Klub minituristů

Švýcarsko s dětmi: roadtrip přes Bernské Alpy, horské průsmyky až do Itálie

Katka — Mon, 20 Jul 2026 19:47:41 +0000

Švýcarsko jsem měla v plánu navštívit už dlouho, ale vždycky mě trochu odrazovala představa, že to bude příliš drahé a že cestování po Švýcarsku s malými dětmi pro nás zatím nebude úplně reálné. Nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme – a ideálně co nejvíc lowcost. Původní plán byl spát během našeho roadtripu hlavně vysoko v horách. V některých švýcarských horských průsmycích se dá přespat na oficiálních parkovištích za poměrně nízký poplatek. Úplně zdarma to tedy není – například za jednu noc jsme platili 10 CHF za auto a k tomu 2 CHF/vzdušné za každou dospělou osobu. Jedna noc nás tak vyšla přibližně na 370 Kč, což je na švýcarské poměry pořád skvělá cena. Na některých parkovištích jsou navíc k dispozici toalety. Nakonec jsme ale od varianty spát pouze v horských průsmycích upustili. I v červenci se totiž ve vyšších nadmořských výškách mohou noční teploty pohybovat poměrně nízko. Hlavním důvodem ale byly děti a praktičnost. Přejezd z horských průsmyků k cílům našich výletů by nám každý den zabral klidně hodinu a navíc cestujeme multivanem se střešním stanem. To by znamenalo každé ráno kompletně sbalit celé auto a večer zase všechno rozložit. A na to už jsme nějak neměli kapacitu. 🙂 Během několika dní jsme navštívili oblast Meiringen a Hasliberg, Grindelwald, Männlichen, Lauterbrunnen a Mürren v Bernských Alpách. Poté jsme pokračovali přes horské průsmyky Grimselpass a Furkapass k jezeru Maggiore a nakonec až k moři do italské Ligurie. Většinu výletů jsme plánovali podle skvělého webu české mámy žijící ve Švýcarsku – Our Swiss Experience. Najdete tam spoustu podrobně popsaných výletů po Švýcarsku, včetně tras vhodných pro rodiny s dětmi. Děkujeme za inspiraci! Kolik stojí dovolená ve Švýcarsku? Jídlo, kempy a lanovky Jednou z věcí, které jsme před cestou řešili nejvíc, byly samozřejmě ceny. Švýcarsko patří mezi dražší evropské destinace, ale podle nás se dá rozpočet poměrně dobře ovlivnit tím, jakým způsobem cestujete. My jsme zvyklí vozit si většinu jídla z domova. Měli jsme proto zásobu kaší, těstovin, hotových Express Menu, palačinek, oříšků, pomazánek a dalších trvanlivých potravin. Na místě jsme dokupovali hlavně čerstvé pečivo, ovoce a samozřejmě zmrzlinu. Nejlevnější chleba jsme koupili přibližně za 1 CHF (asi 26 Kč), ovoce jsem vybírala hlavně podle aktuálních slev, většinou do 2 CHF. Zmrzlina už byla dražší a pohybovala se přibližně mezi 3–5 CHF, tedy klidně kolem 100 Kč za kus. Kempy ve Švýcarsku nás vyšly přibližně na 50–70 CHF za noc, tedy zhruba 1 300 –1 800 Kč za dva dospělé a dvě děti ve věku 3 a 7 let. Všechny kempy, které jsme navštívili, byly čisté, klidné a hezky udržované. Jednoznačně největší položkou našeho rozpočtu ale byly lanovky ve Švýcarsku. Manžel si proto pořídil Swiss Half Fare Card přibližně za 4 000 Kč. Díky ní měl vlaky, autobusy a horské lanovky za poloviční cenu. Zároveň měl náš syn díky tomu všechny lanovky, vlaky atd. zdarma. Naše tříletá dcera měla vše také zdarma (do 6 let) a já jsem platila plnou cenu. Před cestou proto určitě doporučuji spočítat, kolik lanovek a vlaků plánujete využít a kolik by vás jednotlivé jízdenky stály bez slevy. Podle toho snadno zjistíte, jestli se vám podobná karta vyplatí. 1. den: Meiringen a Hasliberg s dětmi Naší první zastávkou byla oblast Meiringen–Hasliberg. Velkým lákadlem jsou tu především tematické stezky, nádherné výhledy a samozřejmě horská hřiště. Spali jsme v malém rodinném kempu Aareschlucht, který můžu doporučit. Cena byla na švýcarské poměry příznivá, děti ocenily malé hřiště a odrážedla a my zase možnost objednat si na ráno čerstvé pečivo. Největší předností kempu je ale jeho poloha. Z kempu se dá přibližně za pět minut dojít k vlakové zastávce, která má vchod přímo ve skále – a už to samo o sobě bylo pro děti velkým zážitkem. Vlakem jsme se dostali do Meiringenu, odkud jsme pokračovali lanovkou do oblasti Hasliberg. Já jsem s dcerou vystoupila ve stanici Bidmi, zatímco manžel se synem pokračovali ještě o jednu zastávku výš na Mägisalp. Z Mägisalpu vede dolů tematická pohádková stezka. Našeho sedmiletého syna už příliš nezaujala a podle něj je spíš pro mladší děti. V Bidmi se nachází skvělé dětské hřiště a odtud jsme pokračovali přibližně tříkilometrovou trasou Kugelweg, na které jsou rozmístěná zastavení s dřevěnými kuličkovými drahami. Stezka byla místy poměrně strmá a občas to na ní klouzalo, takže s menšími dětmi doporučuji dobré boty a trochu opatrnosti. Okolní výhledy byly naprosto TOP. Inspiraci k celému výletu jsme čerpali zde: Kuličková dráha Kugelweg Hasliberg. 2. den: Soutěska Aareschlucht s dětmi Druhý den jsme nemuseli nikam přejíždět. Přímo z kempu jsme se přibližně za deset minut pěšky dostali ke vstupu do soutěsky Aareschlucht. Procházka soutěskou je nenáročná a zvládnou ji i menší děti. Trasa vede po chodnících podél skal a prochází několika tunely, což naše děti samozřejmě bavilo. Na konci soutěsky máte dvě možnosti – buď se vrátit stejnou cestou zpět, nebo využít vlak a svézt se zpátky ke kempu stejnou tratí jako předchozí den. Za nás je Aareschlucht skvělým tipem na pohodovější výlet s dětmi v okolí Meiringenu. 3. den: Grindelwald First s dětmi Další den jsme se přesunuli do oblasti Grindelwald, kde jsme také kempovali. Z kempu jsme měli nádherný výhled na okolní alpské vrcholy a byli jsme jen kousek od ikonické hory Eiger. Možností, kam se v okolí Grindelwaldu vydat, je opravdu hodně. Najdete tu několik horských železnic, zubaček i lanovek, takže by se tu bez problémů dal strávit celý týden. My jsme se rozhodli vyrazit lanovkou na Grindelwald First. Nahoře jsme zamířili na First Cliff Walk – vyhlídkový chodník vedený podél skalní stěny, ze kterého se otevírají nádherné výhledy na okolní hory. Pro někoho možná trochu adrenalinový zážitek, ale rozhodně stojí za to. Pokud máte chuť na delší procházku, můžete odtud pokračovat také směrem k horskému jezeru Bachalpsee. Trasa není technicky náročná a za pěkného počasí vás u jezera čekají nádherná horská panoramata. My jsme ze stanice First pokračovali pěšky do stanice Schreckfeld. Odtud jsme se svezli lanovkou do stanice Bort, kde se nachází velké dětské hřiště. Další inspiraci pro výlety v okolí najdete zde: Turistika s dětmi v Grindelwaldu 4. den: Männlichen a Lieselotteweg – náš nejlepší výlet ve Švýcarsku Další den jsme vyrazili na Männlichen. Nahoru se dá pohodlně dostat lanovkou z Grindelwaldu a už během cesty se můžete těšit na nádherné výhledy. A za nás? Tohle byl nejlepší výlet z celé naší cesty po Švýcarsku. Pro rodiny s dětmi je velkým lákadlem tematická stezka Lieselotteweg. Děti na trase doprovází kravička Lieselotte a po cestě na ně čekají různá stanoviště a úkoly. Naše děti to opravdu hodně bavilo. Dole u lanovky jsme si vyzvedli záznamový arch, který děti během cesty postupně vyplňovaly. V cíli pak za splněné úkoly dostaly malou odměnu. Podrobný popis trasy najdete zde: Lieselotteweg – turistika s dětmi 5. den: Lauterbrunnen, Mürren a Allmendhubel Další den jsme se přesunuli do jednoho z nejznámějších švýcarských údolí – Lauterbrunnenu. Už samotné údolí, sevřené vysokými skalními stěnami a plné vodopádů, rozhodně stojí za návštěvu. Spali jsme přímo v kempu v Lauterbrunnenu. Byl to nejdražší kemp během našeho pobytu ve Švýcarsku, ale zase jsme přímo od auta koukali na vodopády. 🙂 Původně jsme chtěli z Lauterbrunnenu pokračovat lanovkou na Grütschalp a odtud pěšky do horské vesničky Mürren. Trasa trvá přibližně hodinu a vede téměř po rovině, takže je vhodná i pro rodiny s dětmi. Na začátku července ale byla lanovka během naší návštěvy zavřená, a tak jsme museli plán změnit. Vyrazili jsme proto do nedalekého Stechelbergu a odtud se vydali lanovkou směrem na Mürren. První úsek této trasy je označován za nejstrmější visutou lanovku na světě – a já jsem se během jízdy raději moc nedívala dolů. 🙂 Z Mürrenu jsme pokračovali horskou dráhou na Allmendhubel. Pro děti je tu připravený Flower Park – krásné horské hřiště, kde si mohou hrát, zatímco rodiče si užívají výhledy na okolní vrcholy. Z Allmendhubelu jsme se potom vydali pěšky zpět do Mürrenu, prošli si tuto nádhernou horskou vesničku bez běžné automobilové dopravy a následně se lanovkou vrátili zpět do údolí. Více o původně plánované trase najdete zde: Výlet Grütschalp – Mürren – Allmendhubel 6. den: Grimselpass, Furkapass a ledovec Rhonegletscher Po několika dnech strávených v kempech jsme konečně vyzkoušeli i spaní vysoko v horách. Noc jsme strávili v průsmyku Grimselpass, kde jsme za přespání zaplatili 14 CHF. Okolí je nádherné. Přímo u průsmyku se nachází jezero a můžete odtud vyrazit na řadu pěších výletů do okolních hor. Druhý den jsme pokračovali přes další slavný švýcarský horský průsmyk – Furkapass. Chtěli jsme se podívat na ikonický hotel Belvédère a hlavně navštívit ledovec Rhonegletscher a ledovcovou jeskyni. Pro děti byla návštěva ledovcové jeskyně obrovským zážitkem. Zvlášť naše mladší dcera byla nadšená, že se ocitla v „Elsině království“ z Ledového království. 🙂 7. den: Jezero Maggiore a Cannobio Ze švýcarských hor jsme se postupně přesunuli směrem k Itálii a jezeru Lago Maggiore. Přespali jsme poblíž italského městečka Cannobio, v lese díky aplikaci park4night. U jezera jsme našli veřejně přístupnou pláž a užili si skvělé koupání. Po několika dnech chození po horách to byla příjemná změna a zároveň perfektní mezizastávka na cestě k moři. 8. den: Itálie – Cervo a Ligurské pobřeží Pak už jsme zamířili k moři. Vybrali jsme si Ligurské pobřeží, konkrétně okolí městečka Cervo a kemp Lino. Kemp byl tak akorát velký, čistý a moderní. Měl bazén a hlavně pláž vhodnou i pro malé děti, s pískem a klidnější vodou. Přitom jsme toto místo vybírali prakticky na poslední chvíli. O to víc nás překvapilo, jak moc se nám tady líbilo – jak samotné Cervo, tak i kemp a celé okolí. Nakonec jsme v kempu zůstali pět dní a po aktivní části dovolené ve švýcarských Alpách si užili několik dní odpočinku u moře. Naše tipy pro cestování po Švýcarsku s dětmi Asi nejvíc mě překvapilo, jak moc mi výlety ve Švýcarsku připomínaly naše cestování po Rakousku. Vyjedete lanovkou vysoko do hor, projdete si krásnou trasu a děti po cestě čeká tematická stezka nebo obrovské horské hřiště. Určitě by se dalo Švýcarsko projet ještě levněji. Mohli bychom spát pouze v horských průsmycích a vyrážet na pěší túry přímo od auta. Byli jsme vděční, že jsme děti díky lanovkám mohli vzít vysoko do nádherných švýcarských hor. Tematické stezky, kuličkové dráhy a horská hřiště je motivovaly k chůzi a i naše tříletá dcera nakonec zvládla ujít překvapivě hodně kilometrů. Jeden z nejsilnějších momentů pro mě byl vlastně úplně obyčejný. Když jsem ji viděla, jak v té neuvěřitelné horské krajině nadšeně běží z kopce, úplně mě to dojalo. Se staršími dětmi si dokážu představit Švýcarsko zase úplně jinak – s delšími horskými túrami a místy, kam jsme se tentokrát kvůli věku dětí ještě nevydali. Pokud chcete při cestování po Švýcarsku ušetřit, doporučuji vzít si co nejvíce vlastního jídla a předem si dobře propočítat ceny lanovek a možnosti různých slevových karet. Právě lanovky totiž mohou být jednou z největších položek celé dovolené. Celkově nás ale Švýcarsko s dětmi nadchlo. Připadali jsme si tu bezpečně, všude bylo čisto a klid a prakticky každý den jsme koukali na nádherná horská panoramata. Pokud tedy přemýšlíte, jestli se vydat na dovolenou do Švýcarska s malými dětmi, za nás rozhodně ano. Nemusíte chodit náročné vysokohorské túry, abyste si švýcarské Alpy opravdu užili. Díky lanovkám, horským železnicím, tematickým stezkám a dětským hřištím se dá naplánovat dovolená, kterou si užijí děti i rodiče. A my už teď víme, že se do Švýcarska určitě chceme vrátit. Co se příště vydat třeba do Skotska?

Zdroj

Článek Švýcarsko s dětmi: roadtrip přes Bernské Alpy, horské průsmyky až do Itálie se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Bratislava s dětmi: náš ověřený itinerář, tipy a zážitky

Katka — Thu, 11 Dec 2025 09:17:33 +0000

Bratislava s dětmi je ideální destinace pro krátký výlet – je blízko, snadno dostupná vlakem, plná zábavných aktivit pro děti a přitom dost malá na to, abyste vše zvládli i s kočárkem nebo unaveným tříleťákem. Vyrazily na tři dny (čtvrtek–sobota). RegioJet Brno–Bratislava: 1 h 40 minCena jízdenky: 194 Kč jedním směrem 3denní program v Bratislavě s dětmi Múzeum dopravy Bratislava – 5 minut chůze od hlavního vlakového nádraží Úžasné místo pro děti milující vlaky, auta a modely. Najdete zde dvě obrovské haly plné historických vozidel, lokomotiv i starých aut. Největším hitem je model nádraží s jezdící mašinkou. Skvělé jako první zastávka po příjezdu. Procházka Starým městem + Čumil Staré město je kompaktní, krásné a ideální na mini procházku. Děti oceňují hlavně ikonickou sochu Čumila – oblíbené foto místo. Adventica – obrovská vnitřní herna v Eurovei Adventica je sen každého malého návštěvníka. Super tip:Ve všední dny mají akci 10–13 h: dítě do 3 let + rodič = 5 € dohromady. Perfektní místo na dopoledne, když potřebujete energii dítěte nasměrovat někam mimo vaše nohy. 🙂 Aurelium – Zážitkové centrum vedy Aurelium je Bratislavská mini-verze brněnské VIDA! Interaktivní, hravé a ideální na cca 2 hodiny. Grétka nadšená – a to se počítá. IKEA Bratislava – protože proč ne Bylo to kousek od Aurelia, tak jsme si udělaly pauzu. Perfektní zastávka, když chcete rozbít program a zároveň se najíst. Bratislavský hrad s dětmi Nahoru nás vyvezl trolejbus 44 nebo 47 – ideální, pokud nechcete šlapat kopec. Nahoře: Skvělé místo pro rodinné fotky. BIBIANA – Medzinárodný dom umenia pre deti Obrovské překvapení výletu – 3 patra kreativního světa pro děti. Interaktivní prvky, výstavy, umění, hraní…Strávily jsme tu 2 hodiny a klidně bychom zůstaly déle. Místo, kam se určitě vrátíme. Praktické tipy: Bratislava s dětmi Zavazadla Vzaly jsme tentokrát malý kufr – ideál.V sobotu jsme ho uložily přes Radical Storage (5 €), 5 min od ubytka i tramvají. Ubytování Bratislava s dětmi Byt 2+1 v centru, vana jako povinná výbava 🙂Na 2 noci nás vyšlo cca 3 400 Kč.Opět jsme využily booking kód na 10% slevu. Skvělá poloha – blízko tramvají, supermarketů i centra.Grétka oba večery odpadla v 20:00, takže jsem měla svůj večerní klid v druhém pokoji. Jídlo Jednoduché a efektivní. MHD Bratislava Nejvíc doporučuju 72hodinový lístek za necelých 10 €. Jezdily jsme kdykoli, i jednu zastávku – a to nám často zachránilo život. 🙂 Závěr: Bratislava s dětmi nás opět nadchla Bratislava je pro děti skvělá: dostupná, přehledná, bezpečná, plná atrakcí a míst, kam se budete chtít vrátit. A my se určitě vrátíme znovu. Autorka článku: Nela Šimečková Co se příště vydat do Vídně s dětmi?

Zdroj

Článek Bratislava s dětmi: náš ověřený itinerář, tipy a zážitky se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Vídeň s dětmi

Katka — Wed, 19 Nov 2025 09:57:16 +0000

Vídeň s dětmi je ideální na krátký výlet i prodloužený víkend. Dá se tam pohodlně dojet vlakem, dětem nabídne akvária, interaktivní muzea, vodní a balanční hřiště a rodičům docela pohodovou logistiku – když víš, na co si dát pozor. Sepsala jsem praktické tipy, které se nám ve Vídni s dětmi opravdu osvědčily – od cesty vlakem přes výběr atrakcí až po balení a MHD. Jak se dostat do Vídně s dětmi: vlakem a v dětském kupé Pro cestu do Vídně s dětmi se nám nejvíc osvědčil vlak RegioJet: Cesta vlakem má s dětmi ještě jeden bonus – odpadá stres z řízení a hledání parkování. Ty se můžeš věnovat dětem nebo plánování programu. MHD ve Vídni: lístky, appka a kočárky Vídeň má dobře fungující MHD, ale s dětmi je fajn se připravit: Kočárek vs. bez kočárku Město není všude ideálně bezbariérové a MHD bývá dost plná. K tomu: Haus des Meeres: jeden dům, jeden den zábavy Jedna z top atrakcí pro děti ve Vídni je Haus des Meeres – obrovský dům plný akvárií a zvířat. Jak se tam dostat Vstupné a provoz Jak si prohlídku užít s dětmi Haus des Meeres má 11 pater a několik výtahů. S dětmi se nám osvědčilo: V jednotlivých patrech najdete: Praktické drobnosti: Jídlo v Haus des Meeres Mít svou svačinu se vyplatí vždy, ale přímo v domě: Zhruba 4 hodiny v Haus des Meeres jsou s dětmi tak akorát – nevyčerpá je to, ale pořád mají spoustu zážitků. Muzea pro děti ve Vídni: Technické muzeum, Zoom a Haus der Musik Vídeň nabízí několik skvělých muzeí, která jsou dělaná přímo na rodiny s dětmi: Do většiny muzeí je potřeba: Hřiště a venkovní atrakce: Donauinsel, Motorikpark a parky Donauinsel – vodní hřiště Na ostrově Donauinsel najdeš skvělé vodní hřiště: Motorikpark v Helmut-Zilk-Parku Kousek od hlavního nádraží (cca 15 minut chůze) je Motorikpark v Helmut-Zilk-Parku: Hřiště v centru a v parcích Ve městě je spousta menších hřišť: Co si sbalit do Vídně s dětmi Osvědčilo se nám minimalistické balení: Jídlo: Jak plánovat program: Vídeň s dětmi Co se hodně vyplatilo: Díky tomu máš celý den v hlavě „mapu“, ale nenecháváš si ji sežrat veškerou pozornost – tu si můžou užít děti a zážitky. Vídeň s dětmi: Proč se vracet? Vídeň je město, kam se s dětmi dá jezdit znovu a znovu. Každý další výlet otevírá nové možnosti – jednou víc muzea, jindy víc hřiště a vodní atrakce, příště třeba zoo nebo další čtvrti. Za článek děkujeme Nele Šimečkové. Co příště zkusit Budapešť s dětmi?

Zdroj

Článek Vídeň s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Budapešť s dětmi

Katka — Fri, 07 Nov 2025 08:25:36 +0000

Chtěla jsem výlet, který bude pohodový, dostupný vlakem a zároveň nabídne dost zábavy i pro malé dítě.A tak padla volba na Budapešť s dětmi – město, které spojuje historii, dobré jídlo a spoustu míst, kde se vyřádí i ti nejmenší. Pokud i ty plánuješ rodinný výlet do Budapešti, tady najdeš náš detailní itinerář, tipy, co se nám osvědčilo a co bychom příště udělali jinak. Cesta Do Budapešti s dětmi jsme cestovali vlakem RegioJet, který jezdí v příjemných časech. Z Brna jsme vyjeli v 8:48 a v 13:14 jsme dorazili do Budapešti. Na zpáteční cestu jsme nastoupili ve 14:45 a kolem 19:00 už jsme byli doma. Díky vlaku jsme se vyhnuli starostem s parkováním i provozem v centru. Vystoupili jsme až na druhém nádraží (Budapešť – Déli). Pokud kupujete lístek, systém vám automaticky nabídne bližší zastávku. Já ale určitě doporučuji jet až na konečnou, je to výhodnější pro přesuny po městě.Místa jsme měli v dětském kupé – o víkendech bývá hodně obsazené, takže jsme rezervovali už v červenci. Cesta nás vyšla na necelé 3 000 Kč, ale dá se jet i levněji (např. nižší třída nebo méně vytížený spoj). Na místě jsme si koupili celoměstský lístek na MHD za 5 500 HUF/osobu – vystačil nám přesně na celé čtyři dny (dítě do 6 let zdarma). Náš program: Budapešť s dětmi SobotaLanovkou jsme vyjeli na Budínský hrad (5 000 HUF/os, děti zdarma), prošli si kostel sv. Matyáše, Rybářskou baštu a pak se vydali na vyhlídku a hřiště na Gellért Hill. NeděleNavštívili jsme vědecké centrum pro děti Csodák Palotája, které rozhodně doporučuji – interaktivní a skvěle přizpůsobené pro menší děti. Platili jsme 8 250 HUF (já měla 50% učitelskou slevu, dcera zdarma).Odpoledne jsme si užili Margaretin ostrov – hřiště, langoš, minizoo (zdarma) a hudební fontánu. Ideální kombinace pro rodiny. PondělíDen jsme věnovali MiniPoliszu, kde si děti mohou hrát na 26 různých povolání. Vstup na tři hodiny stál kolem 8 500 HUF (menší sleva pro učitele). Následovala procházka parkem Városliget – pevnost Vajdahunyad, velké dětské hřiště a návštěva městské tržnice s trdelníkem. ÚterýDopoledne jsme navštívili Přírodovědecké muzeum (vstupné 3 000 HUF, učitelé a děti zdarma), dali si oběd a před odjezdem jsme si ještě pohráli na hřišti u nádraží Budapešť Déli. Vlak domů odjížděl ve 14:45. Tipy na cestu Ubytování Bydleli jsme v klasickém budapešťském pavlačáku, 2+1 byt přes Airbnb. Ubytování jsme vybrali strategicky u tramvajové linky 4/6, odkud jsme se snadno dostali ke všem hlavním atrakcím – k Parlamentu, lanovce i metru. Rezervovali jsme ho asi dva měsíce dopředu, cena byla kolem 5 000 Kč za 3 noci. Jídlo Jídlo jsme řešili jednoduše – supermarket Spar hned vedle ubytování a každý den jedno teplé jídlo venku.🍕 Sobota – pizza z okýnka🍲 Neděle – večeře u nádraží Nyugati🥗 Pondělí – polední menu v bistru u Deák Ferenc tér🥪 Úterý – oběd v bistru u Keleti Nemůžu říct, že bych měla jasný tip na „must visit“ restauraci, ale pokud plánujete jídlo dopředu, může se hodit mapa poledních menu: [Google Maps odkaz]. Závěrem Budapešť s dětmi Budapešť s dětmi nás nadchla. Je tu spousta aktivit, krásných parků i skvělých míst, kde se děti zabaví a dospělí si odpočinou. Ráda se sem vrátím, až bude Grétka starší – čekají tu na nás termální lázně, které se pro menší děti nedoporučují (malé děti by neměly být ve vodě déle než 20 minut). Budapešť zkrátka nabízí všechno – historii, pohodu i zábavu pro rodiny. ❤️ Co se příště vydat s dětmi na Grand Canarii? Článek sepsala Nela Šimečková.

Zdroj

Článek Budapešť s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Peaks of the Balkans s dětmi

Lenka — Sat, 13 Sep 2025 18:46:36 +0000

Peaks of the Balkans projdete i s dětmi! Tento dálkový trek vás zavede do divoké a odlehlé krajiny pohoří Prokletije, známého také jako Albánské Alpy, a protíná území Albánie, Kosova a Černé Hory. Trasa vede pasteveckými stezkami přes malebné horské pastviny a zapomenuté vesničky, dosahuje nadmořské výšky až 2300 metrů a nabízí rozmanité scenérie – od zelených údolí, křišťálově čistých jezer a zurčících řek až po horské vesnice, kde se zdá, že se čas zastavil. Je to ideální cesta pro milovníky přírody a turistiky, kteří hledají dobrodružství mimo vyšlapané cesty. Tímto děkujeme Míše Patákové za report. Den první (14,5 km,↑ 1132m, ↓ 922m) První kilometry nedávají moc prostoru pro rozehřátí a okamžitě začínáme stoupat. Šlo to ztuha, teda hlavně nám s Tomem. Darinka skákala a lozila po skalách. V této části jsme ještě občas potkali nějaké jiné hikery – chodí se tady trail z Thetu do Valbone a zpátky. Všichni se samozřejmě zase zastavovali a Darinka byla stár – už jsme si dávno zvykli, že my funíme a ona zdobí. Najednou se uprostřed stoupání a ničeho objevila dřevěná cedule s nápisem „CAFE 700m“. Haha, napadlo mě – kdo by se škrábal až sem, aby dělal turistům kafe. Po 700 metrech jsme opravdu přišli ke krásné kavárně, s výhledem a vonělo to tam i skvělým jídlem. Wow. My máme ale jídla plné krosny a jsme první den v horách, takže bez nároku na zastávku. Docela velkým krpálem jsme se vyškrábali do Valboňského sedla, kde jsme potkali nějakého Brita. Svou skvělou angličtinou (ach, jak mě se takoví lidi dobře poslouchají) nám řekl, že musíme vidět i 200m vzdálený vrchol. No nemusel nás dlouho přemlouvat, už výhled ze sedla nás nabil novou energií, takže tam samozřejmě lezeme. Přestože to znamenalo zdržení, ten Brit měl pravdu. Naskytl se nám naprosto ultimátní, dechberoucí výhled do Valboňského údolí. Rozhodli jsme se, že si tady uvaříme oběd. Společnost nám dělal místní Albánec, který tady na vrcholu kempuje už asi tři dny a v noci čumí na hvězdy. Trochu mu závidíme, ale ještě nemůžeme stavět stan, máme za sebou příliš málo kilometrů. On zase záviděl Darince, že má možnost tu krásu sledovat už v pěti letech a ujistil nás, že to rodičovství děláme fakt dobře. Mám radost, v horách nám to lidé říkají často a je fajn to občas slyšet 🙂 Po obědě jsem se vydali na cestu dolů do Valbone. Cestou jsme minuli několik mul a oslíků jak vezou náklad nahoru. Sestup byl docela pomalý, ujížděly nám trochu kamínky pod nohama a šli jsme opatrně. Začalo se stmívat a dole v údolí už nám na cestu svítily jen bílé kameny v korytu řeky, kterým jsme procházeli. Asi třikrát jsme dostali nabídku na „Valbone Taxi“ od místních. Hrdě jsme ale všechny odmítli – přece nebudeme podvádět. Odměnou nám bylo bloudění ve tmě v hromadě šutrů. Do wild kemping spotu jsme dorazili asi až v devět večer a s čelovkami stavěli náš zelený tarpík. Darinka usnula asi minutu po zalehnutí do spacáku, nesnažila se ani škemrat o další kapitolu Foglarovy Chaty v jezerní kotlině, jak to má ve zvyku. Ano, opravdu jsme s sebou táhli i knihu. My s Tomem usínáme u „albánské ukolébavky“ – ve Valboni byla asi velká pařba, která se horami nesla až k nám. Den druhý (15,2 km, ↑ 1196m, ↓ 982m) Ráno jsem vstávala s velkou zvědavostí, kde jsme vlastně spali. Vylezla jsem ze stanu a při pohledu na údolíčko a hory, které nás obklopovaly mě napadla písnička od Michala Tučného – „štíííííty hor, co nejdou překlenout…“. My je ale překleneme! Každopádně se člověk nesměl moc dívat přímo kolem sebe. Lesík plný odpadků, to je prostě hnus. Tohle se nám stalo po cestě ještě mockrát – kdekoliv alespoň trochu žili lidi byl bordel, ale to předbíhám. Uvařili jsme si snídani – Darinka se na svou obligátní horskou snídani – kaši s lentilkami – těšila už měsíc. A vyrazili jsme. První tři kilometry šly docela rychle. Byly po asfaltové Valbonské cestě, kde jsme se opět mohli kochat všudepřítomným bordelem. Achjo. Takové hezké to tady mají a vůbec si toho neváží. Darinka pronesla velmi duchaplnou větu, že „ti Albánci kradou horám krásu“, kde se to v ní bere nevím, ale prostě ji miluju :-D. Můj táta brázdil někde albánské šotoliny na motorce a měli jsme se dneska setkat v Cereme. Takže jsem měla radost, že nám cesta docela ubíhá. Tato radost ale už trvala jen dalších 100 metrů. Něco takového jsem snad ještě nestoupala. Čísly to bylo 1200 výškových metrů na 4 kilometrech. Darinka v pohodě lezla jeden šutr za druhým – nejdřív to byl Everest, potom Nanga Parbat, občas vystoupala i na Mt. Blanc – měli bychom jí přestat číst ty horolezecké knížky. Asi v půce jsme objevili zase ceduli „CAFE“ a začalo pršet. Darinka je odolné dítě, ale zimu a déšť snáší fakt špatně. Začala fňukat a vyjmenovala asi osm částí těla, na které je jí zima. Bouda s kávou byla opuštěná ve stylu hospody na mýtince – někdo si postavil v horách kavárnu, ale chodili mu tam lidi. U boudy stála opřená sedla na muly, což Darince zvedlo hodně náladu, hned na ně vylezla a stal se z ní indián Yakari. Tom se ale válí v blátě ve snaze doplnit vodu z místního kanystru, což jemu náladu úplně nezvedlo. A já? Mě začala být šílená zima a každý blesk mnou projel jako tisíc jehel. Z bouřky v horách mám fakt respekt. Po pár kilometrech jsme naštěstí objevili jeskyni. Byl v ní schovaný i nějaký stařeček v tvídovém saku s baretem na hlavě a hůlkou v ruce. Ani slovo anglicky, ale hrozně si chtěl povídat. Snažil se nám naznačit, že máme jít zpátky do Valbone, nicméně, my jsme přece potřebovali do Cereme. Připozdívalo se a mě trochu znervózňovalo i to, že nemáme absolutně žádný signál a nemůžeme o sobě dát vědět. Za velké bouřky a malé viditelnosti jsme dorazili do sedla a začali klesat. Zbývalo nám asi 7km. To už zvládneme, je to přece jenom dolů. Ale dolů po blátě a mokrých skalách. Pořád jsme seděli na zadku v bahně. Já jsem byla totálně zmrzlá. Darinku morálně držel Tom, který si s ní zase zpíval a počítali skóre, kdo si víckrát sedl na zadek. Byla jsem v suverénním vedení. Klesali jsme hrozně pomalu – cestičky rozbahněné a rozšlapané od ovcí nás rychleji nepustily. Přišli jsme k nějaké pastevecké chajdě s velkými ohradami pro ovce. Zbývaly nám poslední 3 kilometry. Bylo už asi půl osmé večer a viděli jsme krásné místo na tarp. Jenomže jsme nechtěli nechat nevědomého dědečka někde pod kopcem. Velká chyba! Jakmile jsme překročili hranici lesa, byla okamžitě tma jak v pytli. Nasadili jsme si čelovky a střídavě jsme Darinku nesli – nakonec jsme klouzali asi dvě hodiny dolů do Cereme. Den třetí (15,6 km,↑ 1023m, ↓ 430m) Ráno jsme vyrazili směrem k albánské vesničce Doberdol. Celá cesta byla moc příjemná. Žádné velké stoupání a v jednom sedle s nádherným výhledem jsme si uvařili oběd. Jako dezert nám posloužily borůvky, které rostly zase úplně všude. Po včerejším dni byl tento kousek klidu opravdu odměnou. Darinka s modrou pusou od borůvek byla nejspokojenější dítě pod sluncem. Nádhernou krajinou naše kroky směřovaly dál až k místní pastevecké vesničce. Ono slovo „vesnička“ je asi příliš velkorysé pro ty tři domky, co tam stály. Ale každý nás lákal k sobě na něco dobrého a nocleh. S velkými úsměvy a díky jsme odmítali a dál si užívali nádhernou krajinu a pastviny. V závěru dne na nás čekalo místo s epesním výhledem na celé doberdolské údolí. „Jeeee mami, tady je ale krásně“. Den čtvrtý (12,8 km, ↑ 695m ↓ 741m) Ráno nás vzbudil nádherný východ slunce. Trošku líně jsme uvařili snídani, moc se nám z té krásy nechtělo, ale musíme pokračovat. Celý Doberdol je ztělesněním romantiky, až na mouchy. Ty jsou prostě tááák otravné a hlavně jsou všude. Ale pasoucí se koně, krávy, potůčky, malý vodopádek a krásné chaloupky tu malou mizérii vynahrazují. Stoupali jsme zase docela velké převýšení a pořád jsme se otáčeli za sebe na to přenádherné údolí. Za chvilku jsme se ocitli se na hraniční čáře Albánie a Kosova. Stáli jsme vlastně na takové hraně – na jedné straně bylo doberdolské údolí a na druhé straně další krásné horské údolí, jen bez vesničky. Úchvatný výhled brzy zakryl mrak a viděli jsme asi metr před sebe. Tohle na horách miluju – člověk se nenudí, pořád se tu něco děje. Pár kilometrů jsme šli bílým mlíkem, než se mraky zase rozestoupily a ukázaly nám další panoramatické výhledy a taky lavičku u studánky. Na tomto krásném místě si musíme dát oběd. A taky si umýt hlavu a nohy a tak… U oběda nám dělali společnost místní Kosovčané. Otec se synem nás lákali k sobě domů pod kopec na večeři a teplou postel. Mít tak víc času, snad s nimi i jdeme. Vždycky mě láká zažít ten život místních, popovídat si s nimi, dát si s nimi jejich jídlo a celkově poznat jejich kulturu. Na dnešek jsme měli původně naplánovaných 18 km. S ohledem na Darinku jsme se ale rozhodli to trochu změnit. Tom už vyhlížel nové místo na spaní v mapě. Nemusel. Protože to, kolik ujdeme kilometrů neurčujeme my, ale hory. Začal brutální liják s kroupami. Stan stavíme durch mokří už po dvanácti kilometrech na pastvině před Roshkodolem. Den pátý (14,3 km, ↑ 692m, ↓ 1161m) Ráno nás vzbudily asi ty samé krávy, které nám dávaly dobrou noc, a také křičící pastevci na mulách. Neuvěřitelné se stalo skutečností – balíme suché věci! Od rána totiž svítilo sluníčko a zase je krásně suše na světě. Cestou jsme minuli pár kosovských dětí, které dychtily použít angličtinu v praxi a vyzpovídali nás řadou otázek. Všichni měli kyblíčky, určitě šli do hor na borůvky. Naše pouť pokračovala rozbahněnými a kravami rozšlapanými cestičkami až do Roshkodolu. Trail je tady značený úplně jinak než v mapě. Máme podezření, že si to přeznačili místní, aby člověk musel projít kolem nových guest housů. Po poklidném startu nás čekal zase větší stoupáček. Asi v půlce cesty do sedla jsme našli hezký plácek na oběd. Po jídle jsme stoupali dál a já pořád něco fotím a točím. Už se asi opakuju, ale je to tady všechno přenádherné. Divoké hory, naprosto bez lidí. Zdánlivě neprobádané. Dnešní den se nám krajina proměňovala přímo před očima. Chvíli jsme šli kolem pastvin po pasteveckých pěšinách, pak se nám otevřely rozlehlé pláně s jezerem (zblízka to bylo spíš napajedlo pro krávy, ale takhle shora vypadalo krásně) a nakonec jsme šli těžce proniknutelnou džunglí. Poslední kilometry byly souboj mezi sbíráním malin a včasným stavěním kempu. Nakonec se nám kupodivu podařilo obojí. Nasbírat maliny na snídani do kaše i skončit právě včas a zalehnout do spacáku. Btw – kosovské maliny jsou prý nejlepší. Večer mě ještě Darinka dojala: „Maminko já jsem tak ráda, že mám takové rodiče, kteří chodí po horách, mě by to někde ve městě děsně nebavilo“. Miluju ji. Den šestý (16,3 km, ↑ 913m, ↓ 999m) Naplánovali jsme si brzké vstávání a kupodivu se nám opravdu podařilo vyjít už v sedm ráno za krásného východu slunce. Byli jsme asi kilometr od nějakých guest housů a chtěli jsme si vyprat oblečení a dobít power banku. Docela rychle jsme sestoupali do údolí. Hned, jak jsme vyšli z lesa jsme podle mě vyšli i z nějakého snu o balkánském trailu. Přímo před námi stálo červené auto s nápisem Zásilkovna. Pár minut jsme se ujišťovali, že fakt nejsme doma v Česku a začali obhlížet terén. Dále nás čekala úmorně dlouhá cesta po horkém asfaltu, a pak totálně přeznačená trasa, která nás vedla zarostlým lesem bez výhledů. Ale! Objevili snad jednu jedinou fungující restauraci v celém Kosovu, kde měli… ZMRZLINU! Také jsem využila svoje čím dál lepší vyjednavačské schopnosti a za 2 eura dostala obrovský chleba a pořádný kus báječného sýra. Ve finále vlastně docela fajn den – když má člověk jídlo… 😀 Náš kemp jsme rozbili na začátku vesnice Drelaj. Jsme asi půl dne pozadu oproti původnímu plánu, ale v ničem nám to zatím nepřekáží. Dobrou noc nám dávají křičící děti z vesnice a nějaký krkavec?...

Zdroj

Článek Peaks of the Balkans s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Cyklotábor 2025

Katka — Sat, 13 Sep 2025 17:30:01 +0000

Letos jsme poprvé organizovaly i cyklotábor. Vybraly jsme minibikerskou friendly lokalitu – Třeboňsko. Čekali nás krásné rovné trasy, které vedly územím řek a rybníků. Naši zdatní minibikeři zvládli všechny úseky s úsměvem na rtech, odpoledne jsme pak společně hráli hry, trávili večery u táboráků a na konci pobytu jsme hledali poklad. Zajímá vás i letní tábor?

Zdroj

Článek Cyklotábor 2025 se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Letní námořnický tábor 2025

Katka — Sat, 13 Sep 2025 15:08:27 +0000

I letos jsme se sešli v České Kanadě, na tábořišti kousek od Zvůle. Tentokrát jsme se stali námořníky, objeviteli neprobádaných území, piráty i mořskými vílami. I letos proběhly 2 turnusy a tak jsme se potkali se 60 maminkami a 110 dětmi. Každý den ráno jsme se protáhli u rozcvičky a popovídali jsme si zajímavosti o námořnících. Za 5 dnů jsme si vytvořili podmořský svět, dalekohledy, lodičky z kůry i pirátské masky. Hráli jsme společně hry a učili jsme se s buzolou. Nechyběly večerní pohádky, táboráky, koupání na Zvůli i výlet k Jakubovi. Skvělé to bylo, jako vždy! Chcete se podívat i naše podzimní dobrodružství?

Zdroj

Článek Letní námořnický tábor 2025 se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Podzimní dobrodružství za skřítky 2024

Katka — Sat, 13 Sep 2025 14:30:46 +0000

Na podzimní dobrodružství jsme se vydali do Jizerských hor, putovat, hrát si, objevovat podzimní přírodu, trávit spolu smysluplně čas. Zvládli jsme výlet na rozhlednu Královku i Slovanku, pouštěli jsme draky, sešli jsme se u táboráku, v lese i v tělocvičně u společného tvoření a zpívání. Podívejte se i na náš letní tábor.

Zdroj

Článek Podzimní dobrodružství za skřítky 2024 se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Vandr s dětmi

Katka — Tue, 03 Jun 2025 09:11:32 +0000

Eliška Repetná Trasa Zruč nad Sázavou – Kutná Hora: Vandr s dětmi To se tak postupně sešlo 8 cyklovozíků na kuličkovém hřišti ve Zruči nad Sázavou a nějaké další se ještě přidaly nebo vyměnily v průběhu, a bylo z toho 10 rodin s dohromady 14 dětmi. Čekalo nás 40 km na těžko. Třem z dětí bylo méně než rok a půl. Několik rodičů se navíc vláčelo i s dvoukolým povozem pro některé z potomků (odrážedlo/kolo). Někteří takto vyrazili poprvé.Celou grupu trpělivě hlídal i jeden pejsek. Klobouček všem! A mohli jsme vyrazit na vandr s dětmi. Den 1.: Zruč nad Sázavou – zámek Hodkov (11 km) Vandr s dětmi začíná – v pátek před obědem jsme se sebrali z onoho hřiště ve Zruči a vydali se směrem na KH podél železniční trati. Jednokolejka byla takovou červenou nitkou, která se linula celým víkendem kdesi podél nás. Někdo s ní přijel na start a pak se vracel k autu, někdo se s ní zas do Zruče k autu vrátil, někdo se s ní popovezl v průběhu o kousek dál a nějakou část přeskočil, aby ušetřil síly, někdo se s ní vrátil domů dřív apod. Jezdí po ní Regionova s alespoň jedním bezbariérovým vagónem. Obě noci jsme spali hromadně všichni v jednom velkém tábořišti. V průběhu dne se skupina trhala na menší části i na jednotlivce. Průběžně jsme se informovali, občas se někde potkali, varovali před překážkami ty vzadu nebo upozorňovali na úpravu trasy a změny. První den (pátek) nebylo spaní dané, cílem bylo zjistit, jak na tom jsme, a spíš cílem ujít co nejvíc. Potkalo nás několik stoupání (některé děti rodiče nešetřily a odmítaly vystoupit i do těch kopců, asi aby se rodičům večer dobře spalo). Po 10 km našly holky v čele výpravy ideální spací lokaci poblíž zámku Hodkov, kde byl posekaný široký pás trávy a kde se nakonec všech 10 stanů poskládalo (i s poměrně vstřícnými rozestupy mezi stany, takže o místo nouze nebyla). 2. Den: zámek Hodkov – Zřícenina hradu Sion (17 km) Koho nepřesvědčila k ukončení výletu noční kosa (změřeno nemám, ale muselo být jen pár stupňů nad nulou).Druhý den pokračoval směrem k husitskému území. Kromě jednoho nebo dvou stoupání (zato s teplým obědem ve Zbraslavicích) se nesla zejména druhá půlka dne ve jménu klesání a rovinek lesem. Kolem rybníku Vidlák a dál ke zřícenině Sion nahnali někteří vražedným tempem mnoho kilometrů během spánku dětí. Před zříceninou jsme si zpestřili dobrodružství překonáním úzké lávky a odměnou nám (a dětem) bylo prozkoumání vykopávek a hlavně spací lokace kousek za hradem u Vrchlice. Bezvadná prostorná louka s přístřešky (jeden dělaný jak luxusní kuchyň), potokem na hygienu i mytí nádobí, ohništěm (kde se tasily jak buřty, tak i marshmallowny s piškotama) a tím nedalekým hradem ještě na průzkum další ráno byla odměnou po dlouhých 17 km ten den. 3. Den: Zřícenina hradu Sion – Kutná Hora (12 km) V noci zase kosa, u toho potoka pocitově i možná větší. Poslední den (neděle) už nás prakticky nepotkalo stoupání ani jedno. Skupina už se úplně doroztrhala (a koho jsem od rána nepotkala, tímto se ještě dodatečně loučím), občas někde ještě potkala. My jsme nakonec končili na nádraží KH–Vrchlice namísto zacházení do centra města. Někteří měli v centru auto a museli tedy dojít až do města. Byl to skvělý vandr s dětmi. Co se příště vydat na vandr Českým rájem?

Zdroj

Článek Vandr s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.

Naučná stezka Bílá Opava s dětmi

Katka — Mon, 26 May 2025 09:35:01 +0000

Radka Kalmusová Příprava: naučná stezka Bílá Opava Co nám dlouho vrtalo hlavou bylo, jestli tu trasu ujdeme s našimi třemi dětmi v tom čase 9 měsíců, 4 roky a necelých 7 let za nějaký normální čas. Jedná se totiž o turistickou trasu z Karlovy Studánky, která vede podél řeky Bílá Opava až k chatě Barborka pod Pradědem. Převýšení je tedy nějakých 550 metrů a terén je náročnější skrz pár úseků po žebříkách, kamenech a zkrátka dost do kopca. Navíc jsme vybrali termín začátek května, kdy jsme našli i informace, že v tomto období se tam pořád může nacházet sníh, či zledovatělé úseky. Každopádně jsme se toho nezalekli a i skrz docela krátkou a teplou zimu jsme to riskli a měli jsme naštěstí krásné jarní počasí a po sněhu ani ledu ani památky. Ale opravdu si raději zjistěte aktuální informace – například naučná stezka Bílá Opava. Den první Původně jsme chtěli vyjet z Brna ráno a že vyrazíme rovnou po dvouhodinové cestě v autě nahoru, zaparkujeme na parkovišti a vyrazíme. Naštěstí jsme tento nevhodný plán překopali a přespali jsme v pěkném ubytování U Válků v Karlově Studánce včetně parkování – na to pozor v celé KS jsou 2 parkoviště a prý bývají rychle docela plné, zvlášť ve svátky a o víkendu. Po odpoledním příjezdu jsme tak měli ještě čas na procházku městem, kde jsme objevili fajn hřiště. Den druhý Druhý den jsme se rozdělili. Manžel jel přeparkovat auto na Barborku – rozhodli jsme se kvůli věcem a taky parkování. A já s dětmi popojela autobusem k výchozímu bodu, a to Restaurace Hubertus, kde jsme chvíli počkali na manžela, než se autobusem dopraví z Barborky dolů. Nahoru a dolů na Ovčárnu se pouští kyvadlově po 30 minutách, takže na zpáteční bus musel sprintovat, abychom na něj nečekali další hodinu. S tím je taky dobré počítat dopředu. Na cestě V první otevřené kavárně na konci KS se na nás bohužel moc netvářili usměvavě, a tak jsme rovnou vyrazili směr žlutá. Kousek se musí jít po silnici, ale žádná hrůza, a pak už to začalo být mnohem zajímavější. Starší děti okamžitě skočily dolů k řece a hopsaly po kamenech a vůbec nevnímaly, jak se cesta pomalu naklání směrem do kopce. Našeho 9měsíčního syna jsme měli v nosítku, ve kterém vydržel celou dobu celkem bez problémů. Dělali jsme asi 2 zastávky na odpočinek. Jídlo u nás jede imrvere, i pří chůzi, takže už snad ani nerozlišuju čas na svačinu :-D. S sebou jsme měli kapsičky ovocné, jogurtové, různé tyčinky, preclíky, sušené maso. Z KS jsme vycházeli kolem 9 hodiny a na Barborku jsme dorazili cca ve 14 h. Nikam jsme se nehnali. Jsme spíš zážitkoví turisti, a nehrotíme to. Po cestě hrajem různé hry a když nás něco zaujme, respektive děti, tak jim necháme prostor. Jediný problém na trase jsem viděla v tom, že tam bylo málo rovinaté plochy, takže když jsme zrovna potřebovali, tak syn moc neměl prostor se prolézt a protáhnout. Přebalování na šutru bylo taky zajímavý! Náročnější pasáže obě starší dcery zvládly parádně, ani jsme nemuseli dopomáhat, spíš jsme je jen jistili. Ke konci už jim docházely síly a posledních 500 metrů už bylo teda dost o přemlouvání. Ale vidina odměny to naštěstí zachránila a Barborku jsme pokořili. Při odpoledním povídání z dětí vypadlo, že je to moc bavilo a nejlepší byly ty kameny u vody, a že tam mohli skákat. Závěr cesty – výlety po okolí Jinak na Barborce jsme strávili dvě noci. Bylo to trochu jako ve strašidelném hotelu, byli jsme tam téměř sami. Jídlo se dalo, měli jsme polopenzi, ale žádná hitparáda. Další den jsme podnikli výlet na Praděd a poté na Švýcárnu, což nám – tedy dětem – přišlo úmornější než výstup podél Bílé Opavy (kilometrově podobný výlet). Přemlouvání bylo mnohem mnohem více a také odměn padlo dvakrát tolik. Cestou na Barborku jsme se zastavili ještě na hotelu Petrovy kameny – dřívější Kurzovní chata. Pro dinosaury jako já, kdy jsem tam naposledy byla s rodiči, to byl docela objev. Moc dobré jídlo, pivo, káva, obsluha, venku hřiště a posezení v lehátku. Opravdu příjemná zastávka pro všechny z rodiny. A to nám jde vždycky, aby se výlet líbil všem. Takže co z toho plyne? Že to vaše děti určitě taky zvládnou a navíc je to bude mega bavit. Akorát se toho nebojte a pokud váháte mezi výšlapem z Ovčárny na Praděd nebo Bílou Opavou, určitě bych znovu šla raději toto a na Praděd se koukla jen z Petrových kamenů 😊 Co se příště vydat na přechod Jeseníků s dětmi?

Zdroj

Článek Naučná stezka Bílá Opava s dětmi se nejdříve objevil na Klub minituristů.