Polsko Archivy - Klub minituristů

Bikepacking s dětmi: západní pobřeží Polska

Katka — Mon, 10 Apr 2023 16:14:28 +0000

“S dvěma partyzánkami po západním pobřežím Polska až do Německa” Veronika G. Pro začátek trochu čísel: Do kempu a druhý den zpět na vlak Mapa bez počáteční etapy v Gdaňsku 1.den: Otrokovice – Gdaňsk Cesta začala přímým spojem Otrokovice – Gdaňsk. Na naší expedici bylo potřeba mít celkem 28 lístků. Něco pro lidi, něco pro kola, něco jako doklad k rezervaci, bylo to neuvěřitelné. Bojovka sama o sobě byla neztratit během cesty ani jeden lístek a důsledně je třídit. Holky se samozřejmě nejvíc těšily na jídelní vůz, kde se dá plnohodnotně strávit i hodina nebo dvě. Jídlo nebylo drahé, měli i dětské porce jídla, a také můj oblíbený żurek. 2. den: Nádraží Gdaňsk – Camp Bursztynovy las (13 km) Příjezd a tedy den 0. nebyl nejlepší, pršelo a my musely změnit plán (místo přesunu na oficiální start jsme kvůli počasí musely nocovat poblíž Gdańsku. Vybrala jsem Camp Bursztynovy las (měla jsem ho právě jako plán B). Vyniká příznivou cenou, božským klidem a naprosto luxusními koupelnami. Tady jsme se pěkně ohřály, vysušily a odpočinuly po cestě. Cesta z nádraží zabrala nějakých 13 km. I přes deštivější počasí si holky musely vyběhnout k moři. Nadšení bylo veliké. Pro movitější je možné pronajmout chatky nebo sultánské pouštní stany s elektřinou a postelemi. Byl tady klid na to si vytvořit ranní systém balení. Mari tady pak objevila nám už dříve známou populární americkou hru Cornhole . 3.den: Camp Bursztynovy las – vlak do Slawno z Gdaňsk – camp Róża wiatrów (45 km) Opět jsme přejely do Gdańsku, kde jsme se pokochaly centrem, projely se na obrovském vyhlídkovém kole, daly trdelník a počkaly na vlak pro přesun na západní pobřeží – konkrétně do města Slawno, odkud jsme se přesunuly přímo k moři do městečka Darlowko. První den nám tedy už na tachometru svítilo 58km a zakempily jsme v super resortu Róża wiatrów – je možné využít i místní bazén, ale přijely jsme už celkem k večeru a holky zvolily variantu, že půjdeme do víru “velkoměsta”. Tady jsme si daly teplou večeři, holky poprvé vyzkoušely i virtuální realitu. V noci nám kousek od stanu houkaly tyto tři obrovské sovy. No romantika veliká . 4.den: camp Róża wiatrów – Mielno (37 km) Další den jsme se vydaly přes Dabki a kouzelnou vesničku Iwiecino. Mají tady překrásný kamenný kostel a právě před touto vesnici proběhla akce záchrana kotěte. U silnice v příkopu zoufale mňoukalo cca 2km od vesnice v poli. Nikde nikdo, kočka taky ne, tak mě holky obměkčily. No, 2km s kočkou za krkem jsem ještě nejela, ale kotě se zdálo být celkem zdatné. V onom městečku jsme kotě odevzdaly v místní sámošce. Prodavačka hned nadšeně volala své mamince, která si pro kotě přijela a ujala se ho. Kočičí sranda nás stála nějaký čas navíc, což se trochu večer odrazilo v nutnosti improvizace. Holky teda chtěly spát tuto noc u moře, bohužel ale úsek Lazy – Mielno není vůbec příhodný pro spaní nadivoko. Buďto moc blízkou vzdálenosti moře od silnice a tedy průhledným lesem nebo pak velkým pásem písečných dun, do kterých se s kolem nebylo možné dostat, pěšky by to šlo. No nakonec jsme to zapíchly na hřišti určeném pro obytné vozy. Nikomu jsme tam nepřekážely, měly to zadarmo, jen jsme tedy přijely až po tmě tento den. Jaké překvapení, když jsme se ráno probudily a zjistily, že jsme si ustlaly asi 20m od helikoptéry, to byla atrakce. Tento den jsme měly na tachometru 95km. A právě tady jsem měla nejlepší rybí polévku za celou dovolenou, a to v městečku Lazy (Muszelka), nic lepšího jsem na západní trase nejedla. 5.den: Mielno – kemp Ustronie Park (26 km) Druhý den jsme si to namířily po pobřeží, v lesích bylo příjemně, z vojenských bunkrů tam pro děti vytvářejí prolézačky. Svačinku jsme daly na 16. poledníku, projely jsme se přes krásnou promenádu Sarbinowo, kde se také nešlo nezastavit. V městečku Gaski vznikl nápad, že cestou budeme “sbírat” navštívené latarni. Podél západního pobřeží je totiž spousta krásných kamenných majáků a my rády lezeme, takže to byla nová výzva. Pátý den jsme zakončily v novém vznikajícím bezkonkurenčně nejlépe položeném kempu Ustronie Park. Je ve výstavbě, ale má obrovský potenciál. Část kempu je zaměřená na modulové mini domečky s výhledem na moře, je zde soukromá pláž a u moře super bar, kde jsme si ráno dopřály luxusní snídani. Kemp je nádherně nasvícený a večer jsme si při koupačce udělaly na pláži skvělý piknik u západu slunce. Tento den jsme končily s nájezdem 121km. Z tohoto kempu začínají nejvíc nádherné cyklotrasy. Všude je výhled na moře, krásné upravené stezky, všude možnost se občerstvit. Tento den jsme vyhlásily za zmrzlinový. V každém větším městečku si dáme zmrzku. Holky vyhrály 4:2, já už nemohla. 6.den: kemp Ustronie Park – kemp Leśny Zakątek Pogorzelica (60 km) Den byl zakončen s nájezdem 181km v kempu Leśny Zakątek. Je to nenápadný, neznámý kemp, který není přímo u moře, ale je velice útulný. Tady se nás ráno hned ujal jeden polský pár. Manželé z nás byli tak nadšení že nám přinesli parky, nabízeli palačinky, chtěli se s námi vyfotit. V tomto kempu se holky vyřádily na fotbálku i místní populární hře Pong. 7.den: kemp Leśny Zakątek – kemp Wiking (29 km) Tento den nás čekalo hodně zábavy cestou, ani jsme nestihly vše, co by stihnout šlo. Částečně i skrz počasí, které se pak zhoršilo. Ale i tak jsme si tuto část cesty užily maximálně. Město Niechorzie nás nalákalo na návštěvu místního motýlária. Neodolaly jsme ani návštěvě (celkem teda drahé) expozice zmenšených majáků, ale protože na většině jsme už byly (už jsme na pobřeží Polska po třetí), tak bylo potřeba navštívit i toto místo. Moc krásné exempláře a skutečně stojí za vidění. Počasí se zhoršilo, tak jsme v Rewalu navštívily pro Polsko typickou mišmaš atrakcí. Strašidelný dům, optické klamy, fotokoutky s pohádkama..no to bylo něco pro holky. Občas máme jiný vkus zábavy, ale co by člověk pro ně neudělal. 7. den jsme zakončily na 210. kilometru v kempu Wiking který je teda hodně propagovaný a plný Čechů. Jeho výhoda je vybavenost a přístup k pláži, ale jinak na mě kemp zbytečně rušný. Nicméně dopoledne jsme zůstaly na koupání, abychom opět využily počasí. Výhodou byla i klubovna, kde se dalo večer sedět když pršelo. 8.den: kemp Viking – kemp Nr. 24 v Medzyzdroje (35 km) Protože jsme si tento den skutečně válely šunky, tak jsme projely jen přes Wolinsky park narodovy plný žab (zajímavý adrenalin nezajet ani jednu), zbaštily jsme cestou borůvky a zapíchly to v kempu Nr. 24 v Medzyzdroje – kemp pro nenáročné, ale prostorný a poměrně klidný. Kemp má vlastní les kam si člověk může zalézt (obytňáky jsou na louce). Nájezd byl 245km. 9.den: kemp Nr. 24 v Medzyzdroje – Swinouscie, hranice Německa Poslední den a náš slavný příjezd do Swinouscie. Před tím jsme ještě navštívily poslední a nejvyšší maják (což je trochu zajížďka, ale bez toho by to nešlo). Do Swinouscie se člověk může dostat pouze trajektem přes řeku Świna. Tento trajekt je zdarma a kyvadlově jezdí pravidelně jako u nás trolejbusy. Místním lidem zajišťuje spoj s východním světem. V tomto městě jsme nakoupily ještě nějaké dárky domů, daly si největší vafli co jsme kdy měly a už symbolicky dojely poslední kilometry ke značené hranici s Německem.

Zdroj

Článek Bikepacking s dětmi: západní pobřeží Polska se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Cyklostezka: Odra – Nisa s dětmi

Katka — Sat, 08 Apr 2023 16:23:01 +0000

“aneb s dvouleťákem na dvou kolech z domova až k moři” Paula Maria Krupková Délka trasy Kvalita povrchu Převýšení Přenocování Doprava zpět Kilometráž cesty Vybavení Naše cesta pohledem dvouleťáka 0. den: sobota, konec srpna Maminka je dopoledne nějaká nervózní. Pořád něco pere, hledá a dělá kupičky po celém bytě. Asi někam pojedeme! Odpoledne jsme ale jeli k babičce, má narozeniny a večer přespáváme u tety Renči, to je bezva, bratránka Jindru a sestřenky Josefínku a Zdenču mám moc rád, je s nimi vždycky velká legrace! 1.den: neděle (Nová ves – Chrastava, 40 km) Ráno prší, ale mně to nevadí, dovádím s dětmi a maminka s tetou a strejdou chystají brašny na kola. A hele můj vozík a jsou tu nějaké nové knížky a harmonika! Místo oběda vyjíždíme k pramenu řeky Nisy, prý podél ní všichni pojedeme celý týden na kole. Mamka mi říká, že ten potůček teče až do moře! Chtěl bych ho vidět, maminka taky, ale všichni se tomu jen smějí, že je to moc daleko. Hned na začátku maminka tlačí kolo strašně pomalu do kopce, snědl jsem sváču a poslouchám, jak kapky deště bubnují na střechu vozíku. Usínám… Co to? Slyším děti! Probouzím se a chci ven! Hned! Na hřišti na Milířích, nejvyšším bodu naší cesty, jsem strávil skvělé dvě hodiny! Prý jsme ujeli jen 10 km a jsou už tři hodiny, mohl bych prý chvilku posedět ve vozíku. Tak jo, stejně jsem unavený. Sjezd do Liberce byl svižný a brzy se ukázala cedule Chrastava. Dnes spíme u známého ve verandě. Má prý hodně pršet. 2.den, pondělí (Chrastava – Žitava, 25 km) A pršelo. Na oběd dojíždíme asi 20 km do Hrádku nad Nisou. Rád bych se vykoupal v jezeru Kristýna, je to tam pro děti skvělé, ale je zima a prší. Ubytování v kempu je prý hodně drahé, tak překračujeme hranice do Německa a jedeme dál. Teta Renča už skoro nemluví a dost se kvůli dešti mračí. Strejda s mamkou nakonec rozhodují, že pro dnešek to balíme v kempu v Žitavě u jezera Olbersdorf. Kemp je levnější než v Čechách a je tu bezva hřiště a pískoviště! Večer telefonujeme tatínkovi, má narozeniny! 3.den: úterý (Žitava – Berzdorfsee, 33 km) Počasí nic moc, mrholí a já jsem pořád navlečený v nepromokavých kalhotách a bundě. Průjezd Žitavou byl dobrý, jen Zdenča spadla na křižovatce z kola. Neumí ještě moc přehazovat a nerada jezdí rychle, za to pořád povídá a zpívá si, já ji k tomu hraju na harmoniku. Dnešním cílem Berzdorfer See. Je to obrovské, čisté a teploučké jezero. Jsem z toho pohledu tak nadšený, že jsem do něj vletěl v botech! Maminka se zlobila, nevím proč, když stejně prší a jsem mokrý?! Svlékla mi boty i mokrý kalhoty. Hurá! Zpátky do jezera! Ještě bundu! Slyším příkrý hlas mamky. Tak jo… Cachtám se s dětmi, dospělí staví stan. Když je vše hotové jdeme se koupat všichni! Prší a my se koupeme, to jsem ještě nezažil. V dálce duní hrom. Najíst a rychle do teploučkého spacáku. V noci lije jako z konve. 4. den: středa (Berzdorfsee – Steinbach, 46 km) Ráno jsou před stanem bezva kaluže! Odmítám si vzít holínky, tak běhám nahatý. V Görlitz si dáváme snídani, a strejda Jirka opravuje Josefínce brzdy. Görlitz je moc hezké město, prý jsou tu nejkrásnější vánoční trhy, co maminka kdy viděla! Frčíme poměrně rychle po cyklostezce. Kopce už máme za sebou, tak mamka šlape trošku svižněji. To je dost, jestli máme dojet až k tomu moři. Mamka o tom mluví se strejdou Jirkou. Ten by rád jel, děti jsou také pro, ale teta Renča má doma nějaké povinnosti a bylo by jí líto, kdyby nemohla jet s námi. Maminka posílá tátovi fotky, nadhazuje udičku, jestli se chytí… Jsem už zmožený, ale po čtyřech dnech konečně vysvitlo sluníčko, dovádíme pod splavem, kde spíme, to mě nakoplo a řádím až do tmy. Je skvělý, že tu ani nekoušou komáři! 5. den: čtvrtek (Steinbach – Klein Bademeusel, 56 km) Ráno svítí sluníčko a je teplo. Potkáváme starou paní, která nám říká, že za 10 km ve Skerbersdorf je krásné koupaliště! My děti, jsme nadšené! Zdenča pokořuje svůj rychlostní rekord a rychlostí 19 km/hod se řítíme ke koupáku! Nikdo tam není. Vzadu jsme ale našli otevřenou branku a vjíždíme do prázdninového ráje! Pískoviště, prolézačky, bazén a otevřené čisté záchody! A to celé máme jen a jen pro sebe! Strávíme tu skvělé tři hodiny! Jen co nasednu do vozíku usínám. Pěkně to houpe. Budím se až k večeru, stan stavíme hned u cyklostezky, kousek u řeky, ale pěkně krytí hustým remízkem. Prý se chytil! Kdo? Táta! Vezme si posledních pár dní dovolené a v sobotu večer za námi přijede! Hurá! V noci krásně svítí hvězdičky! 6. den: pátek (Klein Bademeusel – Guben, 58 km) Maminka dnes dost telefonuje, to nemám rád. Zajištuje hlídání pro našeho psa Huberta. Do vozíku by se nevešel, škoda. Dnes je šílený hic. Jsem úplně uondaný a donekonečna si přehrávám Albi tužkou zpívánky. Jedeme do města Guben. Má tam být koupaliště, ale je zavřené. Tak jdeme alespoň koupit nanuky do Kauflandu. Hlídá mě teta Renča, ale já chci jít s mámou dovnitř a taky se povozit na tom vláčku v obchodě! Ani jedno mi nedovolí, tak jsem ztropil takovou scénu, že mi paní z pekárny přišla dát perníček! To už přichází i maminka, takže se znovu rozeřvu, perníček dostává i maminka, je trochu nesvá, to já poznám. Jediný, kdo zůstal v klidu byla teta, prý si užívá, že řve i někdo jiný než její děti. Bratránek i sestřenky se ale rozhodli držet basu a dali se do sborového kňourání. Konečně je dnešnímu trápení konec, přespíme v kempu u jezera Kiesgrube hned za městem Bresinchen. Skvělé pokoupání i hřiště. V noci zase prší. 7. den: sobota (Guben – Brieskow Finkenherd, 52 km) Ráno sedáme na kola a po cyklostezce, která tradičně vede na protipovodňovém valu, frčíme poslední kilometry k Radolfzellu. Tady se vlévá řeka Nisa do větší Odry. Místo není označené, ale místní nám poradili, že musíme od hospůdky vyšlapanou cestičkou zpět proti proudu řeky a tam, po 50 m uvidíme soutok. Je to hlavní cíl pro tetu, strejdu a jejich děti, dojeli od pramene Nisy k soutoku, a příští rok mají v plánu pokračovat podél Odry až k moři. Oslavíme to nějakou tou dobrotou v již zmiňované hospůdce a frčíme podél Odry dál. Dnešní cíl byl město Brieskow Finkenherd. Tam se k večeru setkáváme s tatínkem. Po nebi se honí blesky, tak rychle rozbalujeme stany při výjezdu z cyklostezky do města. Auto necháváme ve městě, abychom neprovokovali. 8. den: neděle (B.Finkenherd – Kienitz, 71 km) Všichni si ráno povídají s očima navrch hlavy o nejhorší bouřce jejich života! A já to zaspal!!! Teta s rodinou balí, maminka dělá trochu reorganizaci brašen a přepřahá vozík za tátovo kolo. Prý teď posvištíme s větrem o závod. Déšť uspíšil naše loučení, bude mi smutno po dětech. Po 30 km stavíme na oběd, konečně vylézá sluníčko! Parádně si venku zařádím. Jednu paní jsem pozdravil s úsměvem Hallo, asi jsem ji oslnil, protože jsem od ní dostal lízátko! Uvelebil jsem se s ním ve vozíku a dávám si na 2,5 hodinky šlofíčka. Naši prý celou cestu šlapali do pedálů. Nevím, jestli jim mám věřit, ale vypadají na to. Od narození mám zvláštní talent vzbudit se v tu pravou chvíli a je tomu tak i dnes, otevírám oči těsně před hospodou! Je jediná široko daleko a já se dožaduji hranolek s kečupem! Kdo má pořád jíst ty zdravé maminčiny blafy! 9. den: pondělí (Kienitz – Gatow, 75 km) Ráno jsme sbalení velmi rychle, vyjíždíme kolem 9. hodiny, žádný před obědem, jako dosud. Naši by si po cestě rádi dali kafíčko v pekárně, ale ve vesnicích je to úplně marný. Obchody jsou pouze ve větších městech, protože všichni jezdí nakupovat přes řeku do levnějšího Polska. A jelikož maminku honí mlsná, tak za jízdy zbaští pytlík gumových medvídků, který dostala od tety. Kolem oběda už jí asi dost bolí břicho, protože moc nemluví a ani nechce jíst. Do většího města Schwedt, dorazíme až k večeru, kupujeme banány a frčíme dál. Mamce je pořád divně a těší se, až zaleze do spacáku, tak ani nezastavujeme na krásném hřišti na nábřeží, kde je mimo klasických prolézaček i hodně vodních legrácek. Sem se musíme jednou vrátit a pořádně to prozkoumat! 10 den: úterý (Gatow – Krugsdorf, 81 km) Opět vyrážíme poměrně brzo. Mamka moc nemluví, je jí blbě. Dali bychom si čaj někde v pekárně, ale všechny vesničky jsou pusté a prázdné. V jedné kavárničce bylo rozsvíceno. Ptali jsme se, zda si můžeme dát čaj? Máme po sezoně, sdělila nám paní a s pucláčkem horkého nápoje v rukách. Přímo před nosem nám zabouchla terasu a pro jistotu ještě zhasla! Vracíme se zpět pár stovek metrů na hřiště. Začíná pršet, mamince je špatně. Tak tatínek odstrojuje kolo a jede pár kiláků do Polska do lékárny. Když projížděl kolem kavárny, tak bylo opět rozsvíceno a paní pod markýzou usrkávala čaj. Po návratu táty ze zahraničí jsme dali skromný oběd, maminka se prospala v improvizovaném přístřešku z popelnic a jedeme dál. Dnešní cíl je kemp u jezera Kiessee za městečkem Krugsdorf. Konečně vjíždíme na recepci, už se šeří. Tady se nemůžete ubytovat, kemp je vyhrazený pouze pro karavany! Poradíte nám, kde tedy můžeme stanovat přes noc? Máme malé dítě a manželce je špatně. Nevím, nashledanou. Mnoo, tak to se nám za celou naší cestovatelskou éru nestalo, že by byli lidi tak neochotní, nadávají unisono oba moji rodiče. A just se ubytujeme na pláži z druhé strany, jen kousek od cedulky s přeškrtnutým stanem! 11.den: středa (Krugsdorf – Stolpe, 76 km) Guten Morgen, halasí mužský hlas před stanem v půl 7 ráno. Tady nemůžete spát! Zavolám policii! Dostanete pokutu! Tátovo vysvětlování je zbytečné. Rozespalá maminka vykoukne ven, pán se jí asi lekl, dal se na ústup k autu, asi že se nečesala. Trháme rekord v balení na rychlost! Pomáhám a ochotně se stěhuju z vyhřátého spacáku do vozíku. Je 7:00. Cíl je Ueckermünde, pouhých 20 km a pak trajektem přes Štětínský záliv na Usedom. Na loď se moc těším! V Ueckermünde jsme v 9, krásně to svištělo, bylo to skoro celou cestu z mírného kopce. V Kauflandu dáváme vytoužený mátový čaj a jdeme shánět lístky na trajekt. Co??? On nejezdí?! Vždyť naši našli na netu jízdní řád! Co teď? Maminka je vzteklá a zklamaná! Pozítří musíme jet domů! Tolik se snažíme a zabalíme to kousek před cílem? Ne, Štětinský záliv není moře! Táta se snaží překecat několik odplouvajících solventních jachtařů, ale nikdo nás nesveze. OK, jedeme! Naši skákají na kolo, pod tíhou hutné atmosféry usínám a naši dupou do pedálů ze všech sil. Objedeme záliv a v Kampu snad stihneme jedinou loďku, která nás přepraví na ostrov Usedom. Podařilo se! Trajekt jsme stihli, pluli jsme asi 10 minut a zaplatili skoro 1000 Kč, ale jsme tu! 12. den: čtvrtek (Stolpe – Ückeritz, 37 km) Ráno se probouzíme v lese, kdesi uprostřed Usedomu. Prší a k moři je to necelých 15 km. Usedom je nádherný, zvlněný ostrov. Rodiče funí, je to asi docela makačka. Těch posledních 15 km jim dalo zabrat! Přesně v poledne vjíždíme v Bansinu k pláži. Zastavují nás, chtějí poplatek za vstup na pláž a kola musíme nechat na silnici. Maminka se po těch všech štrapácích rozesmála a začala s vysvětlováním naší výpravy. Mě je to fuk, zahlídl jsem u obchodu, kde vyhrávala hudba skvělou lopatku! Radostí jsem se tam roztančil! Všichni kolem mě se smějí. Maminka mě bere do náruče a platí vytouženou lopatku. Vstup máme zdarma i s kolama! Jsme tu! Vjíždíme na pláž! Všichni jsme štastní, jak blechy! Kubíku, tak tohle je moře! A to pískoviště všude kolem! Vřeštím radostí, honím racky, utíkám před vlnami, sbírám mušle, kopu díry. Ta dlouhá cesta od pramene Nisy až sem, k Baltskému moři, stála za to! Už teď vím, že se mi domů chtít nebude! Poslední výzva dnešního dne je nalézt ubytování. Některé kempy jsou opět jen pro karavany. Jediný kemp, kde byli ochotní nás ubytovat, byl Naturcampingplatz „Am Strand“ poblíž Ückeritz. Stavíme stan a teď už si jdeme užívat slunce, moře a písku…

Zdroj

Článek Cyklostezka: Odra – Nisa s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.