Beskydy Archivy - Klub minituristů

Beskydy: Velké Karlovice a okolí s dětmi

Katka — Wed, 05 Jul 2023 20:04:19 +0000

Velké Karlovice má dnes již mnoho lidí za předraženou rekreační oblast, ale i zde najdete mnoho krásných míst za málo peněz, která jsou navíc skvělá pro malé děti. Osobně jsme zde byli s dětmi již třikrát (květen 2021, březen 2022, duben 2023). Velké plus je, že je tato oblast skvěle dostupná vlakem i autobusem. Ani přesuny po Velkých Karlovicích a okolí nejsou bez auta nemožné, autobus zde jezdí perfektně. Osobně jsem si to vyzkoušela na konci zimy se dvěma dětmi (dcery tři měsíce a dva a půl roku), tedy s kočárem a nosítkem, protože dvě děti prostě neunesu a časem obě usnou… Musím říct, že to bylo naprosto na pohodu. Přidávám tipy na několik míst, která jsem si postupně ověřila na vlastních dětech, i na místa, která prozatím vyzkoušená nemám, ale chystám se na ně. Ve výčtu nemám zařazeny ani zdaleka všechny restaurace a lyžařská střediska a vůbec nezmiňuji sauny a cyklotrasy ani traily, protože to není moje oblast zájmu. Tipy na výlety: Tipy na občerstvení: Tipy na osobně vyzkoušená ubytování:

Zdroj

Článek Beskydy: Velké Karlovice a okolí s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Beskydy: Rozhledna Kabátice

Lenka — Tue, 09 Feb 2021 00:52:00 +0000

Teploměr sice ukazuje mínus patnáct, ale vykukuje sluníčko. Přece nebudeme sedět doma? Volíme pro nás zatím neznámé Palkovické hůrky. Balíme samozřejmě boby. V hlavě mám tři varianty, jak to dnes může dopadnout. Velmi pravděpodobné je, že se budeme plácat na prvním vhodném plácku pár metrů od auta. Možná dojdeme alespoň na půl kilometru vzdálenou sjezdovku, kde Báru zaujmou děti, velmi vzácná společnost v dnešní koronavirové době, a nebude chtít ve výletu pokračovat. A pak je tady třetí možnost, a to že nakonec opravdu dosáhneme našeho plánovaného cílu, rozhledny Kabátice. Auto necháváme na parkovišti u kostela v Chlebovicích. Bára si přes rameno přehazuje špagát od bobů a už si sama vykračuje po žluté. Dokonce správným směrem. Že by dobrý den? Mrkneme na sebe s manželem. Pod sjezdovkou do bobů usedá. Toho musíme využít. Volíme tak přímou a nejkratší cestu vzhůru. Bára se s nadšením nechá vytáhnout až pod rozhlednu. Ač nejsem fanoušek rozhleden, tato je opravdu pěkná a dokonce nabízí i výhledy do okolí. Báře se líbí natolik, že výstup absolvujeme dokonce dvakrát. Trochu ji podezírám, že spíše než o výhledy ji jde o to točité schodiště. Čas letí a začíná se stmívat. Dolů se nám po sjezdovce moc nechce a tak to bereme oklikou po neznačené stezce. Tudy moc lidí nechodí. Topíme se v závějích čerstvého sněhu, ale Bára z toho má ohromou radost. Za chvilku jsme u auta. Omrzlé ručičky a tváře. Pár slziček v závěru výletu. Ale tak říká se, že děti by měly poznat občas i nepohodu a nějaký nedostatek. První větší setkání s chladem tak máme za sebou.

Zdroj

Článek Beskydy: Rozhledna Kabátice se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Lysá hora na skialpech

Lenka — Thu, 04 Feb 2021 00:57:00 +0000

Bezvětří, teploty jen lehce pod nulou a občas vykoukne sluníčko. Tatínek včera prověřil, že je dostatek sněhu, a můžeme tak vyrazit s vozíkem přímo od auta. Toho musíme využít! Auto necháváme na Papežově. Je půl druhé a načasování je parádní, Bára se hned zavrtí do spacáku a usíná. Máme maximálně hodinu a půl. Držíme se silnice, občas to vezmeme vhodnou zkratkou. Postupujeme ale pomalu. Bláhově jsem si myslela, že to přece nemůže být o tolik těžší než když člověk zapřáhne vozík za kolo. A ono sakra je! Kousek za Huserkou to bereme přímo po červené až na Zimný. Bára se probouzí, a tím pomalu končí i náš výstup. S ohledem na nechuť Báry usednout znovu do vozíku a to, že se bude za hodinku stmívat, vyhlašujeme Zimný za náš dnešní cíl. Po pravdě mám dnes dost i já. Svačinka, horký čaj a vytahujeme Báře lyže. Nadšeně ťapká a pak velí ke sjezdu dolů. K našemu překvapení s námi sjíždí na těch svých sranda lyžích nakonec kilometr a půl. Moje kolena a stehna v téhle pozici fakt trpí. Naštěstí máme s sebou tatínka, s kterým se můžeme střídat. Začíná sněžit a pak už se ji to moc nelíbí, takže nakonec bez větších protestů zalézá zpět do vozíku a zbytek trasy už absolvuje tam. Suma sumárum na skitouringový výlet s vozíkem je tato královna Beskyd skvělý terén a určitě jsme tady nebyli naposledy.

Zdroj

Článek Lysá hora na skialpech se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Beskydy: výlet na Ondřejník

Lenka — Tue, 22 Dec 2020 02:43:00 +0000

Ondřejník sice nepatří k nejvyšším vrcholům, nicméně ty výhledy na celé Beskydy jinde jen tak neuvidíte. Tedy pokud vyrazíte za lepšího počasí než my. Pozor, v létě nebo o víkendu tady bývá přeplněno. Vyjíždíme autem až nahoru k bývalé chatě Solárce. Zdatnější chodci si však můžou vyšlápnout na vrchol z Frydlantu nebo Kunčic pod Ondřejníkem. Kaplička svatého Antonína, roubenka Ondřejníček, dětské hřiště a kozičky. Vyrážíme po modré do sedla Ondřejník. Většina turistů pokračuje dále na Skalku, my však odbočujeme doprava a začínáme stoupat po neznačené stezce na vrchol Ondřejníku. Za chvilku už nás vítá dřevný strážce vrcholové knihy. Těšili jsme se na výhledy, ale jsme obklopeni mlhou. Rychlá svačinka na lavičce a už klesáme dolů. Po neznačené stezce až na rozcestí Kubalánky, kde se napojujeme na zelenou, která nás dovede až zpět k autu. TIP: Naučná stezka Přírodní rezervace Skalka a okolí.

Zdroj

Článek Beskydy: výlet na Ondřejník se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Beskydy: z Gruně na Švarnou Hanku

Lenka — Tue, 08 Dec 2020 08:52:00 +0000

Stezku z Gruně na Bílý Kříž volíme pro dnešní výlet z několika důvodů. Je škaredě a zima, takže doufáme v mnohem méně lidí než je zde obvyklé. Bára si aktuálně oblíbila krávy, kterých na dnešní trase potkáte nespočet. A hlavně v cíli na nás čekají borůvkové knedlíky na naší oblíbené Švarné Hance. Auto necháváme na parkovišti Ski Park Gruň. Vyrážíme po žluté. Je to asfaltka, takže ideální pro kočárek nebo dětské odrážedlo. Dva kilometry tam a dva po stejné trase zpátky. Dřevěný kostelík, stezka pro bosé nohy a spousta vyhlídkových míst. My bohužel dneska nic moc nevidíme, zato cítíme. První pauza. Pomník valašské ovci. Poslední stáda krav a za chvilku jsme v našem dnešním cíli – Švarná Hanka. Otevřeno. Okýnko s venkovním posezením a malé dětské hřiště. TIP: Pokud se cítíte na víc, můžete pokračovat dále po žluté až na Bílý Kříž. V tom případě vás však bude čekat už kilometrů dvanáct.

Zdroj

Článek Beskydy: z Gruně na Švarnou Hanku se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Beskydy: Podél řeky Smradlavy

Lenka — Sat, 05 Dec 2020 10:03:00 +0000

Taky máte takové ty líne dny, kdy se vám prostě nikam nechce? Tak já zrovna dnes. Bára už ale od brzkého rána srší energií. Žádné kopce, dávám si podmínku dnešního výletu a sedám k mapě. Výběr padá na Bílou. Vyhlášené lyžařské centrum. Na podzim by tu nemuselo být tak plno. Volím sic na Bářiny výkony dlouhou trasu, ale je to asfalt a převýšení téměř nulové, takže bychom to spolu mohly zvládnout. Do kufru házím kočárek i nosítko. Auto necháváme na parkovišti Ski areál Bílá. Zeje prázdnotou. Vyrážíme po zelené kolem Bílé Ostravice. Spousta míst na čachtání, samozřejmě v létě. Po pravé ruce jedno hřiště za druhým. Míjíme lovecký zámeček. Z věžičky se na nás usmívá jelen. Zatím jen ten vycpaný. Ti živí na nás teprve čekají. Obůrka Bílá. I tady je možné zaparkovat, pokud se chcete vyhnout dětským hřištím. Divoká prasata, mufloni, jeleni, smrky, daňci, jen ten jezevec se ne a ne ukázat. Bára vypadá i tak spokojeně, takže se u brány loučíme s medvědem a pokračujeme dále po zelené kolem řeky Smradlavy. Ano, ten název je opravdu skutečný. Bára statečně ťapká. Hra Šlápni na můj stín sklízí obrovský úspěch a vydrží nám až k dalšímu bodu na mapě. To, že se blížíme k sirnému pramenu, je cítit už z dáli. Sbírám odvahu ochutnat, ale Bára je rychlejší. Jeden hrníček, druhý. Přece se nenechám zahanbit, navíc když jde o takovou vzácnost, kterou člověk ochutná jen takhle v terénu. Zkažená vajíčka, to je ono. Když se Bára potřetí blíží s hrníčkem k pramenu, je čas vyrazit dále. Ještě několik dalších kilometrů k Maxově nádrží. Bára naštěstí dobrovolně zaléhá do kočárku a já můžu konečně trochu zrychlit. Posezení, ohniště, koupání zakázáno. Občerstvení z vlastních zásob. Projížďka na voru jen pro ty odvážné. Po krátkém odpočinku to otáčíme zpět. Bára usíná a tak jsem za pár desítek minut téměř u auta. Poslední sluneční paprsky si vychutnávám na vyhřátých schodech kapličky kostela svatého Bedřicha. Bára se probouzí. Po těch dnešních kilometrech ji ani nevadí, že hned sedáme do auta a jedeme domů. Navíc si veze z dnešního výletu poklad. Tady sbíráte s dětmi kamínky?

Zdroj

Článek Beskydy: Podél řeky Smradlavy se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Beskydy: Z Visalaji na Bílý kříž

Lenka — Tue, 01 Dec 2020 09:31:57 +0000

Po několika uplakaných dnech nám tady v Beskydech konečně vykouklo sluníčko. Není na co čekat. Vyrážíme. Jedna z beskydských klasik, ale je všední den, takže by nemuselo být v přírodě tolik lidí. Dnešní cíl je Bílý kříž. Tedy uvidí se. Je před námi celkem šest kilometrů a já ve spěchu doma zapomněla nosítko. Do toho spací čas. Vynést 11 kilo nahoru na rukou bude trochu výzva. Auto necháváme na placeném parkovišti Visalaje. Prvně po zelené kolem horní stanice lyžařského vleku. Místo mých prvních lyžařských krůčků. Od rozcestníku Ježanky pokračujeme po modré. Mírné stoupání lesní cestou. První svačinka s výhledy na Lysou horu. Občas jde sama, chvilkami poponáším. Poslední už lehce namrzlé ostružiny. Ty budou určitě pěkně kyselé. Bára už se láduje a to, že jsem měla pravdu na sobě nechce nechat znát. Pátrání po dalších ji motivuje k postupnému výstupu vzhůru. Za chvilku jsme na hřebeni. Před námi se objevují obrovské skleníky. Nic, co byste tady uprostřed hor čekali. Výzkumná stanice, která zkoumá ekologické dopady průmyslu na les, vysvětluje cedule. Odbočujeme doleva kolem památného místa s křížem. Místo opředené legendami. A pak už jen pár desítek metrů. Zvonička, občerstvení Sulov, altánek s výhledem, lavičky s vyřezávanými medvědy, piknik na louce a pro Báru vrchol celého výletu, žába sedící na místním pramenu. Přes dětské hřiště plné dřevěných prolézaček se pomalu vracíme zpět k autu. TIP: Na Bílý kříž vede i pěkná kočárková hřebenovka přes naši oblíbenou Švarnou Hanku z Gruně.

Zdroj

Článek Beskydy: Z Visalaji na Bílý kříž se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Beskydy: NS pokladů Godula

Lenka — Wed, 25 Nov 2020 10:06:00 +0000

Taky občas zaboříte prst do mapy a prostě vyrazíte? To byl přesně ten dnešní případ. Padlo nám to na Naučnou stezku pokladů Godula. Kdo by nechtěl nějaký najít, že? Tentokrát jsme vyvezly i babičku. Dědeček jako perspektivní začínající skyrunner nás vysazuje v Řece a zatímco se sám vydává vstříc místním kopcům, auto pak nechává v Komorní Lhotce, kam bychom měly dojít. Prý si nás najde. S ohledem na jeho orientační smysl raději balíme náhradní klíče od auta. Hned na začátku nás čeká krátké stoupání po silnici a potom doprava strmě lesem vzhůru. Míjíme informační tabule, dřevěné sochy, přeskakujeme potůčky. To vše samozřejmě prokládáme svačinkami. Dostatek jídla je aktuálně základ každé naší výpravy. Pro začínajícího chodce není terén úplně ideální, takže jsem ráda, když se Bára po prvním kilometru hlásí o nosítko a dává si půlhodinového poledního šlofíka. Přidávám do kroku. Tenhle drahocenný čas musím efektivně využít. Vybíháme kolem vyhlídky. Moc pěkné místo na bivak. Ve chvíli, kdy se naučná stezka napojuje na žlutou, Bára pomalu otvírá oči. Ňam, ňam, ňam, ozývá se. Jsme na hřebeni. Proudy turistů. Doba koronavirová vyhnala do lesů a hor masu lidí, kór když jim je umožněno vyvézt se velkou část výškových metrů autem. Mám tušení v jakém obložení bude nedaleká chata, takže to stáčíme doprava směrem k rozcestí Ropičník. Bára se usadí na první vhodný pařez a spokojeně se zakousne do jedné z posledních svačin. To nejhezčí máme za sebou, teď už jen cesta po silnici do Komorní Lhotky. U chaty se ani nezastavujeme. Vyhlídka a pak rychle dolů. Bára má nový objev. Chůze pozadu. Naše už tak velmi pomalé tempo se tak zpomaluje ještě o dalších tisíc procent. Babička si najednou vybaví, že nedaleko odtud jezdívala za mladých let lozit na skály. V mapě nacházím lom. Lezecká oblast Godula. Je to po cestě. Tak alespoň nějaké zpestření na závěr. Bára oblíza kameny. Za ty roky se tady prý nic nezměnilo, i ta chata Karkulka tady stojí ve stejném stavu jako tenkrát. Pár vzpomínek a pak už to je jen kousek k autu.

Zdroj

Článek Beskydy: NS pokladů Godula se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Beskydy: výket na Kružberk

Lenka — Tue, 24 Nov 2020 11:51:00 +0000

Stěny jsou zavřené, takže letošní podzimní sezónu trávíme venku na skalách. Jsme na Moravě a tak volíme Kružbek. Ideální prostor, když máte s sebou děti. Z radaru to navíc vypadá, že to dnes bude jedno z mála míst v okolí, kde je ještě celkem hezky. No přeci nebudeme sedět doma. Teploty se blíží k nule, takže sázím na to, že tady budeme sami. Auto necháváme za hrázi vodní nádrže Kružberk. Vjezd až ke skalám je už zakázán. Přes hráz, doprava dolů po červené. Pár cest a čaj na zahřátí. Hospůdka opodál je teď po sezóně už zavřená. Místní cvičné skály jsou perfektní, i pokud s lezením začínáte. Břidlice, spoustu lehkých a dobře zajištěných cest. Většinou III – VI. Průvodce Moravské skály nebo horosvaz prozradí více. Taky proto se tady v létě schází až nezdravě moc lidi. Jaro a podzim je ideální, sluníčko místní stěnu pěkně vyhřívá. Koupání v Moravici, lavičky, ohniště. Jeskyně. Mimochodem to je taky jeden z důvodů, proč jsme dnes tady. Tahle cesta nedá našemu dědovi, ani tátovi spát. Probíhá tady velký souboj. Je polovina listopadu a už se začíná brzy stmívat. Bára má taky už pěkně omrzlé ručičky. Protože rukavice prostě ne. Takže pomalu balíme a vydáváme se zpět k autu. TIP: Pokud máte více času, je možné lezení spojit i s krátkou procházkou. Nad skalami najdete vyhlídkové místo a zříceninu a naprotilehlém břehu pak po naučné stezce rozhledna Těchanovická vyhlídka.

Zdroj

Článek Beskydy: výket na Kružberk se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Přechod Beskyd, Javorníků a Bílých Karpat

Katka — Thu, 08 Oct 2020 11:41:22 +0000

S manželem jsme přemýšleli, jak strávíme letošní dovolenou. Od té doby, co se nám narodil syn Filip, jsme nepodnikli žádný delší přechod. Víme, že pár dní v krosně vydrží, zvládne však více dnů? Dokážeme se sbalit na vícedenní přechod do jednoho batohu a malého úložného prostoru dětského nosítka? A jaké hory vlastně půjdeme? Před námi bylo spoustu neznámých, ale naše odhodlání zažít zase svobodu na horách bylo větší. Zkusíme to. Manžel vybral přechod Beskyd, Javorníků a Bílých Karpat po Česko-Slovenské hranici. Je to jeden z nejkrásnějších, ale i nejtěžších hřebenů, které se dají v českých horách jít. Zároveň se nám hodilo, že se dají jednotlivé etapy trasy naplánovat od chaty k chatě. Původní myšlenka sice byla jít celou dobu „natěžko“, ale nabalit tři spacáky, karimatky, stan a kvalitní jídlo nám přišlo nereálné (přece jenom nechcete rok a půl staré dítě cpát trekovou klasikou – čínskou polévkou a Dobrým hostincem). Partner strávil plánováním pár večerů a brzy byl jasný začátek i cíl, tedy někde u Mostů u Jablunkova, kam se dá krásně dojet vlakem, a Velká Javořina, nejvyšší vrchol Bílých Karpat. Trasa, která bude mít okolo 170 km. Já ponesu 45l batoh s mým a synovým oblečením, jídlem (především ovocnými kapsičkami pro syna, sušenkami pro nás a jídlem na pár dní pro případ, že bychom se nemohli najíst v restauraci), plus pár dalších nezbytností jako hygiena, pleny, vařič, ešus atd. Partner nese krosnu se synem, své oblečení a vak s vodou. Vyrazili jsme na konci srpna vlakem z Prahy a já si začala pomalu všímat, kde všude se na děti myslí. Jeli jsem dětským vagónem v Pendolinu, v rámci kterého bylo i malé kino. Syn využíval prostor kina především k hraní, a tak jsme se ani nenadáli a za necelých 5 hodin jsme byli v severovýchodním růžku naší vlasti, v Bocanovicích. Před námi bylo 12 dnů nového rodinného dobrodružství, zda v něm obstojíme, brzy zjistíme. Na první etapu vyrážíme z Dolní Lomné, jako za starých časů (rozumějte před dítětem) poměrně brzy ráno, abychom odpoledne nezmokli. Míříme nejkratší cestou na hřeben, ať si to stoupání odbydeme co nejrychleji. Kilometry ubíhají pomalu, batohy tíží, krásná příroda nám vynahrazuje bolavá ramena a rudnoucí boky od bederního pásu, tělo si musí zvyknout. Syn vše zvládá s lehkostí starého harcovníka, při chůzi sleduje okolí, při pauze objevuje les či dětská hřišťátka na horských chatách. Pomalu nás opouštějí obavy, jak to budeme zvládat. Další dny probíhají již v ustáleném tempu, brzké odchody, zdolávání kilometrů, dlouhé pauzy na odpočinek, oběd a objevování světa, dokončení trasy a volné odpoledne na ubytování se a odpočinek. Takhle zpětně obdivuji manžela, jak to dobře naplánoval. Zjistili jsme, že nejideálnější jsou etapy, které měří okolo 15 km (a méně). Dopoledne jsme ušli polovinu, pak nastal čas na dlouhou pauzu a po obědě jsme trasu došli. Většinou jsme docházeli kolem 14.00, měli jsme tedy dostatek času si užít odpoledne v poklidu a mohli jsme lépe reagovat na synovi potřeby. Před cestou jsem měla strach z několika věcí, za prvé jsem se strachovala o kvalitu ubytování. Tím, že spíme většinou ve stanu anebo v našem multivanu, tak jsem si nebyla jistá, jak to dnes na horských chatách vypadá. Zároveň jsem nevěděla, jak syn bude reagovat na to, že každý den budeme spát na jiném místě a v neposlední řadě jsem měla obavu, že se syn na chatách dobře nenají (proto jsem celou dobu s sebou tahala záložní zeleninou směs s kuskusem). Mé strachy se nakonec ukázaly většinou jako neopodstatněné. Všechna ubytování byla čistá, příjemná, a navíc s dětskými koutky. Na synovi jsem dále nepozorovala, že by mu vadila častá změna prostředí. Jediné mínus se ukázalo právě ve stravování. Jelikož jsme vyrazili po sezóně, tak to s sebou sice neslo spoustu pozitiv, jako prázdné hory i chaty (často jsme byli v celém ubytování sami), bohužel to ale také znamenalo, že se jídelní lístky většinou omezovaly pouze na smažený trojboj – kuřízek, smažák a květák. Občas nám kuchaři vyšli vstříc, občas ne. Vývary nám někdy zachraňovaly život a plnily žaludky. Osvědčilo se nám s sebou vzít termosku na jídlo a když někde prodávali dobrý pokrm, tak si ho koupit s sebou (například právě ty vývary). Dále bylo fajn, že se syn naučil sám pít z vaku na vodu, takže si sám udržoval pitný režim, a zároveň si s hadičkou a náustkem po cestě hezky hrál (a nás mohl terorizovat, když nám pítko z pusy vytrhával). V neposlední řadě, doporučuji si to prostě užít, nehonit kilometry, naplánovat si volné dny, krátké etapy, přece jenom společné objevování hor je na tom všem nejhezčí. My jsme nakonec strávili jeden den navíc na Masarykově chatě, protože celý den pršelo, a jednu etapu, devátý den, jsme vynechali, protože jsme si potřebovali pořádně odpočinout. Kamarádi nás dovezli do Vlárského průsmyku autem. Dny za dnem plynuly a já objevovala nový svět – Beskydy, lesnaté hory plné milých lidí. Javorníky, má nová srdcová záležitost, výhledy z hřebenovky kolem Velkého Javorníku jsou nezapomenutelné, stejně tak jako západy slunce nad okolními vrcholy. Bílé Karpaty, malebná údolí a bohem zapomenutý kraj, který nás brzy láká opět k prozkoumání. Říkám si, jak asi dny plné čisté přírody působily na syna? Zapisuje se mu pomalu pod kůži láska k horám, jako nám dvěma? Trasa:• Den první (Bocanovice – Dolní Lomná), 6 km, +231/-156• Den druhý (Dolní Lomná – Velký Polom – Súľov – chata Doroťanka), 23 km, +887/-686• Den třetí (chata Doroťanka – Kelčovské sedlo – Masarykova chata), 15 km, +758/-559• Den čtvrtý (den strávený na Masarykově chatě z důvodu nepřízně počasí)• Den pátý (Masarykova chata – Makovský průsmyk – Lemešná – Kasárne), 13 km, +569/-415• Den šestý (Kasárne – Stratenec – Portáš), 13 km, +299/-434• Den sedmý (Portáš – Papajské sedlo – Makyta – Hradisko – Pulčín), 20 km, +680/-994• Den osmý (Pulčín – Francova Lhota – Střelná – Kaňúr), 18 km, +648/-559• Den devátý (Kaňúr – Biely Vrch – Vlárský průsmyk), 12 km, +220/-672• Den desátý (Vlárský průsmyk – Javorník – Hradisko – Žítková), 22 km, +767/-467• Den jedenáctý (Žítková – Starý Hrozenkov – Tonkův vrch – Mikulčin vrch), 11 km, +405/-225• Den dvanáctý, den poslední (Mikulčin vrch – Velký Lopeník – Květná – Velká Javořina), 17 km, +974/-799

Zdroj

Článek Přechod Beskyd, Javorníků a Bílých Karpat se nejdříve objevil na Klub minituristů.