece jednou z turistických cest, ne po hlavní silncici, je velice frekventovaná. Lokální tipy od znalce V Kolencích je moc hezké dětské hřiště a pokud bude otevřeno i tamní hostinec Myslivna, stojí to za zastavení. Dobře tam vaří, venku mají obrovské dřevěné dětské hřiště a drobné domácí zvířectvo. Pro čerstvé pečivo si můžete zajet do malé pekárny v Novosedlech, jejich chléb je dokonalý. Pokud toužíte po mléčných výrobcích z malé farmy, zastavte se v Mláce. Můžete si tam koupit máslo zabalené v papíře, které je ukrojené přímo před vámi, sýr od nich chutná opravdu jako SÝR a koupíte tam i jogurty a další mléčné produkty. Další tipy na výlety můžou být třeba Zámek Jemčina a Konibar. Další dobrá restaurace s velkým vnitřním koutkem se nachází ve Staré Hlíně (kousek odsud je i pohádkový most a moc hezká procházka kolem rybníka Vítek). Zavítáte-li do Jindřichova Hradce, příjemné posezení u Střapaté Bohunky je přímo na dolním náměstí (jejich vývar nemá chybu a ono všechno, co si zde objednáte, je z šikovných ručiček). Mimo to je to krásné a příjemné prostředí, personálu je velmi milí. Pro děti vždy najdou pastelky či koš s hračkami a v teplých měsících je venku pískoviště. Těším se na shledání, Eliška Pozn: Fotografie jsou použity z archivu správců Klubu minituristů

Zdroj

Článek Třeboňsko na kole i pěšky se nejdříve objevil na Klub minituristů.