Evropa Archivy - Klub minituristů

Švýcarsko s dětmi: roadtrip přes Bernské Alpy, horské průsmyky až do Itálie

Katka — Mon, 20 Jul 2026 19:47:41 +0000

Švýcarsko jsem měla v plánu navštívit už dlouho, ale vždycky mě trochu odrazovala představa, že to bude příliš drahé a že cestování po Švýcarsku s malými dětmi pro nás zatím nebude úplně reálné. Nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme – a ideálně co nejvíc lowcost. Původní plán byl spát během našeho roadtripu hlavně vysoko v horách. V některých švýcarských horských průsmycích se dá přespat na oficiálních parkovištích za poměrně nízký poplatek. Úplně zdarma to tedy není – například za jednu noc jsme platili 10 CHF za auto a k tomu 2 CHF/vzdušné za každou dospělou osobu. Jedna noc nás tak vyšla přibližně na 370 Kč, což je na švýcarské poměry pořád skvělá cena. Na některých parkovištích jsou navíc k dispozici toalety. Nakonec jsme ale od varianty spát pouze v horských průsmycích upustili. I v červenci se totiž ve vyšších nadmořských výškách mohou noční teploty pohybovat poměrně nízko. Hlavním důvodem ale byly děti a praktičnost. Přejezd z horských průsmyků k cílům našich výletů by nám každý den zabral klidně hodinu a navíc cestujeme multivanem se střešním stanem. To by znamenalo každé ráno kompletně sbalit celé auto a večer zase všechno rozložit. A na to už jsme nějak neměli kapacitu. 🙂 Během několika dní jsme navštívili oblast Meiringen a Hasliberg, Grindelwald, Männlichen, Lauterbrunnen a Mürren v Bernských Alpách. Poté jsme pokračovali přes horské průsmyky Grimselpass a Furkapass k jezeru Maggiore a nakonec až k moři do italské Ligurie. Většinu výletů jsme plánovali podle skvělého webu české mámy žijící ve Švýcarsku – Our Swiss Experience. Najdete tam spoustu podrobně popsaných výletů po Švýcarsku, včetně tras vhodných pro rodiny s dětmi. Děkujeme za inspiraci! Kolik stojí dovolená ve Švýcarsku? Jídlo, kempy a lanovky Jednou z věcí, které jsme před cestou řešili nejvíc, byly samozřejmě ceny. Švýcarsko patří mezi dražší evropské destinace, ale podle nás se dá rozpočet poměrně dobře ovlivnit tím, jakým způsobem cestujete. My jsme zvyklí vozit si většinu jídla z domova. Měli jsme proto zásobu kaší, těstovin, hotových Express Menu, palačinek, oříšků, pomazánek a dalších trvanlivých potravin. Na místě jsme dokupovali hlavně čerstvé pečivo, ovoce a samozřejmě zmrzlinu. Nejlevnější chleba jsme koupili přibližně za 1 CHF (asi 26 Kč), ovoce jsem vybírala hlavně podle aktuálních slev, většinou do 2 CHF. Zmrzlina už byla dražší a pohybovala se přibližně mezi 3–5 CHF, tedy klidně kolem 100 Kč za kus. Kempy ve Švýcarsku nás vyšly přibližně na 50–70 CHF za noc, tedy zhruba 1 300 –1 800 Kč za dva dospělé a dvě děti ve věku 3 a 7 let. Všechny kempy, které jsme navštívili, byly čisté, klidné a hezky udržované. Jednoznačně největší položkou našeho rozpočtu ale byly lanovky ve Švýcarsku. Manžel si proto pořídil Swiss Half Fare Card přibližně za 4 000 Kč. Díky ní měl vlaky, autobusy a horské lanovky za poloviční cenu. Zároveň měl náš syn díky tomu všechny lanovky, vlaky atd. zdarma. Naše tříletá dcera měla vše také zdarma (do 6 let) a já jsem platila plnou cenu. Před cestou proto určitě doporučuji spočítat, kolik lanovek a vlaků plánujete využít a kolik by vás jednotlivé jízdenky stály bez slevy. Podle toho snadno zjistíte, jestli se vám podobná karta vyplatí. 1. den: Meiringen a Hasliberg s dětmi Naší první zastávkou byla oblast Meiringen–Hasliberg. Velkým lákadlem jsou tu především tematické stezky, nádherné výhledy a samozřejmě horská hřiště. Spali jsme v malém rodinném kempu Aareschlucht, který můžu doporučit. Cena byla na švýcarské poměry příznivá, děti ocenily malé hřiště a odrážedla a my zase možnost objednat si na ráno čerstvé pečivo. Největší předností kempu je ale jeho poloha. Z kempu se dá přibližně za pět minut dojít k vlakové zastávce, která má vchod přímo ve skále – a už to samo o sobě bylo pro děti velkým zážitkem. Vlakem jsme se dostali do Meiringenu, odkud jsme pokračovali lanovkou do oblasti Hasliberg. Já jsem s dcerou vystoupila ve stanici Bidmi, zatímco manžel se synem pokračovali ještě o jednu zastávku výš na Mägisalp. Z Mägisalpu vede dolů tematická pohádková stezka. Našeho sedmiletého syna už příliš nezaujala a podle něj je spíš pro mladší děti. V Bidmi se nachází skvělé dětské hřiště a odtud jsme pokračovali přibližně tříkilometrovou trasou Kugelweg, na které jsou rozmístěná zastavení s dřevěnými kuličkovými drahami. Stezka byla místy poměrně strmá a občas to na ní klouzalo, takže s menšími dětmi doporučuji dobré boty a trochu opatrnosti. Okolní výhledy byly naprosto TOP. Inspiraci k celému výletu jsme čerpali zde: Kuličková dráha Kugelweg Hasliberg. 2. den: Soutěska Aareschlucht s dětmi Druhý den jsme nemuseli nikam přejíždět. Přímo z kempu jsme se přibližně za deset minut pěšky dostali ke vstupu do soutěsky Aareschlucht. Procházka soutěskou je nenáročná a zvládnou ji i menší děti. Trasa vede po chodnících podél skal a prochází několika tunely, což naše děti samozřejmě bavilo. Na konci soutěsky máte dvě možnosti – buď se vrátit stejnou cestou zpět, nebo využít vlak a svézt se zpátky ke kempu stejnou tratí jako předchozí den. Za nás je Aareschlucht skvělým tipem na pohodovější výlet s dětmi v okolí Meiringenu. 3. den: Grindelwald First s dětmi Další den jsme se přesunuli do oblasti Grindelwald, kde jsme také kempovali. Z kempu jsme měli nádherný výhled na okolní alpské vrcholy a byli jsme jen kousek od ikonické hory Eiger. Možností, kam se v okolí Grindelwaldu vydat, je opravdu hodně. Najdete tu několik horských železnic, zubaček i lanovek, takže by se tu bez problémů dal strávit celý týden. My jsme se rozhodli vyrazit lanovkou na Grindelwald First. Nahoře jsme zamířili na First Cliff Walk – vyhlídkový chodník vedený podél skalní stěny, ze kterého se otevírají nádherné výhledy na okolní hory. Pro někoho možná trochu adrenalinový zážitek, ale rozhodně stojí za to. Pokud máte chuť na delší procházku, můžete odtud pokračovat také směrem k horskému jezeru Bachalpsee. Trasa není technicky náročná a za pěkného počasí vás u jezera čekají nádherná horská panoramata. My jsme ze stanice First pokračovali pěšky do stanice Schreckfeld. Odtud jsme se svezli lanovkou do stanice Bort, kde se nachází velké dětské hřiště. Další inspiraci pro výlety v okolí najdete zde: Turistika s dětmi v Grindelwaldu 4. den: Männlichen a Lieselotteweg – náš nejlepší výlet ve Švýcarsku Další den jsme vyrazili na Männlichen. Nahoru se dá pohodlně dostat lanovkou z Grindelwaldu a už během cesty se můžete těšit na nádherné výhledy. A za nás? Tohle byl nejlepší výlet z celé naší cesty po Švýcarsku. Pro rodiny s dětmi je velkým lákadlem tematická stezka Lieselotteweg. Děti na trase doprovází kravička Lieselotte a po cestě na ně čekají různá stanoviště a úkoly. Naše děti to opravdu hodně bavilo. Dole u lanovky jsme si vyzvedli záznamový arch, který děti během cesty postupně vyplňovaly. V cíli pak za splněné úkoly dostaly malou odměnu. Podrobný popis trasy najdete zde: Lieselotteweg – turistika s dětmi 5. den: Lauterbrunnen, Mürren a Allmendhubel Další den jsme se přesunuli do jednoho z nejznámějších švýcarských údolí – Lauterbrunnenu. Už samotné údolí, sevřené vysokými skalními stěnami a plné vodopádů, rozhodně stojí za návštěvu. Spali jsme přímo v kempu v Lauterbrunnenu. Byl to nejdražší kemp během našeho pobytu ve Švýcarsku, ale zase jsme přímo od auta koukali na vodopády. 🙂 Původně jsme chtěli z Lauterbrunnenu pokračovat lanovkou na Grütschalp a odtud pěšky do horské vesničky Mürren. Trasa trvá přibližně hodinu a vede téměř po rovině, takže je vhodná i pro rodiny s dětmi. Na začátku července ale byla lanovka během naší návštěvy zavřená, a tak jsme museli plán změnit. Vyrazili jsme proto do nedalekého Stechelbergu a odtud se vydali lanovkou směrem na Mürren. První úsek této trasy je označován za nejstrmější visutou lanovku na světě – a já jsem se během jízdy raději moc nedívala dolů. 🙂 Z Mürrenu jsme pokračovali horskou dráhou na Allmendhubel. Pro děti je tu připravený Flower Park – krásné horské hřiště, kde si mohou hrát, zatímco rodiče si užívají výhledy na okolní vrcholy. Z Allmendhubelu jsme se potom vydali pěšky zpět do Mürrenu, prošli si tuto nádhernou horskou vesničku bez běžné automobilové dopravy a následně se lanovkou vrátili zpět do údolí. Více o původně plánované trase najdete zde: Výlet Grütschalp – Mürren – Allmendhubel 6. den: Grimselpass, Furkapass a ledovec Rhonegletscher Po několika dnech strávených v kempech jsme konečně vyzkoušeli i spaní vysoko v horách. Noc jsme strávili v průsmyku Grimselpass, kde jsme za přespání zaplatili 14 CHF. Okolí je nádherné. Přímo u průsmyku se nachází jezero a můžete odtud vyrazit na řadu pěších výletů do okolních hor. Druhý den jsme pokračovali přes další slavný švýcarský horský průsmyk – Furkapass. Chtěli jsme se podívat na ikonický hotel Belvédère a hlavně navštívit ledovec Rhonegletscher a ledovcovou jeskyni. Pro děti byla návštěva ledovcové jeskyně obrovským zážitkem. Zvlášť naše mladší dcera byla nadšená, že se ocitla v „Elsině království“ z Ledového království. 🙂 7. den: Jezero Maggiore a Cannobio Ze švýcarských hor jsme se postupně přesunuli směrem k Itálii a jezeru Lago Maggiore. Přespali jsme poblíž italského městečka Cannobio, v lese díky aplikaci park4night. U jezera jsme našli veřejně přístupnou pláž a užili si skvělé koupání. Po několika dnech chození po horách to byla příjemná změna a zároveň perfektní mezizastávka na cestě k moři. 8. den: Itálie – Cervo a Ligurské pobřeží Pak už jsme zamířili k moři. Vybrali jsme si Ligurské pobřeží, konkrétně okolí městečka Cervo a kemp Lino. Kemp byl tak akorát velký, čistý a moderní. Měl bazén a hlavně pláž vhodnou i pro malé děti, s pískem a klidnější vodou. Přitom jsme toto místo vybírali prakticky na poslední chvíli. O to víc nás překvapilo, jak moc se nám tady líbilo – jak samotné Cervo, tak i kemp a celé okolí. Nakonec jsme v kempu zůstali pět dní a po aktivní části dovolené ve švýcarských Alpách si užili několik dní odpočinku u moře. Naše tipy pro cestování po Švýcarsku s dětmi Asi nejvíc mě překvapilo, jak moc mi výlety ve Švýcarsku připomínaly naše cestování po Rakousku. Vyjedete lanovkou vysoko do hor, projdete si krásnou trasu a děti po cestě čeká tematická stezka nebo obrovské horské hřiště. Určitě by se dalo Švýcarsko projet ještě levněji. Mohli bychom spát pouze v horských průsmycích a vyrážet na pěší túry přímo od auta. Byli jsme vděční, že jsme děti díky lanovkám mohli vzít vysoko do nádherných švýcarských hor. Tematické stezky, kuličkové dráhy a horská hřiště je motivovaly k chůzi a i naše tříletá dcera nakonec zvládla ujít překvapivě hodně kilometrů. Jeden z nejsilnějších momentů pro mě byl vlastně úplně obyčejný. Když jsem ji viděla, jak v té neuvěřitelné horské krajině nadšeně běží z kopce, úplně mě to dojalo. Se staršími dětmi si dokážu představit Švýcarsko zase úplně jinak – s delšími horskými túrami a místy, kam jsme se tentokrát kvůli věku dětí ještě nevydali. Pokud chcete při cestování po Švýcarsku ušetřit, doporučuji vzít si co nejvíce vlastního jídla a předem si dobře propočítat ceny lanovek a možnosti různých slevových karet. Právě lanovky totiž mohou být jednou z největších položek celé dovolené. Celkově nás ale Švýcarsko s dětmi nadchlo. Připadali jsme si tu bezpečně, všude bylo čisto a klid a prakticky každý den jsme koukali na nádherná horská panoramata. Pokud tedy přemýšlíte, jestli se vydat na dovolenou do Švýcarska s malými dětmi, za nás rozhodně ano. Nemusíte chodit náročné vysokohorské túry, abyste si švýcarské Alpy opravdu užili. Díky lanovkám, horským železnicím, tematickým stezkám a dětským hřištím se dá naplánovat dovolená, kterou si užijí děti i rodiče. A my už teď víme, že se do Švýcarska určitě chceme vrátit. Co se příště vydat třeba do Skotska?

Zdroj

Článek Švýcarsko s dětmi: roadtrip přes Bernské Alpy, horské průsmyky až do Itálie se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Bratislava s dětmi: náš ověřený itinerář, tipy a zážitky

Katka — Thu, 11 Dec 2025 09:17:33 +0000

Bratislava s dětmi je ideální destinace pro krátký výlet – je blízko, snadno dostupná vlakem, plná zábavných aktivit pro děti a přitom dost malá na to, abyste vše zvládli i s kočárkem nebo unaveným tříleťákem. Vyrazily na tři dny (čtvrtek–sobota). RegioJet Brno–Bratislava: 1 h 40 minCena jízdenky: 194 Kč jedním směrem 3denní program v Bratislavě s dětmi Múzeum dopravy Bratislava – 5 minut chůze od hlavního vlakového nádraží Úžasné místo pro děti milující vlaky, auta a modely. Najdete zde dvě obrovské haly plné historických vozidel, lokomotiv i starých aut. Největším hitem je model nádraží s jezdící mašinkou. Skvělé jako první zastávka po příjezdu. Procházka Starým městem + Čumil Staré město je kompaktní, krásné a ideální na mini procházku. Děti oceňují hlavně ikonickou sochu Čumila – oblíbené foto místo. Adventica – obrovská vnitřní herna v Eurovei Adventica je sen každého malého návštěvníka. Super tip:Ve všední dny mají akci 10–13 h: dítě do 3 let + rodič = 5 € dohromady. Perfektní místo na dopoledne, když potřebujete energii dítěte nasměrovat někam mimo vaše nohy. 🙂 Aurelium – Zážitkové centrum vedy Aurelium je Bratislavská mini-verze brněnské VIDA! Interaktivní, hravé a ideální na cca 2 hodiny. Grétka nadšená – a to se počítá. IKEA Bratislava – protože proč ne Bylo to kousek od Aurelia, tak jsme si udělaly pauzu. Perfektní zastávka, když chcete rozbít program a zároveň se najíst. Bratislavský hrad s dětmi Nahoru nás vyvezl trolejbus 44 nebo 47 – ideální, pokud nechcete šlapat kopec. Nahoře: Skvělé místo pro rodinné fotky. BIBIANA – Medzinárodný dom umenia pre deti Obrovské překvapení výletu – 3 patra kreativního světa pro děti. Interaktivní prvky, výstavy, umění, hraní…Strávily jsme tu 2 hodiny a klidně bychom zůstaly déle. Místo, kam se určitě vrátíme. Praktické tipy: Bratislava s dětmi Zavazadla Vzaly jsme tentokrát malý kufr – ideál.V sobotu jsme ho uložily přes Radical Storage (5 €), 5 min od ubytka i tramvají. Ubytování Bratislava s dětmi Byt 2+1 v centru, vana jako povinná výbava 🙂Na 2 noci nás vyšlo cca 3 400 Kč.Opět jsme využily booking kód na 10% slevu. Skvělá poloha – blízko tramvají, supermarketů i centra.Grétka oba večery odpadla v 20:00, takže jsem měla svůj večerní klid v druhém pokoji. Jídlo Jednoduché a efektivní. MHD Bratislava Nejvíc doporučuju 72hodinový lístek za necelých 10 €. Jezdily jsme kdykoli, i jednu zastávku – a to nám často zachránilo život. 🙂 Závěr: Bratislava s dětmi nás opět nadchla Bratislava je pro děti skvělá: dostupná, přehledná, bezpečná, plná atrakcí a míst, kam se budete chtít vrátit. A my se určitě vrátíme znovu. Autorka článku: Nela Šimečková Co se příště vydat do Vídně s dětmi?

Zdroj

Článek Bratislava s dětmi: náš ověřený itinerář, tipy a zážitky se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Vídeň s dětmi

Katka — Wed, 19 Nov 2025 09:57:16 +0000

Vídeň s dětmi je ideální na krátký výlet i prodloužený víkend. Dá se tam pohodlně dojet vlakem, dětem nabídne akvária, interaktivní muzea, vodní a balanční hřiště a rodičům docela pohodovou logistiku – když víš, na co si dát pozor. Sepsala jsem praktické tipy, které se nám ve Vídni s dětmi opravdu osvědčily – od cesty vlakem přes výběr atrakcí až po balení a MHD. Jak se dostat do Vídně s dětmi: vlakem a v dětském kupé Pro cestu do Vídně s dětmi se nám nejvíc osvědčil vlak RegioJet: Cesta vlakem má s dětmi ještě jeden bonus – odpadá stres z řízení a hledání parkování. Ty se můžeš věnovat dětem nebo plánování programu. MHD ve Vídni: lístky, appka a kočárky Vídeň má dobře fungující MHD, ale s dětmi je fajn se připravit: Kočárek vs. bez kočárku Město není všude ideálně bezbariérové a MHD bývá dost plná. K tomu: Haus des Meeres: jeden dům, jeden den zábavy Jedna z top atrakcí pro děti ve Vídni je Haus des Meeres – obrovský dům plný akvárií a zvířat. Jak se tam dostat Vstupné a provoz Jak si prohlídku užít s dětmi Haus des Meeres má 11 pater a několik výtahů. S dětmi se nám osvědčilo: V jednotlivých patrech najdete: Praktické drobnosti: Jídlo v Haus des Meeres Mít svou svačinu se vyplatí vždy, ale přímo v domě: Zhruba 4 hodiny v Haus des Meeres jsou s dětmi tak akorát – nevyčerpá je to, ale pořád mají spoustu zážitků. Muzea pro děti ve Vídni: Technické muzeum, Zoom a Haus der Musik Vídeň nabízí několik skvělých muzeí, která jsou dělaná přímo na rodiny s dětmi: Do většiny muzeí je potřeba: Hřiště a venkovní atrakce: Donauinsel, Motorikpark a parky Donauinsel – vodní hřiště Na ostrově Donauinsel najdeš skvělé vodní hřiště: Motorikpark v Helmut-Zilk-Parku Kousek od hlavního nádraží (cca 15 minut chůze) je Motorikpark v Helmut-Zilk-Parku: Hřiště v centru a v parcích Ve městě je spousta menších hřišť: Co si sbalit do Vídně s dětmi Osvědčilo se nám minimalistické balení: Jídlo: Jak plánovat program: Vídeň s dětmi Co se hodně vyplatilo: Díky tomu máš celý den v hlavě „mapu“, ale nenecháváš si ji sežrat veškerou pozornost – tu si můžou užít děti a zážitky. Vídeň s dětmi: Proč se vracet? Vídeň je město, kam se s dětmi dá jezdit znovu a znovu. Každý další výlet otevírá nové možnosti – jednou víc muzea, jindy víc hřiště a vodní atrakce, příště třeba zoo nebo další čtvrti. Za článek děkujeme Nele Šimečkové. Co příště zkusit Budapešť s dětmi?

Zdroj

Článek Vídeň s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Budapešť s dětmi

Katka — Fri, 07 Nov 2025 08:25:36 +0000

Chtěla jsem výlet, který bude pohodový, dostupný vlakem a zároveň nabídne dost zábavy i pro malé dítě.A tak padla volba na Budapešť s dětmi – město, které spojuje historii, dobré jídlo a spoustu míst, kde se vyřádí i ti nejmenší. Pokud i ty plánuješ rodinný výlet do Budapešti, tady najdeš náš detailní itinerář, tipy, co se nám osvědčilo a co bychom příště udělali jinak. Cesta Do Budapešti s dětmi jsme cestovali vlakem RegioJet, který jezdí v příjemných časech. Z Brna jsme vyjeli v 8:48 a v 13:14 jsme dorazili do Budapešti. Na zpáteční cestu jsme nastoupili ve 14:45 a kolem 19:00 už jsme byli doma. Díky vlaku jsme se vyhnuli starostem s parkováním i provozem v centru. Vystoupili jsme až na druhém nádraží (Budapešť – Déli). Pokud kupujete lístek, systém vám automaticky nabídne bližší zastávku. Já ale určitě doporučuji jet až na konečnou, je to výhodnější pro přesuny po městě.Místa jsme měli v dětském kupé – o víkendech bývá hodně obsazené, takže jsme rezervovali už v červenci. Cesta nás vyšla na necelé 3 000 Kč, ale dá se jet i levněji (např. nižší třída nebo méně vytížený spoj). Na místě jsme si koupili celoměstský lístek na MHD za 5 500 HUF/osobu – vystačil nám přesně na celé čtyři dny (dítě do 6 let zdarma). Náš program: Budapešť s dětmi SobotaLanovkou jsme vyjeli na Budínský hrad (5 000 HUF/os, děti zdarma), prošli si kostel sv. Matyáše, Rybářskou baštu a pak se vydali na vyhlídku a hřiště na Gellért Hill. NeděleNavštívili jsme vědecké centrum pro děti Csodák Palotája, které rozhodně doporučuji – interaktivní a skvěle přizpůsobené pro menší děti. Platili jsme 8 250 HUF (já měla 50% učitelskou slevu, dcera zdarma).Odpoledne jsme si užili Margaretin ostrov – hřiště, langoš, minizoo (zdarma) a hudební fontánu. Ideální kombinace pro rodiny. PondělíDen jsme věnovali MiniPoliszu, kde si děti mohou hrát na 26 různých povolání. Vstup na tři hodiny stál kolem 8 500 HUF (menší sleva pro učitele). Následovala procházka parkem Városliget – pevnost Vajdahunyad, velké dětské hřiště a návštěva městské tržnice s trdelníkem. ÚterýDopoledne jsme navštívili Přírodovědecké muzeum (vstupné 3 000 HUF, učitelé a děti zdarma), dali si oběd a před odjezdem jsme si ještě pohráli na hřišti u nádraží Budapešť Déli. Vlak domů odjížděl ve 14:45. Tipy na cestu Ubytování Bydleli jsme v klasickém budapešťském pavlačáku, 2+1 byt přes Airbnb. Ubytování jsme vybrali strategicky u tramvajové linky 4/6, odkud jsme se snadno dostali ke všem hlavním atrakcím – k Parlamentu, lanovce i metru. Rezervovali jsme ho asi dva měsíce dopředu, cena byla kolem 5 000 Kč za 3 noci. Jídlo Jídlo jsme řešili jednoduše – supermarket Spar hned vedle ubytování a každý den jedno teplé jídlo venku.🍕 Sobota – pizza z okýnka🍲 Neděle – večeře u nádraží Nyugati🥗 Pondělí – polední menu v bistru u Deák Ferenc tér🥪 Úterý – oběd v bistru u Keleti Nemůžu říct, že bych měla jasný tip na „must visit“ restauraci, ale pokud plánujete jídlo dopředu, může se hodit mapa poledních menu: [Google Maps odkaz]. Závěrem Budapešť s dětmi Budapešť s dětmi nás nadchla. Je tu spousta aktivit, krásných parků i skvělých míst, kde se děti zabaví a dospělí si odpočinou. Ráda se sem vrátím, až bude Grétka starší – čekají tu na nás termální lázně, které se pro menší děti nedoporučují (malé děti by neměly být ve vodě déle než 20 minut). Budapešť zkrátka nabízí všechno – historii, pohodu i zábavu pro rodiny. ❤️ Co se příště vydat s dětmi na Grand Canarii? Článek sepsala Nela Šimečková.

Zdroj

Článek Budapešť s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Peaks of the Balkans s dětmi

Lenka — Sat, 13 Sep 2025 18:46:36 +0000

Peaks of the Balkans projdete i s dětmi! Tento dálkový trek vás zavede do divoké a odlehlé krajiny pohoří Prokletije, známého také jako Albánské Alpy, a protíná území Albánie, Kosova a Černé Hory. Trasa vede pasteveckými stezkami přes malebné horské pastviny a zapomenuté vesničky, dosahuje nadmořské výšky až 2300 metrů a nabízí rozmanité scenérie – od zelených údolí, křišťálově čistých jezer a zurčících řek až po horské vesnice, kde se zdá, že se čas zastavil. Je to ideální cesta pro milovníky přírody a turistiky, kteří hledají dobrodružství mimo vyšlapané cesty. Tímto děkujeme Míše Patákové za report. Den první (14,5 km,↑ 1132m, ↓ 922m) První kilometry nedávají moc prostoru pro rozehřátí a okamžitě začínáme stoupat. Šlo to ztuha, teda hlavně nám s Tomem. Darinka skákala a lozila po skalách. V této části jsme ještě občas potkali nějaké jiné hikery – chodí se tady trail z Thetu do Valbone a zpátky. Všichni se samozřejmě zase zastavovali a Darinka byla stár – už jsme si dávno zvykli, že my funíme a ona zdobí. Najednou se uprostřed stoupání a ničeho objevila dřevěná cedule s nápisem „CAFE 700m“. Haha, napadlo mě – kdo by se škrábal až sem, aby dělal turistům kafe. Po 700 metrech jsme opravdu přišli ke krásné kavárně, s výhledem a vonělo to tam i skvělým jídlem. Wow. My máme ale jídla plné krosny a jsme první den v horách, takže bez nároku na zastávku. Docela velkým krpálem jsme se vyškrábali do Valboňského sedla, kde jsme potkali nějakého Brita. Svou skvělou angličtinou (ach, jak mě se takoví lidi dobře poslouchají) nám řekl, že musíme vidět i 200m vzdálený vrchol. No nemusel nás dlouho přemlouvat, už výhled ze sedla nás nabil novou energií, takže tam samozřejmě lezeme. Přestože to znamenalo zdržení, ten Brit měl pravdu. Naskytl se nám naprosto ultimátní, dechberoucí výhled do Valboňského údolí. Rozhodli jsme se, že si tady uvaříme oběd. Společnost nám dělal místní Albánec, který tady na vrcholu kempuje už asi tři dny a v noci čumí na hvězdy. Trochu mu závidíme, ale ještě nemůžeme stavět stan, máme za sebou příliš málo kilometrů. On zase záviděl Darince, že má možnost tu krásu sledovat už v pěti letech a ujistil nás, že to rodičovství děláme fakt dobře. Mám radost, v horách nám to lidé říkají často a je fajn to občas slyšet 🙂 Po obědě jsem se vydali na cestu dolů do Valbone. Cestou jsme minuli několik mul a oslíků jak vezou náklad nahoru. Sestup byl docela pomalý, ujížděly nám trochu kamínky pod nohama a šli jsme opatrně. Začalo se stmívat a dole v údolí už nám na cestu svítily jen bílé kameny v korytu řeky, kterým jsme procházeli. Asi třikrát jsme dostali nabídku na „Valbone Taxi“ od místních. Hrdě jsme ale všechny odmítli – přece nebudeme podvádět. Odměnou nám bylo bloudění ve tmě v hromadě šutrů. Do wild kemping spotu jsme dorazili asi až v devět večer a s čelovkami stavěli náš zelený tarpík. Darinka usnula asi minutu po zalehnutí do spacáku, nesnažila se ani škemrat o další kapitolu Foglarovy Chaty v jezerní kotlině, jak to má ve zvyku. Ano, opravdu jsme s sebou táhli i knihu. My s Tomem usínáme u „albánské ukolébavky“ – ve Valboni byla asi velká pařba, která se horami nesla až k nám. Den druhý (15,2 km, ↑ 1196m, ↓ 982m) Ráno jsem vstávala s velkou zvědavostí, kde jsme vlastně spali. Vylezla jsem ze stanu a při pohledu na údolíčko a hory, které nás obklopovaly mě napadla písnička od Michala Tučného – „štíííííty hor, co nejdou překlenout…“. My je ale překleneme! Každopádně se člověk nesměl moc dívat přímo kolem sebe. Lesík plný odpadků, to je prostě hnus. Tohle se nám stalo po cestě ještě mockrát – kdekoliv alespoň trochu žili lidi byl bordel, ale to předbíhám. Uvařili jsme si snídani – Darinka se na svou obligátní horskou snídani – kaši s lentilkami – těšila už měsíc. A vyrazili jsme. První tři kilometry šly docela rychle. Byly po asfaltové Valbonské cestě, kde jsme se opět mohli kochat všudepřítomným bordelem. Achjo. Takové hezké to tady mají a vůbec si toho neváží. Darinka pronesla velmi duchaplnou větu, že „ti Albánci kradou horám krásu“, kde se to v ní bere nevím, ale prostě ji miluju :-D. Můj táta brázdil někde albánské šotoliny na motorce a měli jsme se dneska setkat v Cereme. Takže jsem měla radost, že nám cesta docela ubíhá. Tato radost ale už trvala jen dalších 100 metrů. Něco takového jsem snad ještě nestoupala. Čísly to bylo 1200 výškových metrů na 4 kilometrech. Darinka v pohodě lezla jeden šutr za druhým – nejdřív to byl Everest, potom Nanga Parbat, občas vystoupala i na Mt. Blanc – měli bychom jí přestat číst ty horolezecké knížky. Asi v půce jsme objevili zase ceduli „CAFE“ a začalo pršet. Darinka je odolné dítě, ale zimu a déšť snáší fakt špatně. Začala fňukat a vyjmenovala asi osm částí těla, na které je jí zima. Bouda s kávou byla opuštěná ve stylu hospody na mýtince – někdo si postavil v horách kavárnu, ale chodili mu tam lidi. U boudy stála opřená sedla na muly, což Darince zvedlo hodně náladu, hned na ně vylezla a stal se z ní indián Yakari. Tom se ale válí v blátě ve snaze doplnit vodu z místního kanystru, což jemu náladu úplně nezvedlo. A já? Mě začala být šílená zima a každý blesk mnou projel jako tisíc jehel. Z bouřky v horách mám fakt respekt. Po pár kilometrech jsme naštěstí objevili jeskyni. Byl v ní schovaný i nějaký stařeček v tvídovém saku s baretem na hlavě a hůlkou v ruce. Ani slovo anglicky, ale hrozně si chtěl povídat. Snažil se nám naznačit, že máme jít zpátky do Valbone, nicméně, my jsme přece potřebovali do Cereme. Připozdívalo se a mě trochu znervózňovalo i to, že nemáme absolutně žádný signál a nemůžeme o sobě dát vědět. Za velké bouřky a malé viditelnosti jsme dorazili do sedla a začali klesat. Zbývalo nám asi 7km. To už zvládneme, je to přece jenom dolů. Ale dolů po blátě a mokrých skalách. Pořád jsme seděli na zadku v bahně. Já jsem byla totálně zmrzlá. Darinku morálně držel Tom, který si s ní zase zpíval a počítali skóre, kdo si víckrát sedl na zadek. Byla jsem v suverénním vedení. Klesali jsme hrozně pomalu – cestičky rozbahněné a rozšlapané od ovcí nás rychleji nepustily. Přišli jsme k nějaké pastevecké chajdě s velkými ohradami pro ovce. Zbývaly nám poslední 3 kilometry. Bylo už asi půl osmé večer a viděli jsme krásné místo na tarp. Jenomže jsme nechtěli nechat nevědomého dědečka někde pod kopcem. Velká chyba! Jakmile jsme překročili hranici lesa, byla okamžitě tma jak v pytli. Nasadili jsme si čelovky a střídavě jsme Darinku nesli – nakonec jsme klouzali asi dvě hodiny dolů do Cereme. Den třetí (15,6 km,↑ 1023m, ↓ 430m) Ráno jsme vyrazili směrem k albánské vesničce Doberdol. Celá cesta byla moc příjemná. Žádné velké stoupání a v jednom sedle s nádherným výhledem jsme si uvařili oběd. Jako dezert nám posloužily borůvky, které rostly zase úplně všude. Po včerejším dni byl tento kousek klidu opravdu odměnou. Darinka s modrou pusou od borůvek byla nejspokojenější dítě pod sluncem. Nádhernou krajinou naše kroky směřovaly dál až k místní pastevecké vesničce. Ono slovo „vesnička“ je asi příliš velkorysé pro ty tři domky, co tam stály. Ale každý nás lákal k sobě na něco dobrého a nocleh. S velkými úsměvy a díky jsme odmítali a dál si užívali nádhernou krajinu a pastviny. V závěru dne na nás čekalo místo s epesním výhledem na celé doberdolské údolí. „Jeeee mami, tady je ale krásně“. Den čtvrtý (12,8 km, ↑ 695m ↓ 741m) Ráno nás vzbudil nádherný východ slunce. Trošku líně jsme uvařili snídani, moc se nám z té krásy nechtělo, ale musíme pokračovat. Celý Doberdol je ztělesněním romantiky, až na mouchy. Ty jsou prostě tááák otravné a hlavně jsou všude. Ale pasoucí se koně, krávy, potůčky, malý vodopádek a krásné chaloupky tu malou mizérii vynahrazují. Stoupali jsme zase docela velké převýšení a pořád jsme se otáčeli za sebe na to přenádherné údolí. Za chvilku jsme se ocitli se na hraniční čáře Albánie a Kosova. Stáli jsme vlastně na takové hraně – na jedné straně bylo doberdolské údolí a na druhé straně další krásné horské údolí, jen bez vesničky. Úchvatný výhled brzy zakryl mrak a viděli jsme asi metr před sebe. Tohle na horách miluju – člověk se nenudí, pořád se tu něco děje. Pár kilometrů jsme šli bílým mlíkem, než se mraky zase rozestoupily a ukázaly nám další panoramatické výhledy a taky lavičku u studánky. Na tomto krásném místě si musíme dát oběd. A taky si umýt hlavu a nohy a tak… U oběda nám dělali společnost místní Kosovčané. Otec se synem nás lákali k sobě domů pod kopec na večeři a teplou postel. Mít tak víc času, snad s nimi i jdeme. Vždycky mě láká zažít ten život místních, popovídat si s nimi, dát si s nimi jejich jídlo a celkově poznat jejich kulturu. Na dnešek jsme měli původně naplánovaných 18 km. S ohledem na Darinku jsme se ale rozhodli to trochu změnit. Tom už vyhlížel nové místo na spaní v mapě. Nemusel. Protože to, kolik ujdeme kilometrů neurčujeme my, ale hory. Začal brutální liják s kroupami. Stan stavíme durch mokří už po dvanácti kilometrech na pastvině před Roshkodolem. Den pátý (14,3 km, ↑ 692m, ↓ 1161m) Ráno nás vzbudily asi ty samé krávy, které nám dávaly dobrou noc, a také křičící pastevci na mulách. Neuvěřitelné se stalo skutečností – balíme suché věci! Od rána totiž svítilo sluníčko a zase je krásně suše na světě. Cestou jsme minuli pár kosovských dětí, které dychtily použít angličtinu v praxi a vyzpovídali nás řadou otázek. Všichni měli kyblíčky, určitě šli do hor na borůvky. Naše pouť pokračovala rozbahněnými a kravami rozšlapanými cestičkami až do Roshkodolu. Trail je tady značený úplně jinak než v mapě. Máme podezření, že si to přeznačili místní, aby člověk musel projít kolem nových guest housů. Po poklidném startu nás čekal zase větší stoupáček. Asi v půlce cesty do sedla jsme našli hezký plácek na oběd. Po jídle jsme stoupali dál a já pořád něco fotím a točím. Už se asi opakuju, ale je to tady všechno přenádherné. Divoké hory, naprosto bez lidí. Zdánlivě neprobádané. Dnešní den se nám krajina proměňovala přímo před očima. Chvíli jsme šli kolem pastvin po pasteveckých pěšinách, pak se nám otevřely rozlehlé pláně s jezerem (zblízka to bylo spíš napajedlo pro krávy, ale takhle shora vypadalo krásně) a nakonec jsme šli těžce proniknutelnou džunglí. Poslední kilometry byly souboj mezi sbíráním malin a včasným stavěním kempu. Nakonec se nám kupodivu podařilo obojí. Nasbírat maliny na snídani do kaše i skončit právě včas a zalehnout do spacáku. Btw – kosovské maliny jsou prý nejlepší. Večer mě ještě Darinka dojala: „Maminko já jsem tak ráda, že mám takové rodiče, kteří chodí po horách, mě by to někde ve městě děsně nebavilo“. Miluju ji. Den šestý (16,3 km, ↑ 913m, ↓ 999m) Naplánovali jsme si brzké vstávání a kupodivu se nám opravdu podařilo vyjít už v sedm ráno za krásného východu slunce. Byli jsme asi kilometr od nějakých guest housů a chtěli jsme si vyprat oblečení a dobít power banku. Docela rychle jsme sestoupali do údolí. Hned, jak jsme vyšli z lesa jsme podle mě vyšli i z nějakého snu o balkánském trailu. Přímo před námi stálo červené auto s nápisem Zásilkovna. Pár minut jsme se ujišťovali, že fakt nejsme doma v Česku a začali obhlížet terén. Dále nás čekala úmorně dlouhá cesta po horkém asfaltu, a pak totálně přeznačená trasa, která nás vedla zarostlým lesem bez výhledů. Ale! Objevili snad jednu jedinou fungující restauraci v celém Kosovu, kde měli… ZMRZLINU! Také jsem využila svoje čím dál lepší vyjednavačské schopnosti a za 2 eura dostala obrovský chleba a pořádný kus báječného sýra. Ve finále vlastně docela fajn den – když má člověk jídlo… 😀 Náš kemp jsme rozbili na začátku vesnice Drelaj. Jsme asi půl dne pozadu oproti původnímu plánu, ale v ničem nám to zatím nepřekáží. Dobrou noc nám dávají křičící děti z vesnice a nějaký krkavec?...

Zdroj

Článek Peaks of the Balkans s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Gran Canaria s dětmi

Katka — Sat, 22 Mar 2025 07:54:20 +0000

Ahoj cestovatelé! V lednu 2025 jsme si sbalili kufry a vyrazili objevovat další z Kanárských ostrovů. Náš 3,5letý Domča je velký turista (a malý dobrodruh), takže jsme si naplánovali cestu plnou výletů. Vše jsme si zařídili po svém – od letenek, přes ubytování až po auto. Po zkušenostech s autobusy na Lanzarote jsme letos vsadili na jistotu a měli auto na celých 14 dní. Tady jsou naše tipy pro vaši dovolenou! Praktické rady – Grand Canaria s dětmi Půjčení auta Pokud cestujete s dětmi, doporučujeme TopCar – zdarma dostanete autosedačku, druhého řidiče a plné pojištění vyjde na příjemných 100 €. Proces půjčení je rychlý (cca 10 minut) a vrácení je ještě jednodušší – prostě zaparkujete a hodíte klíče do schránky. Půjčovna dětského vybavení Na celých Kanárských ostrovech funguje půjčovna Travel4Baby. Půjčili jsme si dětský nosič Deuter za 40 € na 10 dnů. Paní nám ho přivezla na ubytování a zase si ho odvezla. Počasí: Sledujte vítr! Windy aplikace byla naše nejlepší kamarádka, krásně se přes ní dal sledovat směr větru. Když foukalo ze jihu, jeli jsme na sever a naopak. Na písčitém ostrově to dělá velký rozdíl. Tipy na TOP výlety 1. Poema del Mar Aquarium Největší akvárium v Evropě, které rozhodně stojí za návštěvu! Uvnitř najdete obří nádrže s rejnoky, žraloky, korálové útesy i podmořský tunel. Pro děti jsou tu prolézačky mezi akvárii, což z něj dělá nejen krásné, ale i zábavné místo. Na trase je i menší bar a v restauraci s výhledem na obrovské akvárium si můžete dát oběd. Parkování vyjde na 5 € přímo u budovy. 2. Pláž v Las Palmas Kousek od akvária najdete nádhernou městskou pláž Las Canteras, která je ideální pro relax, ale i hry s dětmi. Pláž je dlouhá a kolem ní najdete spoustu restaurací i dětských hřišť. Dejte si pozor na příliv – my jsme schytali obří vlnu, která nás kompletně spláchla i s ručníky! 3. Las Palmas Hlavní město ostrova nabízí nejen krásné památky, ale i dětská hřiště. Skvělý tip je Parque Antiguo Estadio Insular, kde se děti vyřádí na prolézačkách a vy si mezitím dáte něco dobrého v restauraci hned vedle. V přístavu můžete sledovat velké výletní lodě a největší překladiště kontejnerů. 4. Městečko Teror a nedělní trhy Teror je krásné historické městečko, ale v neděli tu zažijete něco speciálního – tradiční trhy! Místní prodávají unikátní pokrmy, které jinde nenajdete, a můžete ochutnat i nápoj z cukrové třtiny, který je opravdu skvělý (s alkoholem nebo bez). Výroba tohoto nápoje přímo na místě fascinovala i Domču, který vydržel koukat půl hodiny. 5. Duny Maspalomas Když nefouká, je to skvělé místo na dobrodružství! Písečné duny připomínají Saharu, děti si užijí běhání a klouzání po písku. Pokud ale začne foukat silný vítr, připravte se na nepříjemný písečný peeling. U dun je 3km dlouhá pláž, jen spoustu lidí chodí na kraji moře sem a tam. Také se tam nachází nuda pláž. Je tam dlouhá kolonáda restaurací, obchůdků a také tam mají dobré zmrzliny. 6. Pláž Playa de las Burras a minigolf Skvělá pláž pro rodiny s dětmi díky pozvolnému vstupu do moře a menším vlnám, my využili pro zábavu bodyboard. Blízko se nachází vyhlášené venkovní obchodní centrum a na jeho střeše najdete skvělý a unikátní minigolf, kde mají i hole pro děti – cena 5 € za dospělého, 4 € za dítě. 7. Turistická trasa kolem vodopádů Objevili jsme krásnou 7km trasu, která vede podél potoka. Cestou narazíte na obří kaktusy, zelené louky i přírodní rákosové tunely, korýtka s vodou, skály a díky tomu je cesta zabávná. Vrcholem je několik menších vodopádů. Našeho Domču tahle trasa neskutečně bavila! GPS souřadnice startu: 27.9792114N, 15.4771047W 8. Městečko Mogán Malebné přístavní městečko s barevnými domky a útulnými kavárnami. Pokud chcete zážitek navíc, můžete se projet ponorkou. Doporučuji zaparkovat na začátku městečka jsou tam bezplatné zóny a dojít kousek pěšky. Na pobřeží je hodně restaurací a krásný výhled na západ slunce. A cestou do las maspalomas je asi 13 tunelů, pro nás to byl zážitek Domča miluje tunely. 9. Puerto Rico a Angry Birds park Obrovský venkovní zábavní park inspirovaný Angry Birds. Najdete tu trampolíny, lanovky, prolézačky, skákací polštáře, střílení birds, vodní část, minigolf a další. Zabaví se zde malé všechny věkové kategorie. Pro děti do 2 let je tu samostatný sektor. Nejlepší část? Na většinu atrakcí můžou i dospělí! Cena: 13 € dospělý, 9 € dítě do 5 let. Grand Canaria s dětmi za to prostě stojí! 10. Roque Nublo a Pico de las Nieves Nejvyšší bod ostrova (1946 m n. m.), odkud je nádherný výhled na sousední Tenerife a sopku Pico de Teide. Roque Nublo je ikonická vysoká skála, ke které vede krátká, ale krásná turistická trasa, kde cestou potkáte jeskyně a také výhled na západ slunce. Zpáteční cestou se dá jít na rozcetí pod nublem stále rovně a obejdete celý nublo a nechodí zde moc lidi. Cestou po silnici potkáte i grilovací místa – stačí přivézt něco na oheň! 11. Barranco de Las Vacas Působivý kaňon, který se nejkrásněji vybarví při západu slunce. Turistů tu bývá dost, ale i tak stojí za zastávku, patří do další části ostrova, která je velmi různorodá. 12. San Bartolomé de Tirajana Jízda sem je zážitek sama o sobě – připadáte si jako v americkém filmu, pokud pojedete cestou z Las Maspalomas. Cestou minete velbloudí farmu a v samotném městečku najdete krásné náměstí, kde si můžete sednout v restauraci a vyhlídku a také velmi úzké silnice. 13. Pláž Playa de Patalavaca Menší pláž, kde nefouká a jsou tu skvělé podmínky na bodyboarding. Písek je typicky černý a pořádně ulpívající. Parkování je hned u pláže a jsou tu i restaurace. Užijte si Grand Canarii s dětmi Gran Canaria nám přinesla spoustu nezapomenutelných zážitků. Je to krásný ostrov plný různých části, která jsou každá jiná. Od pláží přes kopce, části jako z vesmíru, každá silnice má jiné okolí, různě barevné hory, planiny, stromy a vše možné a různorodé. Pokud hledáte ideální místo na rodinnou dovolenou plnou dobrodružství, určitě doporučujeme! Takže – balte kufry a hurá na Kanáry! Grand Canaria s dětmi za to zkrátka stojí. Co se příště vydat na Tenerife s dětmi?

Zdroj

Článek Gran Canaria s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Roadtrip po Balkánu se třemi malými dětmi

Katka — Mon, 10 Mar 2025 15:59:23 +0000

Hana Šormová Jak se může někomu přihodit, že se neplánovaně rozhodne pro roadtrip po Balkánu? Jednoduše. Stačí, aby pracovně totálně vyhořel a rozhodl se překopat svůj dosavadní život. A přesně to se stalo nám. Ještě začátkem listopadu 2024 jsme s partnerem plánovali, jak do našeho hračkářství TAKARO navezeme další značky hraček. Ale o pouhé tři měsíce později na konci ledna 2025 oznamujeme konec podnikání z důvodu pracovního vyhoření, balíme pomyslné kufry a koncem února odjíždíme na několikaměsíční roadtrip po Balkánu. Cestování jako léčba unavené duše Oba s partnerem milujeme tvoření a cestování. Vždyť jen za první rok našeho vztahu jsme díky akčním letenkám stihli navštívit Izrael, Azory, Kubu a Nový Zéland. Ale pak nás život semlel. Ehm, ruku na srdce, my se nechali semlít. Naši rodinnou posádku jsme postupně rozšířili o tři (černé) pasažéry, dva chlapečky a nejmladší holčičku. A čtyři roky s námi pobývalo taky čtvrté miminko TAKARO, které si nárokovalo více a více našeho času i sil. Letos v lednu jsme řekli A DOST, život je příliš krátký, na to aby se protrpěl a člověk setrvával v něčem, co ho nebaví. Proto teď sedíme ve vesničce Agios Andreas na jednom z výběžku řeckého Peloponésu (asi 40 minut jízdy autem od Kalamaty, kde je i letiště). Cestování vnímáme jako možnost se věnovat naší rodině, zklidnit tok našich myšlenek, prozářit naše dny pohodou. Už zítra se přesouváme do Korintu a dál se uvidí. Nemáme konkrétní plán našeho roadtripu po Balkánu a datum návratu do ČR taky ještě netušíme. Naše aktuální kroky lze sledovat na našem Instagramu Hravá cesta. Vám bychom chtěli dále v článku předat inspiraci, jak vyrazit s třemi malými dětmi na několikaměsíční roadtrip po Balkánu, jaký byl přejezd a co jsme zatím viděli na Peloponésu. Přípravy ve znamení neplánování Popravdě, ještě 10. února jsme neměli úplně jasno, kam bychom chtěli vyrazit. Ve hře byly dvě varianty: pobřeží Španělska a nebo roadtrip na Balkán. Nakonec zvítězil i z cenových důvodů Balkán, kam jsme vyrazili už 24. února. Prvním a zatím jediným cílem se stala oblast Kalamata v jižním Řecku. Na co nezapomenout před odjezdem A samozřejmě proběhlo i samotné zabalení oblečení. V tomto jsme velcí milovníci cestování pouze s příručním batohem. Každý z nás pěti má tak pouze jeden batůžek oblečení, které se dá dobře vrstvit. Nechybí ani funkční materiály, softshell, mušelín či bambusové tričko. Tím, že vyjíždíme v zimě a vracet se budeme v létě, musíme zahrnout více kousků oblečení. Vycházíme z toho, že Kdyby vás zajímalo, co náš minimalistický šatník na několikaměsíční cestu obsahuje, mrkněte do podrobnějšího článku. A teď hurá na náš roadtrip po Balkánu. Roadtrip po Balkánu: pětidenní přejezd do Řecka Pohledem do mapy.cz zjišťujeme, že naše cesta by měla být dlouhá cca 2100 km a jde o 20 hodin čistého řízení. To samozřejmě s třemi dětmi ve věku necelé 2 roky, čerstvě 4 roky a necelých 6 let zavrhujeme. Navíc máme jen jednoho řidiče, já neřídím. S ohledem na malou a psychické zdraví nás rodičů volíme 4 přejezdy po cca 500-600 km a jednou větší pauzu uprostřed ve Skopje. Celkem nám tedy přejezd do Řecka trval 5 dní a jeli jsme přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Severní Makedonií a téměř celé Řecko po východním pobřeží. Veškerá ubytování bookujeme za jízdy vždy den dopředu a snažíme se vejít do rozpočtu 1500 Kč/noc, což se nám daří i s rezervou. Dost nám do karet nahrává, že jedeme mimo hlavní sezónu. To je znát i na samotných státních hranicích, kde nikdy nečekáme déle jak 5 minut. Pokud by vás zajímali naše zastávky, tak ty byly následující. Roadtrip po Balkánu: Cesta 1. den: Průjezd Slovenskem, Maďarskem a spaní za maďarsko-srbskými hranicemi na předměstí Palic obce Subotica. Jde o významnou rekreační vinařskou oblast okolo jezera Palic. V městečku se nachází i ZOO, kterou další den ráno proběhneme, abychom unavili před přejezdem děti. Rodinné vstupné po přepočtu na naše koruny vychází na nějakých 260 Kč. 2. den: Po zastávce v ZOO pokračujeme 6hodinovou jízdou přes celé Srbsko až do Skopje. Vcelku nás překvapilo vyšší mýtné a dražší nafta. Doporučujeme tankovat ještě v ČR, něco málo v Srbsku na dojetí do Severní Makedonie, kde je benzin výrazně levnější. 3. den: Trávíme celodenní procházkou ve Skopje a nám se toto město moc líbilo. Je v něm mix komunistické výstavby po ničivém zemětřesení v roce 1963, antické kultury z dávných dob a taky muslimské výstavby z dob nadvlády Turků. Naše děti ohromilo svolávání do mešity ve starém městě, nás zase tamní bazar a relativně levné ovoce se zeleninou. Nakoupili jsme na cestu. Jeden den s námi ve Skopje jsme zachytili do krátkého videa na Instagramu. 4. den: Odjíždíme dopoledne ze Skopje a dalším cílem už je samotné Řecko. Rádi bychom dětem dopřáli konečně první pohled na moře, proto nocujeme v oblasti Lamia. Pláž jen pro nás, ubytko velmi skromné za tu cenu. Inu, Řecko je dražší i mimo sezónu. Nicméně poloha našeho ubytování je skvělá, což doceníme hned další den. 5. den: Poslední den našeho přejezdu začíná v Thermopylech (kousek od našeho ubytování). Nachází se tady vyvěrající horké prameny, které utváří říčku s jezírkem o teplotě skoro 40 stupňů. Sice budete smrdět sírou, ale za to vyhřátí v únoru to prostě stojí. Navíc je to zcela zdarma. Vyhánět vás budou pouze dotěrní komáři. Ve večerních hodinách po zastávce v Aténách (ne za památkami, to si necháme na jindy) dorazíme do Agios Andreas, kde chceme strávit následujících 9 dní. Dál náš plán stále nesahá. Jen na doplnění, celkem nás tento přejezd přišel asi na 14 500 Kč, z nichž nejdražší položkou byla nafta a mýta. Ty činily 6 840 Kč. Při rychlejším přejezdu lze tuto sumo výrazně snížit. Ale na druhou stranu, letenky pro 5 lidí by nás vyšly dost možná podobně (ne-li více) a zážitků bychom měli méně. Roadtrip po Balkánu: Co s dětmi navštívit na Peloponésu Na začátek chci podotknout, že ačkoliv se Peloponés na mapě zdá jako „kousek“, v reálu je poměrně hornatý, dálnice vede jen středem, takže je to všude daleko. O tom jsme se přesvědčili už první den přejezdu na naše ubytování. Naše ubytování v Agios Andreas (Apartmán Thea) můžeme jedině doporučit rodinám až s 3 dětmi. Působí jako nově zrekonstruované a za vynikající cenu (cca 1300 Kč/noc) máte dvouložnicový apartmán s velkým obývákem, kuchyní a 3 terasami. Jedna z teras je na střeše domu. K dětskému hřišti je to asi minuta a na písečnou velkou pláž asi 2 minuty. Přímo pod vámi je 5 restaurací. Pokud vás nalákala představa strávit s dětmi dovolenou na Peloponésu, tak pro vás máme i devět tipů, kam se tady vydat. Jen zřejmě nezvládnete skrze vzdálenosti všechno, pokud se nechcete uštvat. Tak vybírejte dle vašich zálib a hlavně si svůj roadtrip po Balkánu v klidu užijte. Kam se vydat na Peloponésu 1) Park s vláčky v Kalamatě Do Kalamaty jezdíme nakupovat potraviny, protože to je tady jedno z největších měst. V létě sem z Vídně lítá i 2x týdně Ryanair. Rozhodli jsme se prozkoumat místní památky a především hlavní tamní atrakci – volně přístupné vláčky v městském parku. V něm se nachází i tři udržovaná dětská hřiště, které jsme museli povinně navštívit. Neplánovaně jsme si k návštěvě vybrali státní svátek Čisté pondělí, který se tady slaví pouštěním draků. Chvíli jsme je pozorovali z místní promenády, u které je další pěkné dětské hřiště. 2) Město Koroni Sem to máme, co by kamenem dohodil. Mimo sezónu je městečko ospalé, ale v přístavu je dětské hřiště a odtud vede zpevněná cesta okolo rozpadlé zříceniny dozadu k nádherné pláži pod útesy. Zkuste vylézt i na hrad, ale jediný výhled, který budete mít, je ze zadní rozpadlé brány právě na zmiňovanou pláž seshora. Tento kamenitý polorozpadlý hrad tady ve 13. století vystavěli Benátčané. Koroni byla dokonce zapsané v seznamu UNESCO pro tamní vyhlášenou kuchyni. Tu jsme ale neochutnali, tak nedokážeme posoudit. 3) Sparta a Mystras Tento výlet jsme spojili dohromady s následujícím bodem 4 avytvořili jsme si doslova dlouhý celodenní výlet, kdy jsme se vrátili na ubytování někdy v 9 hodin večer. Cestou tam jsme jeli nádhernými údolími mezi skalami, které nás vyvedli v Mystras. Jde o byzantské město, jehož počátky sahají do 13. století. Dnes je město již zaniklé, avšak budovy jsou stále dobře zachované. Stojí na úbočí a na samotném vrcholku je nádherná zřícenina. Oblast by se dala prolézat určitě tak 3 hodiny, ale tolik času jsme neměli. Nicméně hrad se dětem líbil. Platí se vstupné za dospělé – 6 euro. Do Sparty jsme nezajížděli, pouze po očku sledovali, kde že je ta slavná skála?! 4) Dimitros shipwreck Toto měl být pro děti hlavní hřeb výletu. V druhém zálivu, než bydlíme my, se u městečka Gythio nachází rozpadlý vrak pašerácké lodi. Dá se k němu dojít z pevniny, namočíte se max po kolena. Tamní pláž je nádherná písečná, pouze zde v březnu dosti fouká. A hned vedle ní je rozlehlé zdarma parkoviště pro kampervany. Vrak v pozadí můžete zahlédnout v našem dalším videu, kde na této pláži s dětmi děláme sopečný pokus. 5) Elea Beach Jedno odpoledne jsme věnovali i výletu na Elea Beach, která se nachází nad městečkem Kyparissia. V průvodcích vám ji asi nenabídnou. Nás sem vedl jiný cíl – potkat se s dvěma českýma rodinami, které po Řecku cestují v karavanu. Je tady opravdu velká pláž s naoranžovělým pískem, podél které se táhne parkoviště pro karavany. Společně jsme si zablbli ve vlnách a navečer pozorovali západ slunce nad mořem při grilování. 6) Korintský průplav a most v Patras Sem se teprve chystáme. Míříme do města Korint, kde se půjdeme určitě podívat na zdejší uměle vybudovaný kanál, který v podstatě z poloostrova Peloponés udělal ostrov. Na jedné straně u města Patra je proslulý most Rio-Antirio, který spojuje Rio na poloostrově Peloponés a Antirio v Akarnánii přes Korintský záliv. Je dlouhý 2880 metrů a samozřejmě zpoplatněný, ale i tak mého partnera láká k přejetí. 7) Kalavrytský vláček Na tuto „atrakci“ mám zálusk především já, ale věřím, že naše děti by také nadchla. Uvidíme, zda se tam vydáme na jednodenní výlet z města Korint, kam se brzy přesuneme. Železniční trať Diakopto–Kalavryta je 22 kilometrů dlouhá ozubnicová úzkorozchodná trať v severní části poloostrova Peloponés. Vede ze stanice Diakopto na trati Kiato–Patras kaňonem říčky Vouraikos. Proplétá se skalami a v zářezech údolí. Jízda jedním směrem trvá asi 45 minut. Trať je samozřejmě zpoplatněná. 8) Olympie Toto místo asi není potřeba dlouze představovat. Pro nás bylo bohužel už hodně vzdálené a nechtěli jsme se denně honit někam na výlet. Pokud ale pojedete na Peloponés od města Patra zmiňovaném v bodě 6, zastavte se na chvíli. Město Olympie je považováno za svatostánek antického Řecka. V obecnou známost vešlo jako dějiště antických olympijských her. V průběhu 19. a 20. století byly její pozůstatky odkryty archeology a lokalita následně zpřístupněna veřejnosti. 9) Vodopády Neda Ty se nacházejí asi jen hodinu jízdy od našeho apartmánu, ale nakonec je taky nenavštívíme. Pro děti by to byl asi náročnější terén. Pro milovníky výletů skvělá túra s osvěžením na konci. Roadtrip po Balkánu: Tipy na závěr Věříme, že Peloponés toho má dost co nabídnout turistům, i když nebude tak často navštěvován, jak známější řecké ostrovy, které jsou od něho „nedaleko“ (Lefkáda, Zakynthos). Nám se tady moc líbilo. Začátkem března dosahovaly denní teploty až 22 stupňů a děti si pravidelně hrály na pláži v krátkém rukávu, cachtaly v moři. O tom by se nám v ČR mohlo jenom zdát, i kdyby tam bylo moře. V noci tu teploty padaly na nějakých 9-10 stupňů, takže jsme si přitápěli klimatizací. A ještě na jednu zvláštnost tady možná narazíte, i když bychom vám ji nepřáli. Poslední noc na ubytování v Apartmánu Thea se cca v 1:30 začal třást nábytek, slyšely jsme dunění z dálky. Ano, jednalo se o zemětřesení s epicentrem asi 60 km od nás a silou 4,9 stupňů. Nic se nám nestalo, děti to nevzbudilo, jen abyste věděli, že zemětřesení v Řecku není ničím neobvyklým. Tak co, už plánujete svůj roadtrip po Balkkánu? Vydáte se taky na nějaký roadtrip s dětmi? Nebojte se toho, je to samozřejmě chvílemi náročné, ale ty společné zážitky stojí za to. A my vám...

Zdroj

Článek Roadtrip po Balkánu se třemi malými dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Sicílie a Etna s dětmi

Katka — Tue, 04 Feb 2025 09:34:41 +0000

Zuzana Blažková Díky výměnné platformě HomeExchange jsme na podzim 2024 strávili parádních 6 týdnů na Sicílii s naší 3 a ¾ letou minituristkou. Jelikož jsem nenašla moc článků na téma Sicílie s dětmi, ráda posdílím naše zkušenosti a tipy na výlety. Co je HomeExchange? Na úvod vysvětlím, že HE je ta nejlepší věc, pokud chcete cestovat s malými dětmi skoro zadarmo a navíc bez starostí. Jde o platformu, kde si lidé po světě navzájem nabízí bydlení u sebe doma (nebo na chatě). Zaplatíte roční členský poplatek (který se vám už za jedinou noc v drahé zemi, například Dánsku, vrátí) a pak hledáte buď reciproční výměny, nebo používáte bodový systém. Body fungují tak, že je získáváte za ubytovávání lidí u sebe a pak utrácíte za své pobyty u někoho. Parádní je, že “cena” domovů v bodech vůbec nereflektuje HDP, takže garzonka v New Yorku bude stát obdobně jako garzonka v Tiraně. Pokud se na HE chcete zaregistrovat, můžete skrz referral link české ambasadorky Terky Schindlerové, získáte tím 250 Guestpoints do startu navíc (a ona taky). Při cestování s malými dětmi si cením na HomeExchange nejvíc toho, že přijedeme do plně vybaveného domova, ideálně včetně hraček, nočníku a dalšího baby zařízení. Letenky, půjčení auta a řízení: Sicílie s dětmi Letenky Do Katánie, hlavního města, létá z Prahy Ryanair a Wizzair. Nemám čas číhat na nejnižší ceny nebo nějaké extra akce. Letenky jsem objednávala asi 5 měsíců dopředu u Ryanair, 3 pasažéři, mini palubní zavazadla a 2x 20kg kufry nás vyšly na necelých 8000 Kč (zpáteční). Autosedačku jsme si vzali vlastní, jednak je u Ryanair zdarma, druhak se do ní propašuje extra oblečení a plyšáci pod záminkou ochranné výstelky, a do třetice je půjčení v autopůjčovně nesmyslně drahé. Půjčovna aut Čímž se dostávám rovnou i k informaci, že půjčení auta je potřeba, pokud nechcete jezdit stopem (což by určitě šlo dobře). MHD funguje kolem Katánie, ale dál moc ne. V mimosezóně je navíc půjčovné za hubičku, my platili za 6 týdnů ani ne 16tis Kč, kdy se mi přes cashback z toho vrátilo 5% zpět. Pozor, nekupujte si kompletní pojištění přímo u Rentalcars.com, mají drahé. My využili DEFEND Car Hire XS za 2000Kč na celou tu dobu, navíc s nulovou spoluúčastí. Naštěstí jsme neměli pojistnou událost, tak nemohu tu pojišťovnu zhodnotit z hlediska uživatelské zkušenosti při problému, ale recenze mají dobré. Řízení auta Řízení na Sicílií s dětmi se nemusíte bát. Já obavy měla, protože kolují různé urban legends, že místní jezdí jako prasata. Byli jsme připraveni na nejhorší. Reálně se nám neudála takřka jediná nepříjemná situace za ten měsíc a půl. Jasně, nejsou to Němci a předpisy dodržují tak orientačně jenom. Ale řídí se selským rozumem a jsou k sobě ohleduplnější, než řidiči v Česku. Prostě buďte ve střehu, nespoléhejte se 100% na semafory a značky, spíš komunikujte napřímo s ostatními a nemělo by se nic stát. Jen bych tedy neparkovala někde na ulici v centru velkých měst, auta tu jsou dost obouchaná a servítky si neberou. V tom kontextu připomínám, že je samozřejmě klíčové si při přebrání auta v půjčovně VŠE nafotit a natočit. Na co si dát pozor Jeden podraz nás ale v motorismu neminul: dejte si pozor na čerpacích stanicích. Sicilané mají samoobslužné stojany s normální cenou benzínu, nebo tzv. Servis stojany, kde vám načepuje zaměstnanec. U těchto servizio stojanů je benzín dražší. Běžně třeba o deset až dvacet centů, ale u jedné benzínky blízko letiště byla cena o 50% vyšší. My jsme tento systém neznali a zaměstnanec nás klamavě navedl právě k tomuto stojanu. Ve finále jsem volala policii, protože jsem to považovala za scam. Carabinieri přijeli a plácli si s pumpařem, takže dál už netřeba vyprávět 🙂 Jižní Sicílie s dětmi – UNESCO oblast Val di Noto První základnu jsme si domluvili v Marina di Modica. Samotná vesnice ničím zajímavá není, ale mají tu fantastickou obří písčitou pláž, kde jsme se denně koupali. Během října tu s námi bylo tak 5-6 dalších rodin, od listopadu už jsme osiřeli, přestože sluníčko svítilo a teplota moře otužilým taky v pohodě vyhovovala. Tipy na výlety – Sicílie s dětmi: 1. Scicli Nejmíň zprofanované z měst Val di Noto, ale mně chytlo za srdce nejvíc. Kouzelné spletité uličky zasazené mezi kopce, parádní lokální obchůdky, velikost s minituristy tak akorát. Bohužel jsem nenašla v centru žádné hřiště. Gellato to ale vynahradilo! Zaparkujte zdarma tady. 2. Oasi naturale di Vendicari Tahle přírodní rezervace si žádá dalekohled. My ho bohužel neměli, ale i tak jsme zírali zcela fascinovaně na divoké plameňáky. Od parkoviště vede dřevěný chodníček, kde je milion ještěrek. V celé rezervaci se dají udělat mnohakilometrové túry, koupat v moři, ale nejzajímavější jsou ti plameňáci, ke kterým se dostanete klidně i s kočárem a pozorují se dobře odtud. 3. Syrakusy Celosvětově vyhlášené městečko s antickým divadlem a vykopávkami, kde můžete do dětiček napchat trochu znalostí historie. Typicky italský vibe najdete na ostrově Ortigia, který je s městem spojený mostem a prochodíte ho v klidu za odpoledne. Nenechte si ujít ptačí sraz v Aretusa – nevím vlastně, jestli to je celoroční jev, ale za nás se tam slétlo to nejpočetnější a nejhlasitější hejno řvoucích ptáků. Byl to zážitek pro všechny generace. 4. Borgo antico Pernamazzone Agroturistická destinace – hodilo se říci spíš bývalá, kde se zastavil čas a s dětmi tam můžete udělat menší okruh, obdivovat zdáli jeskynní obydlí a ideálně také z bezpečné dálky pozorovat hady (nás polekal nějaký černý, asi metr dlouhý). Takhle na podzim se mi tu i poprvé v životě poštěstilo si utrhnout přímo ze stromu (planého) granátové jablko. Cesta do tohoto údolí je kamenitá, nezpevněná, ale i naše malá Lancia to zvládla, nebojte. 5. Noto Z placeného parkoviště je to kousíček do centra města na “kolonádu,” čekají vás hravé schody, zmrzliny, pouliční umělci. 6. Modica Další z UNESCO měst, které je navíc proslavené netradiční čokoládou, co se tu vyrábí už od 16. Století. Je vyjímečná způsobem zpracování (za chladna) i složením (pouze kakao a cukr). Za levno se s ní můžete seznámit v malém, postarším muzeu, nebo si vedle zaplatit přímo zážitek výroby v nejstarší čokoládovně Bonajuto. Ve městě jako takovém jsme udělali okruh přes baziliku svatého Jiřího a hrad, mapy.cz vás navedou. Východní Sicílie s dětmi Na druhou půlku pobytu jsme přejeli do bytu v Letojanni. Už při samotném dvouhodinnovém transferu nás naprosto odzbrojila razatní změna krajiny. Zatímco jih je poměrně suchý, nížinatý nebo skalnatý, na východě nám před očima vyrostly zelené hory – s majestátní madam Etnou jako náčelnicí všech kopců. Nejdříve vyjmenuju pár supr výletů v této oblasti a nakonec se pověnuju Etně jako highlightu pobytu. Tipy na výlety – Sicílie s dětmi: 1. Parco Fluviale dell’Alcantara Celoročně otevřený kaňon řeky s botanickou zahradou jako bonusem. V teplejších měsících si tu můžete i zaplatit adrenalinové aktivity (tuším, že od 3 let), v listopadu už jsme využili jen možnosti procházky. Fascinující geologie, krásné vyhlídky a zábavné potulné kočičky nás zabavily na celý den a i těch 11 euro vstupného za zážitky stálo. 2. Taormina Ani neumím slovy popsat, jak přenádherné a pestré tohle městečko je. Parkujte tady a nechte se unášet tajemnými uličkami v dramatickém kopci, rozhodně si zaplaťte vstup do antického amfiteátru, odtud je výhled na (zasněženou) Etnu fakt top. Kdo máte velkou fyzičku a vytrvalost, můžete z Taorminy sešlapat dolů k moři k úchvatné Isola Bella. Jen mě tam dost otravovaly dotěrné masérky. Od pobřeží pak jezdí nahoru k výchozímu parkovišti lanovka (děti do 100cm zdarma). 3. Projížďka na koni na pláži v Maneggio Le Pietre Nere Dětem tam zaplatíte boží hodinovou školičku, kdy se starají o poníky a pak na nich trénují jízdu (ne pasivně a nudně, ale s plno aktivitami vedenými instruktorkou) a sami se projet na koni v okolí – opět s výhledem na Etnu. Vše si domluvte a rezervujte přes Whatsapp, na jejich webu najdete kontakt. 4. Castelmola Závraťově vysoký kopec se zříceninou na vršku a hřištěm z výhledem na… ano, Etnu! Zaparkujete tu a pak se se procházíte, kocháte a ochutnáváte mandlové víno. Etna s dětmi Informace o lanovce a standardní trase s průvodcem najdete všude na netu, tak ty vynechám. Spíše vám přiblížím tři pěší trasy, které jsem vytipovala z mapy: Tipy, kudy vystoupit na Etnu: 2. Schiena dell’Assino, to musíte vidět, neskutečná vyhlídka na kouřící vrchol Etny a gigantický kráter . Bezpečnou a bezrizikovou variantou je jednosměrná procházka ze stejnojmenného parkoviště, ta by se dala asi zvládnout i s terénním kočárem. Jednosměrky mi přijdou nudné, tak jsem naordinovala výpravě okruh: z parkoviště na vyhlídku Schiena dell’Assino a pak po hřebenovce dolů až k parkovišti u Valle del Bove. Prožili jsme si tam noční můru, místo hodinového sestupu, jak tvrdily mapy.cz, to trvalo 3 hodiny kluzkým a hazardním terénem. Krásnou přírodou, to zas jo, tak pokud byste to taky chtěli vidět, aspoň tu trasu projděte opačně – do kopce, tedy start z Valle del Bove. Zpátky z parkoviště Assino si budete muset někoho stopnout. 3. Etna Nord, Piano Provenzana. Zatímco jižní svah Etny z prvních dvou bodů je kvůli slunci málo zarostlý, terén sypký a výhledy neomezené, na severu se ocitnete v úplně jiném, spíše alpinském ekosystému. Vzrostlé lesy a více stínu znamenají v zimě i více sněhu – dokonce tu postavili vleky. Ze zadního parkoviště je to hezká malá procházka na Monte Conca. Ze spodního parkoviště zase můžete zblízka prozkoumávat lávový proud roku 2002, který mezi jinými zničil restauraci a další budovy. Super atrakcí je i velká červená lavička s výhledem na vrchol. Doporučení: Víc jsme při našich 3 návštěvách Etny nestihli, ale příště zkusíme i další místa na severní straně – Monte Concazza či Monte Sartorius. Příště se vydáme na cestu dopoledne, kdy pořídíme lepší fotky. Po poledni už slunce svítí jen zpoza vrcholu. Celá Etna je, spíše než jednou sopkou, takovým celým souborem kráterů, jeskyň, biotopů a cítím, že ani při sté návštěvě nebudu mít dojem, že tuhle horu znám. Je to skutečně Paní tisíce tváří. Autorka Zuzana Blažková: Majitelka apartmánů Mazlinkov, prvního opravdu baby-friendly ubytování v Česku. Také cyklistka, která s manželem během ročních líbánek projela skrz na skrz japonské ostrovy. Líbil se vám článek Sicílie s dětmi? Zajímají vás další dobrodružné cesty s dětmi do zahraničí? Co příště vyrazit do Skotska?

Zdroj

Článek Sicílie a Etna s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Tour du Mont Blanc s dětmi

Katka — Wed, 09 Oct 2024 10:05:35 +0000

Michaela Patáková Trek Tour du Mont Blanc jsem plánovala hned, jak jsme přešli loňský rok Dolomity po Alta Via 1. Všichni v různých cestopisech tyto dva treky srovnávali, tak jsem ho samozřejmě potřebovala zažít taky. Navíc… Kroužit kolem nejvyšší hory Evropy… To přece musíme Darince ukázat. Tak pojďte s námi zažít Tour du Mont Blanc. Cesta na začátek treku Vyjeli jsme asi ve dvě v noci k jezeru Ammersee v Německu, že si jako napůlíme cestu, a pak to dorazíme do Les Housches, kde se okruh začíná. Nápad to byl dobrý, výsledky však… Zapomněla jsem říct, že ty dvě ráno byly v sobotu, takže po pracovním týdnu a s úplně s minimem spánku. Ještě před Vídní jsme si museli dát šlofíka (to jsme ještě naštěstí neměli informaci, že nocleh v autě v Rakousku se platí asi 14 tisící eury). Stačila ale hodinka a jelo se dál. U jezera jsme byli asi v jednu odpoledne. Oproti rannímu plánu s velkým zpožděním, ale aspoň jsme si dali skvělý oběd v malebné restauraci s výhledem na jezero, obklopení asi tisíci vosami (přiletěly samozřejmě až k jídlu). Takže po Darinčině hysteráčku, že ona nebude jíst řízek s vosou, nýbrž s bramborem, jsme si ho nechali zabalit. Tom si šel odpočinout na travnatou pláž a my jsme se s Darinkou vydaly na průzkum jezera. Kromě super hřiště s vrakem lodi tam byla i super voda, takže se jen velmi neochotně sušila ručníkem, když byl čas vyrazit dál. „Tak mi ale kupte aspoň zmrzlinu na cestu nebo se upeču.“. Občas nevíme, jestli se těm Darinčiným výrokům smát nebo ji vyzvat k respektu k jejím veleváženým rodičům. Pro tentokrát vyhrál smích a odjížděli jsme s melounovým twisterem a s nadějí, že se nepoblije hned za první zatáčkou. Čas cesty jsme úplně nevypočítali, takže francouzské Les Housches nás přivítalo v jedenáct v noci zavřenými kempy a svítící rezervou v autě. Trošku demotivovaní jsme vyrazili hledat nejbližší benzínku. Samoobslužné čerpací stanice známe z dřívějších cest – v pohodě dotankujeme a pak vymyslíme co dál. Ta malá/velká plechová kraksna si vzala čtyři tisíce a do nádrže nám ani nekáplo. Infolinka samozřejmě hluchá, protože kdo by v noci pracoval. S vypětím všech sil (našich a našeho auta) jsme zajeli na nejbližší parkoviště kamionů. Prostě přespíme tady. 1.den: Tour du Mont Blanc (Les Housches – Le Champel) Ráno nás probudily kapky bubnující na střechu auta. Vážně??? Asi k těm kapkám přidám pár slz. Naštěstí to byla jen krátká přeháňka. Hned vedle nás parkovali nějací spáči s podobným osudem. S porozuměním jsme se na sebe usmáli a jeli hledat další benzínku. Prostě to zkusíme znova no. V pohádkách je všechno do tří, že? Nám se podařilo natankovat na čtvrtý zoufalý pokus, kdy konečně druhá plechová kraksna přijala naši kartu. Tak fajn. Můžeme jet domů. Teda!!! Samozřejmě na parkoviště a hurá do hor. S parkovišti to bylo podobné jako s kempy. Nikde se nedalo zaparkovat. Jediné volné bylo parkoviště s obrovskou cedulí, která dost názorně vysvětlovala, že po 12ti hodinách auto odtahují. Tak se trošku poptáme okolí a internetu. Obojí nám posvětilo parkovací místo. Nějací Češi z Olomouce už tam parkují od včerejška a prý má ta cedule zatím jen zastrašující funkci. A taky už nám to bylo trošku všechno jedno, chtěli jsme už hlavně vyrazit do hor. Sbalili jsme si naše hodně kilové krosničky, posnídali francouzskou bagetu s českou paštikou a … konečně vyrazili na pouť kolem nejvyšší hory Evropy – proti směru hodinových ručiček. Cesta začínala asi několika tisíci schody. Po probdělé noci jsme se na sebe s Tomem podívali asi na čtvrtém schodu – umřeme tady. Pořádně jsme se rozešli asi až po pátém kilometru, kávě a zmrzlině. Cestou jsme potkávali docela dost lidí všech možných národností – oni nás všichni předběhnou a půjdeme úplně sami. Pro všechny byla samozřejmě zase Darinka „star“ a „ strong girl“ a „impressive girl“. Stejně jako v Dolomitech loni. Jako dobře. Jsou jí čtyři, ale NEMÁ ŽÁDNÝ BATOH! Skáče jak kamzík, zdrhá pryč a po kilometru sedí na šutru se znuděným pohledem „Kde jste?“. Zastavilo ji až vedro. To jsem až tak moc netušila, ale vedro fakt špatně snáší. Což znamenalo, že jsme pochod s ní hodně špatně snášeli my. Při stoupání do našeho dnešního nejvyššího bodu Col de Voza jsme pořád poslouchali: „Mami já na tom slunku jako fakt trpím.“ Za stálého pofňukávání jsme ale přece jen tento kopec zdolali. Světe div se, byla tam zmrzlina, studená voda a osli. Fňukání zažehnáno. Zmrzlina byla dokonce s Elsou z Ledového království, takže horské nebe. Zbytek cesty lemoval stín a vodopády. Z Darinky se stal Usain Bolt a opět jsme ji nemohli dohnat – to je ta lepší verze – děkuji. Doběhli jsme ji až u obrovské ledovcové řeky. Hučelo to jako blízko se vznášející vrtulník. „Ne, tady se koupat určitě nebudeš, Darinko“. Přešli jsme přes dřevěnou lávku a za chvíli se nám objevil výhled do krásného údolíčka s malebnou horskou vesničkou. Vyhlídli jsme si místo, kde bychom zhruba mohli postavit náš tarp a šli to zkusit. Vesnička se jmenovala Le Champel. Byla tam krásná kaplička, historická tabule (celá ve francouzštině – vyfotila jsem si ji s úmyslem domácího překladu). Místo, které jsme si vyhlídli bylo jak jinak než u krav a opuštěného horského hotelu. Krásné místo bylo přímo před hotelem, ale chtěli jsme se trochu víc schovat. Ve Francii se může kempovat až od 2000 m.n.m., a to jsme ještě nebyli. Obcházeli jsme hotel kolem dokola a hledali nejlepší místo. Při tomto hledání jsem až po pás zapadla mezi větve nějakého posekaného keře nebo stromu. Když jsem se celá podraná vyškrábala zpátky, zavelela jsem, že budeme spát před hotelem a hotovo. Je tam krásný výhled na zasněžené vrcholky – „Mami já tam chcííííí! Tam je sníh, já chci stavět sněhulákáááá“ – a krásná rovinka. Pro dobrý pocit jsem si ještě říkala, že se zeptám místních chatařů, kteří na nás potencionálně mohli vidět. Chytla jsem Darinku za ruku (to je dobrá výbava, už mám nachystané věty, jak je tady ten zajíček Duracell unavený a nemůžeme jít dál; sněhové vrcholky a stavění sněhuláka vynechám). Nikoho jsme ale venku neviděly. Alespoň jsme v nedaleké studánce doplnily vodu. Darinka na našem spacím místě objevila mateřídoušku, takže jsme si uvařili čaj, večeři a rozhodli se spát pod hvězdami. Na horách přece rosa nepadá. 2.den: Tour du Mont Blanc (Le Champel – Aire de bivouac TMB) Nádherná noc, nádherné hvězdy a nádherně mokré spacáky. Tom se na mě podíval s pohledem „já jsem ti to říkal“, ale neříkal nic. Po deseti letech už mu čtu myšlenky. Nevadí, krásné horské ráno, sušíme spacáky na sluníčku, vyrážíme v devět. Máme dovolenou ne? Naše dnešní putování startovalo klesáním do další vesničky Les Contamines. Bylo zase horko a bylo to trochu asfaltové peklo. Nicméně po pár kilometrech jsme došli k nádherné, blankytně modré řece. Byl čas oběda a my jsme pro tento trek zvolili strategii obědového spaní. Nosítko jsem měla sice v krosně, ale bylo to přísně tajné. Samozřejmě jsme hupsli do řeky, uvařili oběd a Darinka se nádherně prospala ve stínu u bublajicí horské řeky. Vyspané dítě = spokojené dítě a to je přímo úměrné spokojeným rodičům. Probudil se nám zase kamzík, který nevynechal jedinou skálu. Podle mě nachodila a nastoupala mnohem víc kilometrů než my. Po chvíli jsme dokonce objevili hřiště. To samozřejmě nelze vynechat, když jdete na túru s dítětem. U hřiště byla i velká studánka, kde se Darinka s radostí a pískotem osprchovala. Své nepálské harémové kalhoty, které se rozhodla pasovat na nejlepší outdoorovou výbavu si natáhla až přes prsa, aby měla šaty. Je prostě potřeba vytěžit maximum z toho, co je k dispozici. „Až přijedeme domů, tak žeknu strejdovi Jižíkovi, aby mi ušil sukňopodprsenku s Mont Blancem“. K Darinčině radosti jsme po dalších pár kilometrech došli k nějakému obrovskému zábavnímu parku. (Tajně doufám, že tahle městská část už je u konce a budeme v pořádných horách). Bylo tady mini jezírko – nádherné a průzračné a plné šlapadel k zapůjčení. Co dělají tady na té malé louži? Bez velkého překvapení jsme si museli prožít „já chci na lodičkýýýýý a proč nemůžuuuuuuu“, naštěstí to ale rychle přešlo společně se zmrzlinou. Tak. Teď to přijde. Musí. A taky přišlo. Čekalo nás obrovské stoupání k oficiálnímu bivaku. Aire de bivouac TMB. Pořád stoupáme kolem korýtek a studánek, vody je tady fakt hodně a z toho máme velkou radost. Stále jdeme podél krásné řeky s vodopády. I samotný bivak je u řeky, s krásným výhledem na hory. Když jsme dorazili, stálo tady už poměrně dost stanů. Bivak je zdarma, jsou tady kadibudky a hlavně ta řeka! Tom do ní okamžitě hupsnul v trenkách a sklidil potlesk od posedávajících hikerů. Už byl zase večer a poměrně chladno. I tady Darinka našla mateřídoušku. Dřepěla za malým výstupkem a sbírala, zatímco jsme stavěli stan. Dostala dva pokyny – nechodit k řece a vykouknout, když na ni zavoláme. Několikrát jsme zkusili, jestli to funguje až jsme se dočkali znuděného „co zaseeee“. Uvařili jsme Darinčinu mateřídoušku, večeři a šli spát. 3.den: Tour du Mont Blanc (Aire de bivouac TMB – Refuge de la Croix du Bonhomme) Parádní spaní. Konečně jsme docela vysoko, a tak nás čekalo chladné ráno. Darinka se vzbudila s tím, že nutně potřebuje čůrat, a tak mě nenapadlo nic lepšího, než ji vystrčit přímo před stan. Jako kdyby se v tom, po dokonání potřeby, v těch teplých merino ponožkách neprocházela, bylo by to lepší. No nic, budeme prát. Taky jektala zubama a trochu pofňukávala, že je zima. Navlíkli jsme na ni všechny vrstvy jen proto, abychom po půl kilometru všechno sundávali a převlékali se do kraťasů. Tyto zastávky, sotva se rozejdu úplně nenávidím. Nejlepší je, když nahodíte tu těžkou krosnu, konečně si nastavíte hůlky a vedle vás se ozve dítě, že chce jednu hůlku jako trekovou hůlku a druhou jako mikrofon (rozuměj – jednu kratší a druhou o trošku delší). Když to všechno přenastavíte, uděláte pár kroků a slyšíte „kakat“, hodíte vzteky krosnu na zem a… počítáte do deseti. Uff… Po dvou dnech v horských vesničkách jsem se už vážně těšila na „pořádné hory“. Tento den nás čekalo několik vrcholů nad 2000 m. n. m. Konečně! Darinku neopouští myšlenka na sněhuláka. K mému překvapení – po několika ušlapaných kilometrech, řekách, kde jsme se zase koupali, přenádherných výhledech, které jsme viděli a pozorování ovčáckých psů nahánějících ovce, jsme opravdu přišli k místu kde, světe div se, byl v srpnu sníh. Okamžitě jsme se v něm vyváleli, postavili vysněného sněhuláka a pořádně se zkoulovali. Měla jsem z toho sněhu snad větší radost než Darinka. Při výstupu do sedla Col de Bonhomme ve 2329 m. n. m. jsme potkali několik oslů, tahajících věci svým vodičům. Darinka projevila lítost nad tím, kolik toho tahají a „proč si to ti lidi neberou sami, jako my?“. Je to moje holčička. Na tomto našem vrcholu jsme udělali Darince improvizovaný přístřešek z karimatky a krosen, aby se mohla vyspat. Mezitím jsme s Tomem obdivovali krásy hor a okolních výhledů. Pár Asiatů se mě přišlo zeptat, jestli už je vidět Mt. Blanc – wow, musím už vypadat fakt zkušeně. 😀 Vidět ovšem nebyl. Musíte hoši ještě popojít. Po šlofíčku jsme vyrazili k Refuge de la Croix du Bonhomme. Chtěli jsme jít ještě 5km minimálně, ale když jsme u chaty objevili „neoficiálně oficiální“ bivak s neuvěřitelným výhledem a hýkajícími osly. Rozhodli jsme se, že dnešek bude odpočinkovější a rozbili náš tábor tady. U chaty byl opět zdroj vody. V chatě i zdroj elektřiny, ale všechny zásuvky byly obsazené. Po milionu fotek s osly i bez jsme uvařili naše další Adventure menu a Darinka prohlásila, že bude spát jak dudek. Výborně. 4.den: Tour du Mont Blanc (Refuge de la Croix du Bonhomme – La Casermetta) Naše dítě je ranní ptáče. V horách je to obrovská výhoda, protože nikdy nezmeškáte východ slunce. A tady teda byl! Nádherný východ slunce zpoza monumentálních hor. A ještě ke všemu suchý stan – měla jsem pravdu, vysoko v horách prostě rosa není! Vůbec se nám nechtělo jít dolů z tohoto krásného místa, a tak jsme se rozhodli, že to vezmeme alternativní trasou TMB přes...

Zdroj

Článek Tour du Mont Blanc s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Bavorsko: Na vandr s dětmi

Lenka — Sun, 28 Jul 2024 12:23:40 +0000

Lenka Horáčková Bavorsko je naše srdcovka, třeba vás inspiruji a vyrazíte s dětmi i vy. Tady je jedna taková malá (nakonec deštivá) výprava. Bavorsko s dětmi, den první (9,5 km, 410 m stoupání) Spaní v lesním kempu s ohništěm pod vrcholem Hofberg. Vystoupali jsme z města Viechtach na vrchol Hofberg. Šli jsme po turistické značce, ale místy to a kočárkem úplně pohodlné nebylo. Na vrchol Hofberg se jde přes rozmáčenou louku. Dcera tak byla skoro celou dobu v nosítku. Na vrcholu je vybavená lesní školka/škola. Nechybí ani ohniště, posezení, bar a toaleta. Bohužel místo není upravené pro spaní, je tam mnoho velkých kamenů a místo není rovné. Já spala s malou na kousku mezi kameny a partner spal vedle ohniště. Mapa Bavorsko s dětmi, den druhý (15,5 km, 575 m stoupání) Spaní v dřevěném lesním srubu na vrcholu Hirschenstein. Ráno jsme mířili do vesnice Ahosnwies, kde byla fajn hospůdka s občerstvením, která otvírala už v 9 ráno. Dali jsme si buchtu, polívku a po hodině a půl vyrazili rovně podél lanovky na vrchol Pröller. Celou cestu na vrchol dcera spala ve vozíku. Cesta byla průchodná, ale místy náročnější. Nedokážu si představit jít tuto trasu s naším TUG2. Cesta z vrcholu byla hodně kamenitá a byli často i velké kořeny. Dcera se ale zbudila, a tak chtěla ven z vozíku. I kdyby ale nechtěla, z vozíku bychom ji stejně vyndali. Další přestávku jsme měli ve městě Sankt Englmar, kde jsme se zastavili na pozdní oběd v restauraci Berggasthof Markbuchen. Poté zbylo už jen vystoupat na vrchol Hirchenstein. Malá byla celou dobu v nosítku. Počasí už k večeru nebylo úplně přívětivé, ale došli jsme za sucha. Na vrcholu je vyhlídková věžička a malý srubík, kde jsme přespali. Předpověď se hodně kazila a od noci již bez přestání pršelo. Mapa Bavorsko s dětmi, den třetí (12 km, 100 m stoupání) Ráno pršelo a věděli jsme, že má pršet několik dní (nakonec byli v oblasti i povodně). Rozhodli jsme se teda jet domů, ačkoliv v plánu byl původně týdenní vandr. Malou jsem nachystala do nosítka, obalili jsme se pláštěnkami a vyrazili 12 km z kopce na nádraží, abychom se dostali zpátky k autu. Mapa

Zdroj

Článek Bavorsko: Na vandr s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.