Kolo Archivy - Klub minituristů

Bikepacking s dětmi: západní pobřeží Polska

Katka — Mon, 10 Apr 2023 16:14:28 +0000

“S dvěma partyzánkami po západním pobřežím Polska až do Německa” Veronika G. Pro začátek trochu čísel: Do kempu a druhý den zpět na vlak Mapa bez počáteční etapy v Gdaňsku 1.den: Otrokovice – Gdaňsk Cesta začala přímým spojem Otrokovice – Gdaňsk. Na naší expedici bylo potřeba mít celkem 28 lístků. Něco pro lidi, něco pro kola, něco jako doklad k rezervaci, bylo to neuvěřitelné. Bojovka sama o sobě byla neztratit během cesty ani jeden lístek a důsledně je třídit. Holky se samozřejmě nejvíc těšily na jídelní vůz, kde se dá plnohodnotně strávit i hodina nebo dvě. Jídlo nebylo drahé, měli i dětské porce jídla, a také můj oblíbený żurek. 2. den: Nádraží Gdaňsk – Camp Bursztynovy las (13 km) Příjezd a tedy den 0. nebyl nejlepší, pršelo a my musely změnit plán (místo přesunu na oficiální start jsme kvůli počasí musely nocovat poblíž Gdańsku. Vybrala jsem Camp Bursztynovy las (měla jsem ho právě jako plán B). Vyniká příznivou cenou, božským klidem a naprosto luxusními koupelnami. Tady jsme se pěkně ohřály, vysušily a odpočinuly po cestě. Cesta z nádraží zabrala nějakých 13 km. I přes deštivější počasí si holky musely vyběhnout k moři. Nadšení bylo veliké. Pro movitější je možné pronajmout chatky nebo sultánské pouštní stany s elektřinou a postelemi. Byl tady klid na to si vytvořit ranní systém balení. Mari tady pak objevila nám už dříve známou populární americkou hru Cornhole . 3.den: Camp Bursztynovy las – vlak do Slawno z Gdaňsk – camp Róża wiatrów (45 km) Opět jsme přejely do Gdańsku, kde jsme se pokochaly centrem, projely se na obrovském vyhlídkovém kole, daly trdelník a počkaly na vlak pro přesun na západní pobřeží – konkrétně do města Slawno, odkud jsme se přesunuly přímo k moři do městečka Darlowko. První den nám tedy už na tachometru svítilo 58km a zakempily jsme v super resortu Róża wiatrów – je možné využít i místní bazén, ale přijely jsme už celkem k večeru a holky zvolily variantu, že půjdeme do víru “velkoměsta”. Tady jsme si daly teplou večeři, holky poprvé vyzkoušely i virtuální realitu. V noci nám kousek od stanu houkaly tyto tři obrovské sovy. No romantika veliká . 4.den: camp Róża wiatrów – Mielno (37 km) Další den jsme se vydaly přes Dabki a kouzelnou vesničku Iwiecino. Mají tady překrásný kamenný kostel a právě před touto vesnici proběhla akce záchrana kotěte. U silnice v příkopu zoufale mňoukalo cca 2km od vesnice v poli. Nikde nikdo, kočka taky ne, tak mě holky obměkčily. No, 2km s kočkou za krkem jsem ještě nejela, ale kotě se zdálo být celkem zdatné. V onom městečku jsme kotě odevzdaly v místní sámošce. Prodavačka hned nadšeně volala své mamince, která si pro kotě přijela a ujala se ho. Kočičí sranda nás stála nějaký čas navíc, což se trochu večer odrazilo v nutnosti improvizace. Holky teda chtěly spát tuto noc u moře, bohužel ale úsek Lazy – Mielno není vůbec příhodný pro spaní nadivoko. Buďto moc blízkou vzdálenosti moře od silnice a tedy průhledným lesem nebo pak velkým pásem písečných dun, do kterých se s kolem nebylo možné dostat, pěšky by to šlo. No nakonec jsme to zapíchly na hřišti určeném pro obytné vozy. Nikomu jsme tam nepřekážely, měly to zadarmo, jen jsme tedy přijely až po tmě tento den. Jaké překvapení, když jsme se ráno probudily a zjistily, že jsme si ustlaly asi 20m od helikoptéry, to byla atrakce. Tento den jsme měly na tachometru 95km. A právě tady jsem měla nejlepší rybí polévku za celou dovolenou, a to v městečku Lazy (Muszelka), nic lepšího jsem na západní trase nejedla. 5.den: Mielno – kemp Ustronie Park (26 km) Druhý den jsme si to namířily po pobřeží, v lesích bylo příjemně, z vojenských bunkrů tam pro děti vytvářejí prolézačky. Svačinku jsme daly na 16. poledníku, projely jsme se přes krásnou promenádu Sarbinowo, kde se také nešlo nezastavit. V městečku Gaski vznikl nápad, že cestou budeme “sbírat” navštívené latarni. Podél západního pobřeží je totiž spousta krásných kamenných majáků a my rády lezeme, takže to byla nová výzva. Pátý den jsme zakončily v novém vznikajícím bezkonkurenčně nejlépe položeném kempu Ustronie Park. Je ve výstavbě, ale má obrovský potenciál. Část kempu je zaměřená na modulové mini domečky s výhledem na moře, je zde soukromá pláž a u moře super bar, kde jsme si ráno dopřály luxusní snídani. Kemp je nádherně nasvícený a večer jsme si při koupačce udělaly na pláži skvělý piknik u západu slunce. Tento den jsme končily s nájezdem 121km. Z tohoto kempu začínají nejvíc nádherné cyklotrasy. Všude je výhled na moře, krásné upravené stezky, všude možnost se občerstvit. Tento den jsme vyhlásily za zmrzlinový. V každém větším městečku si dáme zmrzku. Holky vyhrály 4:2, já už nemohla. 6.den: kemp Ustronie Park – kemp Leśny Zakątek Pogorzelica (60 km) Den byl zakončen s nájezdem 181km v kempu Leśny Zakątek. Je to nenápadný, neznámý kemp, který není přímo u moře, ale je velice útulný. Tady se nás ráno hned ujal jeden polský pár. Manželé z nás byli tak nadšení že nám přinesli parky, nabízeli palačinky, chtěli se s námi vyfotit. V tomto kempu se holky vyřádily na fotbálku i místní populární hře Pong. 7.den: kemp Leśny Zakątek – kemp Wiking (29 km) Tento den nás čekalo hodně zábavy cestou, ani jsme nestihly vše, co by stihnout šlo. Částečně i skrz počasí, které se pak zhoršilo. Ale i tak jsme si tuto část cesty užily maximálně. Město Niechorzie nás nalákalo na návštěvu místního motýlária. Neodolaly jsme ani návštěvě (celkem teda drahé) expozice zmenšených majáků, ale protože na většině jsme už byly (už jsme na pobřeží Polska po třetí), tak bylo potřeba navštívit i toto místo. Moc krásné exempláře a skutečně stojí za vidění. Počasí se zhoršilo, tak jsme v Rewalu navštívily pro Polsko typickou mišmaš atrakcí. Strašidelný dům, optické klamy, fotokoutky s pohádkama..no to bylo něco pro holky. Občas máme jiný vkus zábavy, ale co by člověk pro ně neudělal. 7. den jsme zakončily na 210. kilometru v kempu Wiking který je teda hodně propagovaný a plný Čechů. Jeho výhoda je vybavenost a přístup k pláži, ale jinak na mě kemp zbytečně rušný. Nicméně dopoledne jsme zůstaly na koupání, abychom opět využily počasí. Výhodou byla i klubovna, kde se dalo večer sedět když pršelo. 8.den: kemp Viking – kemp Nr. 24 v Medzyzdroje (35 km) Protože jsme si tento den skutečně válely šunky, tak jsme projely jen přes Wolinsky park narodovy plný žab (zajímavý adrenalin nezajet ani jednu), zbaštily jsme cestou borůvky a zapíchly to v kempu Nr. 24 v Medzyzdroje – kemp pro nenáročné, ale prostorný a poměrně klidný. Kemp má vlastní les kam si člověk může zalézt (obytňáky jsou na louce). Nájezd byl 245km. 9.den: kemp Nr. 24 v Medzyzdroje – Swinouscie, hranice Německa Poslední den a náš slavný příjezd do Swinouscie. Před tím jsme ještě navštívily poslední a nejvyšší maják (což je trochu zajížďka, ale bez toho by to nešlo). Do Swinouscie se člověk může dostat pouze trajektem přes řeku Świna. Tento trajekt je zdarma a kyvadlově jezdí pravidelně jako u nás trolejbusy. Místním lidem zajišťuje spoj s východním světem. V tomto městě jsme nakoupily ještě nějaké dárky domů, daly si největší vafli co jsme kdy měly a už symbolicky dojely poslední kilometry ke značené hranici s Německem.

Zdroj

Článek Bikepacking s dětmi: západní pobřeží Polska se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Cyklostezka: Odra – Nisa s dětmi

Katka — Sat, 08 Apr 2023 16:23:01 +0000

“aneb s dvouleťákem na dvou kolech z domova až k moři” Paula Maria Krupková Délka trasy Kvalita povrchu Převýšení Přenocování Doprava zpět Kilometráž cesty Vybavení Naše cesta pohledem dvouleťáka 0. den: sobota, konec srpna Maminka je dopoledne nějaká nervózní. Pořád něco pere, hledá a dělá kupičky po celém bytě. Asi někam pojedeme! Odpoledne jsme ale jeli k babičce, má narozeniny a večer přespáváme u tety Renči, to je bezva, bratránka Jindru a sestřenky Josefínku a Zdenču mám moc rád, je s nimi vždycky velká legrace! 1.den: neděle (Nová ves – Chrastava, 40 km) Ráno prší, ale mně to nevadí, dovádím s dětmi a maminka s tetou a strejdou chystají brašny na kola. A hele můj vozík a jsou tu nějaké nové knížky a harmonika! Místo oběda vyjíždíme k pramenu řeky Nisy, prý podél ní všichni pojedeme celý týden na kole. Mamka mi říká, že ten potůček teče až do moře! Chtěl bych ho vidět, maminka taky, ale všichni se tomu jen smějí, že je to moc daleko. Hned na začátku maminka tlačí kolo strašně pomalu do kopce, snědl jsem sváču a poslouchám, jak kapky deště bubnují na střechu vozíku. Usínám… Co to? Slyším děti! Probouzím se a chci ven! Hned! Na hřišti na Milířích, nejvyšším bodu naší cesty, jsem strávil skvělé dvě hodiny! Prý jsme ujeli jen 10 km a jsou už tři hodiny, mohl bych prý chvilku posedět ve vozíku. Tak jo, stejně jsem unavený. Sjezd do Liberce byl svižný a brzy se ukázala cedule Chrastava. Dnes spíme u známého ve verandě. Má prý hodně pršet. 2.den, pondělí (Chrastava – Žitava, 25 km) A pršelo. Na oběd dojíždíme asi 20 km do Hrádku nad Nisou. Rád bych se vykoupal v jezeru Kristýna, je to tam pro děti skvělé, ale je zima a prší. Ubytování v kempu je prý hodně drahé, tak překračujeme hranice do Německa a jedeme dál. Teta Renča už skoro nemluví a dost se kvůli dešti mračí. Strejda s mamkou nakonec rozhodují, že pro dnešek to balíme v kempu v Žitavě u jezera Olbersdorf. Kemp je levnější než v Čechách a je tu bezva hřiště a pískoviště! Večer telefonujeme tatínkovi, má narozeniny! 3.den: úterý (Žitava – Berzdorfsee, 33 km) Počasí nic moc, mrholí a já jsem pořád navlečený v nepromokavých kalhotách a bundě. Průjezd Žitavou byl dobrý, jen Zdenča spadla na křižovatce z kola. Neumí ještě moc přehazovat a nerada jezdí rychle, za to pořád povídá a zpívá si, já ji k tomu hraju na harmoniku. Dnešním cílem Berzdorfer See. Je to obrovské, čisté a teploučké jezero. Jsem z toho pohledu tak nadšený, že jsem do něj vletěl v botech! Maminka se zlobila, nevím proč, když stejně prší a jsem mokrý?! Svlékla mi boty i mokrý kalhoty. Hurá! Zpátky do jezera! Ještě bundu! Slyším příkrý hlas mamky. Tak jo… Cachtám se s dětmi, dospělí staví stan. Když je vše hotové jdeme se koupat všichni! Prší a my se koupeme, to jsem ještě nezažil. V dálce duní hrom. Najíst a rychle do teploučkého spacáku. V noci lije jako z konve. 4. den: středa (Berzdorfsee – Steinbach, 46 km) Ráno jsou před stanem bezva kaluže! Odmítám si vzít holínky, tak běhám nahatý. V Görlitz si dáváme snídani, a strejda Jirka opravuje Josefínce brzdy. Görlitz je moc hezké město, prý jsou tu nejkrásnější vánoční trhy, co maminka kdy viděla! Frčíme poměrně rychle po cyklostezce. Kopce už máme za sebou, tak mamka šlape trošku svižněji. To je dost, jestli máme dojet až k tomu moři. Mamka o tom mluví se strejdou Jirkou. Ten by rád jel, děti jsou také pro, ale teta Renča má doma nějaké povinnosti a bylo by jí líto, kdyby nemohla jet s námi. Maminka posílá tátovi fotky, nadhazuje udičku, jestli se chytí… Jsem už zmožený, ale po čtyřech dnech konečně vysvitlo sluníčko, dovádíme pod splavem, kde spíme, to mě nakoplo a řádím až do tmy. Je skvělý, že tu ani nekoušou komáři! 5. den: čtvrtek (Steinbach – Klein Bademeusel, 56 km) Ráno svítí sluníčko a je teplo. Potkáváme starou paní, která nám říká, že za 10 km ve Skerbersdorf je krásné koupaliště! My děti, jsme nadšené! Zdenča pokořuje svůj rychlostní rekord a rychlostí 19 km/hod se řítíme ke koupáku! Nikdo tam není. Vzadu jsme ale našli otevřenou branku a vjíždíme do prázdninového ráje! Pískoviště, prolézačky, bazén a otevřené čisté záchody! A to celé máme jen a jen pro sebe! Strávíme tu skvělé tři hodiny! Jen co nasednu do vozíku usínám. Pěkně to houpe. Budím se až k večeru, stan stavíme hned u cyklostezky, kousek u řeky, ale pěkně krytí hustým remízkem. Prý se chytil! Kdo? Táta! Vezme si posledních pár dní dovolené a v sobotu večer za námi přijede! Hurá! V noci krásně svítí hvězdičky! 6. den: pátek (Klein Bademeusel – Guben, 58 km) Maminka dnes dost telefonuje, to nemám rád. Zajištuje hlídání pro našeho psa Huberta. Do vozíku by se nevešel, škoda. Dnes je šílený hic. Jsem úplně uondaný a donekonečna si přehrávám Albi tužkou zpívánky. Jedeme do města Guben. Má tam být koupaliště, ale je zavřené. Tak jdeme alespoň koupit nanuky do Kauflandu. Hlídá mě teta Renča, ale já chci jít s mámou dovnitř a taky se povozit na tom vláčku v obchodě! Ani jedno mi nedovolí, tak jsem ztropil takovou scénu, že mi paní z pekárny přišla dát perníček! To už přichází i maminka, takže se znovu rozeřvu, perníček dostává i maminka, je trochu nesvá, to já poznám. Jediný, kdo zůstal v klidu byla teta, prý si užívá, že řve i někdo jiný než její děti. Bratránek i sestřenky se ale rozhodli držet basu a dali se do sborového kňourání. Konečně je dnešnímu trápení konec, přespíme v kempu u jezera Kiesgrube hned za městem Bresinchen. Skvělé pokoupání i hřiště. V noci zase prší. 7. den: sobota (Guben – Brieskow Finkenherd, 52 km) Ráno sedáme na kola a po cyklostezce, která tradičně vede na protipovodňovém valu, frčíme poslední kilometry k Radolfzellu. Tady se vlévá řeka Nisa do větší Odry. Místo není označené, ale místní nám poradili, že musíme od hospůdky vyšlapanou cestičkou zpět proti proudu řeky a tam, po 50 m uvidíme soutok. Je to hlavní cíl pro tetu, strejdu a jejich děti, dojeli od pramene Nisy k soutoku, a příští rok mají v plánu pokračovat podél Odry až k moři. Oslavíme to nějakou tou dobrotou v již zmiňované hospůdce a frčíme podél Odry dál. Dnešní cíl byl město Brieskow Finkenherd. Tam se k večeru setkáváme s tatínkem. Po nebi se honí blesky, tak rychle rozbalujeme stany při výjezdu z cyklostezky do města. Auto necháváme ve městě, abychom neprovokovali. 8. den: neděle (B.Finkenherd – Kienitz, 71 km) Všichni si ráno povídají s očima navrch hlavy o nejhorší bouřce jejich života! A já to zaspal!!! Teta s rodinou balí, maminka dělá trochu reorganizaci brašen a přepřahá vozík za tátovo kolo. Prý teď posvištíme s větrem o závod. Déšť uspíšil naše loučení, bude mi smutno po dětech. Po 30 km stavíme na oběd, konečně vylézá sluníčko! Parádně si venku zařádím. Jednu paní jsem pozdravil s úsměvem Hallo, asi jsem ji oslnil, protože jsem od ní dostal lízátko! Uvelebil jsem se s ním ve vozíku a dávám si na 2,5 hodinky šlofíčka. Naši prý celou cestu šlapali do pedálů. Nevím, jestli jim mám věřit, ale vypadají na to. Od narození mám zvláštní talent vzbudit se v tu pravou chvíli a je tomu tak i dnes, otevírám oči těsně před hospodou! Je jediná široko daleko a já se dožaduji hranolek s kečupem! Kdo má pořád jíst ty zdravé maminčiny blafy! 9. den: pondělí (Kienitz – Gatow, 75 km) Ráno jsme sbalení velmi rychle, vyjíždíme kolem 9. hodiny, žádný před obědem, jako dosud. Naši by si po cestě rádi dali kafíčko v pekárně, ale ve vesnicích je to úplně marný. Obchody jsou pouze ve větších městech, protože všichni jezdí nakupovat přes řeku do levnějšího Polska. A jelikož maminku honí mlsná, tak za jízdy zbaští pytlík gumových medvídků, který dostala od tety. Kolem oběda už jí asi dost bolí břicho, protože moc nemluví a ani nechce jíst. Do většího města Schwedt, dorazíme až k večeru, kupujeme banány a frčíme dál. Mamce je pořád divně a těší se, až zaleze do spacáku, tak ani nezastavujeme na krásném hřišti na nábřeží, kde je mimo klasických prolézaček i hodně vodních legrácek. Sem se musíme jednou vrátit a pořádně to prozkoumat! 10 den: úterý (Gatow – Krugsdorf, 81 km) Opět vyrážíme poměrně brzo. Mamka moc nemluví, je jí blbě. Dali bychom si čaj někde v pekárně, ale všechny vesničky jsou pusté a prázdné. V jedné kavárničce bylo rozsvíceno. Ptali jsme se, zda si můžeme dát čaj? Máme po sezoně, sdělila nám paní a s pucláčkem horkého nápoje v rukách. Přímo před nosem nám zabouchla terasu a pro jistotu ještě zhasla! Vracíme se zpět pár stovek metrů na hřiště. Začíná pršet, mamince je špatně. Tak tatínek odstrojuje kolo a jede pár kiláků do Polska do lékárny. Když projížděl kolem kavárny, tak bylo opět rozsvíceno a paní pod markýzou usrkávala čaj. Po návratu táty ze zahraničí jsme dali skromný oběd, maminka se prospala v improvizovaném přístřešku z popelnic a jedeme dál. Dnešní cíl je kemp u jezera Kiessee za městečkem Krugsdorf. Konečně vjíždíme na recepci, už se šeří. Tady se nemůžete ubytovat, kemp je vyhrazený pouze pro karavany! Poradíte nám, kde tedy můžeme stanovat přes noc? Máme malé dítě a manželce je špatně. Nevím, nashledanou. Mnoo, tak to se nám za celou naší cestovatelskou éru nestalo, že by byli lidi tak neochotní, nadávají unisono oba moji rodiče. A just se ubytujeme na pláži z druhé strany, jen kousek od cedulky s přeškrtnutým stanem! 11.den: středa (Krugsdorf – Stolpe, 76 km) Guten Morgen, halasí mužský hlas před stanem v půl 7 ráno. Tady nemůžete spát! Zavolám policii! Dostanete pokutu! Tátovo vysvětlování je zbytečné. Rozespalá maminka vykoukne ven, pán se jí asi lekl, dal se na ústup k autu, asi že se nečesala. Trháme rekord v balení na rychlost! Pomáhám a ochotně se stěhuju z vyhřátého spacáku do vozíku. Je 7:00. Cíl je Ueckermünde, pouhých 20 km a pak trajektem přes Štětínský záliv na Usedom. Na loď se moc těším! V Ueckermünde jsme v 9, krásně to svištělo, bylo to skoro celou cestu z mírného kopce. V Kauflandu dáváme vytoužený mátový čaj a jdeme shánět lístky na trajekt. Co??? On nejezdí?! Vždyť naši našli na netu jízdní řád! Co teď? Maminka je vzteklá a zklamaná! Pozítří musíme jet domů! Tolik se snažíme a zabalíme to kousek před cílem? Ne, Štětinský záliv není moře! Táta se snaží překecat několik odplouvajících solventních jachtařů, ale nikdo nás nesveze. OK, jedeme! Naši skákají na kolo, pod tíhou hutné atmosféry usínám a naši dupou do pedálů ze všech sil. Objedeme záliv a v Kampu snad stihneme jedinou loďku, která nás přepraví na ostrov Usedom. Podařilo se! Trajekt jsme stihli, pluli jsme asi 10 minut a zaplatili skoro 1000 Kč, ale jsme tu! 12. den: čtvrtek (Stolpe – Ückeritz, 37 km) Ráno se probouzíme v lese, kdesi uprostřed Usedomu. Prší a k moři je to necelých 15 km. Usedom je nádherný, zvlněný ostrov. Rodiče funí, je to asi docela makačka. Těch posledních 15 km jim dalo zabrat! Přesně v poledne vjíždíme v Bansinu k pláži. Zastavují nás, chtějí poplatek za vstup na pláž a kola musíme nechat na silnici. Maminka se po těch všech štrapácích rozesmála a začala s vysvětlováním naší výpravy. Mě je to fuk, zahlídl jsem u obchodu, kde vyhrávala hudba skvělou lopatku! Radostí jsem se tam roztančil! Všichni kolem mě se smějí. Maminka mě bere do náruče a platí vytouženou lopatku. Vstup máme zdarma i s kolama! Jsme tu! Vjíždíme na pláž! Všichni jsme štastní, jak blechy! Kubíku, tak tohle je moře! A to pískoviště všude kolem! Vřeštím radostí, honím racky, utíkám před vlnami, sbírám mušle, kopu díry. Ta dlouhá cesta od pramene Nisy až sem, k Baltskému moři, stála za to! Už teď vím, že se mi domů chtít nebude! Poslední výzva dnešního dne je nalézt ubytování. Některé kempy jsou opět jen pro karavany. Jediný kemp, kde byli ochotní nás ubytovat, byl Naturcampingplatz „Am Strand“ poblíž Ückeritz. Stavíme stan a teď už si jdeme užívat slunce, moře a písku…

Zdroj

Článek Cyklostezka: Odra – Nisa s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Roadtrip: Skotsko na kole i pěšky

Katka — Thu, 09 Jun 2022 12:00:56 +0000

Skotsko, naše milované Skotsko. Pro mě osobně je to nejkrásnější země k objevování zapomenutých koutů neuvěřitelně čarovné krajiny. Ve Skotsku jsme již byli po několikáté. V roce 2022 jsme ve Skotsku strávili měsíc i s našim tříletým synem. V následujícím reportu popíšu trasu a tipy z naší poslední cesty, ale na konci zmíním i skvělé highlighty, které jsme letos nenavštívili, ale pokud jedete do Skotska poprvé, tak je vřele doporučujeme :). Do Skotska rádi vyrážíme v květnu, kdy už začíná být počasí stabilnější, ale hlavně ještě nejsou přemnožené midges (mini komárci, kteří všude vlezou, je jich strašně moc a neuvěřitelně koušou). Midges se objevují ke konci května, jsou především ve vřesu (tedy téměř v celém Skotsku), objevují se po dešti, když nefouká a není zima. Pokud jedete do Skotska v době, kdy tam jsou (konec května – září), tak doporučujeme koupit síťovanou bundu a klobouk, to na ně zabírá nejvíc :). My cestujeme multivanem T4 a používáme střešní stan Maggiolina Airlander, který je akorát pro dva dospělé a 1 dítě. Se stanem jsme velmi spokojení a obstál i náročné podmínky – déšť i silný vítr. Většinou místa na spaní hledáme přes park4night. Minilekce skotské gaelštiny, se kterou se všude setkáte: BEN (hora, např. Ben Nevis), GLEN (údolí, např. Glen Etive), LOCH (jezero, může být i spojené s mořem, např. Loch Ness) CAIRNGORMS Národní park Cairngorms je náhorní plošina plná hor a jezer ve středu Skotska. Kingussie a okolí Pěší výlet kolem golfového hřiště ve městě Kingussie až k jezeru Loch Gynac a zpět přes vrchol kopce Creag Bheag. Spaní u jezera Uath Lochans. Další den jsme prozkoumávali krásné okolí jezera Uath Lochans. Jsou tam krásné cyklo trasy a okruhy kolem jezera, vyhlídky. Highland wildlife park Tento park neboli “zoo” se nachází kousek od města Aviemore. V parku najdete různá “severská zvířata” jako sobi, lední medvědy, vlci, sněžný leopard atd. Součástí zoo je i safari část, kterou projíždíte autem. Park je prostorný, zasazený do hezké přírody, doporučujeme. Landmark Forest Adventure park Rodinný zábavný park se nachází kousek od města Aviemore. Strávili jsme tam celý den a myslím, že každý si tam najde to své. Park je zasazený do lesa, je to tedy velmi příjemné prostředí. My jsme park navštívili v týdnu a mimo sezonu (květen) a bylo tam poměrně málo návštěvníků. Loch Garten Krásná oblast Loch Garten, která se dá skvěle projet na kole. U jezera se nachází i menší písečná pláž. U jezera se dá i přespat na parkovišti. Aviemore a okolí Pěkné město se spousty obchody specializující se na turisty. Z Aviemore jezdí parní lokomotiva. Kousek za městem se nachází Loch Morlich s velkou pláží, možností půjčení lodiček, restaurací a krásným výhledem na hory. Ve městě Boat of Garten se nachází pro větší děti a dospělý pěkný pumtrack v lese a lesní traily. Další bikepark s pumtrackem a super traily více obtížností se nachází v Glen Livet. U parkoviště jsou otevřené záchody, v sezóně kavárna. Manžel vzal syna do sedačky a zvládli spolu nejlehčí trail, byl by vhodný i pro malé lehce pokročilé bikery. Horské středisko vedoucí k hoře Cairn Gorm Nad městěm Aviemore se nachází horské středisko, kde můžete nechat auto a vydat se pěšky na horu Cairn Gorm nebo nejvyšší horu pohoří Ben Macdhui. Z parkoviště vede lanovka zubačka skoro pod horu Cairn Gorm. V roce 2022 byla v rekonstrukci, ale pár let předtím jsem ji chtěla použít pro přiblížení k hoře, ale zjistila jsem, že pokud bych využila lanovku, tak bych pak nemohla opustit vrchní budovu lanovky. Nahoře po hřebenech se mohli pohybovat pouze ti, co si kopec pod lanovkou vyšlápli :). Pěkný zákon na ochranu přírody. Toto bylo platné v roce 2013. Je to krásné pohoří, kde lze potkat i přátelská sobí stáda. Loch Muick Velmi doporučujeme navštívit. Za nás nádherné jezero, které se dá celé obejít. Po cestě kolem jezera se nachází i Bothy k přespání. Inverness Pěkné město k navštívení. My jsme zkusili místní skvělý bazén Aquadome a velké hřiště s vláčkem, které se nachází kousek od bazénu. Falls of Shin Po cestě do Ullapoolu jsme se stavili u vodopádů, které jsou známý tím, že tam v létě skákají v peřejích lososi. Nachází se tam pěkné dětské hřiště, v sezoně kavárna a návštěvnické centrum věnované lososům. Z parkoviště vedou lesní cestičky, které jsou vhodné i pro kolo. Jeden okruh je dětský a měří cca 1,5 km. Po cestě se nachází pěkné herní prvky. My jsme na místě i spali, je tam k dispozici pitná voda, možnost se napojit na elektřinu nebo vylít odpad z obytňáku. Pěkné místo. ISLE OF HARRIS AND LEWIS Na ostrov Harris a Lewis se dá dostat trajektem buď z Ullapoolu a nebo z města Uig na ostrově Isle of Skye. Ostrov je čarokrásný, plný bílých pláží, měsíční krajiny, hor a údolí. My jsme zvolili cestu tam z Ullapoolu, po příjezdu jsme prošli město Stornoway a spali jsme na krásném místě zde (Tolsta beach) a doporučujeme spát i zde (Bosta beach). Isle of Lewis Butt of lewis – krásné místo pro děti i dospělé. Nachází se tu velké dětské hřiště Europie dunes park posazené v písečných dunách, nachází se tam i toalety a kavárna. Z hřiště je přístup k oceánu, krásná pláž. Garenin Blackhouse village a Callanish stones Na ostrovech se nachází spoustu zajímavých kulturních zážitků. Můžete navštívit vesničku s původním obydlím, keltské opiduum, keltské stojící kameny či nadživotní “šachovou figurku” Lewis chessman. Isle of Harris Cestou na jižní část jsme se stavili v Aline woodland, kde je malý okruh vhodný i na kolo, nachází se tam dětské hřiště u kterého je stále otevřená chata k přespání se záchodem. Na Isle of Harrisovi se nachází nejkrásnější pláže Skotska – Luskentyre beach a Scarista beach. Zvláště první jmenovaná je moje srdcovka a také je to nejoblíbenější pláž královny Alžběty :). Spali jsou kousek od St. Clements church, také doporučuji. Na ostrově můžete projet Golden road, plnou nádherných výhledů a neuvěřitelných scenérií. Trajekt jsme měli z Tarbertu na ostrov Isle of Skye. Tarbert je malé městečko, doporučuji návštěvu hezké destilérky v přístavu s pěknou kavárnou. ISLE OF SKYE Letos jsme nestihli, ale za nás je to největší srdcovka a pokud jedete do Skotska poprvé, tak vřele doporučujeme. Na ostrově určitě nesmíte minou – Quiraign, Old man of Storr, nádherný Neist point, Fairy pools. Nejznámější trek se nachází ze Sligachanu do Elgolu. Náš takový soukromý tip je na tuto Lookout Bothy. V bothy můžete přespat, jsou tam nádherné výhledy na oceán s pozorovatelnou velryb. Vyzkoušený a hezký camp je v Glenbrittle, ze kterého se lze dobře vydat do “Skotských Alp” Cuillin hills. Z kempu jsme šli směrem na Inaccessible Pinnacle, hezký bod pro zkušené lezce s jištěním! (lze vynechat). Já jsem měla po cestě docela nahnáno – jde se nejdřív k jezeru a pak suťoviskem a kamennými plotnami nahoru, cesta může být nebezpečná. FORT WILLIAM A OKOLÍ Na Fort William nedám dopustit, pro mě je to nejmilejší město ze všech – mám k tomu ale osobní vztah :). Je to místo plné outdoor obchodů, suvenýrů a restaurací a kaváren. Z Fort Williamu jede parní vlak Jacobite steam train – á la Harry Potter přes slavný most Glenfinnan viaduct, který se objeví ve filmu. Kousek od města se tyčí nejvyšší hora Skotska – Ben Nevis. Na Ben Nevis jsem se těšila jako malá, měli jsme štěstí na azuro. O nejvyšší hoře Skotska se říká, že je 365 dnů v mlze, tak není :). Výstup na horu je klasický choďák, v květnu jsme nahoře měli zbytek sněhu. Nahoru a dolu jsme šli dohromady 4.30 hod. Glen Coe Naprosto neuvěřitelné údolí, pro mě je to pořád asi to nejužasnější, co snad ve Skotsku je. Nádherné údolí, která vám prostě musí učarovat svojí dramatičností, krásou, výhledy a rozsahem. V Glen Coe jsme šli přechod hřebene Aonach Eagach (bez dítěte). Recenze říkají, že je to náročný a nebezpečný přechod, dokonce jsme tam potkali turisty s úvazky. Nejhorší část je Crazy Pinnacles, což je taková ferrata A-B, když je člověk opatrný, tak to jde. Občas nám jen překážel batoh. Jinak je to hezká hřebenovka. Na netu je údaj, že se to jde 8-9 hodin, my to měli za 5.30, takže fajn. V Glen Coe se nachází Glen Etive, které také doporučujeme projet. Ubytovaný jsme byli v tomto krásném kempu. NORTH A SOUTH UIST Opuštěný ostrov, kde jsou hezké pláže, opuštěné hory a jezera. Pokud chcete být na ostrově sami a ztrácet se uprostřed ničeho, tak doporučujeme. ISLE OF MULL Poklidný ostrov, ale nezanechal ve mě žádné velké zážitky. HARRY POTTER Ve Skotsku je spoustu míst, kde se natáčel film – použijte Google a objevujte zapomenutá zákoutí :). Vidět můžete například Glenfinnan viaduct, po kterém jezdil vlakem Harry do školy. Dále se ve filmu objeví například Loch Shiel a další. PŘECHODY A VÝLETY Ve Skotsku najdete spoustu dálkových tras. Nejznámější je asi West Highland Way, která jde krásnou Skotskou vysočinou. Pokud plánujete denní výlety, tak se určitě nezapomeňte mrknou na tento web. Najdete tam spoustu tipů na výlety, rozdělené dle oblasti, náročnosti, je tam popis trasy, fotografie atd. Skotsko je známé i svými “Bothy”, tedy chatami, které můžete potkat rozeseté po celém Skotsku. Jsou určeny k jednorázovému přespání na treku, výletu atd. Tipy na závěr: Nezapomeňte si vzít oblečení do deště, větru, tepla i zimy, nezávisle na tom, zda jedete v květnu nebo v srpnu. Náhradní klíče k autu, když si tam zamknete dítě a klíče máte uvnitř :D. True story. Doporučujeme objevovat vždy jen část Skotska (tedy podle vašich časových možností), Skotsko je velké a každá oblast má něco do sebe, byla by škoda to jen tak prolítnout :).

Zdroj

Článek Roadtrip: Skotsko na kole i pěšky se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Roadtrip: Švédsko s dětmi

Lenka — Thu, 10 Feb 2022 00:08:00 +0000

Několik týdnů plánování, výroby vestavby do auta, nákupů, sušení jídla a balení. Ke štěstí nám už chybí jen negativní antigenní testy. Dvě noci nespím. Je to tady. 7 hodin autem a dalších 6 trajektem. Trelleborg. Pár týdnů předem se nám daří koupit lístky za pár desítek eur. Jsme na místě a naše první velká cesta ve třech začíná! Jeden měsíc ve Švédsku s dvouletou Bárou. Až v pozdních večerních hodinách přejíždíme na poloostrov Naset. Jsme unavení, tak si ani nevšimneme, že zastavujeme na placeném parkovišti. První noc v autě na 120 cm. Ráno nás budí klepání na okýnko auta. „Máte zaplaceno?“ 280 švédských korun. Dobrý start naší lowcost dovolené. Tak alespoň si ještě můžu dopřát na dlouho poslední teplou sprchu. Katka: My jsme se pro Švédsko rozhodly úplně na poslední chvíli, a tak vyjíždíme tak trochu nepřipravení. Trasu a program řešíme za pochodu. To je trochu náš styl. To nejdůležitější, dvouletého syna, kola a střešní stan máme s sebou. Krásných 17 červnových dní před námi. V plánu byl výlet v Hřensku a noční přejezd do Německa. Zakotvili jsme přes park4night u jezera, které se nacházelo hodinu od přístavu v Rostocku. My jsme zvolili trajekt od společnosti TT-line ve 13.45, tedy na spaní minituristy. Velké ponaučení je, že je opravdu potřeba koupit trajekt dostatečně dopředu, s blížící se termínem se cena výrazně zvedá. Manžel platí i za kajutu, což se ukazuje jako geniální řešení za celkem přijatelné peníze. V klidu jsme si odpočinuli a nebyli jsme z přejezdu tak utahaní. Ideálním řešením s dětmi je trajekt ze Sassnitzu do Ystadu, který vás převeze do Švédska za dvě a půl hodiny. Lístky jsou však brzy vyprodané a na poslední chvíli není moc šance je koupit. POLOOSTROV NASET Pokud si chcete po příjezdu do Švédska užít velkolepé písečné pláže, zamiřte na tento poloostrov. Koupání můžete doplnit procházkou rezervací FLOMMEN (louky a písečné duny), kolem nejstaršího švédského majáku KOLABACKEN až k rezervaci MAKLAPPEN v jižním cípu. Pokud máte štěstí zahlédnete i tuleně. FOTEVIKEN MUSEUM Vikingskou vesnici jsme nenavštívili, protože měli zrovna zavřeno, ale pokud Vás tyhle věci baví, určitě si zaznačte do mapy jako možnou zastávku na trase. JEZERO KLÅVERÖDSDAMMEN Raččí teritorium. Bára jednoho prosí, aby ji nastříhal na kalhotky. Kalhotky s velkými kapsami. U jezera je fajn místo ke kempování a pokud máte s sebou kolo, můžete vyrazit na cyklistické okruhy v okolí. K dispozici je několik ohnišť a záchody. Katka: My jsme spali na úplně stejném místě jako Lenka (56.0352664N, 13.1809197E). Je tam poměrně dost parkovacích míst a klid. Nejhezčí místo je dole u jezera, ale tam se vlezou pouze dvě auta. PARK SÖDERÅSEN Parkujeme u jezera Skardammen. První velká zastávka již hned u vstupu do parku – dětská opičí stezka. Nakonec přeci jen vyrážíme. Po žlutě značené stezce po strmých schodech nahoru a potom lesem až na vyhlídku KOPPARHATTEN. Zpět volíme návrat spodem kolem potoka. Pěkná procházka z velké části po dřevěných lávkách. Kočárek ne, ale určitě v parku najdete nějakou kočárkovou alternativu. V parku je několik míst, na kterých je povoleno kempovat. Katka: My jsme NP Söderåsen procestovali na kole, je tam spousta trailových tras. Příroda je podobná českému lesu. REZERVACE KULLABERG Vyhlášený trek z Arild do Molle. Na trase několik přístřešků, kde se dá přespat. Nám se nakonec celý absolvovat v těch vedrech nechce a tak volíme jednodenní výlet v té zajímavější části. Pokud budete vycházet z Arild, rozhodně nezapomeňte navštívit farmu Himmelstorp, kde dle slov místních, mají tu nejlepší zmrzlinu. Dominantou je i socha Nimis opodál. My si ale tyhle turistické atrakce rádi necháme ujít. Auto necháváme na parkovišti Josefinelust a směřujeme k majáku Kullen. Cesta vede po úzké pěšině. Pro kočárek nevhodné. Na několika místech je možné sestoupit dolů na kamenité pláže. Zpět po ceste, která vede po jižní pobřeží poloostrova. Strmé klesání k jeskyni Lahibiagrottan s Bárou vynecháváme. Katka: Parkujeme na parkovišti přímo kousek od majáku. Prodávají tady dobrou zmrzlinu. Po procházce se přesouváme k městu Mölle – Solviken (pláž, brouzdaliště pro děti, dětské hřiště s houpačkami, zmrzlina, toalety). Večer přejíždíme ještě k Marstrand. Spíme za městem Årnäs (57,936796, 11.755833). REZERVACE BJAREKUSTENS Zaparkovat je možné u Kattviks Hamn. Procházka podél pobřeží prvně kolem místních chatek, následně dlouhou kamenitou pláží po neznačené stezce. Přelézáme několik skalek a odpočíváme u skryté laguny na konci pláže. Zpět to chceme vzít vrchem po oranžové. Čeká nás strmé stoupání kolem skal. Pak už je cesta pohodová. Přes vrchol Knösen (155 m) a pak zpět dolů k autu. Kočárek ne. Na pláži se ještě vykoupeme a tatínek nahodí prut. Pokud v této oblasti chcete strávit více času, navštivte třeba i rezervaci HOVS HALLAR nebo si udělejte z Torekova výlet lodí na ostrovy HALLANDS VADERO. REZERVACE GRIMSHOLMENS Pobřežní vřesoviště. Kempujeme na parkovišti poblíž malé pláže. Břehy jsou zde velmi mělké. Pro malé děti ideální. FALKENBERG Stavíme zde jen proto, že je toto město vyhlášeno centrem muškaření. Tatínek si kupuje povolenku a my s Bárou vyrážíme na průzkum města. Procházku podél břehu řeky zvládnete i s kočárkem. V podvečer se přesouváme na zdejší vyhlášenou pláž SKREA STRAND. Písečné pláže mezi skalisky. VARBERG Toto město jsme nakonec nenavštívili, ale pokud se chcete cestou kolem třeba okoupat, nachází se zde pláž, která je doporučovaná pro rodiny s dětmi. Opodál pak ptačí rezervace GETTERON NATURUM. GÖTEBORG Prohlídku města opět vynecháváme a míříme rovnou do přístavu SALTHOLMEN, kde kupujeme lístky na ostrov VRÅNGÖ. Láká nás místní laguna se skvělou pláží. Cena 164 švédských korun za zpáteční lístek pro 2+1 je nám sympatická. Výlet zahajujeme výbornou borůvkovou zmrzlinou hned na přístavišti. Té by se mohl člověk ve Švédsku přejíst. Prvně po kamenitém pobřeží a následně stezkou vedoucí jižní částí ostrova. Parádní liják, takže na koupání to nevypadá a vyhlášenou lagunu jen za běhu míjíme. Návštěva ostrova zabere i s koupáním pár hodin, takže pokud máte celý den, je možné koupit přestupní lístek přes další ostrovy a výlet si tak udělat rozmanitější. REZERVACE TOFTA Několik krátkých procházek podél pobřeží, lesy a loukami. Stáda krav. Velmi sympatické parkoviště s lavičkou pod košatým stromem, kde trávíme další noc. MARSTRAND Marstrand nás oslnil. Ta nejzajímavěhší část města se nachází na samostatném ostrově, kam nás převeze trajekt během několika minut. Procházka podél pobřeží kolem celého ostrova zabere nějakou hodinku a pro kočárek je nevhodná. Po nábřeží, kolem hradu a stezkou přes skaliska, kolem majáku a dále přeš dřevěná schodiště a můstky. Místo je turisticky velmi vytížené, ale když zvolíte méně frekventovaný čas a vydáte se na celý okruh, některá místa budete mít jen pro sebe. Dále na sever pokračujeme delší, o to ale zajímavější cestu, přes ostrovy TJORN, ORUST, MALO a FLATON. Mezi ostrovy fungují převozy, které jsou velmi často zdarma. Katka: Marstrand je krásné město, vyhraďte si na něj celý den. Některé úseky se dají i s kočárkem. Pěkné dětské hřiště se nachází nad přístavem. Večer přejíždíme k ostrovu Tjorn a přespáváme u obce Mölnebo (57,957981, 11.625986). LYSEKIL Tady zastavujeme, protože chceme navštívit HAVETS HUS MARINE AQUARIUM (150sek/os). Vrcholem prohlídky je osm metrů dlouhý tunel, kde ryby plavou všude kolem nás. Naproti akvária se nachází malý skalnatý výběžek, na který je možné pohodlně vyšplhat. Výhled na město je moc pěkný. FJÄLLBACKA Další kouzelné městečko vyhlášené místním tradičním perníkem sniskargladje. Vydáváme se na procházku na vyhlídku nad městem. Nástup je náročný, ale stojí rozhodně za to. Krásné výhledy na město a ostrovy v okolí. Poté po dlouhém dřevěném schodišti zpět do města. Jestli máte více času a větší děti, rozhodně využíjte nabídky zapůjčit si kajak či kánoe. REZERVACE VEDDÖ Po cestě děláme přestávku ještě v přírodní rezervaci opodál. Procházka podél pobřeží. Zeleň, pláže, dřevěné lávky i skaliska. NP KOSTERHAVETS Katka: Ráno přesun do města Rönnäng k pláži Kåreviks (57,934342, 11.591112). Na tomto místě se dá parkovat šest hodin zdarma, je tam teplá venkovní sprcha, písečná pláž a pěkný přístup do moře s mělkým vstupem. Z tohoto místa jsme jeli na kole do Klädesholmens – až na úplný cíp. Krásné přímořské městečko s úžasnou atmosférou. A pak dál na kole do Skärhamnu. Pěkné dětské hřiště, promenáda. Všude po okolí jsou cyklostezky, na webu se dá najít i spešl mapa s cyklostezkama pro tuto oblast. Odpoledne jsme byli na pláži a večer přejeli ke Kosterhavets. Spali jsme u jezera Färringen (58,984566, 11.263160). Druhý den jsme přejeli do Strömstad, kde se nachází krásné dětské hřiště (58,942051, 11.182705). Pak jsme se trajektem vydali na ostrov Jižní Koster. Na internetu psali, že se platí za kola, my jsme neplatili nic. Trajekt jede 45 minut a vyjíždí několikrát denně. Ostrov je ideální místo pro cyklisty. Ostrov se dá krásně celý objet dokola (kola se dají půjčit). Je to car free ostrov se zvláštní atmosférou. Doporučuji se jet podívat do návštěvnického centra, kde je pěkná interaktivní výstava o moři a pak si vyšlápnout na Valfjäll, kde jsou krásné výhledy do okolí. JEZERO VANERN Největší švédské jezero. Pro nás nijak zajímavá oblast. Lákadlem jsou dle průvodce místní losí stáda. My na žádná nenarazili, naopak nás zde vítá obrovské množství komárů a jiného hmyzu. Zůstáváme jednu noc a při přejezdu dále se alespoň trochu provětráme na malé procházce v oblasti HALLEBERG. Našim cílem je samotný cíp plošiny, z které je moc pěkný výhled na jezero Vanern. Vyskočíme ještě u EKEBACKEN, což bylo v minulosti rekreační sídlo švédských králů. Dnes už tady stojí jen dvě chatky, které si můžete pronajmout. Oběd na místní vyhlídce a pokračujeme dále do našeho dalšího cíle. OSTROV TORSO Místo v této oblasti vyhlášené rybolovem a plážemi. Volíme poprvé možnost ubytovat se v kempu. Po dnech nám už chybí trochu teplá sprcha a možnost si pořádně vyprat oblečení. Bára je nadšená – pláž, kozičky, dětské hřiště. Tahle oblast nás však celkově vůbec nenachla, proto nechceme ztrácet čas a rozhodujeme se hned další den pro velký přesun více na sever. HÖGBERGSFÄLTET Na toto místo narážíme náhodou, když hledáme místo, kde si po cestě uděláme přestávku. Jedná se o bývalé doly, které zde fungovaly už od 14.století a na začátku 20.století byly uzavřeny. Bára je nadšená ze štoly TILAS STOLL, kterou je možné prozkoumat. Plánovaná návštěva ORSA GRONKLITT BJORNPARK, medvědí rezervace, se nám časově úplně nehodí, takže tuto atrakci vynecháváme a míříme dále k horám. PARK FULUFJÄLLETS Turisticky velmi navštěvované místo zejména díky vodopádu NJUPESKAR, který je hlavní atrakcí parku. Ten my samozřejmě vynecháváme a vyrážíme na dvoudenní trek. Vysoká náhorní plošina. Náš plán přespávat v chatkách na trase nám trochu kazí aktuálně situace s covid, kdy sice chatky nejsou uzavřené, ale je doporučeno je využít pouze v případě nějaké nenadále nouze. Rozhodujeme se toto respektovat, balíme veškeré vybavení a vyrážíme na těžko. Bára ještě tolik neujde, proto vše nacpeme do jednoho většího batohu a já beru jen ledvinku a poponáším Báru v nosítku, když je potřeba. Prvním cílem je chata RÖSJÖSTUGORNA. Malebné místo – chatičky u jezírka a pustina kolem. Komáři nás však nenechají dlouho spočinout a pokračujeme dále kousek po Kungsleden. Trasa je hodně podmáčená a na mnoha místech chybí lávky, takže postupujeme pomalu. Plné parkoviště nás celkem vyděsilo, ale na stezce téměř nikoho nepotkáváme. Ať žije Njupeskar. Pokračujeme kolem chaty HARRSJÖSTUGAN a dále k chatě BERGADALSSTUGAN, která je našim dnešním cílem. Opodál chatky stavíme stan. V noci se celkem ochladí, naše letní spacáky jsou tak na hraně a díky světlu celou noc Bára moc dobře nespí. Ráno zjišťujeme, že po polední má začát pršet, takže nasazujeme celkem vysoké tempo. Přes SÄRNMANSKOJAN a BROTTBÄCKSTUGAN se vracíme zpět k autu. Máme štěstí, pršet začíná přesně ve chvíli, kdy sedáme do auta. FUNASDALEN Plánujeme si před dalšími treky odpočinkový den a tedy vyjet lanovkou na vrchol Funasdalsberget. Až na místě zjišťujeme, že bude spuštěná až o pár dní později, jelikož zatím není sezóna. Jdeme alespoň na krátkou procházku kolem jezera. UDDENS VÄNNER Na toto místo jsme narazili úplně náhodou na naší trase k Areskutanu. Bára už po dlouhé cestě vyžadovala pauzu a tak jsme prostě u tohohle jezera zastavili a zjistili, že je možné na jednom z plácků u pláže kempovat. Spravuje to tady spolek místních obyvatel a za noc je vybírán dobrovolný příspěvěk. Molo, pískoviště, toalety a hlavně žádní komáři. Nakonec se nám tady líbí natolik, že tady zůstáváme tři noci. ARESKUTAN...

Zdroj

Článek Roadtrip: Švédsko s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Posázaví: Nespeky – Zbořený Kostelec

Lenka — Sun, 21 Nov 2021 10:20:00 +0000

Délka trasy: 6 km Kočárková: Ano (pár úseků lehkým terénem, jinak zpěvněná cesta či asfalt) Cyklotrasa: Ano Možnost občerstvení: Bistro Ledce, lze dojít k Bistro Příběh (Týnec nad Sázavou), obě bistra mají dětský koutek Dětské hřiště: Ne Lezení: Ano (Zbořený Kostelec) Do Nespek je možné dojet autobusem (337 Praha-Benešov). Trasa vede přes chatovou osadu (pozor na auta) a kolem pastvin až do Ledců, kde se nezapomeňte občerstvit v Bistru Ledce. Naše srdcová záležitost. Poté opět kolem pastvin. Kravičky zaručeny. A přes chatovou osadu a nakonec poslední kilometr kolem skal (pozor na auta). Na závěr je možné vystoupat po zelené turistické značce ke zřícenině Zbořený Kostelec. Kočárky, kola a odrážedla je nutné nechat před nástupem na stezku. Pod zříceninou se nachází autobusová zastávka Týnec nad Sázavou, Zbořený Kostelec (339 Praha – Týnec nad Sázavou). O další tři kilometry dále je i vlakové spojení přímo v Týnci nad Sázavou. Tady je možné občerstvit se v našem oblíbeném Bistru Příběh.

Zdroj

Článek Posázaví: Nespeky – Zbořený Kostelec se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Bikepacking Třeboňskem s dětmi

Martina — Sun, 19 Sep 2021 20:19:49 +0000

Když můj milovaný muž Honza přišel s nápadem, že bychom mohli konečně vyrazit na první dovolenou s Jonáškem, byla jsem nadšením bez sebe. Vzhledem k tomu, že měsíc předtím z důvodu úrazu nohy nemohl nic dělat, rozhodli jsme se sice pro cyklovýlet, ale zato na placatém Třeboňsku. I tak s takřka veškerým nákladem si celkem máknul, oproti mně pouze s brašnou na řídítkách a pod sedlem. A jaké to bylo? Účastníci: rodiče amatéři a jeden malý roční skřítek Celkem najeto: 231,5km Výbava: dvě kola, vozík Chariot, jedna brašna na nosič, jedna brašna na řídítka a jedna pod sedlo 1. Den: Veselí – Staňkov (51 km, převýšení 119 m) Dojeli jsme autem jako obvykle se zpožděním do místa startu, tj. do Veselí n. Lužnicí. Odtud jsme sbalení, plní očekávání, vyrazili směr Staňkov. Hned za Veselím je Vlkovská pískovna, kterou velmi doporučuji na koupání. Koupali jsme se ze strany, kde je nudapláž, protože jsme nechtěli sušit plavky. Našli jsme si osamocenou malinkou zátoku, kde jsme byli sami a prcek se na břehu vyřádil. Když jsme projížděli Vlkovem, zavoněl z hospody řízek, zakručelo mi v břiše, ale prohlásila jsem, že to nechám na Třeboň. To jsem ještě nevěděla, co bude následovat. Asi kilometr za Vlkovem nám pod naloženým Chariotem praskl šroubek spojující řídítka s konstrukcí. Honza to sdrátoval vzhledem ke komářím útokům velmi rychle a vrátili jsme se do Vlkovské restaurace. Tam mě muž zanechal a vyhledal půjčovnu nářadí, kde byla velmi ochotná paní a sdrátovali to pevněji. Restaurace je příjemná, jídlo celkem dobré, mají malý dětský koutek a přívětivé kozy, které se dají pohladit, z čehož byl Jonášek unešený. Po obědě jsme se lehce nervózní ze stavu vozíku vydali dále. Cestu jsme trochu zkrátili oproti plánu a snažili se držet asfaltu, aby vozík vydržel aspoň do večera. Projeli jsme kolem mnoha rybníků, objeli Rožmberk a zamířili na Lužnickou cyklostezku v NPR Stará a Nová řeka – velmi krásná cesta i okolní příroda, málo lidí, jen je lepší nezastavovat kvůli komárům. Nu a pak už zbývalo kousek do Staňkova, kde jsme nakonec přespali u kamarádky. 2. Den: Staňkov – Veveří (52 km, převýšení 380 m) Ráno jsme se pobalili a vyrazili na další úsek. Chariot stále kupodivu držel pohromadě. V Chlumu u Třeboně jsme moc času nestrávili, chtěli jsme se podívat nahoru ke kostelu, ale měli zrovna pouť, takže jsme se pořádně nahoru nedostali. Počasí ale naštěstí zase přálo a lákalo se vykoupat, takže další plánovanou zastávkou byla pískovna. Cestou jsme se zastavili v Občerstvení Štaidlův kopec, kde mají malý pumptrack, nějakou rozhlednu i lanový park a překvapivě chutné jídlo. Pískovna U Halámek (rozcestník)je opravdu nádherná, je obrovská ale koupání je povolené pouze z jedné strany z důvodu aktivní těžby. Bylo zde však hodně lidí a pro tak malé děti moc není vhodná, břehy jsou dost prudké. Možná bych příště zkusila dle doporučení pískovnu Tušť, která vypadala mnohem příjemněji. I tak jsme tam strávili asi hodinu a hráli si na břehu a na střídačku si zaplavali. Rozjeli jsme se po cyklostezce č. 341 kolem hranic do Veveří. Trošku vlnící se cesta je velmi příjemná a tady oproti Třeboňsku již bylo znatelně méně cyklistů. Odpoledne jsme dojeli do kempu Veveří, kde jsme nakonec přespali dvě noci. Kemp je velmi milé místo, rodinně působící. Je menší, trochu zapadlejší, ale poskytuje veškeré zázemí. Je tam občerstvení, kde si můžete dát velká i malá jídla a v chladném ránu horké kakao. Disponuje krásným krytým ohništěm, malým dětským hřištěm, hřištěm na volejbal, sociálkami a vybavenou kuchyňkou. Navíc tu bylo málo stanů a menší provoz a Jonášek si tak mohl trénovat běhání po celém kempu 3. Den: okolo Nových Hradů za památkami (31 km, převýšení 450 m) První Jonáškova noc pod stanem byla pěkně bouřlivá, ale jemu to překvapivě nevadilo a krásně si spinkal ve svém malinkatém péřovém spacáčku Kwak Kuňka. Nicméně z důvodu nejistého počasí a únavy Honzy z tahání nákladu jsme se ráno rozhodli udělat si výlet nalehko v okolí. Sjeli jsme do Nových Hradů, projeli jsme krásným zámeckým parkem, u kláštera s varhanní hudbou jsme si dali výbornou kávu a zmrzlinu v překrásné kavárně Apatyka Café, která byla původně barokní lékárnou a mně, v minulosti přes 10 let pracující jako farmaceutická asistentka, naprosto okouzlila. Na dvorku mají i malý hrad na hraní pro děti. Nakonec jsme se samozřejmě zastavili na hradě, kde je volný přístup na nádvoří, ale Chariot se jen tak tak vešel do úzkých dveří vedoucích k příkopu. NPP Tereziino údolí jsme také zvládli, nutno však podotknout, že horní cesty bych asi nedoporučovala s dětmi ve vozíku nebo i na kole. Jsou tam strmé stráně a kořeny. Muž jezdí downhill, takže si poradil, ale já bych to určitě nezvládla. Moc pěkná je Tvrz Cuknštejn oprostěná od davů lidí. V Horní Stropnici jsme kvůli bouřce skončili na plovárně, která je zdarma, s bistrem s venkovním krytým sezením. Bazén je opravdu velmi pěkný a je zde i možnost kempování. Po tom, co jsme se stihli osvěžit v bazénu a přečkali bouřku, vyšlapali jsme si kopec do Dobré Vody s překrásným kostelem a výhledem, odtud potom cyklostezkou Novohradskou-Doudlebskou kolem dřevěné zvoničky a kamenné pyramidy, kde se pásly ovečky a kde si člověk připadal opravdu jako na horách. Nu a nakonec zpět do kempu. 4. Den: Veveří – Třeboň (54 km, převýšení 140 m) Po další bouřlivé noci jsme balili stan, všechno bylo mokré, já běhala za prckem a muž balil. No nebyl to nejrůžovější start, ale přes den se vyčasilo a bylo sice chladněji, ale nepršelo. V Klikově jsme se zastavili v Hospodě u Kapličky ne vynikajících kapřích hranolkách a candátovi. Mají přímo u zahrádky pískoviště, prolézačku, trampolínu, zkrátka jsou na děti připravení. Další zastávkou měl být Dvůr Metel, který však byl trochu zpustlý a dost zarostlý a nic tam nebylo, takže jsme roztočili kola a svištěli dále. Zakempili jsme v Třeboni, v obrovském kempu, kde roční dítě budete nahánět mezi stany a řešit rušnější provoz. Sociálky mají ale velmi pěkné a mají i malé dětské hřiště, hospodu jsme zde nevyužili. Nicméně vše je zpoplatněno, i puštění rychlovarné konvice, prostě velký kemp. V samotné Třeboni jsme se prošli navečer jen historickým centrem a krásným zámeckým parkem, pro děti ideální na proběhnutí nebo na piknik. 5. Den: Třeboň – Příbram (43,5km, převýšení 140 m) Poslední den jsme víceméně šlapali do pedálů s výjimkou zastavení na vyběhání Jonáška. Zastavili jsme se v mlékárně Mláka a vybavili se na oběd velmi dobrým sýrem, jogurtovým mlékem a pečivem za příznivé ceny. Objížděli jsme hlavní silnici, kde je velmi rušný provoz, rozhodně ne přátelský cyklistům. A potom už jsme směřovali k autu. Jako odměnu dospělým přeživším jsme v Příbrami koupili jídlo s sebou z mexické restaurace Mango Habanero, mňam (krutě pálivé). Zkušební dovolená byla naprosto skvělá, dokonce i počasí nám celkem vyšlo a užili jsme si to. Další zatěžkávací zkouškou bude zářijová Sicílie, ale už se na ni těšíme. Peťána Kůrková, Honza a Jonášek

Zdroj

Článek Bikepacking Třeboňskem s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Labská cyklostezka: ze Štětí do Lysé nad Labem

Lenka — Fri, 06 Aug 2021 23:28:00 +0000

3 matky, 4 děti, 3 dny v sedle, 100 km v nohách „Nechce s námi někdo na cyklopuťák od úterý ze Štětí po labské cyklostezce?“ Objevuje se na stránkách Klubu minituristů. Do idosu zadávám Pardubice – Štětí a již s Martinem diskutuji, jak hodně reálné či nereálné je v úterý ráno vyrazit, když je nyní neděle večer. V úterý ráno stojím na pardubickém nádraží s Kryštofem v nosítku, kolem v jedné ruce a vozíkem v druhé. Čekám na příjezd rychlíku, který nás dopraví do Prahy, kde se potkáme s Lenkou a Bárou a budeme pokračovat do Hněvic společně. Za nejsložitější bod celé výpravy považuji výstup z vlaku v Praze a přesun na správné nástupiště. Vše se naštěstí odehraje bez dramat a už se vítáme s Lenkou a Bárou. Náš společný vlak stojí u perónu a my marně hledáme vůz s „cykloúpravou“. Ptáme se průvodčí, která nám oznamuje, že jedou jen „normální“ vozy, ale protože máme rezervace, tak nás svézt musí. Ochotně navrhuje, ať nastoupíme do vagónu 1.třídy. Nacpeme dvě kola, cyklosedačku a vozík do úzké rychlíkové uličky a zpocení až na… s pocitem vítězů usedáme do kupé. Pocit vítězství trvá stejně dlouho jako jízda vlakem neb rychlík zastaví u nástupiště přesně na druhé straně, než jsme kola nakládaly. Vyložení našeho nákladu se zdálo býti nemožné. Já dostávám geniální nápad – vyložit je druhými dveřmi přímo do kolejí, přičemž jen co vezmu za kliku dveří, tak na mě křičí vyděšená pracovnice Českých drah, ať okamžitě jdu zpátky, že tam může jet vlak a srazit mě. Nakonec s pomocí průvodčí a dané pracovnice kola vykládáme správnými dveřmi na nástupiště, nikoli do kolejí. Všem se viditelně uleví – průvodčí, že už nás vyložila, pracovnici ČD, že mě vlak nesrazil a nám, že další vlak až za dva dny. Na nádraží posvačíme a vyrážíme po cyklostezce vstříc dobrodružství. Očekávám, že Kryštof usne po mém prvním šlápnutí do pedálu a mě bude čekat pohodová první část jízdy. Matka míní, dítě mění. Po prvních 3 km zastavujeme ve vesnici na dětském hřišti neb Kryštof nejen že nechce spát, ale rozhodně nechce být ani ve vozíku. Po hodině opouštíme dětské hřiště, cyklostezka se krásně klikatí podél Labe a kvalita asfaltu by byla vhodná i pro inline brusle. Nakonec obě děti usínají, my se díky tomu dostaneme k Mělníku už okolo půl jedné, proto se rozhodujeme odbočit z labské cyklostezky na vltavskou a pokračovat do zooparku Zelčín. Zoopark, jak to tak bývá, je rájem pro dětské duše – dvě hřiště, zvířata v ohradách, velký výběh s kozami, poníky, ovcemi, kde se lze pohybovat mezi nimi a krmit je. Když se dětská část výpravy dostatečně vyběhá, naposledy nasedáme na kola a s vrcholovou prémií v Mělníku, kdy si vyzkoušíme i tlačení našich konvojů do kopce, dojíždíme do kempu, kde se potkáváme s Paulou, Kubíkem i Paulinou neteří, kteří vyráželi ze Štětí pár hodin po nás. Užíváme společný poklidný večer. Po pohodovém ránu nás čeká ranní rozcvička v podobě jediného kopce na celé trase. Lenka se na oko snaží najít nějakou objízdnou trasu, ale pak se rozhoduje, že jízda po rovině je nuda a kopec bude příjemné zpestření. Šlapeme, tlačíme a v duchu se těšíme, až se cyklostezka opět stočí k řece. To se nám brzy splní, jen místo krásného asfaltu, na který jsme si včera bez problému zvykly, přišla romantická polní cesta. Kdybychom neměly vozíky, cyklosedačku a čtyři děti, tak se nad tím zřejmě ani nepozastavíme neb pěšina pro kolo byla vyjetá všude, ale s naším nákladem se nám rychlost snížila zhruba na polovinu oproti předchozímu dni. Před Kostelcem nad Labem sjíždíme z cyklostezky a vyrážíme do kempu. Objednaly jsme si chatku pro 4, přičemž pan recepční nechápe, jak se na palandě a jedné manželské posteli chtějí 3 matky a 4 děti vyspat. Lenka vytahuje svou fungl novou dvojitou karimatku, já dávám matrace z palandy na zem a Paula s oběma dětmi bude nocovat na manželské posteli. Vzhledem k tomu že rybník v blízkosti kempu ke koupání vhodný není, nasedáme na kola a vyrážíme se smočit ke konětopským jezerům, což se ukáže jako geniální nápad. Tolik bagrů, tatrovek a traktorů jsem na jednom pískoviště ještě neviděla, když omrzel písek, přišla na řadu klouzačka a koupel. Nakonec i noc dopadla nad očekávání všech – děti po všech zážitcích spaly jako Šípkové Růženky, vzájemně se nebudily a budíček si daly až před 8 ranní. Poslední den výpravy se nesl v pohodovém duchu. Z kempu jsme vyrazily zpět na cyklostezku, která se skládala z části asfaltové, části po silnici a části zpevněné cesty. Za Brandýsem jsme se rozdělily na dvě skupiny neb některým potomci usnuli a někteří potřebovali naopak pauzu. V Lysé jsme se na nádraží opět všichni potkali, ač jsme jeli třemi různými vlaky, tak všechny jely z prvního nástupiště, tudíž jsme byli ušetřeni snášení a vynášení kol po nádraží. Do našich domovů jsme se rozjeli s pocity, že to byly tři dny pohody, porozumění a vzájemného souznění. A co říci závěrem? To co mluví za vše – už teď si brousíme zuby na další část labské cyklostezky, kdo se k nám přidá? Petra DEN PRVNÍ Trasa na kole: Hněvice – Mělník se zajížďkou do zooparku Zelčín Odkaz na mapy.cz ZDE Délka trasy Hněvice – Mělník: 18 km Zajíďka do zooparku: 17 km (tam i zpět) Povrch: asfalt, kromě jízdy po Mělníku cyklostezka mimo silnice Ubytování: Kemp Mělník v sudech DEN DRUHÝ Trasa na kole: Autokemp Mělník – Autokemp Kačer se zajížďkou k jezerům Konětopy Odkaz na mapy.cz ZDE Délka trasy Mělník – Kačer: 25 km Zajížďka k jezerům: 10 km (tam i zpět) Povrch: většinou polní cesta, od Kostelce do kempu část cesty po silnici Ubytování: Autokemp Kačerov, chatka DEN TŘETÍ Trasa na kole: Autokemp Kačerov – Lysá nad Labem, nádraží Odkaz na mapy.cz ZDE Celková délka trasy: 28 km Povrch: asfalt, silnice, uježděná zpevněná cesta Pizzerie Matylda – Lysá nad Labem ZDE (výborné jídlo i dětský koutek, hned u nádraží) ÚČASTNÍCI VÝPRAVY Lenka + Bára (2 roky), minimalistický styl balení: kolo + cyklosedačka + cyklobatůžek + kapsa na předních řídítkách Petra + Kryštof (16m), střední styl balení: kolo + vozík chariot + batoh (30l) připevněný na vozíku Paula + Kuba (15m) + (7let), na těžko: kolo + vozík croozer + brašny na kola UBYTOVÁNÍ + STRAVA Ubytování v sudu a chatce s lůžkovinami – nevezly jsme spacáky ani karimatky kromě Lenky, která vezla karimatku pro přespání v chatce Strava – každý si řešil dle svého uvážení, někdo vozil jen svačiny, které doplňoval cestou, někdo vezl potraviny na vaření (kuchyňky v kempech byly) Co jste tedy vezly? Oblečení, základní hygienu, jídlo, pár hraček, já a Paula pleny (zabírají vcelku velký objem, proto je zmiňuji)

Zdroj

Článek Labská cyklostezka: ze Štětí do Lysé nad Labem se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Český ráj na kole i pěšky

Lenka — Sun, 01 Aug 2021 00:30:00 +0000

Už dlouho jsem holky v naší facebookové skupině sledovala s obdivem, když se nebály vyrazit samy s dítkem/ky na několikadenní akce. Nakonec uzrál čas i u mě a já na jaře sebrala veškerou odvahu, zabookovala malý apartmán v Sedmihorkách, sbalila všechny životně důležité věci a jídlo na první dny do velkého batohu, připravila kolo se sedačkou a s naší v té době téměř dvouleťačkou vyrazila na pražské vlakové nádraží. Tady musím poznamenat, že Hlavní nádraží není úplně friendly prostředí, pokud se potřebujete dostat s kolem, velkým batohem a malým dítkem (které se bojí jezdících schodů) z metra až na vlakové nástupiště. Takže hezky po svých po schodech. Vlak z Prahy do Sedmihorek s jedním přestupem v Turnově. Deset krásných a intenzivních dní před námi. 1. Dětská lesní NS Sedmihorky (pěšky, 3.5km) Přes dubovou alej, po pravé ruce zvířátka, po levé ruce parádní dřevěná mola na rybníku Bažantík. Občerstvení v kempu, dětská hřiště a písečná pláž (voda nic moc). Přes les kolem občerstvení Koupák (velká trampolína) a zpět přes prameny na Angrově stezce. Několik zastavení s úkoly a hádankami pro děti. 2. Sedmihorky-Hrubá skála-Věžický rybník-Vidlák-Sedmihorky (kolo, 20 km) Pozor na celkem náročné stoupání na Hrubou skálu. 3. Líšný – Turnov – Valdštejn – Hrubá skála – Sedmihorky (kolo, 28 km) Vlakem ze Sedmihorek do Líšného (přestup v Turnově), nejlepší zmrzka u Boučkova statku, občerstvení u Zrdcadlové kozy (minizoo), občerstvení na Valdštejně a Hrubé skále. 4. Sedmihorky – Pod Majákem – Valdštejn – Sedmihorky (kolo, 9 km) Projížďka skalním městem, občerstvení Koupák (velká trampolína). 5. Jinolice – Oborský rybník – Prachovské skály – Jičín – hrad Brada – Jinolice (kolo, 21 km) Vlakem ze Sedmihorek do Jinolic, koupačka v Oborském rybníku, malý a velký okruh v Prachovských skalách (mají zde úložnu kol), v Jičíně Rumcajsova dílna, hrad Brada a Rumcajsova jeskyně a návrat do Jinolic na vlak. 6. PR Údolí Jizery (pěšky, 5.5 km) Riegrova stezka. Vlakem ze Sedmihorek do Spálova (přestup v Turnově), zpět vlakem ze Semil. 7. Borek – Trosky – Ktová (pěšky, 5 km) Vlakem ze Sedmihorek do Borku, po modré na hrad Trosky, zpět po zelené na vlak do Ktové. Pokud není čas na návrat na nádraží, je možné využít autobusu z Troskovic. 8. Sedmihorky – Valdštejn – Hrubá skála – Sedmihorky (pěšky, 10 km) Skalní město Hruboskalsko tentokrát pěšky. 9. Malá skála – Pantheon – zřícenina Frýdštejn – Drábovna – Malá Skála (pěšky, 9 km) Vlakem ze Sedmihorek na Malou Skálu, vyhlídka Zahrádka, zřícenina Pantheon a Frýdštejn, u vyhlídky na Pantheon úžasné místo na přespání, výborná zmrzka z Boučkova statku, zpět na vlak na Malou Skálu. Pár fotek na závěr

Zdroj

Článek Český ráj na kole i pěšky se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Labská cyklostezka – ústecká část

Lenka — Mon, 19 Jul 2021 02:51:00 +0000

Balíme! Sbalit se na cyklopřejezd ve složení máma a dvouleté dítko je trochu oříšek. Dítko nakládám do sedačky, s vozíkem (ač by to vyřešilo problém s balením) se mi tahat nechce a hlavně mi to příjde trochu komplikované, pokud člověk cestuje vlakem. Jelikož nechci zavalit dítko v sedačce velkým batohem, snažím se naše vybavení na tři dny sbalit minimalisticky do malinkého cyklobaťůžku a jídlo na cestu do sedmilitrové brašny na řidítka. Na jiné úložné prostory není bohužel mé kolo uzpůsobeno, a tak myšlenky spát v kempech ve stanu se musím prozatím vzdát. Rezervujeme skromné chatičky. Balíme nějaké svačinky a doufáme, že se nám podaří další jídlo nakoupit průběžně po cestě. Co s sebou tedy beru? náhradní oblečení pro dítko náhradní boty pro dítko (u nás nutnost) oblečení na spaní spodní prádlo a náhradní ponožky mikiny pláštěnky malou lékarničku malou kosmetickou taštičku přebalovací podložku (na případnou noční nehodu) malý ručník pumpičku, lepení a náhradní duši cestovní nočník (skládací miska pro psa) nabiječku, powebanku pár knižek z edice Mikroliška, pexeso (na cestu vlakem), lopatka a pár kelímků (na písek) svačinku Jedeme! Sraz s Martinou a Anežkou máme na Hlavním nádraží v Praze. Čeká nás cesta ranním vlakem do Děčína, kde naše cesta začíná. Den první Chvilku nám trvá než se vymotáme z města, cyklostezka je z důvodu opravy mostu uzavřena. Pak už je cesta naprosto pohodová. Děti hlásí všechna dětská hřiště po cestě, takže náš plán 30-40 km na jeden den je naprosto odpovídající našemu tempu. V restauraci Tivoli ve Velkém Březnu se občerstvujeme a děti se trochu vyblbnou na místním hřišťátku. Před Ústím nad Labem nám děti začínají usínat, rozhodujeme se pro pauzu a necháme je prospat na dece u řeky. Tady také v místním vietnamském obchůdku (Národního odboje 634/23) doplňujeme zásoby. Pokračujeme dále. První komplikace přichází u Masarykova zdymadla, kde nás čekají schody nahoru a dolů a následně ještě jedny do/z podchodu pod železnicí. Pokud s tímto počítáte dopředu, je možné tuto část objet po hlavní silnici Litoměřická. Naším cílem je dnes kemp Loděnice. Pro děti parádní místo. Venkovní posezení, bazének a veliké dětské hřiště. Přespáváme v malé chatičce (manželská postel, dvě poschoďové, ale další dvě matrace vlezou vedle sebe na zem, lednička a rychlovarná konvice, společné záchody a koupelny). Den druhý Děti se budí celkem brzy, na zahrádce snídáme a vyrážíme na cestu. Dnes nás čeká skoro 40 km. První větší přestávku děláme v přístavišti Libochovany. Jsou tady lodičky a odpočinkové místo, kde můžeme poobědvat. Spousta občerstvení na trase je bohužel teď mimo sezónu a ještě ve všední den zavřena, takže máme radost, když konečně nacházíme Bistro u Trumpetky (Lounky), kde si můžeme dát něco k jídlu a děti se mohou vyblbnout na trampolíně (vstup 50 Kč na den). Dnešním cílem je kemp Pod Lipou, kde máme rezervovanou chatu. Klíče musíme vyzvednout v místní pizzerii. Chata je dvoupatrová, dole dvě lůžka, dvě lůžka nahoře, vlastní koupelna a toaleta. V pizzerii celkem dobře vaří a je u ní malé dětské hřiště. Den třetí Dnes nemusíme spěchat. Máme před sebou jen 12 km na nádraží a já pak ještě dalších 12 km na cestě domů. Ráno se stavujeme v Roudnici nad Labem koupit snídani a necháme děti pohrát si na místním hřišti. Ještě dopoledne dojíždíme do Štětí, kde hledáme otevřenou restauraci, kde bychom mohly dostat oběd. Bar Quatro má oteřenou zahrádku a vaří. Před druhou hodinou pak přejíždíme na nádraží v Hněvicích, odkud nám jede přímý vlak do Prahy. Krásně bylo. Počasí vyšlo. Dětem i maminkám se líbilo a už se chystáme na další úseky téhle stezky, která je pro cyklotoulky s dětmi naprosto ideální.

Zdroj

Článek Labská cyklostezka – ústecká část se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Posázaví: Chocerady – Sázava

Katka — Fri, 14 May 2021 13:59:56 +0000

Tuto trasu nám sepsala Míša Vydra Poláková. Délka trasy: Od vlaku v Choceradech je to 10 km na vlak v Sázavě (Sázava-zastávka) Kočárková: Ano Cyklotrasa: Ano! Možnost občerstvení: Ano Dětské hřiště: Ano Lezení: Ano Ahoj holky a klucí, vítám Vás na tomto úseku podél řeky Sázavy. Přijdou si zde na své pěší turisté, cyklisté, vodáci i lezci. Do Chocerad se dá přijet vlakem. Auto se dobře parkuje před kostelem nebo kolem rybníčku, kde se v zimě i bruslí. Trasu jsem pro přehlednost rozdělila do dvou úseků. Celou dobu nás povede červená turistická značka. Chocerady- Stříbrná Skalice Trasa je velmi vhodná na kolo i cyklovozík. Červená turistická značka vedoucí podél řeky je dokonce Posázavská cyklostezka. Chodím trasu pěšky i s kočárkem a je tu moc hezky. Část je asfaltka a část zpevněná cesta s výmoly. V pracovní dny je tu klid. V pátek odpoledne a o víkendu je zde větší provoz kvůli “pražákům”. Tak hurá, vydejme se na cestu! Hned u školy v Choceradech je bezvadné velké dětské hřiště vhodné pro malé i větší děti. Je zde i basketbalový koš s míčem. A hlavně ovečky s beránkem! Hned jak vidí lidi, tak běží k plotu. Nepohrdnou utrženou pampeliškou z hřiště. Další civilizaci potkáme po 2 kilometrech. Hned na začátku bydlí v chatě nadšenci, co mají kolem Halloweenu úžasnou propracovanou výzdobu. Určitě nepropásněte, je to zážitek. Občerstvit se můžete v Klubu Lávka, je zde i malé dětské hřiště pro návštěvníky. Před ním je velká louka, která funguje jako vodácký kemp. Po trase dále stojí za to nakouknout na vodopády pod Hájenkou, především po deštích. Před Stříbrnou Skalicí je fungující kamenolom. Pod vrcholem Čapík jsou na něj hezké bezpečné vyhlídky. Dole u Restaurace na Marjánce vozí náklaďáky z lomu kameny. Pro chlapečky super podívaná. Restaurace na Marjánce je moc příjemná. Má hezké posezení na zahrádce. V létě tu bývá rušno. Minituristé ocení plácek u vody pod ní, kde se dá osvěžit v řece. Stříbrná skalice – Sázava Do Sázavy pokračujte dál po červené turistické značce, která brzy začne stoupat na hřebínek, ze kterého sklesáte až do města Sázava. Můj dvouletý syn Fanda by označil jako MUST SEE: výběh se skoťàky (skotský náhorní skot). Nejlépe se pozorují na polní cestě vedoucí k domku. Pokračovat můžete nahoru po cestě přes teepee a dům v koruně stromu, až se napojíte zase na červenou turistickou značku. Tato trasa je i tak vhodnější pro dostání se na hřeben na kole. Hřebenovka je bývalá významná kupecká a poutní cesta. Na krásné vyhlídce na řeku najdete i místní legendu, která se váže k místnímu křížku. Výhled do kraje je zde vskutku malebný. Hezké je pozorovat dole projíždějící vodáky nebo vlak. Dominantou města Sázava je jistě Sázavský klášter. Moje oblíbené místo je u jezu Černé Budy, kde je na klášter krásný výhled. Dají se tu pozorovat vodáci sjíždějící jez, koupat se, nebo se osvěžit v místním kiosku. Při cestě na vlak se nejlépe najíte v Hostinci Za Vodou. Minituristé (a rodiče!) se můžou za ten výkon sladce odměnit v kavárně Myš Café. Mají tu vymazlené mini zákusky. Pokud budete mít ještě chvíli času, než vám pojede vlak, projděte se po žluté turistické značce ke studánce Vosovka. Je tu turistický přístřešek a kaple Sv. Prokopa. Informace pro lezce: Hned za železničním přejezdem v Choceradech (asi 50 metrů) na straně vlakové zastávky směrem do Čerčan je hezká skalka s pár vyznačenými lezeckými cestami různých obtížností a lavičkou. Nenašla jsem uvedeno v žádném lezeckém průvodci, takže tu není narváno. Jištění možné i shora “na rybu”, takže ideál na slaňovací začátky a pod. Nevýhoda je, že je to hned vedle železnice (vlak ale i tak jezdí jedno za 2 hodiny).

Zdroj

Článek Posázaví: Chocerady – Sázava se nejdříve objevil na Klub minituristů.